Drogově závislí sousedé

Přeji všem příjemný den.
Jdu si sem postěžovat, vypovídat a třeba i nějakou uklidňující radu.
Před dvěma lety jsme se s partnerem přestěhovali na SK kvůli jeho práci. Momentálně kvůli Covid situaci jsem vydělávající pouze já ( naštěstí díky home office) a tak se problémy prostě, jak se říká kupí a já už to nezvládám vše držet sama..
Když jsme se nastěhovali, vše bylo zalité sluncem a my náš vztah, který byl dost na hraně, chtěli začít znova a lépe. Našli jsme si baráček, který je rozdělený na 4 byty. Máme svojí malou zahrádku a rekonstruovaný, poměrně velký byt...
Bohužel první problémy na sebe nenechaly čekat. Znovu se mi objevila rakovina a začal kolotoč ozářek a chemo. Bylo to velmi náročné. Do toho jsme cca půl roku po nastěhování zjistili, že naši sousedi jsou drogově závislí lidé a bohužel muž z toho páru je ke všemu ještě dealer a muž , co bydlí nad námi je notorický alkoholik, který svou partnerku a děti (2 a 4 roky) mlátí tak, že končí v nemocnici.. Samozřejmě majitel bytu, ve kterém jsme v pronájmu nám nic neřekl a pak ještě zatloukal.. Sousedé z blízkého okolí se tam těchto lidí bojí, že jen mlčí , nevidí, neslyší a vyhýbají se řešení..
První konflikt se sousedy byl cca 3 měsíce po nastěhování. Sousedka - závislá pracovala v hospodě nedaleko a tak se pravidelně vracela cca v 1 ráno po šichtě. Člověk by řekl, že po 12 hodinách v práci půjde odpočívat, ale bohužel.. V pracovní den i víkendy, když požila marihuanu nás čekalo pravidelně několikrát do týdne od jedné do 4 až pěti ráno hudba, která byla slyšet až do aleje skoro 50 metrů daleko ( nyní si představte, jak moc nahlas to bylo v nočních hodinách v bytě, který dělí jedna zeď).. Bohužel na slušnou žádost nereagovala a když už reagovala, tak jen zavřenými dveřmi kdy hudbu samozřejmě ještě navýšila a pak jste jen slyšeli, jak se Vám za nimi směje.. Pokud hudbu nepouštěla přes noc ( což bylo minimálně), tak to jelo nanovo od cca 6-7 ráno do cca 12 poledne, než šla do práce.. O odéru marihuany, jejímu neustálému řvaní, hádkami mezi jím a jejím partnerem, kdy společnou chodbou lítalo sklo, věci, kusy nábytku a téměř pokaždé se porvali, kdy jste slyšeli, jak ji on dal ránu a ona začala hystericky řvát na celý dům, stálo za to, ať ve dne, nebo v noci po jejím příchodu..
Ve chvíli zoufalosti, kdy já sotva lezoucí po chemoterapii, starost o domácnost, starého nemocného psa po operacích a práci ,jsem volala já nebo partner policii i ve tři ráno ( kdy partner měl ve 4:30 vstávat do práce), tak to skončilo jen kamarádským pozdravem dané sousedky s policií a pokračovalo to nadále. Při čtvrtém volání v jeden měsíc na toho rušení nočního klidu, policie - její známí dokonce ani nepřijeli a když jsem to řešila přes vedení v Bratislavě, tak výjezd auta sice napsali, ale nikdo nikdy nepřijel a zápis z tohoto incidentu nikdy nebyl...
Problémy pokračovali, vztah se nám sypal a sousedé dělali čím dál větší jak se říká bordel. Mnohokráte jsme s majitelem bytu řešili odstěhování, ale nebylo to tak jednoduché. Majitel se vždy zapřísáhl, že s nimi promluví - jeho manželka byla velkááááá kámoška dané sousedky, ale skončilo to tím, že jakmile partner odjel do práce a já byla sama, chovali se ke mě jako k jehněti na porážku.. Pokřikovali na mě, nadávali mi, několikrát do mě strčili až jsem upadla, nenechali mě projít se psem ( jak jsme psala výše- starý, nemocný, slepý , hluchý) ani brankou a několikrát mi do zvířete i kopli). Pokračovalo to dělaním naschválů ,kdy mi mlátili do oken, navaděli její dceru, aby mi házela basketbalový míč o zeď domu, házeli mi hovna od psa do okna, nedopalky cigaret na předzahrádku a spousta dalších.. Mnohokráte mi vlezli na danou předzahrádku, nebo lidé, kteří si chodili kupovat k jejímu partnerovi . dealerovi mi mlátili do dveří a dožadovali se, abych je pustila dovnitř ( zřejmě byli tak mimo, že ani nevěděli, kde jsou).. Velmi jsem se bála. Žádala jsem partnera, abychom se odstěhovali, ale on je typ, že chce být s každým za dobře a na většinu problémů jen sklopí hlavu a mlčí/ nebo před nimi utíká .. Tak uběhl rok této šikany. Já si dokončila již třetí onokologickou léčbu a snažila jsme se dát dohromady.. Ale to je těžké.. Psychika na pokraji zhroucení.. Finance po léčbě, já nevydělávala moc na minulé pozici a partnerovi jak se říká, zkrouhly hodiny, protože firma neměla na pokrytí čeho bylo potřeba a tak jsme spadli tak, že jsme poplatili nájem, jídlo , poplatky léků a jízdného a nebylo nic.. Natož na nájem a kauce do jiného bytu..
