Pokazila som život sebe aj malej v brušku

Čaute baby, píšem Vám len svoj príbeh pretože už fakt viem že som si pokazila život.
Mala som vzťah dlhoročný, teraz ked sa s odstupom času na to pozriem tak ten vzťah bol výborný a moj partner s ktorým sme žili bol úžasný človek...ale to samozrejme mne nevyhovovalo a stále som mala pocit že mi niečo uteká a že ked s ním budem aj nadalej tak mi život utečie pomedzi prsty a tak som ho opustila...Nejdem tu písať ako sme to prežívali, boli to scény po 8 rokoch naozaj dramatické, ale nikdy nie zlé a urážlivé...akorej sme obaja plakávali jeden druhému na pleci prečo sme sa rozišli a že sme mali ostať spolu...ale ani jeden z nás neurobil ten krok spať...Ked som chcela ja nechcel on a naopak...nedohodli sme sa ale do dnes spolu komunikujeme ako priatelia..teda vždy ked ho vidím príšerne lutujem že som takého človeka opustila....Počas našeho odlúčenia som bola sama, stretávala som, roznych mužov ale všetkým išlo len o jedno a o taký vzťah som nemala záujem..možno keby som bývala trpezlivejšia tak by sa postupne niečo bolo vyvinulo ale ja hrdinka som každého s prehladom poslala do prdele. Bola som štíhla,dlhonohá špinavá blondínka, s velkým prirodzeným poprsím a so sexi postavou a tak som naozaj o nápadníkov nemala núdzu, lenže tí čo chceli mna tých som nechcela ja....až raz sa mi pritrafil do cesty muž pri ktorom sa zastavil pulz....bolo to po dlhej dobe..ničím ma neoblboval ...bol reálny a vysolil mi že má tri deti...dve s jednou a jedno s druhou že sa rozvádza a že nechce byť ani s jednou z nich, že ho podrazili...ako to tu nejdem teraz písať lebo to bola asi aj tak kravina.....neviem to do dnes. Neviem do dones čo ma na nom tak hrozne pritahovalo a preco som vždy ked mi volal nervozne nevedela čo so sebou, a ledva som dýchala...neviem prečo som stále čakala na jeho sms, a prečo som začala k nemu po mesiaci chodiť na návštevy domov...a prečo som tam pár krát ostala spať do rána, a prečo on odo mna chcel aby som bola pri nom stále, a nech sa nastahujem a ako on nemože žit bezo mna...Je pravda že sme sa velakrát pochytili na roznych banalitách a že som všetko prehliadala čo sa medzi nami dialo...a že som to stále nejako ospravedlnovala a snažila sa všetko rýchlo napraviť len aby bol kludny, spokojny a šťastný....nejako mi začalo unikať že vlastne ja šťastná nie som...ale to mi došlo až nedávno....sme spolu dva roky, žijeme spolu 20 mesiacov... z toho som sa asi tristotisíc krát zbalila a išla k sebe domov, asi tristotisíc krát som si povedala že mi za tie nervy nestojí a rozišla sa sním....ale on vždy bud šte v ten den alebo na druhý doliezol...vyzeral vždy ako pár minút pred infarktom, bledý, neštastný a ako to možem len tak zahodiť ved on ma miluje a či si uvedomujem ako všetko ničím...a blaaaa blaaa blaaaaa....A tak som sa vždy po pár dnoch psych.nátlaku vrátila k svojmu milovanému ktorý ma niekedy celé týždne, inokedy dni, niekedy aj mesiac nosil na rukách až prišlo zase jeho schizofrenické vytriezvenie...a začal ma urážat: Ty p.... Ty k..... a podobne vulgarizmy, zničila si mi život a chod do pi... a nenávidím Ta a tak dalej a tak dalej a ja som sa zase vždy pekne pobalila a vrátila sa domov a potom po pár dnoch zase k nemu lebo jeho to mrzelo čo mi povedal, a že on to už nikdy nepovie atd..Potom mi navrhol dieťa..navrhol ho v takej dobe ked bolo všetko ok medzi nami...asi mesiac bez hádky a v období ked mi gynkolog povedal že na moj zdravotný problem pomože jedine tehotenstvo
