Pokazila som život sebe aj malej v brušku

Čaute baby, píšem Vám len svoj príbeh pretože už fakt viem že som si pokazila život.
Mala som vzťah dlhoročný, teraz ked sa s odstupom času na to pozriem tak ten vzťah bol výborný a moj partner s ktorým sme žili bol úžasný človek...ale to samozrejme mne nevyhovovalo a stále som mala pocit že mi niečo uteká a že ked s ním budem aj nadalej tak mi život utečie pomedzi prsty a tak som ho opustila...Nejdem tu písať ako sme to prežívali, boli to scény po 8 rokoch naozaj dramatické, ale nikdy nie zlé a urážlivé...akorej sme obaja plakávali jeden druhému na pleci prečo sme sa rozišli a že sme mali ostať spolu...ale ani jeden z nás neurobil ten krok spať...Ked som chcela ja nechcel on a naopak...nedohodli sme sa ale do dnes spolu komunikujeme ako priatelia..teda vždy ked ho vidím príšerne lutujem že som takého človeka opustila....Počas našeho odlúčenia som bola sama, stretávala som, roznych mužov ale všetkým išlo len o jedno a o taký vzťah som nemala záujem..možno keby som bývala trpezlivejšia tak by sa postupne niečo bolo vyvinulo ale ja hrdinka som každého s prehladom poslala do prdele. Bola som štíhla,dlhonohá špinavá blondínka, s velkým prirodzeným poprsím a so sexi postavou a tak som naozaj o nápadníkov nemala núdzu, lenže tí čo chceli mna tých som nechcela ja....až raz sa mi pritrafil do cesty muž pri ktorom sa zastavil pulz....bolo to po dlhej dobe..ničím ma neoblboval ...bol reálny a vysolil mi že má tri deti...dve s jednou a jedno s druhou že sa rozvádza a že nechce byť ani s jednou z nich, že ho podrazili...ako to tu nejdem teraz písať lebo to bola asi aj tak kravina.....neviem to do dnes. Neviem do dones čo ma na nom tak hrozne pritahovalo a preco som vždy ked mi volal nervozne nevedela čo so sebou, a ledva som dýchala...neviem prečo som stále čakala na jeho sms, a prečo som začala k nemu po mesiaci chodiť na návštevy domov...a prečo som tam pár krát ostala spať do rána, a prečo on odo mna chcel aby som bola pri nom stále, a nech sa nastahujem a ako on nemože žit bezo mna...Je pravda že sme sa velakrát pochytili na roznych banalitách a že som všetko prehliadala čo sa medzi nami dialo...a že som to stále nejako ospravedlnovala a snažila sa všetko rýchlo napraviť len aby bol kludny, spokojny a šťastný....nejako mi začalo unikať že vlastne ja šťastná nie som...ale to mi došlo až nedávno....sme spolu dva roky, žijeme spolu 20 mesiacov... z toho som sa asi tristotisíc krát zbalila a išla k sebe domov, asi tristotisíc krát som si povedala že mi za tie nervy nestojí a rozišla sa sním....ale on vždy bud šte v ten den alebo na druhý doliezol...vyzeral vždy ako pár minút pred infarktom, bledý, neštastný a ako to možem len tak zahodiť ved on ma miluje a či si uvedomujem ako všetko ničím...a blaaaa blaaa blaaaaa....A tak som sa vždy po pár dnoch psych.nátlaku vrátila k svojmu milovanému ktorý ma niekedy celé týždne, inokedy dni, niekedy aj mesiac nosil na rukách až prišlo zase jeho schizofrenické vytriezvenie...a začal ma urážat: Ty p.... Ty k..... a podobne vulgarizmy, zničila si mi život a chod do pi... a nenávidím Ta a tak dalej a tak dalej a ja som sa zase vždy pekne pobalila a vrátila sa domov a potom po pár dnoch zase k nemu lebo jeho to mrzelo čo mi povedal, a že on to už nikdy nepovie atd..Potom mi navrhol dieťa..navrhol ho v takej dobe ked bolo všetko ok medzi nami...asi mesiac bez hádky a v období ked mi gynkolog povedal že na moj zdravotný problem pomože jedine tehotenstvo