Závislí sousedé na tom byli čím dál hůř. Státní policie to neřešila a městská také ne, z důvodu, že buď od něho kupovali, nebo to byli známí a kamarádi.. Ono co by se přece jenom starali.. dostali pár piv zdarma a pár dávek se slevou a nebudou řešit nějakého feťáka, co jejich život neohrožuje a neomezuje..

Náš vztah se začal sypat. Já byla v permanentním stresu co se týká tohoto místa, neschopná pracovat, protože moji klienti slyšeli křik vyfetovaných pitomců v každém hovoru a partner samozřejmě neunesl neustálou nevyspanost, můj strach a problémy s financemi.. Začali jsme se zase hádat, jeli jsme nanovo v každotýdenních hádkách, které končili jeho odchodem ke kamarádům a já zůstala zase sama.. vedle nich..
Cca před 5 měsíci to vygradovalo vyhrožovaním smrtí sousedem.. Partner se k tomu konečně postavil, ale bohužel to bylo k ničemu.. Nic si z něho nedělali.. Proč by také měli.. Rok a půl neřekl jediné slovo, pouze já jsem se s nima hádala, nebo jsem jim ustupovala strachy a oni věděli, že se jich každý bojí.. Jejich slova v hádkach jako : Co ty o nás víš, zbavíme se tě a nikdo tě nenajde, na to abych tě sundala nepotřebuju ničí pomoc, jsi zkurvene* práskač a ty tu nechcem " apod. , mi každý den lítalo hlavou. Každý týden jsem to poslouchala, pokaždé, když byli sjetí a agresivní..
Nakonec svému slovu dostáli. Před 3 měsíci sebrali sousedce řidičský průkaz za drogy. Již několikrát byla upozorněna, mnohokráte měla pokutu a nyní to bylo hodně velké štěstí, že ji chytla statní policie, která jela okolo její hospody směr hlavní město, když on jela domu z práce. Měla skoro 2 promile , marihuanu a pervitin v sobě. Druhý den jsem měla jet k lékaři na kontrolu. Nebýt partnera, který mi šel zkontrolovat auto, protože mi auto ukazovalo problémy s nabíjením baterie - nakonec problémy s alternátorem.. Už jsem tu nemusela být.. Měla jsem přestřihlé brzdové hadičky.. Takže volána policie, odvezeno na servis + spousta papírování k tomu a víte jak to dopadlo? Když jsem udala podezření na sousedy ( protože den předtím ji sebrali řidičák a slyšela jsem, jak se v noci hádají, že za to určitě můžu já), tak to městská policie zametla pod koberec s tim, že se nic nestalo a jejich Didi - tak si říká přezdívkou, by určitě nic takového neudělala, nebo by nikoho nenavedla ..Případ uzavřen jako neprůkazný, protože není kamerový záznam, nebo svědci..
Bála jsem a se a bojím o to více.. Partner si na ně počkal s pár známými, kdy se nakonec oba feťáci ze strachu přiznali, že to udělali..Ale co s tím.. Dokazovat policii, že jste si vyhrožováním, kdy jste pozvali 20 vymakaných chlapů na dva pitomce sehnali důkazy, je stejně neprokazatelné a ovlivnitelné dle dnešních zákonů..
A tak se šlo dál.. Chvíli byl klid a pak to jelo nanovo za par týdnů..
Před dvěma týdny se stala situace, kdy už uvažuji, že nejenomže odejdu z tohoto místa, ale i z tohoto vztahu a práce, i když vím, že mi nikde nenabídnou takto placenou a vysokou pozici, kterou jsem nyní získala...