a nie operácia...tá by bola riskantná a už by som nemusela moct mať nikdy deti....A tak sme zacali pracovat na malej ktorá sa nám podarila po polroku...dnes viem že som mala tristokrát radšej do hovna stúpiť ako si sním dieťa spraviť...chová sa ku mne uplne príšerne, už vie že len tak lahko sa ho nezbavím...potrebujem ho teraz totiž aj finančne...čo zmožem z materskej? Nič, nezaplatím si ani úver ani všetky platby čo mám na svoj byt....a to som ešte nejedla a o malej ani nevravím....drží ma v hrsti...a preto sa chová ku mne tak ako sa chová.....je v kuse nervozny, blačí po mne, stále mi rozpráva ako len mna mohol stretnut takú pi...ako som mu život zničila, ako ma neznáša atd. Nikam so mnou nechodí, stále má len svoje aktivity, s kamarátmi a so svojimi detmi...domov chodí až po 20tej alebo po 22tej, ráno odchádza o pol 8mej, cez den mi síce volá že čo robím a tak ale inak sa nezaujma, nepozve ma na veceru nebere ma nikam von..stále tvrdí že sa mu nechce že on je unavený z celeho dna a že inokedy...o ničom sa so mnou doma nerozpráva, je vždy ticho...maximálne povie dve vety: Kde mám ovládač...a čo máme jesť....a bud ticho pozerám futbal....Teraz som v 7mesiaci tehotenstva...celé som ho preplakala tak vždy ob den...celé som si ho prestresovala, dokonca mi raz aj strelil facku ked bol opitý, to som vtedy rýchlo v noci utekala preč...podotkýnam tehotnááá. A on si to na druhý den nepamatal.....teraz mi zas nedávno povedal že ma raz určite podreže, citujem: Podrežem Ta raz Ty p.... a je mu jedno či plačem a v akom som stave...rozpráva a uráža ma dalej. Ked mu zložím telefon, niekedy zloží on, tak príde domov a je ticho, alebo sa tvári akoby mi ani nič nepovedal....skrátka som to pekne posrala....na malú sa teším, chválabohu je v poriadku aj ked ja prežívam takéto stresy....už ma tolko krát počula plakat chuda malé...a mám pocit že ak sa niečo nezmení...a to sa asi nezmení, ma bude počuť plakať aj po narodení...Neviem, si to predstavit..ešte tu ani nieje a začínam nenávidieť jej otca...Som totálne zúfalá, kamošky tie už ku nám radšej ani na návštevu nechodia...lebo ho nemusia alebo sa nechcú pretvarovať....ak by ho náhodou stretli doma...tak chodím ja za nimi a vždy mi radia nech sa zbalím a odídem ale bojím sa to urobiť...fakt sa bojím, bojím sa že ked sním budem udrźaivat kontakt tak ma zblbne nech sa vrátime...alebo mi urobí zo života peklo....som totálne na dne a termín porodu sa nenávratne blíži......
seherezada
17. apr 2008
Jeste chci dodat, ze neni pravidlem, ze by takovy muz musel byt nutne zly i na dite. Jul. sama pise, ze deti ho maji rady a chova se k nim pekne.
I kdyz k manzelce je takovy a takovy, tak otec muze byt velice dobry. Myslim, ze tady je to ten pripad. Jenze tento model je pro odchod prave jeste tezsi.
Dcerka s nim pravdepodobne bude stastna a bude ho mit rada, jen Juliana bude nestastna.
mamina
Odpoveď bola odstránená
Zobraz
konoupek
18. apr 2008
mamino,seherezada to určitě nemyslela zle,tak proč se do ní hned musíš tímhle způsobem pouštět a navíc jí urážet.Dá se to napsat i slušně ne? jestli by ses neměla zamyslet ty nad sebou ]-( .prominte nedalo se na to nereagovat.
konoupek
18. apr 2008
Jinak teda k tématu....opravdu bych s takovým člověkem nezůstávala,hlavně kvůli dětem
elly
18. apr 2008
No ja uz tu holky rekly....priklanim se k tomu jit k Tvym rodicum....tak budes mit klid, porozumeni a hlavne respekt..ktery jsi u manzela bohuzel nenasla.......hodl nekdy se vztahy nevyvedou a pak je lepsi byt radeji sama s ditetem...nez se cely zivot jen trapit....
