Dvojičky, druhá časť

catjob22
20. jan 2009

Ahoj, tak baby sem sa!!! 🙂

buchtulka
18. aug 2010

ahojte maminky,tak ja sa hlasim este stale z nemocnice,uz som tu 3 tyzdne,no musim tu vydrzat az do konca.tak by som to chcela mat uz za sebou a ist domkov s babatkami.

janulqa07
18. aug 2010

@buchtulka uz mas len kusok pred sebou, tak dlho si vydrzala tak uz iba chvilocka 🙂 zatial oddychuj 😉

lusinkaj
18. aug 2010

ahojte 🙂
@buchtulka drzim prsty aby si to mala uz co najskor za sebou...preco si v nemocke? 😉

buchtulka
18. aug 2010

V 32t som sa zacala otvarat,ale len na jeden prst a vnutro na spic prsta,tak ma tu supli a ze tu musim byt do konca,ze doma by mi mohol hrozit predcastny porod.Na velkej vizite mi povedali ze az vydrzim este aspon 10 dni a bude O.K.,tak musim vydrzat,no najviac mi je luto Sofinky.A ty sa ako drzis?

buchtulka
18. aug 2010

@janulqa07 ahoj,no musim to tu zvladnut,nic ine mi neostava.som rada ze som uz v 35t,uz by mali byt babatka vyvinute.

janulqa07
18. aug 2010

@buchtulka Sofinka to zvladne a viem ako ti je, v nemocke nic moc 😒 ja som bola bez maleho tyzden a aj som si poplakala
10dni uz nie je vela , dohodni sa s babatkami nech vydrzia 😉

lusinkaj
18. aug 2010

@buchtulka no ja sa citim dobre,mozem klop,klop,klop 🙂
v 36tt mi maju vybrat serklazny steh a som zvedava do kedy vydrzime...ale aspon 37-38tt by som chcela,ale dooooma 🙂
lebo ja som bola v nemocke uz 3krat 😒

katrinb
18. aug 2010

@buchtulka drzkaj sa...je to tazke byt v nemocke bez dietatka......co mas doma...ale bude to uz len lepsie......a hlavne su terza babtka v brusku....

juliagregor
18. aug 2010

@buchtulka držkaj sa, neboj sa Sofinke je dobre 🙂 , ja viem, čo to je byť v nemocke a dieťa doma 😔 , ja som tam ronila krokodýlie slzy a Maťo bol uplne v pohode, už máš krásny týždeň 😉 ešte xhvíľočku vydrž, aby si nemusela byť dlho s deťmi na detskom ...ako sa tam o teba starajú?

buchtulka
19. aug 2010

Dobre ranko,dakujem vsetkym za podporu.Personal je tu velmi super,strava hrozna vobec sa to neda jest.Najhorsie mi je v noci,nemozem spat,neda sa mi dychat.ale pre babatka to musim vydrzat.obe babatka su dole hlavickou,tak to vyzera na spontanny porod.pekny den prajem vsetkym.pa

medinila
19. aug 2010

juliagregor ty mas jednovajecných chlapcov. Co vsetko maju a robia sucasne?
Ja som si u dievcat odsledovala,ze ak nakadi jedna do plienky pri dalsom prebalovani ma aj druha.Ak jedna vypluje cumlik a dam jej ho,na druhý raz viem ze pridem k postielke a budem ho mat vypadnutý tá druha.Jedna mala zabu a o dva dni druha,jedna mala zaparenu rit a o dva dni druha. A co bolo najhorsie,vratili sme sa z nemocice a o dva dni sme tam isli znova,lebo druha mala to iste čo prva - pruh. Obidve mali vyskocený vajecnik. A to som pritom vravela chirurgicke nech ju pozrie lebo co ma jedna o dva dni ma druha.Takze behom týždna som bola 2x v nemocnici.No cim dalej som presvedcena že tie moje dievcatka su tiež jednovajecné

cmuk05
19. aug 2010

lusinkaj ahojky krasne rastiete,ved prednedavnom si bola na zaciatku,ani brusko nepuka ako moje uz tom 32 tt 😀

juliagregor
19. aug 2010

@medinila ahoj, vaječnosť sa dá zistiť na genetike, opýtaj sa svojej dr,, povahovo sú odlišní, ale lekárske diagnozy rovnaké, očká škuľkajú opačne, sú zrkadlovým obrazom, tiež kakajú naraz 😀 ,
zaba je infekčná, tu ste si preniesli navzájom, ja som mala aj prsníky zapálené..bolelo to neskutočne (gencián, a florsalmin je dobrý), ale ten pruh to je ozaj záhada...tiež by som si myslela, že sú jednovaječné

lusinkaj
19. aug 2010

ahojte 🙂
@cmuk05 jeeeej,ty kde si bola?dlhooooo si sa neukazala...uz som ti chcela pisat ze co je s vami 😀
ano uz sa to krati,ale este tie najhorsie,tazke tyzdne musim vydrzat 😉 inak sa mame dobreeeeee....len tazko je mi 😒

juliagregor
19. aug 2010

neviem čo poznáte tému Vtipy, tak tento je dobrýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý...trošku dlhé ale zo života 😀

A takhle probíhá těhotenství - šíleně dlouhé, ale luxusní čtení na dobrou noc

1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít.
Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém.
Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.
Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.
"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.
Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí.
Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.