a nie operácia...tá by bola riskantná a už by som nemusela moct mať nikdy deti....A tak sme zacali pracovat na malej ktorá sa nám podarila po polroku...dnes viem že som mala tristokrát radšej do hovna stúpiť ako si sním dieťa spraviť...chová sa ku mne uplne príšerne, už vie že len tak lahko sa ho nezbavím...potrebujem ho teraz totiž aj finančne...čo zmožem z materskej? Nič, nezaplatím si ani úver ani všetky platby čo mám na svoj byt....a to som ešte nejedla a o malej ani nevravím....drží ma v hrsti...a preto sa chová ku mne tak ako sa chová.....je v kuse nervozny, blačí po mne, stále mi rozpráva ako len mna mohol stretnut takú pi...ako som mu život zničila, ako ma neznáša atd. Nikam so mnou nechodí, stále má len svoje aktivity, s kamarátmi a so svojimi detmi...domov chodí až po 20tej alebo po 22tej, ráno odchádza o pol 8mej, cez den mi síce volá že čo robím a tak ale inak sa nezaujma, nepozve ma na veceru nebere ma nikam von..stále tvrdí že sa mu nechce že on je unavený z celeho dna a že inokedy...o ničom sa so mnou doma nerozpráva, je vždy ticho...maximálne povie dve vety: Kde mám ovládač...a čo máme jesť....a bud ticho pozerám futbal....Teraz som v 7mesiaci tehotenstva...celé som ho preplakala tak vždy ob den...celé som si ho prestresovala, dokonca mi raz aj strelil facku ked bol opitý, to som vtedy rýchlo v noci utekala preč...podotkýnam tehotnááá. A on si to na druhý den nepamatal.....teraz mi zas nedávno povedal že ma raz určite podreže, citujem: Podrežem Ta raz Ty p.... a je mu jedno či plačem a v akom som stave...rozpráva a uráža ma dalej. Ked mu zložím telefon, niekedy zloží on, tak príde domov a je ticho, alebo sa tvári akoby mi ani nič nepovedal....skrátka som to pekne posrala....na malú sa teším, chválabohu je v poriadku aj ked ja prežívam takéto stresy....už ma tolko krát počula plakat chuda malé...a mám pocit že ak sa niečo nezmení...a to sa asi nezmení, ma bude počuť plakať aj po narodení...Neviem, si to predstavit..ešte tu ani nieje a začínam nenávidieť jej otca...Som totálne zúfalá, kamošky tie už ku nám radšej ani na návštevu nechodia...lebo ho nemusia alebo sa nechcú pretvarovať....ak by ho náhodou stretli doma...tak chodím ja za nimi a vždy mi radia nech sa zbalím a odídem ale bojím sa to urobiť...fakt sa bojím, bojím sa že ked sním budem udrźaivat kontakt tak ma zblbne nech sa vrátime...alebo mi urobí zo života peklo....som totálne na dne a termín porodu sa nenávratne blíži......
jana.1
11. apr 2008
julianna, četla jsem jen 1. příspěvek.. Máš doma člověka, co si zpackal život, nedaří se mu vztahy.. je to nervák, cholerická povaha... Potřebuje ovládat, vědět, že má navrch, že mu neutečeš, nedovolíš si k němu, nebudeš odmlouvat a nebudeš drzá. Buď je despota nebo si nevěří, není si sám sebou jistý.. ono to spolu trochu i souvisí.Navíc ty pocuchané nerv.. to je blbá kombinace. Bez ohledu na to, jaký je celkově, co dělá, jak vypadá, jak se tváří, co jste zažili... čím víc ti ubližuje, tím hůř se cítí, tím míň si sám sebe váží a tím hůř se zachová..... pak už z toho nemůže ven.. To ale neznamená, že ho to jakkoliv omlouvá. Mluv na něj klidným hlasem, vždy uznej, že má pravdu, omluv se mu, vysvětli, žes to a to tak nemyslela, ať se nerozčiluje.. a řekni mu, že ho máš ráda. On se po tomhle (divadlu) uklidní. Teda snad.. Zažehnáš tím hrozící útok, ať slovní nebo fyzický. A trvalo by roky, než by se vnitřně uklidnil a pochopil... to je risk.. možná by to ani nepochopil a mezitím se spíš rozejdete..