Drzim Ti pesticky, preju brzke vyreseni Tvych problemu a hlavne hodne optimismu a sily..
seherezada
18. apr 2008
Mamino, kdyby jsi precetla jen jeden predchozi prispevek, tak by jsi zjistila, ze rozhodne o zivote s takovym clovekem vim az moc.

Konoupek: Dekuji za zastani.

Ja sama jsem dukazem toho, ze jsem pro, aby zena od takoveho muze odesla, jen vim, ze se to muze promenit jeste ve vetsi peklo nez zivot s nim.
elly
18. apr 2008
Zastavam se Maminy...a ja vim take sve.jake to je zit s tyranem!!!!!!!!!!!!! Proste vim, ze odejit je jen to jedine reseni....opora v rodicich je to nejlepsi.... a existuji organizase, ktere take pomahaji v nestazich....

Vim, ze odejit je tezke...ale myslim, ze kdyz je to pro dobro ditete a ji samotnou, tak neni co resit....
seherezada
18. apr 2008
A co se tyka deti, tak neplacam jen tak nejake svoje vymysly.

Svoji predchozi zenu manzel i bil, (me ne, kdyz nepocitam cca tri facky za nase nekolikalete souziti), ale jejich spolecne deti ho miluji a dodnes si preji, aby se k sobe rodice vratili... :-|
elly
18. apr 2008
Tak to je ubohy...vztahl by ruku na me jen jednou...udela to jednou..udela to znova....vim o cem mluvim..takze je pro info!

Jinak jak to mas zarizene Ty Seherezado.....to je Tvuj osobni zivot....kazdy ma problemy....jen je otazka, jak kdo s nima nalozi...
darina77
18. apr 2008
Julianin partner mal pred ňou dve manželky, keď dokázali odísť od neho oni myslím že by to dokázala aj ona.
johanda
18. apr 2008
seherezado, i tři facky jsou u mě bití 😞
mmch to, že se manžel chová pěkně k dětem neomlouvá tyranizování ženy. Juliano, utíkej od něj, dokud je čas.
lukin
18. apr 2008
Nečetla jsem všechny reakce, ale moc se mi nezdá, že hledáš pomoc. Tady ti holky říkají, ať odejdeš, ale ty ne a ne. Pokud to nejde k rodičům, tak utíkej do azylového domu. Je jich dost. No a 3 facky jsou víc než dost. To chceš, aby tvé dítě vidělo, jak se jeho otec hnusně chove k jeho mamce? Teď nevím, zda máš holku či kluka, ale holka pak bude v dospělosti považovat za normální, že její manžel ji bude např. ubližovat, no a pokud to je kluk, tak chudák tvá snacha. Takže i já se připojuji k těm, kteří říkají, ať odejdeš. Určitě to není tak těžké. Prostě jak bude manžel v práci, tak se sbal a odejdi.
seherezada
18. apr 2008
Ale ja prece vim, ze chlap nema narok ani na tu facku, tim nikoho nehajim. Jen jsem tim chtela rict, ze jsem mela takove stesti, ze muj manzel nebyl aspon typ, co by zasel dal. Je spousta zen, co si vytrpi mnohem vic nez jen facku...
Samozrejme, ze hezke chovani k detem neomlouva tyranii manzelky, at uz psychickou nebo dokonce fyzickou. Zalezitost s detma byla reakce na prispevky, kde pisatelky automaticky predpokladaly, ze kdyz se muz chova hrube k manzelce, chova se tak i kdetem, coz neni vzdy pravda.


Napadaly me ale presne myslenky, jak pise Lukin. Ze moje dcera prevezme vzorec z nasi rodiny a bude mit pocit, ze zena patri jen do domacnosti, nema pravo na vlastni zivot, je podrizena muzi atd. atd. Nechci, aby byla v budoucnu utlacovana svym manzelem a myslela, ze je to tak v poradku.