Před dvěma týdny mne sousedka napadla a já mám z toho zdravotní důsledky..
Stalo se to ráno. Spadli opět pojistky v celé pravé části domu . Stává se to často, dlouhodobé řešení s majitelem ovoce nenese a tak to jednou dvakrát do týdne prostě jak se říká nahodim a jedu dál... Bylo cca 10 ráno a samozřejmě klasicky jela hudba a řev naplno.. Mne čekal ve 12 důležitý hovor od šéfa a tak jsme potřebovala aspoň trochu klid a hlavně fungující internet a nabitý notebook, protože k momentální situaci si nemohu dovolit o práci přijít..
Přišla jsem k pojistkách na chodbě a po otevření skříňky jsem zjistila, že všechny pojistky jsou nahozené. Budiž, vyšlapala jsme patro a zaťukala na věčně opilého souseda. Ten mi v pracovní pondělí v 10 ráno otevřel pod obraz zpitý a se slovy ,, co do pi*e chci, že mu nejde televize , ať jdu do haj*lu zavřel před nosem. Druzí sousedé - protibydlící opilcovi nebyli jako obvykle doma ( záchranář a sestřička - věčně za této situace v nemocnici na pomoc) a pak zbývala jen naše drogově závislá sousedka..
Nerada, ale šla jsem na ni zaťukat, abych ji požádala o zlumení hudby - partner do noci pomáhal odtahovat auto jako brigádník s odtahovkou policii skoro dvě hodiny cesty od nás a já chtěla , aby věděla, že to vyhodim a nahodím celé, protože nešla jedna strana domu, chodba a pojistky byli ok.. Zda to je tím.. No, asi jsme čekala moc.. zaklepala jsem.. Nic.. Zaklepala jsem podruhé..Nic.. Zaklepala jsem potřetí.. Nic.. Zabouchala jsem a ona se smíchem hudbu ještě navýšila a na mou žádost, že se ji potřebuji na něco zeptat, coz jsem řvala do chodby jako hlupák přes její hudbu ani nereagovala.. tak jsem to natvrdo proste vyhodila a nahodila..trvalo to v řádech 3 vteřin.. Ejhle, světlo se rozsvítilo, konvice u nás doma pípla a vše jelo jak má.. Zhora jsem slyšela opilého souseda, že to konečně ,, do pi*i jde" ..sousedce se na chvilku vypla hudba, ale pak začala hrát a já šla domu.. Asi 2 minuty po příchodu domu najednou slyším slova od řvoucí sousedky ,, pi*a, kur*a vyje*ana " apod.. Chápu, že byla naštvaná, ale nemohu nechat vyplé pojistky, které nevím od kdy jdou, když mám doma spousty spotřebičů a práci... No, zřejmě sousedka to pochopení, jak byla opět nafetovaná, neměla a neskončilo to jen u křiku.. Vlítla mi předzahrádkou ( nechodili jsme společnou chodbou, ale druhou stranou bytu), až do dveří bytu, otevřela si dveře a začala na mě řvát v rozepnutém krátkém županu, pod kterým byla nahá ( asi si to ani jak byla mimo neuvědomovala) : ,, co si to kur*a dovoluju, že jsem povinna ji požádat slušně a hezky o to a ono a celý její uřvaný proslov dokončila větou, že mi rozbije hu*u tak, že se z toho neproberu" .. Oznámila jsme jí, ať odejde z mého pozemku , že tu nemá co dělat.. Jen na mě zařvala ,, ty česká ku*vo mi nebudeš říkat co mám dělat" a dala mi pěstí do spánku.. Já druhou chytla o hranu dveří. Čekala jsem různé scénáře, kdyby se na mě vyřvala, kopla si do omítky, budiž, ale ona byla tak sjetá, že mně začala mlátit... Devadesáti kilová ženská začala mlátit onkologickou 60 kilovou holku, která nikdy neuhodila a neumí se rvát..... Vytáhla mne na předzahrádku, chytila mne za vlasy a začala mne velmi silně mlátit pěstmi do hlavy a krku. Snažila jsem se bránit. jednou rukou jsme ji držela za levý límec županu a pravou rukou jsem ji držela za druhý límec a spodní část vlasů.. Snažila jsem se dostat do předklonu, abych dala hlavu mezi ruce a nemohla mne nohama, kterýma se mne snažila kopat dát ránu do bricha ( onkologická léčba byla v maternici, včetně operace.... kdybych dostala větší ránu, dopadlo by to špatně a nikdy bych nejenomže nemusela mít děti, ale mohla by mi poškodit už takto zjizvenou a operovanou stěnu, kde