To ovšem není život. Teď koukáš jen malý kousek před sebe. Situace je příšerně stresující, hrozně moc bolestivá, nešťastná, plná nejistot. Teď jako těhulka potřebuješ naopak cítit velkou jistotu, zabezpečit miminko... To je pak vnitřní boj. Celkově je ale pravděpodobné, že byste byli nešťastná rodina, ty bys byla nešťastná, děťátko také.. To není dobré. Nečetla jsem příspěvky ostatních , ale umím si je představit. Nejspíš ti většina radí rozchod. Je to názor třetí nezaujaté strany, která není ovlivněna zážitky, lpěním na vztahu atd.

V hlouby duše partner není zlý, to je jasné, ale nezvládá sám sebe. Nezvládá... A silně nezvládá. S miminkem je kopa práce, budeš hrozně unavená, nevyspalá, budou s tebou mávat hormony, budou se dít velké chemické změny.. to není jen tak.. Váš vztah může velmi pravděpodobně dopadnout rozchodem - dřív nebo později.. Neoddaluj to.. Těhotenství je zátěž, jseš ve 29. tt. Teď ti poroste bříško, bude těžknout a citelně. Já ke konci sotva lezla, a to mi neotékaly nohy. Věř, že to je ale stále sranda, proti tomu kolotoči, co přijde, až se mimi narodí. Musíš se na něj těšit, mít ho ráda. Kvůli svému milovanému miminku se rozhodni co nejdříve, aby i ono vědělo s čím má počítat. Vysvětli mu to, že to trápení přejde, ať se nebojí, že za to nemůže, že maminka má problém, ale ten překoná. Že ho máš ráda.. Ono to přežije ve zdraví, tak křehký život není, aby s ním kdejaký stres zacloumal..
Já ti radím také, abys odešla.. Ale potřebuješ pomoc!! Musela by tě k sobě vzít rodina, kamarádi... musíš mít kde bydlet..!! Kdyby se taková možnost nenabízela, podívej se na internetu.. zřizují se centra pro maminky v těžké situaci, jakou máš teď ty.. Kdyby nikdo nepomohl, můžeš přechodně k nám. Ale bydlím v Praze. Pokud se odstěhuješ, budeš potřebovat někoho, kdo tě rozptýlí, odvede ti myšlenky, zabaví tě a hlavně zaměstná tě.. práce je na tohle dobrá. Také je dobré si říct, že se nic neděje.. nemyslet na minulost nebo budoucnost. Třeba půjdeš nakupovat a bude se ti stýskat a budeš přemýšlet, že by to mohlo jít atd... Tak v ten moment se podívej třeba na chodník, okno, auto.. a řekni si.. já to vydržím, teď momentálně se mi nic neděje, jdu po chodníku a kolem projíždějí auta. Nic víc, nic míň.. Časem totiž všechno přebolí a vyřeší se, proto je dobré se v myšlenkách přes tuto dobu přenést a zbytečně se netrápit.. nebabrat se v tom. Je to zbytečné...