Ale reseni, ze az bude manzel v praci, tak se ma sbalit a odejit je jen docasny utek, ne reseni. Bude se k tomu muset jednou postavit celem kvuli tomu, ze s nim ma dite. Bude muset dojit k primemu boji, protoze on se jednou mozna smiri s myslenkou, ze Jul. ho definitivne opustila, ale sveho ditete se jiste jen tak nevzda.
Je jeho otec a bude mit podle soudu pravo se s nim pravidelne vidat. Tim padem bude dal zasahovat zene do zivota a svym zpusobem ji tyrat dal. Ze sparu tyrana, pokud je v tom dite, se zena bohuzel jen tak nedostane...
astrane
21. apr 2008
Juliana to má lehčí než ty,má evropana,ne araba.Má tedy větší šanci odejít i s dítětem a jeho zájem asi nijak enormní nebude.Tebe nechá jít jen bez dítěte.Nezávidím vám ani jedné.I když je to i tak o povaze a o výchově-znám pár manželství,kde byl chlap arab-jeden ze sýrie-ti se rozvedli a dle dětí jsou rodiče v pohodě(tatínek je hodně bohatý a asi vzdělaný na západě),další syřan-vládla manželka-studoval u nás a v jejich městě patřil k honoraci,další syřan zůstal tady-jeho žena taky nebyla nijak poddajná-to si prosadila ona-měli žít v alžíru.A pak Kuvajťan-ti jsou zatím bez dětí a asi se rozvedou.Až na občasné majetnické výstřelky taky dobrý.Ale o děti by se bil jako lev.Taky záleží na co je zvyklej z domu-někde je to volnější,někde je to pro ženy vězení a tyranie.Než se ženská vdá za takovýho chlapa,měla by vědět,jaký to měl doma,protože to bude chtít mít podobný.Např sestra toho kuvajťana podniká sama v módě,má auto,...Je nezávislá.Ten tvůj mi připadá,že je zvyklej,že ženská drží hubu a krok-tj dělá,co se jí řekne,mlčí a hlavně nemyslí.Přeju ti pevné nervy ať už v životě s ním,nebo bez něj,protože obojí teda bude boj!
A hodně štěstí.
luciferek
21. apr 2008
Juliano opravdu nechápu, proč s ním pořád ještě jsi ??? všichni ti tady radí ať odejdeš, tak se fakt zbal, když není doma a utíkej k máme, ta tě chápe a určitě tě ráda i s mimískem (až bude na světě) uvidí doma 😉 . Není proč s takovým člověkem dále být, nic dobrého ti do budoucna určitě vztah nepřinese :-| . A děťátko alespoň ušetříš všeho zlého, ani teď by ses neměla moc stresovat, pak se to podepíše na mimču a bude nevrlé a uplakané a maminka stejně smutná 😞. tak utíkej co ti nožky stačí 🙂
mafka23
21. apr 2008
a juliana by sa tu mohla tiež zastavit,ved nech nám napíše ako to pokračuje. 😞
petule.h
22. apr 2008
Ahoj, to co čtu je hrozné, taky jsem potkala v životě pár takových lidí a jeden přítel mě vyloženě bil, já se mu pak ještě omlouvala, dělala jsem co řekne a totálně jsem neměla sílu odejít, když jsem to udělala, tak mě neustále volal k rodičům, na mobil...no nemohla jsem se mu vymanit, až to pak na konec odeznělo-naštěstí, ale přiznám se, že jsem měla strach, kde se ukáže a dělal to i předchozím, což jsem se dověděla později.Odnesla jsem si úplně nulové sebevědomí a jizvy a nenávist na duši.Pak jsem potkala jiného, co mě prozměnu zase pořád buzeroval, abych vstávala v 7 uklízela, vařila, starala se, vyslechla jsem si jak jsem líná a já jela a kmitala, facka a nadávky nebyli neobvyklé. Naštěstí jsem potkala svého manžela, se kterým jsem 5 let a 3 roky vdaná a který mě totálně vyhrabal zase napovrch, te´d jsem šťastná...protože ač se říká, že to není, můj manžel, je pro mě ideál, který má sice své mouchy, ale kdo né?.
