• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Rozpadávajúce sa manželstvo. Poraďte čo ďalej

31. augusta 2011 
pridavam sa
31. okt 2010 o 12:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no jasné, pozitívny prístup je polovica víťazstva... :slight_smile:
31. okt 2010 o 12:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj Holky,

potřebovala bych radu někoho, kdo prožil nebo prožívá něco podobného...

Vezmu to trochu zkráceně, jinak by to bylo asi už na román.

Se mým manželem jsem se seznámili před 3 roky. Teď v prosinci budemem mít 2-leté vyročí. Máme 17 měsíčního chlapečka Matýska.

Otěhotněla jsem dost rychle potom, co jsem se poznali nějak více.. Už tenkrát tam byli problémy v našech neshodech, ale nějak jsme je překonali, těšili se na Matýska a vzali se.

Ale čím víc jsme spolu, tím více ho poznávám. Teda, přijde mi, že ho znám už docela dost. Manžel je jednou rozvedený, má 9 kluka. S tím vycházíme dobře.
Když jsem v pohodě a "hodná" já, tak se nic neděje. Ale jakmile otevřu pusu, že se mi něco nelíbí a nebo chci tamto nebo ono jinak, tak je naprosto zle. Nedokáže se ovládat ve svých slovech, dokonce ani před Matýskem. Dnes mi nadal už tak před ním, že už toho mám vážně dost. Přemýšlím o tom hodně dlouho, že bysme s Matýskem odešli, ale pořád je mi to líto, když vím, že ho má malý tak rád a těší se na něj. Takže to není krátkodobá záležitost. Dokonce mám podporu i v rodičích a kamarádském okolí. Ale je tam pořád něco, doufám, že se změní, že nebude tak despotickej, tak hroznej, že pochopí, že to taky není všechno moje chyba...Že na tom má podíl i on...
Já jsem kvůli němu a Matýskovi odešla z Prahy na venkov. Co venkov, úplný prdele. Nedělám nic z toho, co jsem kdy dělala. Spoustu přátel jsem ztratila a jsem naprosto izolovaná jenom tady sama s Matýskem. Zkoušela jsem nějaký věci, aby ho hlídal jeden den MM, ale to se moc neujalo. Vždy tam byl nějaký problém, tak jsem se toho radši vzdala. Takže teď sedím na zadku. Nedělám nic, chodíme s Matýskem jen na procházky a jsem pořád doma.
Nepřijde mi, že bysme mezi sebou měli špatnou komunikaci. Já mu řeknu, co si myslím, on mě taky. Ale není vůbec schopen akceptovat něco jiného. Přijde mi, že žije ve svým světě.
Jeho přístup je takovej, že když s ním nebudu spát, tak si za čas najde ženskou.. To mi řekl, nevím, co by na tom bylo pravdy.
Když si na něco stěžuju ohledně peněz, tak mi řekne, že můžu být zticha a být ráda, za to co mám. Jenže, co mám? Střechu nad hlavou, to asi ano. Ale víc ne. Barák je starý. Peníze na opravy nejsou. Máme v domě 6 místností. Žijeme ve třech a to kuchyňi, verandy a ložnice. Matýsek spí pořád s náma. Koupelna a záchod je v příšerným stavu...
Dneska dám třeba příklad. Přijel z práce (je to hasič, dělá 24 hod) nakoupil a já mu včera večer říkala, že bysme mohli udělat štrůdl, říkal, že jo. Tak jsem vyskládávala ten nákup a říkám mu, miláčku, a kde je to listový těsto. A on říká, ty si mi nic takovýho neříkala... Tak jsem to přešla, nic jsem neříkala a vykllízela nákup dál, štrůdl se udělá prostě za pár dní. A on pak sedí u pc, já krmím malýho a on na mě začne řvát, co jsem udělala s jeho emailem, že se do něj nemůže přihlásit. Přitom mu do něj nelezu a nic podobnýho. Říkám mu slušně nic a on vyjede, že asi jo. Tak jsem mu říkala, ať se uklidní a on začal ještě víc, před Matýskem, že není na ty moje pičoviny zvědavej, že přiveze nákup a já místo abych jásala, tak si stěžuju, že není listový těsto. No já nevím, udělala jsem někde chybu?
Copak musím být za všechno vděčná?
A tak mi potom řekl, že asi přestane být míň štědrej, abych si to zase uvědomila.
To mi vyhrožuje furt s pěnězi...
A to je jen čtvrtina z toho, co se u nás pořád děje. Pak je třeba 14 dní klid a pak nanovo...