Buď silná kvůli miminku. Seber všechnu energii, co máš, zatni zuby a vydržíš a překonáš všechny překážky.
jana.1
11. apr 2008
no a třeba pak poznáš dobrého člověka a věř, že vztah s ním by byl šťastnější než tento.. Pokud se nerozejdeš, těžko budeš někoho takového poznávat.. No a tuhle jsem četla, že na Islandu si ženský nejdřív udělají dítě, celá rodina se z něj těší a až pak řeší snad studia.. (nebo obráceně.. :-N ) no a pak teprv řeší chlapa.. Tam prý lítá svobodných mamin.. 🙂 Holt jiný kraj, jiný mrav 😃 Tak je třeba se na to dívat.. S nadhledem.
jana.1
11. apr 2008
teď jsem přečetla i 2. příspěvek.. No hele, je to pro teb těžké. Opět.. měj nadhled! tak se chvíli neuvidíte.. no co.. Je spousta vztahů, kdy manžel je vytížený, cestuje po světě.. Vždyť miminko může vídat.. jasně, že se těší.. a až ho uvidí, tak zjihne úplně, protože je úplně maličké, krásné... Ale znovu pootýkám.. dej si na něj pozor, je to nervák, neumí se pořádně ovládat... není v tomhle ohledu dospělý, vyrovnaná osobnost... Tak budeš bydlet jinde.. no a co. Stejně je buď v práci nebo někde pobíhá.. Představ si, že v tomhle budeš vychovávat svoje děťátko.. Já nevím, musela bych ho vidět... Ale radím: Buď silná a mysli jedině na miminko!
renca3
11. apr 2008
julianna...neviem, kolko mas rokov, ale pripadas mi ako nesvojpravna, ked si sa po tolkych zlych skusenostiach vzdy k nemu vratila. ked je teraz z teba nervozny a nadava, pri dietati to bude este horsie. odporucam co najskor odist. je to psychopad, ako tu uz pisali.
ak ho neuvedies ako otca, vzdavas sa aj naroku na vyzivne, ak za to vobec stoji ta vyska stanovena sudom.
majula
11. apr 2008
Julianka, ja ti napíšem to isté čo všetky baby...nečakaj, nemáš na čo čakať, on sa nikdy nezmení, viem to, mám tiež kamarátku, ktorá je v "podobnej" situácii...tiež si myslela, že dieťa veci zmení...ale to je veľký omyl, pretože keď príde dieťa je viac "dôvodov" na hádky...ty budeš viac nervózna, keď maličkej niečo bude a pod. on tak isto...takže prosím ťa nečakaj na nič, na žiadny bod zlomu, lebo ten môže prísť veľmi neskoro...ja viem, že ty to myslíš dobre, ale....to je nanič. Uvidíš ako sa ti život zmení keď odídeš od toho tyrana, budeš spokojná a šťastná pri maličkej...máš mamu, ktorá ti chce pomôcť, tak to si váž. Držím ti palce.
renca3
11. apr 2008
teda "psychopat" sorry
teraz som precitala aj 2. prispevok. ked nechces odist, cakaj co bude. ved kazdy sa uci na vlastnych chybach.
ale mohla si sa poucit a na chybach druhych, ako som tu citala.
petkapatko
11. apr 2008
Renci ja mam taky isty nazor ako ty, je mi luto co tu teraz napisem , ale niektore matky su sebecke voci svojim detom, v prvom rade je dieta a potom nejaky psychopat a ohlady by sa mali brat na dieta a nie na debilov. Viem, ze doba je tazka, ale nie je ani nebude jedina, radsej by som bola chudobnejsia a skromnejsia ,ako by malo moje dieta trpiet kvoli nejakemu chlpatemu hovädu!!
jana.1
11. apr 2008
Papali jsme... chtěla jem jen říct, že miminko je maličké a krásné, ale pak už se starání o něj stane rutinou a on se začne „nudit“ a zas se vrátí do starých kolejí. Prostě je nemalé procento lidí, kteří se takhle chovají, není to znát na první pohled. Nic výjimečného. Oni se lidi můžou změnit.. Mladý člověk nemá jasno, zablbne si, zamotá se do vztahů, nechová se hezky.. udělá chyby.. Dobrá, ten se dejme tomu změní. Uvědomí si to, dospěje.. Ale chlap, co už má za sebou pokažené vztahy a nedbá na to, ten se už nezmění. Tomu nevěř. Ten už zkušenosti má, ten už něco zažil. Když ptáčka lapají..., nevysvětlí ti, že už mu to 2x nevyšlo, protože se nechoval, jak se sluší a patří. Buď budete s dítětem dalších pár let nebo desítek let mít nic moc život nebo ne, pokud odejdeš. Pro tebe je to teď hrozně moc náročné, to je ta potíž. Ale zvládnout se to dá. Pořád máš možnost volby. Jsou na tom lidi ještě hůř a daleko hůř. Vždy je ten pohled relativní. Jiní třeba možnost nemají, unesou jim dítě, odtáhnou do cizí země... nemají žádné příbuzné apod. Určitě je ti ale jasné, že řešení tvojí situace přesahuje možnosti nějakého diskuzního fóra. Výhrůžky z jeho strany a jeho chování jsou vážné. Tohle je spíš na psycholozích, policii, podpůrných centrech pro maminky apod. Znovu říkám, že je jasné, jak ti musí být, ale seber sílu kvůli miminku a začni situaci řešit. Nečekej, jak to dopadne. Minimálně s ním nezůstávej v jednom bytě. Pokud to zatím nechceš nazývat rozchodem, nemusíš.. Aby ses necítila pod tlakem. Ale v tom bytě nezůstávej. Něco s tím dělej. A nepřemýšlej nad tím, jak se chová ke svým dětem a jak slibuje nebo neslibuje. Jseš těhotná, máš zodpovědnost za své dítě. Ono se samo bránit nemůže. Neboj, zvládneš to.. Držím palečky! 🙂
jana.1
11. apr 2008
petkapatko, ano.. dobré bydlo není všechno.. nakonec bez peněz se tolik nezblbne. Chudí uměli být šťastní. 🙂
mamina
11. apr 2008
Julianna,to je mi líto.Ale nečekaj na nic!
Nebo chceš,aby začal bít i miminko,až se narodí?!! To to opravdu chceš riskovat? Divila bych se!Tomu se říká domácí násilí,děvenko milá.A v těch horších případech to končí často i smrtí partnerky nebo děťátka!Vážně na to chceš čekat?
Často jsou ti muži navenek neodolatelní,mají sexepíl,charisma,umějí skvěle bavit společnost a jsou miláčky společnosti.Navenek vypadají jako skvělí a senzační a dokonalí.Ale doma?Stávají se z nich surovci,kteří partnerku ničí psychicky,nadávají jí,říkají jí,jaká je bez nich nemožná a že je kráva,která jim komplikuje život a jací jsou oni chudáci,že ji mají na krku..Tím to začíná.Postupem času je nadávek čím dál víc,pak padne první facka,pak druhá..Po pár letech už partnerku ani nepustí z bytu ven-ke kamarádce,k doktorovi,časem ani k rodině,pak do práce.Partnerka je pak zavřená doma,úplně a cele závislá na tom tyranovi,který ji bije čím dám častěji,z menších a menších pohnutek.Potom už i bezdůvodu.Třeba jen proto,že on šel bez deštníku a venku zmoknul..A může za to přece ta krůta,co má doma,ne?Přece,kdyby si ji nevzal,tak by stopro nepršelo!Ještě později ji dává i jídlo na příděl a určuje,co a kdy může sníst a kolik,pak ji třeba nutí spát na podlaze jako psa,týrá jí hlady.A pak stačí třeba jedna hádka v práci se šéfem,nebo že mu dlouho na semaforech nešla zelená a napadne i dítě!!!..
Miluješ malou?Chtěla jsi ji?Chceš ji?Chceš ji jednou víst do školy,na taneční?Chceš jí jednou vypravit svatbu?Ano?
A chceš,aby se toho DOŽILA???
TAK NA CO JEŠTĚ ČEKÁŠ???????????????????????
KOUKEJ BALIT!!!!!!!!!!!!!!
Cesta zpátky NENÍ!