2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:
když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.
Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno,
zadržím dech a risknu to.
Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko.
Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.
Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu.
Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne
na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání.
Ty už jsem neustála.
Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla,
pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu.
Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.
První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.
Poslepu zvedám prkýnko.
Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla
něco sníst.
Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva.
Stojím před ledničkou..........
Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou.
Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a
zhluboka dýchám.
Asi bych měla něco sníst..........
Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?"
Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila."
Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip,
otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou
průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno.
Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny.
Směje se a povoluje mi trochu vody.
Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.
Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,
hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.
Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.
Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku.
Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí.
Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě.
Odbíhám blinkat.
Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě:
"Copak je maminko?"

4. měsíc
Všechny kolem nesnáším.
Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka.
Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit.
Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.
Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou
smradlavou vodou nechal na sporáku.
Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně.
Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
Hlavně, ať se mi dneska naked nedostane do rány.
Mám chuť všechno rozkopat.
Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde.
Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé
kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím.
Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..."
"Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

5. měsíc
Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).
Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.
Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba.
Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka.
Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem.
Jsem přesvědčená, že se vybourají.
Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o troche
sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už
ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům.
Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve,
protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře
pamatuju od taťky, než zemřel.
Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové,
případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama,
kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

6. měsíc
Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.
Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.
Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,
kdy je to jakž takž snesitelné.
Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové
punčochy a pipku s pevnejma prsama.
Žárlím na všechno, co je ženského rodu.
Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se
zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem.
A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.
Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.
Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka.
V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď).
Prsa se začínají stávat továrnou na mlíko.
Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.
Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé (na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...).
Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama.
Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.
Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet.
Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.
Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.
Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že
mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.
Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl.
Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.
Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít
převléknout.
Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...
Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu.
Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti.
Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů
a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé
drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem.
Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých
lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře.
Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by
mi je pak museli odříznout i s prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře.
Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou
jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém
sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit
jeden prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky.
Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování.
Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky
neodbytný pocit krásné nostalgie

timejkaa
19. aug 2010

ahojte..
ako ste to vy vyriešili s kočíkmi? mali ste dva alebo jeden twin??

lusinkaj
19. aug 2010

@timejkaa no ja urcite twvin...lebo si neviem predstavit mat dve a ako budem snimi chodit...stale niekoho zhanat na prechadzku nemam nikoho...cize twin 🙂

juliagregor
19. aug 2010

@timejkaa ja som zástanca twin 😉

lucia.kl
19. aug 2010

@timejkaa aj ja mam twin a som spokojna, hlavne je to užšie ako keby si mala dva spojene spojkami a hlavne sa lahšie ovlada...

andika10
19. aug 2010

@timejkaa určite twin a mam aj tandemový zasebou

andrea_b
19. aug 2010

@juliagregor nadhera 🙂 co mi to len pripomina...

petrikaa1
19. aug 2010

@juliagregor 😀 dobre som sa zasmiala najma tie prve mesiace mi boli nejake povedome)))) skoda ze to nepokracuje aj dalej aspon prvy rok zivota)))

@timejkaa ja som to vyriesila dvomi kocikmil, ktore sa daju spojit, zdaju sa mi lahke, jednoduche na manipulaciu a tiez sa lahko zmestia do auta http://www.chicco.com/ProdottiChicco/SchedaProd...

juliagregor
20. aug 2010

@petrikaa1 🙂 , ked nájdem nejakú vhodnú básničku, tak ju tu dám 😉
ale takú ešte asi nevymysleli 😀
teraz ma napadlo, že vlastne vymysleli, ale bolo to tu dané už dávno, pohľadám 😎

