Chcem len pokojný život
Ahojte kočky,zaujíma ma váš názor na vec ktorú v ďalších riadkoch opíšem.S mojim manželom sme spolu cca 10 rokov z toho 7 manželstvo.Ako to vo väčšine vzťahov býva začalo to velkou láskou,už v čase keď sme plánovali svadbu som registrovala niekotré jeho chyby-ale brala som to tak že každý sme nejaký.Vela vecí sa začalo vyostrovať keď sa nám narodil syn- on ho miloval to hej,ale nebol ochotný mi byť nejakou väčšou oporou-nejaké nočné vstávania k malému alebo prechádzky s kočiarom to nehrozilo-mal na to krátku odpoveď že to je pre ženu-on sa stará ináč-finančne.Všetko ostatné bolo na mojjich pleciach-však ja viem že nás je tu vela takých,ale mňa to moc mrzelo lebo som myslela že mi bude väčšou oporou vo všetkom a hlavne vo výchove syna.Cítil asi moje sklamanie a tak sa mi akosi vzďaloval-zlom nastal-keď si našiel robotu vonku.Keď prišiel domv hladal hlavne svoj pokoj,chcel si oddychnuť,chodil s kamarátmi na pivko,futbal,hokej,doma vyspávql-vôbec ho nezaujímalo že celých 6-8 týždňov som bola vkuse s malým ja a tiež by som si rada oddýchla alebo kdesi vybehla aspoň na hodinku.A toto je tá jeho povaha-sebec-vždy na prvom mieste on až potom my.A mám pocit že mal aj inú ženu a prestal nás finančne podporovať alebo nepravidelne a v malých čiastkach.Začala som uvažovať o rozvode teda som aj návrh podala.v tej dobe keď už ležz,ali papiere na súde mi vyznal lásku dlhoročný kamarát-a má moc dobrý vzťah aj k malému.Rozumieme si ale e tu ale-že aj manžel sa akosi zmenil k lepšiemu.Neviem či je to len divadlo z jeho strany,ale aj malý ke teraz na mäkko s otca -neviem vôbec čo mám robiť-viem že s kamarátom by som si velmi dobre rozumela,ale zase neviem či by som predsa len nemala dať ešte jednu šancu manželovi kvóli synovi a svoje city postavit do ústrania?
@navra86 milujem modrého koníka práve kvôli ženám ako si ty alebo aj prispievatelky čo už písali pred tebou.Lebo velakrat napíšu práve to čo si ženy v strese ani nejako neuvedomujú-ukážete pohlad ktorý si asi ani neuvedomujú-máš pravdu asi musím najprv nájsť samu seba-lebo videla som len manželské problémy ,ktoré som sa snažila za každú cenu žehlit a keď to nešlo a manžel sa správa tak ako sa správa namýšlat si že je to hlavne moja chyba-a čo sa týka kamaráta súhlasim s tým čo si napísala ale nie celkom-aby som to vyvsetlila-je to dlhoročný kamarát a on už aj včase môjho manželstva mal pre mňa vždy pekné slovo a bol blízkou osobou-akurát som ho vždy bala len ako dobrého kamaráta-nikdy som sa na neho nepozerala ako na možného partnera-veď som mala manžela a na toto som háklivá 😉 .Akurát sa teda vyjadril že city čo prechováva ku mne sú u neho dlhoročnou záležitosťou ,tak hádam bude ešte za čas tpezlivý,keď si vyjasním isté veci-on bol moc potešený keď sa dozvedel o tom že døjde k rozvodu ale ja som spätne stiahla navrh na rozvod práve kvôli tomu že manžel zlepšil správanie ,ale neni to ono a keď niečo poviem -tk zase ma na tzo odpoveď že si necením čo robí-ale neni to pravda-iba zle chápe čo hovorím,naor vymyslí túru do prírody neporadí sa so mnou a keď potom poviem že to bude moc náročné pre malého tak odvrkne že keď niečo vymyslí nič neni dobré.Fakt mám z toho "halušky"
Já vím,že se asi cítíš děsně,je ti líto,že to manželství neklape,zároveň chceš to nejlepší pro své dítě a to je úplná rodina,na tvém manželovi tě štve spousta věcí ,ale zároveň jste stoho spolu spoustu zažili,ty jsi frustrovaná,zklamaná,nevíš co dál...v tom se objeví kamarád,který má vše co tvůj manžel neměl a dá ti najevo,že jsi pro něj tou správnou ženou,tvé zhroucené sebevědomí trochu pookřeje,zase se cítíš jako žena-a to skvělá žena,protože tě o tom neustále přesvědčuje...ALE-uvědom si,že říká jen to,co ty zrovna v tu chvíli potřebuješ,mám pocit,že na něm miluješ jen to,že ti dává pocit,že jsi skvělá (na což už si během nefungujícího manželství téměř zapomněla,vzbuzuje v tobě tu ženu,kterou skutečně jsi-nebo byla před manželstvím),ale chceš žít s iluzí?Nebylo by lepší si sama dokázat,že tou ženou skutečně jsi,osamostatnit se,nebýt závislá na muži a když si dáš život do pořádku-pak eventuálně dát šanci vztahu?A pokud tu bude stále on,můžeš dát šanci třeba jemu...
zkoušet návrat k manželovi,kterého miluješ z velké části jen pro vzpomínky a pro tu dobu,co jste byli spolu...je podle mého nešťastné.Už nikdy nezapomeneš na to,jak se na vás vykašlal a neustále budeš žít ve strachu,zda to neudělá znova-to chceš??Také zmiňuješ ,že měl paralelní vztah-podváděl tě,i přes to ho stále chceš?Co chceš synovi dopřát?Nejistotu,vystresovanou a nešťastnou matku,možná biologického tatínka?Pokud i přes to,svého manžela chceš,odpověz si na základní otázku-Máš vůbec ráda samu sebe????Vážíš si sama sebe jako člověka?Pokud ano,nedopusť,aby z tebe nějaký muž udělal trosku...Tohle si přece nezasloužíš.