Držím palce.A žehnám Ti.Budu se za tebe modlit,abys dokázala odejít...
eldzina
11. apr 2008
Ahoj Julianna.

Dufam, ze si precitas nasledovne riadky. Myslim si, ze ziadna co sme tu pisali Ti nechcu radit zle. Vsetky sa s takym niecim stretli, niektore to zazili na vlastnej kozi, preto Ta chcu pred niecim takym varovat. No ty to teraz vidis inak. No, ved aj ked si sa rozchadzala s byvalym priatelom, zdalo sa Ti to spravne a teraz to vidis inak. Tak to je aj s terajsou situaciou. Zda sa Ti to co robis, ze je to dobre, ze davas vasmu vztahu sancu, no o nejaky cas sa na to budes pozerat inak.

Pises, ze si si pokazila zivot ... No, este si si ho nepokazila, len si ho pokazis, ak pri nom ostanes. Totiz, on potrebuje mat niekoho ako obet, na kom by si stale vyvrsil svoju zlost, koho bude nenavidiet. A si to ty. Teraz, ked si tehotna a ked budes mamou budes este viac zranitelna a na nom zavisla a nevzopries sa mu, si perfektna obet z jeho pohladu.

Ak rozmyslas o odchode, sprav to teraz, nie po porode, pretoze:
1. Teraz este pre neho ako tak nieco znamenas, nosis jeho dieta pod srdcom, a aj tak si k tebe dovoluje. No a po porode uz nebudes pre neho nic, budes ako handra, ktorou pozameta vsetku svoju zlost, zlu naladu z prebdenych noci, lebo urcite ho mala bude rusit v spanku a on sa potrebuje vyspat, ved predsa na vas zaraba.

2. Zena je predurcena na materstvo a preto uz pocas tehotenstva sa stava citlivejsou a po porode sa aj dovtedy „silne“ zeny zmenia na citlive matky, ktore musia citit, co ich dieta potrebuje. Preto su zeny po porode akoby navonok „slabsie“ voci vplyvom okolia. Preto ak chces odist, tak teraz, po porode nebudes mat na to sil a prejde par mesiacov, kym sa z Teba zas stane ta silna nezavisla zena. Ved ked sa pozries teraz na seba, nezmenila si sa aj ty odkedy si tehotna?

A co sa tyka uvedenia otcovstva. Neuvadzaj ho, daj otec neznamy. Ved pekny vztah otec – dcera sa da budovat aj bez papierov, nie? Ved aj vy ste spolu bez papierov, tak preco nie aj on. A mimochodom, otcovstvo sa da aj neskor uviest, nie?

Spominala si, ze ma so svojimi detmi pekny vztah. No, radsej by som sa popytala ako to vidia ich mamy, lebo on potrebuje len navonok nabudit dojem, ze je vsetko v poriadku. Ved nie je aj Vas vztah navonok prezentovany ako super vztah so super atraktivnou zenou s ktorou caka dieta? Ale len ty vies, ako to ozaj je.