juliagregor
20. aug 2010

Na materskej tretím rokom
cítim sa byť už otrokom.
Každé ráno pripravená,
že ma čaká dáka zmena,
ale večer s hrôzou zistím,
že to bol deň zas ten istý:
Plienky, hračky, kašičky
a dve zlaté detičky.
Starší o pol šiestej vstáva,
pyžamko si dole dáva.
Do práce sa s tatom strojí,
ten sa toho právom bojí:
"Nemôžeš ísť so mnou zlatko,
veľa roboty má tatko.
Mamička má času more,
pozri sa, už vstala hore!"
Ja strapatá, pomalá,
nočnú som zas ťahala,
lebo malý nechcel spať,
iba cicík cumľovať.
Manžel zdrhá: "Láska idem.
Navar niečo, hladný prídem!"
Tak bez seba od radosti,
začnem plniť povinnosti.
V ruke nočník, v druhej plienka:
"Pozri, v knižočke je lienka!
Chvíľu si tu čítaj, seď,
malého prebalím hneď."
Tvár umytá, zúbky čisté,
musia niečo papať iste.
Smerujem ich do kuchyne,
cestou otvárajú skrine.
Šaty, šperky, knihy, spreje,
zrazu nič na mieste nie je.
Dve stoličky, podbradníky,
k tomu svorný krik veliký.
Jeden nechce kašu jesť,
pritom reve o 106,
druhému sa šunky máli
a čajík vraj strašne páli.
Po raňajkách hrôza čistá,
na vychádzku oboch chystám.
Obliekaciu vojnu zvediem
a keď ich už pred dom vediem,
pri malom mi nos vykrúti,
nervovo sa takmer zrútim,
cítim to aj cez pančuchy,
pos... sa až pod pazuchy!
Druhý pokus upotená,
zvládnem ako superžena,
do auta ich oboch pútam,
"Kam ich dneska zobrať?" hútam.
"Už viem, k rieke pri kačičky,
to je ten raj pre detičky!"
Ubieha nám rýchlo cesta,
na sedačkách divo vreštia.
O hračku sa naťahujú,
zvyšných dvesto ignorujú.
V parku je to čistý des,
holub, kačka, mačka, pes -
na všetkých sa s chuťou chystá
môj dvojročný terorista.
Nemôžem ho spustiť z očí,
do jazera by hneď skočil.
Z kočíka sa rev ozýva,
celý park sa na nás díva.
Malý mi chce zvestovať,
že ho musím pestovať.
Na rukách ho teda vláčim,
ťahám tašku,kočík tlačím.
Na staršieho pritom vrieskam,
nech nespadne na preliezkach.
Keď lavičku voľnú zbadám,
od únavy na ňu padám.
A pre moje detičky,
vyťahujem čajíčky,
mandarínky, keksíky,
veď majú hlad veliký.
Po desiatich minútach,
dogebrení sú až strach.
Tak oznámim: "Moji milí,
výlet sa ku koncu chýli."
Cestou domov - radosť veľká,
zaspia obe strašidielka.
Do postieľok ich vyklopím,
varešky sa s chuťou chopím.
A pre blaho rodiny,
varím zo dve hodiny.
Priebežne periem a suším,
upratať nestihnem, tuším.
A hľa - už sú krpci hore,
musím sa mať na pozore,
výtržnosti totiž množia,
snáď len požiar nezaložia.
Vo dverách sa manžel zjaví:
"Hotový som" smutne vraví.
"Daj mi niečo na večeru,
to bol zas deň, namôjveru!"
Kým papá ja kŕmim deti,
umývam riad, zhŕňam smeti.
Posťažovať sa mu snažím,
že po chvíľke kľudu bažím.
Chápavo mi hlavou kýva,
do novín sa pritom díva.
Vytratí sa nenápadne,
na mňa ďalšia šichta padne.
Že mal prácu, musím chápať,
počujem ho z gauča chrápať.
Chalanov do vane súrim,
"Zas nestihnem seriál!" zúrim.
Mydla, šampónu sa stránia,
do postele sa ísť bránia.
V pyžamách (mám radosť veľkú)
chcú sa hrať a kukať telku.
O polnoci, chvalabohu
nevidno už ani nohu.
Hore je len mamička
a kamoška žehlička.
O pol druhej zbitá líham,
vlasy si zmyť zas nestíham.
Sníva sa mi krásny sen,
že mám zajtra voľný deň

lusinkaj
20. aug 2010

@juliagregor krasne 🙂
poradte,ja uz neviem ako mam v noci spat..vsetko boli....zle mi je na chrbte,na jednej strane.na druhej....jaaaaaaaaaaaj 😒

janulqa07
20. aug 2010

@lusinkaj uz len vydrzat 🙂
ja som pri otacani na posteli fucala ako kon a manzel sa smial 😠

juliagregor
20. aug 2010

@lusinkaj na chrbte nelež, deti ti tlačia na dutú žilu a môže ti zostať zle, skus po bokoch, medzi nohy sa poskrčaj paplon, alebo si daj kojenecký vankúš...môžem ti napísať, že bude ešte horšie...

lusinkaj
20. aug 2010

@juliagregor jasne,zle som to napisala ja na chrbte nelezim max.5min.lebo sa nemoze to viem,ale ani sa mi dobre nelezi zle sa mi dycha.....ja ked idem spat tak max.3male vankuse musim mat okolo seba,medzi nohy...no proste katastrofa 😒
@janulqa07 no napodobne tak isto fucim,vzdycham..... 😒

janulqa07
20. aug 2010

@lusinkaj estelen budes 😝 😀

lusinkaj
20. aug 2010

@janulqa07 jaaaaaj,dufam ze to nebude velmi zle.....
ako si rodila v uplnej narkoze alebo len epi.?