Všem vám držím palečky, koho se týká mít doma určitým způsobem tyrana, aby jste zvládli odejít, protože oni se nikdy nezmění.. já vím, je to těžké, ale taky znám holku, které manžel omlátil jednou hlavu o topení a málem se z toho už nedostala.Opravdu se pak vrátíte k nádhernému životu... 😃 držte se
miriam25
15. máj 2008
Julianna, uz ti tu vela babeniek napisalo svoj nazor. Ja sa k nim pridavam, ale pridam ti este nieco naviac.
Ked som citala tvoj pribeh, mala som pocit, akoby som to pisala ja. Teda samozrejme s nejakymi tymi zmenami.
Ja som mojho uz byvaleho spoznala a nejavila som o neho nejaky zaujem. Nepoznala som jeho osobny zivot a nebol to zrovna moj typ, ale tak co cert nechcel, sme sa raz v kaviarni stretli a on si ku mne prisadol a zacali sme sa rozpravat. Neviem preco, ale vyrozpraval mi, ze je cerstvo rozvedeny, ze jeho byvala je k... a ze ho vihodila z domu, ze raz prisiel z prace domov a pred dverami mal zbalene kufre. Vsetku vinu hadzal na nu a ja som mu uverila. Mal s nou aj dieta. Nejako mi ho prislo luto a asi po tyzdni smskovania sme sa dali dokopy.
Nenavidela som jeho byvalu a strasne som chcela spoznat jeho syna, no on onho nejavil ziadny zaujem. Stale hovoril, ze ten cas stravi radsej so mnou. Prvy rok s nim bol relativne v pohode, az kym som nezacala pracovat. Potom ma zacal z nicoho nic strasne kontrolovat, co robim, s kym sa bavim, s kym chodim na kavu a pod. Potom sa to zacalo stupnovat. Vzdy, ked prisiel za mnou, prve, co ho zaujimalo bol moj mobil, komu som kedy volala a preco, co som od neho chcela, kto kedy mne volal a co odo mna chcel, smsky ze si cital ani nehovorim, robil mi priserne sceny za kazdy telefonat. Ked sme neboli spolu, musela som mu pisat smsky kazdu hodinu, lebo "on sa o mna bal", ale vlastne ma chcel len kontrolovat.Nemohla som si ist ani len na kavu s mojou najlepsou kamoskou sadnut, lebo on tam chcel byt tiez a ked som si presadila svoje a sla som aj tak tak mi vyvolaval stale a nedal mi ani trochu pokoj. A ked som mu nezdvihala tak vypisoval smsky a v momente prisiel k nam, vypytovall sa nasich, kde by som mohla byt a potom zacal vymetat svetky kaviarne v meste az kym ma nenasiel a neodvliekol domov. Moje kamosky a kamosi sa so mnou prestali stretavat, uz ma ani nikam nevolali, ked niekam sli, lebo ho neznasali a vedeli, ze bez neho nikam ist nemozem.
Ked som toho uz mala dost, tak som sa s nim rozisla, ale dopadlo to presne tak ako u teba. Prisiel, nervovo sa u nas zrutil, sedel pred dverami a plakal, ze on bezo mna nemoze zit a ze on sa radsej zabije a pod. Po tom, ako som sa s nim niekolko krat rozisla a dala s nim zasa dokopy som uz naozaj prestavala verit na zazraky. Schudla som nenormalne na 45kg. Vsetci si o mna robili starosti, no nikto sa neodvazil mi zasahovat do zivota. Po tom, ako ma zamkol v obyvacke a nechcel ma pustit von, kym mu nepoviem, ze ho milujem, som sa rozhodla, ze to musim skoncit inak. Doslova som vsetko naplanovala. Volala som kamaratom, ci by mi nepomohli a ti boli u mna v tom momente, boli stastni, ze osm sa konecne rozhodla ho natrvalo nechat. Vsetko som mu zbalila, co mal u mna, ked bol v praci, zaniesla som mu to k nemu domov, nechala som mu tam aj kluc od jeho bytu, na mojom byte som vymenila zamky a po tom, ako som mu zaniesla jeho veci som si urobila 4dnovu dovolenku,lebo som vedela, ze v momente ako to vsetko zbada doleti ku mne. Aj sa tak stalo. Hladal ma uplne vsade, kde ho len napadlo. Ale naozaj vsade. No nikto ani len netusil, kde by som mohla byt, lebo som to nikomu nepovedala. Mojim rodicom som len zavolala, ze som dorazila a ze som v poriadku, aby sa o mna nebali a snazila som sa dat nejak dokopy.