A este na zaver, ak s nim chces ostat, tak si ho aspon vyskusaj, ved nic Ta to nestoji. Chod byvat k mame do svojho. Nemusis sa s nim rozist, len chod k mame. Ved aj tak si u neho v byte cele dni sama, tak preco nebyt s niekym a moct sa porozpravat. On za Tebou moze kedykolvek prist a ak mu na Tebe zalezi, tak pride. Preco mu musis stale len ty dokazovat, co k nemu citis, ze sa vratis. Teraz nech pride on, nech Ti dokaze, co pre neho znamenas.
vivien742
12. apr 2008
juliana, napriek tomu, že som rozvedená, nikdy som nechápala, ako môžu existovať ženy, ktoré si nechajú od muža nadávať, ktoré znesú vyhrážky a obmedzovania a nechajú si zo seba robiť handru. Chápala by som to, teda možno, keby sa toto dialo pred 60-70 rokmi. Ale teraz??? Dnes??? Ale po prečítaní tvojho ďaľšieho príspevku, ako ste všetko rozobrali a ako sľúbil, že sa zmení, to už chápem. Každá z nás by predsa na jeho mieste sľubovala to isté, nie? Hádam, ti nebude rozprávať, keď sa chystáš zdrhnúť, že ťa bude naďalej urážať, ponižovať a vyhrážať sa ti podrezaním. Veď by prišisel o ten servis, čo doma má a so štyrmi deťmi na krku sa už predsa len ťažko hľadá ďaľšia sliepka, ktorá by mu zobala z ruky a všetko toto znášala.
Kľudne pri ňom zostaň a o pol roka založ tému, ktoá bude oveľa, oveľa smutnejšia ako táto. Mám pocit, že si tak trochu masochistka, odídeš z pekného fungujúceho vzťahu, do vzťahu s mužom, ktorého by každá z nás zďaleka obišla. Ak ťa to baví, tak kľudne čakaj na prvé facky a kopance. Ale pozor, už nie si zodpovedná len za život svoj, ale aj za život toho drobčeka, čo nosíš pod srdcom!!!
Keby sa k nemu choval akokoľvek pekne, dieťa veľmi intenzívne vníma vzťah medzi rodičmi a ich spolunažívanie si berie ako model do svojho života s partnerom. Takže možno si o tom ani nerozmýšlala, ale tým, že s tým psychicky narušeným človekom zostaneš zničíš životy dva, svoj aj tvojho dieťatka. Vlastne je to aj v názve tejto témy. Tak stále nechápem, tak ako ostatné baby, čo ti tu písali, na čo ešte čakáš. Asi na to, ako budete o pár rokov na titulke novín a v správach.
Trochu drsný príspevok? Možno trochu dosť. Ale nemyslím, že ťa vyprovokuje k nejakému činu (len tajne dúfam a želám to tomu maličkému), keď ťa nevyprovokovalo správanie tvojho partnera, kedy by som jka podávala trestné oznámenie 8-(
cathushka
12. apr 2008
juliana citala som prispevky na prvej strane. Musis od neho odist. A viac neverit, ze sa zmeni. Ano si tehotna. Ale prave to by ti malo dat silu na taketo rozhodnutie. Ked uz nie kvoli sebe, tak kvoli malickej. Zopar mojich znamych vyrastalo v prostredi, kde bolo strasne dusno a nevyrastli z nich dobri ludia.
A ak sa bojis, ze bude mat narok na dcerku. Nuz, mozno ta prekvapi ze ani neprejavi zaujem. Tvoj priatel je idiot a tyran a peniaze nie su vsetko. Vrat sa k mame a bud stastna slobodna mamicka. Myslim ze je tu stale moznost uviest do rodneho listu otca neznameno, ale neviem ako sa potom postupuje z pravnickeho hladiska. Kym si bude moct brat dcerku na vikendy alebo volne chvile, nejaky cas to potrva a mozno uz bude mat ine zabavky.
Tvoj pribeh mi pride ako zo zleho sna, ale nerob stale tu istu chybu a neodpustaj mu a nevracaj sa. Uz predsa nemas preco verit, ze sa zmeni.
Mama zije sama?
cathushka
12. apr 2008
chcela som povedat este, ze nazov prispevku podla mna uplne nevystihuje skutocnost. Zatial si svojej dcerke zivot neskazila. Ak s nim zostanes, tak jej ho pokazis. A raz ti to bude vycitat.
nikaz
12. apr 2008
nieviem, ale asi cakas kedy mu prepne poriadne a zmlati teba ale aj malu, toto riskujes, takze by si sa mala trochu zamysliet a cim skor sa od neho odputat....... ozno to vyznie tvrdo ale je to tvrde, podla toho co si tu vsetko napísala , s takym clovekom nevies co zajtra a co o hodinu.
ked odíjdes a zariadis si zivot sama - urcite no nebude jednoduche, ale vies ze bude mala mat sancu rast v kludnej atmosfere a harmonii..... porad sa s nejakým odborníkom, alebo aj s tvojim gynekologom - je povinný drzat lekarske tajomstvo, on ti povie co hrozi tebe alebo malej...... mozno to ta presvedci a otvori ti oci