byly nádory a mohla bych dopadnout i hůře).. Mlátila mne hlava nehlava a já začala strachy křičet partnerovo jméno, protože jsem věděla, že zfetovaný člověk pervitinem bolest necítí a je ve své podstatě nezastavitelný. V tu chvíli dostala strach i ona.. Začala mne mlátit ještě víc a když zjistila, že ji prostě nepustím ( já v tu chvíli nevěděla sama pořádně co dělat a tak jsme se jen strachy držela a odstrkovala ji od sebe co to šlo), tak se mnou hodila o kovovou zahradní boudu celou levou stranou.. Dveře přes 30cm promáčklé, nemožné již narovnat zpět.. Ale já se stále držela na nohou a snášela další její rány a křičela partnerovo jméno, protože myšlenka, že ji pustím a ona mi ublíží ještě víc v amoku, byla velmi silná.. Nakonec mne hodila o můj bycikl, postavený u zdi, kde jsme se nabodla na říditka a ohla celé kolo , včetně rámu.. Už jsem se neudržela a padla k zemi.. Začala mi dávat pěstí a kopat do hlavy co to šlo.. V tu chvíli přiběhl partner.. Trvalo to asi 3 minuty celé.. Když ho spatřila, ještě mi dala poslední kop do hlavy a pak začala utíkat se řevem, že ji chceme zabít ven do ulice..
Následovala rychlá záchraná služba. Schytala jsem více než 15 přímých ran do hlavy. Moje tělo skončilo s těžkým otřesem mozku, pohmožděnými zády, žebry, celou levou nohou . Na pravé oko jsem neviděla 3 dny. Tržná rána po celé pravé straně úst a natržený vaz v pravém rameni, se kterým mi trhala, abych ji pustila.. Když mne odvážela záchranka, dokonce si to natačela na telefon a velmi se tomu smála.. Ve chvíli, když toto přijela řešit státní policie, tak městský policista, který tam byl, naplno státnímu řekl, ať to neřeší a sousedku ani nelustruje, že to prostě přejdou.. Nemusím říkat, že to kamaráda městského policajta nakonec stálo místo..
DO nyní dvakrát týdně od lékařů nosím zprávy pro policii. Mám poškozené levé ucho a omezený sluch, jakožto následek jejích ran do hlavy.. Modlím se, aby se mi neudělalo něco horšího...
Prvních pět dní jsem stresem plakala pokaždé, když mi prošla okolo okna.. Dokonce si zvala její známe a kupující , aby jim velmi nahlas, co nejblíže mému oknu vyprávěla co mi udělala a jak jsme dopadla..Zřejmě na sebe byla pyšná.. Partner neunesl můj strach a už druhy den zmizel dělat na garaž auto po dobu i 12 a víc hodin.. Každý den se hádáme.. Nezvládám ten stres... A sousedka? Ta denně volá od incidentu policii, při každé naší 15 minutové hádce a každý den mi její ,, kamarádi policajti" ťukají na okno s tím, zda jsme v pořádku, že mají hlášení o domácím násilí , že mne partner bije.. Před dvěma dny na mne kvůli stresu padly horečky a já skončila se 41°C teplotami, lezoucí po 4, vodovým průjmem a blouznila jsem, že jsem myslela, že jsem úplně někde jinde, s někým jiným..,
Nezvládám ten stres.. Nevím jak to řešit.. Partner má od nového měsíce nastupovat do Rakouska.. Já podepsala smlouvu na vysoký post a zjistila jsem před pár hodinami pozitivní těhotneský test ( přikládala jsem opožděnou menstruaci stresu... Nedokážu se z toho radovat.. Šance, že dítě donosím zdravé v tomto stresu, po onko hormonální léčbě a ještě tady je v mé hlavě mizivá a já se bojím... nevím co mám dělat.. Na téma stěhování dochází jen na hádky, protože vše se táhne z mého platu a partner nikam nechce, protože cituji ,, policie to vyřeší a nikde jinde neseženeš byt, který je vybavený a mezi hranicemi... prosím, nesuďte mne, asi jsem se jen potřebovala vypovídat, protože rodinu nemám a moc přátel zde také ne.. Nemám se kam vrátit.. Většinu času trávím prací a starostí o domácnost právě mezi 4 stěnami, odkud píši i toto..
Ať se kdokoliv potýká s čímkoliv, buďte silné. Přeji všem vše nejlepší do života, hezký večer a děkuji alespoň za přečtení..