Kym som sa vratila, uz ho prvotny hnev presiel. Asi mesiac ma prenasledoval tym stylom, ze chodil vsade tam, kde by som sa mohla zdrziavat, vypytoval sa kazdeho, kto ma poznal, co o mne vie a pod, ale pritom sa tvaril, akoze ja som ta zla a on neviniatko. Musim povedat, ze potom som sa aj prestahovala a momentalne by nemal ani len tusit, kde som, takze mam uz svaty pokoj,, no to vsetko, co som si pri nom prezila, tu nie je ani len zdaleka napisane vsetko.
Momentalne som stastne vydata a mame spolu 7-mesacneho chlapceka a som veeeeeeelmi stastna. A keby sa ten kreten ku mne co i len na meter priblizil, tak moj drahy by ho nakopal tak, ze by sa z toho snad ani len nespamatal.
Takze Juli, drzim ti palce,paste, co len chces, chod od neho prec, uvidis, ako sa ti potom ulavi a aj ked ta bude este nejaky ten cas prenasledovat, tak jeho to casom prejde, najde si inu obet, ktoru bude terorizovat a pokial sa ti este mala nenarodila, tak v ziadnom pripade ho nepis ako otca dietatka, nebude mat nan potom narok a neverim, ze by si dal este potom tolko namahy, aby to dal na sud a daval malu testovat a dokazoval, ze je naozaj jeho. Tak ti zelam stastny uuuutek a veeeeeeela stastia v zivote a radosti z malinkej. Uvidis, aj na mna sa stastie usmialo.
kajjinka
16. máj 2008
julianko, seber se a chod, jeste neni pozde, ale mohlo by casem dojit k takove situaci, ze uz bys treba ani odejit nemohla 😞 pokud te urazi, nadava a uhodil, pryc od nej, drz se |-|
lolalola
16. máj 2008
Julianna, máš ku komu ísť, tak neváhaj a pakuj sa preč. Keď nie ste zobratí, tak v rodnom liste vôbec nemusí byť. Teraz nejde o teba, ale o malú, keď s ním ostaneš, ta-k si to odnesie hlavne ona, lebo deti vedia veľmi dobre vycítiť ak niečo nie je v poriadku. Hneď sa zbal a odíď k mame. To je morálna porpora v prvých mesiacoch, aby ťa náhodou nenapadlo vrátiť sa k nemu. Keď ti bude volať nedvíhaj, keď príde, tak sa nechaj zatajiť alebo neotvor. Po nejakej dobe ho to prejde a vôbec si nelám hlavu s tým, že čo ak sa naozaj zmení. Nikdy sa nezmení!!!!!To je proste ľudský odpad a keď raz vo vzťahu prekročíš istú hranicu(nadávky, bitky atď.)už je ťažké sa vrátiť s5(ak nie nemôžné). A to že od neho budeš finančne závislá hoď za hlavu. Peniaze boli a budú a ľahko by sa mohlo stať, že ti nedá peniaze ani na domácnosť.
ivulinda
16. máj 2008
Škoda,že jsi nezustala s tím bývalým s kterým jsi byla 8let a s kterým ti bylo tak dobře jak si psala!!ted by si byla štastná a ne neštastná a pomalu svobodná mamča 😞 .Ale hlavně at to dopadne vše dobře,a odejdi raději od něho nečekátě s ním nic dobrého,ale to ti tady píše každý!!!!!!!!!!!!!!!!!