drzim ti palce a prajem ti stastnu buducnost..... a aby sa to vyriesilo co najskor 😉
aadula
12. apr 2008
julianna: čítam príspevky od teba a dievčat.., je dobre napísať na papier, či sem čo človek cíti, vyžalovať sa mame, uľaví sa ti....ale nezabudni, že to sú len písmená a slová. Nenechaj si zničiť život, VEZMI HO DO SVOJICH RÚK.... možno bude začiatok bez toho ani neviem ako ho nazvať..."čudného" chlapa ťažký, ale chceš skončiť na liekoch? ako píšeš so svojimi deťmi má dobrý vzťah, tak veľmi ľahko môže byť že i s tvojou dcérou bude mať dobrý vzťah a ty budeš vždy iba tá .... najposlednejšia.... A to nevravím kým bude malá a bude cítiť tvoju nervozitu, budeš nevyspatá ty i bábo. Pokiaľ na teba siahne a ublíži ti nemyslíš, že už bude neskoro?? Ja ti držím palce a fandím aby si sa rozhodla správne, určite nie je ľahké sa rozhodnúť spraviť prvý krok... ale keď ho urobíš...neposielaj mu sms..alebo telefonát a podobne..Jednoducho sa pobaľ a odíď... Naber prosím silu a choď.... Ja mám skvelého manžela, ale pracujem na takom mieste, kde poznám údeli mnohých žien v tvojom prípade...tak hlavu hore a nevzdávaj to
jabber
12. apr 2008
Komu není rady - tomu není pomoci :-| :-| 8-( . Držím ti, Julianno, pěsti - ať z vás s malou nejsou otloukánci 😞
mamina
12. apr 2008
Juliano,napadlo mě ještě:co tvůj minulý partner?Řekni mu o svých problémech.Třeba je řešení jednodušší,než si myslíš..Třeba na tebe stále ještě čeká.A podle toho,cos o něm psala,si myslím,že by tě vzal spátky i s miminkem.A rád..
suzana121
Odpoveď bola odstránená
Zobraz
mafka23
12. apr 2008
juliana prečítala som si tvoj životný príbeh a tak trochu som sa v nom videla. podobné som si prežila aj ja.naštastie dieta na ceste nebolo. po prvé:musíš byt silná! nezmení sa.som si istá. aj ja som sa párkrát vrátila,myslela som že fakt sa zmení.... áno.na mesiac.a zase dookola a čím dalej,tým horšie. ale raz som si povedala DOST! tie asi 3 mesiace potom,čo som odišla neprajem nikomu - prenasledovanie,vyhrážanie....a horšie veci. ale som rada že som to spravila a bola som sprostá lebo som to mala spravit ovela skor. a dnes som štastná.mám priatela,lúbime sa a vážime si jeden druhého,no proste nevymenila by som ho za nič. urob to čo najskor. držim palce.
darina77
14. apr 2008
Minule som čítala v nejakom časopise o psychickom týraní a toto presne do toho zapadá. Najprv muž ženu prehnane velebí, vychvaľuje do nebies aká je úžasná. Potom sa ju snaží čo najskôr k sebe nejakým spôsobom pripútať napr. diaťaťom, sobášom ale snaží sa to urobiť skôr ako by ho mohla žena odhaliť aký je v skutočnosti. Keď je žena už nejakým spôsobom pripútaná k nemu začne sa naplno prejavovať začne ju urážať, ponižovať a neskôr zvyčajne aj biť. A popritom všetkom sa snaží svoju obeť odizolovať od okolia od príbuzných, známych kamarátov. Čím viac ju odizoluje od okolitého sveta tým ma obeť menšiu šancu sa od neho odpútať. A ešte tam odborníci vysvetlovali že obeť si paradoxne svojho tyrana zastáva. A tiež tam hovorili v prípade že žena od neho predsa utečie napriek tomu že sa tyran vyhráža zabitím a podobne, väčšinou to po čase vzdajú a hľadajú si ďalsiu obeť. A drvivá väčšina tyranov mala nešťastné detstvo a vnútri sú strašne neistí a zakomplexovaní.
darina77
14. apr 2008
Juliana, ešte by som ti chcela v dobrom poradiť- tvoja dcérka si z detstva určite nebude pamätať či mala 2 alebo 20 tričiek, 2 alebo 20 bábik, ale nervy, stresy, bitky a to napätie si pamätať určite bude
jabber
14. apr 2008
darina77 - no přesně tak, ona oběť se hlavně totiž ani odpoutat nechce. Viděla jsem o tom pár pořadů - ty ženy mají na těch tyranech paradoxně závislost ]-( . Já si to neumím vůbec představit, mě říct přítel p... nebo k...., tak mu jí v tu ránu takovou máznu, že vezme druhou o zeď a je konec.

Julianno - ještě není pozdě 😉
majada
15. apr 2008
darina77
Máš pravdu to akoby som čítala o mojej priateľke.
Nehá sa mlátiť psychycky týrať a ešte ho aj zastáva že len mal zlý deň. ]-(
Teraz najnovšie sa už vyhyba aj priateľkám pretože on jej narozpráva somariny.
Od takého muža ruky preč. Pobaliť veci a isť preč... ]-(
Radšej žiť sama a skromne ako sa nechať ad nejakého somára urážať a byť.
astrane
15. apr 2008
Přesně jak píšou holky-kdyby mě chlap sprostě nadával,to by pak viděl ten tanec a velice brzy i odchod i s dětma.Jen pro srovnání-měli jsme před pár lety manželskou krizi-oba jiného partnera-on z trucu,já sehnaný podnájem a papíry na rozvod.Plácali jsme se v tom asi půl roku a bylo to psycho.Ale ani v těch nejvypjatějších situacích jsem neslyšela sprosté ani jiné nadávky,nedejbože facku(odneslo to jen nějaké nádobí :-p )Od té doby nám to už nějakej ten rok zase klape(snad už napořád).A já vím,že mám fantastickýho chlapa.A ten tvůj tě napadá-slovně a fyzicky -pro nic za nic!Nenech si to líbit,zničí tě to. Pravděpodobně skončíš na práškách nebo na akoholu.Takových ženských už jsem viděla!Moje máma byla stejná(a to ji nikdo nemlátil ani nenadával,jen prostě nikdy neřekla svůj názor a vždycky se podřídila a měla z toho špatný pocity a nervy a táta ani nevěděl,že jí něco vadí(-těžko říct jak by to dopadlo,kdyby to věděl)Dneska už je mrtvá,zabila ji ta její berlička-pití.A neříkej,že tobě se to stát nemůže,může a jdeš tam tou nejkratší cestou!A děti ti to taky pak budou vyčítat,žes byla slaboch a nepostavila ses tomu a budou se na tebe zlobit,žes dovolila,aby měli zkažený dětsví(můj bratr s mamkou nemluvil asi 10 let a na pohřeb šel jen proto,jaká byla,když byl ještě malej-je mu 25).Protože to musíš řešit ty! Nikdo jinej to za tebe neudělá.
perla200
16. apr 2008
juliana...ty žiješ s psychicky chorým človekom...schizofrenikom...a poviem ti ja na tvojom mieste by som mala strach, lebo by som nevedela, čo od neho môžem čakať
a ty nechceš od neho odísť, myslela si, že tu nájdeš nejakú, ktorá ti povie, že ostan, však sa zmení....ako chceš ho len ospravedlnovať....držím palce....
lussya
17. apr 2008
Juliana, zdrhaj tak rychlo ako sa da...
neboj zvladnes to.. ja tiez byvam u mamy s malou, uz pracujem a zvladame to... drzim ti palce. velmi.
ciernovlaska
17. apr 2008
Mila Juliana. To ako svojho partnera opisujes, presne zodpovedá tzv. hranicnej poruche osobnosti. Je to clovek, ktorý vo vztahoch ide od extremu do extremu. Jeden den ta vasnivo miluje, stale ti vola, je hrozne nezny, ale v momente sa to moze zmenit kvoli uplnej banalite a vtedy sa meni na nepoznanie, zrazu ta nenavidi, ponizuje a pod. Akoby ten clovek mal dve tvare. Ak mu pohrozis, ze odides, zrazu sa zmeni a naslubuje ti hory-doly. Samozrejme, nikdy sa nezmeni, s tym absolutne nerataj. Zivot s nim je ako na husenkovej drahe; vysky a pady. S takymto clovekom si znicis nervy, lebo jeho spravanie je nevyspytatelne a nepredvidatelne. Aby si mala silu riesit situaciu, najlepsie by bolo ist do psychologickej poradne. Psychologovia su tam na to, aby ta vypoculi, posilnili tvoje sebavedomie a pomohli ti riesit situaciu.
Prajem ti vela sil.
seherezada
17. apr 2008
Juliana:
Prosim te, jsi prvni zenska, co jsem poznala, co ma stejneho chlapa. Asi mame i my dve stejne osobnosti, ze jsme s takovych chlapem spjate. Pro me to zni uplne neuveritelne, kdyz jctu tvuj prvni prispevek. Presne v tom jsem uz dlouhou dobu ja.
Ja od nej skutecne odesla a to i s miminkem, ale takovy chlap te ze svych siti nikdy nepusti. Vlastne neni uniku.

Ja taky porad delala to, co chce on, aby byl spokojeny, abych ho nedrazdila a trvalo dlouho, nez jsem si uvedomila, ze je to na ukor meho stesti. Kolikrat ja uz od nej odesla a na jeho nalehani se zase vracela... Paradoxne mi oci nejvic otevrelo prave tehotenstvi. Mozna je to tak i u tebe.
Jenze jak jsem psala, venku z toho nejsem a nejspis ani nikdy nebudu. Takovy vztah je opravdu znicujici a nici cloveka uz celej zivot. Zvlast pokud je s tim partnerem spjaty ditetem.
Promin, ze ti nedodavam moc energie. Snad ti pomuze aspon to, ze jsem v uplne stejne situaci.
seherezada
17. apr 2008
Jana 1:
Jani, krasne napsane. Tvuj prispevek je opravdu velmi chapajici a empaticky. Ty jsi neco podobneho prozila? Nedovedu si vysvetlit, jak jinak by o tom clovek mohl takhle psat....