lolalola
16. máj 2008
ivulinda, ja verím v to, že sa ništ nedeje bez príčiny. Všetko zlé sa deje preto, aby to viedlo k niečomu lepšiemu(teda podľa mňa)..;o))Takže je úplne bezpredmetné či ostala alebo neostala s tým bývalým, pretože s ním nie je a možno to bude viesť k tomu, že keď stretne ďalšieho "dokonalého" muža bude si ho už vedieť vážiť, lebo zažila, čo je byť s úplným hnusom..;o))
iv_77
16. máj 2008
Všechny tady radíte, jak má J. sbalit kufry, odejít a nechat blba blbem 😉, ale ona evidentně o vaše názory nestojí.. Předpokládám, že u ní je to jako na houpačce, jednoho dne ho nenávidí, píše sem srdceryvný dojáky, jaká je chudinka a druhý den by sem byla schopná vysmahnout příspěvek, že on je ten nejúžasnější chlap na světě a ještě vás sepsout za to, co si dovolujete o něm psát hanlivosti. Každý je ale svého štěstí strůjcem, třeba by J. nedokázala žív ve vztahu s klidným a hodným mužem (viz. její bývalý, se kterým zametla) a k životu to vzrůšo potřebuje.. No pak se nemůže divit, že s ní je jednáno jako s největší onucí a hadrem. Ona na výběr má. A upřímně, věřila bych spíš tomu, že než aby se sebrala ze své vlastní vůle, vyhodí ji on sám třeba těsně před porodem a najde si další.. Panebože, vždyť byl už dvakrát ženatý, takové muže si přece inteligentní, normální slušný holky toužící po rodinné pohodě a klidu nehledají! To je stejné, jako když si vezmu Kuvajťana nebo někoho podobného a budu věřit, že se mnou bude jednat jako s rovnocennou partnerkou.. Promiňte, za tvrdý názor, ale vždyť si o to ty holky prostě koledujou, aby měly problémy a nebyly spokojené..
miriam25
17. máj 2008
iv_77, ty vobec nevies, o com pises. Ano, mas pravdu, ze kazdy ma na vyber, no z tvojho pohladu, ked si nic take neprezila sa to zda byt velmi jednoduche. Nemyslim si, ze by si dokazala nieco taketo napisat, keby si sama prezila to co ja alebo Juliana. Ano, ja som sa pozviechala a vystahovala mu odo mna vsetko, urobila som raz razny koniec, no tych "koncov" bolo predtym viac a ver mi, ze to naozaj nie je take lahke, ako sa to zda niekomu inemu, niekomu nestrannemu. Ano, clovek v takej situacii je na hupacke, no uvedomuje si, ze to nie je to, co v zivote chce, len ono to trosku trva, kym naberies odvahu a vsetko si poriadne premyslis a naozaj to urobis.
Kazdy je hrdina, kto nebojoval.
zuzana171717
17. máj 2008
Ahoj Julianna pises ze mas aj svoj byt,skus ho dat do prenajmu aby si mohla splacat hypoteku a ryyyyyyyyyyychlo utekaj k mame pokym nie je malicka na svete. Urcite ti chvilu neda pokoj,ale si mysli ze ked nemal problem opustit uz dve matky svojich deti,tak to zvladne aj po treti krat.Straaaaaaasne ti drzim palce.
iv_77
17. máj 2008
Miriam25, právě proto, že tu zkušenost bohužel mám, tak jsem se ozvala. Já vím, že není lehké odejít, také jsem odcházela nesčetněkrát, když jsem zjistila, co můj bývalý přítel byl zač.. Jednoho dne jsem ho nenáviděla a druhý den jsem rodičům tvrdila, že on je nejhodnější a má mě ze všeho na světě nejradši. Obhajovala ho před přáteli, kteří neměli růžové brýle a další den jim v duchu dávala za pravdu. Styděla jsem se sama před sebou, že si neumím stát za svým, když se jednou rozhodnu ho opustit a zase se vracím.. že nedokážu být tak silná, že si takovej póvl jako on se mnou může zahrávat a já mám tak zdeptanou psychiku, že mu to dovoluju.. Těch odchodů a konců a příchodů a začátků, těch bylo.. A právě proto teď píšu, že každý je svého štěstí strůjcem, kdybych tenkrát byla silnější, mohla jsem ušetřit nervy sobě i rodičům, kteří se modlili, abych už se konečně rozhoupala a vykašlala se na něj nadobro.. Jen pro odlehčení - jednu výhodu to všechno mělo - při svých stopětasedmdesáti cm jsem byla o deset kilčo lehčí, takže jsem vážila rovných padesát 😉
misicka455
17. máj 2008
Pošli ho do patřičných míst. Vím je to težké, ale jinak se utrapíš.
ivulinda
17. máj 2008
tak když o naše názory nestojí tak at pak nazakládá žádné téma,člověk jí chce poradit a pak ty napíšeš takové věci!TAK TOMU FAKT NEROZUMÍM.Bud chci poradit a nebo NE!!
seherezada
17. máj 2008
Juliana na nas dlabe, uz strasne dlouho se neozvala. Taky by me zajimalo, jak to nakonec vyresila. Treba se to srovnalo a maji ted zrovna stastne obdobi (ktere v takovych vztazich nikdy netrva dlouho), tak sem ani nechodi.

Iv - myslim, ze tvuj prispevek je az zbytecne moc tvrdy. Cloveku, ktery je v tezky situaci, depresich, nestastny, urcite nepomuzou vety typu, ze si za to muze sam atd.

Lide zvenci to vsechno vidi mnohem jednoduseji, samozrejme - nejsou ve vztahu citove zainteresovani. Vidi jen to logicno, bez emoci, chybi jim ta laska, kterou takova zena ke svemu partnerovi citi a kterou se ridi. Lehce ji potom odsoudi za to, ze je hloupa a jak muze s takovym chlapem vubec byt a nakonec ze dobre ji tak, kdyz je tak pitoma.

Nikdo ale nemuze rikat, ze jemu by se tohle stat nemohlo. Do toho clovek totiz spadne ani nevi jak. Ty veci jsou tak pozvolne, ze si toho kolikrat ani nevsimne a pak uz je v tom az po usi.
nikes
18. máj 2008
seherazádo, v mnohém máš asi pravdu, ale ty zase pochop nás ostatní, které přemýšlí trošičku jinak. Jsou holky, které přitahujou spíš takový typ grázlíků a jsou holky, které uvažuji "rozumněji" a těmto typům se snaží raději vyhnout , protože vědí, že jsou fajn tak akorát pro svobodnou holku bez závazků, ale pro rodinu se absolutně nehodí. Víš, já jsem byla za svobodna taky pěkné číslo a kluci, se kterými jsem chodila taky nebyli žádní svatouškové,ale pak jsem zjistila, že takoví kluci se opravdu hodí jenom na užívání zábavy. Pak jsem potkala chlapa, který byl úplně jiný. Tzn. hodný, laskavý, nesobecký, klidný, ale hlavně mi uměl naslouchat.A to byl taky první chlap, se kterým jsem si představovala mít rodinu. No a s tím chlapem jsem už 10 let a neměnila bych. Jak jsem již psala, ty holky za to vlastně ani nemohou. Ta moje kamarádka mi kolikrát říká, "já ti tak závidím, ty máš tak hodného chlapa". Jenže obě víme, že ona by hodného chlapa nemohla mít, protože ji takoví chlapi nepřitahují. Vyzkoušela si to. Teď má opravdu grázlíka, který ji taky občas jednu vlepí a pokaždé, když se spolu sejdeme, tak si postěžuje, jaký je chudák, protože toto musí snášet, ale když do ní chvíli hučím, ať ho tedy pustí k vodě, tak z ní vyleze, že ho strašně miluje. A jak jsem si všimla,tak to dělá většina holek, které žijí s takovýma chlapama.Myslím tím, že si stěžují , jak jim ti jejich chlapi ubližují, ale vlastně je to svým způsobem přitahuje. Proto,už ty holky ani nelituji. Spíš je mi strašně líto jejich dětí, protože ty nemají možnost volby, na rozdíl od rodičů a takové ženské bych nejraději roztrhala.

Začni písať odpoveď...

Odošli