Já vím, že je to asi dost zmatený, ale uvažuju prostě dlouhodobě o tom, že od něj odejdu. Zase mě pak hlodá to, že bude Matýsek bez něj, když vidím, jak se mají rádi. Já bych se totiž odstěhovala k rodičům na Moravu, asi 260 km, nikam jinam jít nemám. A když jsem zase rozhodnutá a on se chová těch 14 dní pěkně, tak je mi to zase líto. Říkám si, že jsou na tom ženské třeba mnohem hůř...

Díky Všem za případné poznámky.
1. nov 2010 o 12:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Soni, moje mamka zila v podobne despotickem vztahu s tim, a po 20 letech konecne odesla. Ona je velmi citliva, takze to psychicke tyrani odnesla zdravim. U Vas je take zadelano na to, ze Matysek si osvoji podobne chovani :frowning2:
1. nov 2010 o 17:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona ahoj, ja som mala presne takehoto otca. resp. mam... mamu tyral fyzicky aj psychicky 30 rokov... nas takisto. teraz vycitam mame, ze sa na neho nevysrala uz pred x rokmi... rozvedeni su max dva mesiace. urobila prvy krok...
nevahaj a odid. moja mama neodisla a poznacilo to hlavne mna. trpim nechutnymi depresiami, nizkym sebavedomim a vsetkymi moznymi chorobami... ak milujes svojho syna, tak hybaj rychlo prec a co najskor.. ono sa to bude len zhorsovat.
1. nov 2010 o 19:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bershka
@zuzik_p já pořád věřím tomu, že by na mě nešáhl. kdyby ano, byla by to konečná. jak říkám, kdyby se třeba nezajímal o Matese, tak bych ho sbalila a byli bysme pryč, ale ten kluk ho skutečně miluje a on jeho, tak mi láme srdce mu to udělat, i když vím, že by si to třeba teď neuvědomoval a zapoměl by za pár týdnů, že tatínek byl..
1. nov 2010 o 19:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona tebe to lame srdce? a jemu to nelame srdce, ze vas psychicky tyra? vies co to robi s malym ked tak zacne "rvat" na vas?
1. nov 2010 o 19:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bershka no máš pravdu :frowning2:
1. nov 2010 o 19:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona bacha na to.. my chodim psychologovi kvoli fotrovi... casom sa ti jeho spravanie bude zdat normalne, ty budes taka ista, maly bude psychicky vysinuty, bude z neho to co z jeho otca... vola sa to spoluzavislost. ci je to alkohol, alebo agresia.... potom sa z toho tazko vystupuje von.
1. nov 2010 o 19:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bershka
@neu.sona moja mamka trpela psychicke a fyzicke tyranie v 2 manzelstvach a v 45.roku to jej srdiecko uz nezvladlo.. nehovorim o tom ako som celý život trpela ja ako dieťa a ako trpela ona si uz len mozem domysliet a nevies si predstavit ako trpim teraz ked tu uz nieje a nedopust aby sa tvoj syncek dostal do takej situacie..
1. nov 2010 o 20:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bershka je fakt, že už spoustu věcí, co mi říká neřeším. snažím se hodně věnovat malému, a když je celý den pryč, tak máme pohodu a užíváme si to. moje rodiče mě už hrozně dlouho přemlouvají, ať jdu bydlet s Matýskem k nim, ale já prostě neumím udělat ten první krok a nevím, jak se mám dokopnout k tomu, abych to udělala.
Brala jsem si ho s tím, že to bude napořád. Že vychováme našeho šikovnýho syna a prostě to bude tak, jak má být, ale zatím je to spíš nahoru dolů. Přitom rodiče má takový fajn, nikdo z nich se takhle nechová jako on, tak nevím, kde se to v něm může brát :(
1. nov 2010 o 20:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@linduska27 mas pravdu... uplnu pravdu... vies co to so mnou robi toto vsetko? prisaham bohu ze teraz, ked je po vsetkom a u svokrovych som uvidela co je laskyplny zivot, tak ho nenavidim kazdym dnom viac a viac

ja svojej dcere v zivote nepoviem, ze vyzeras jak stetka, si tucna, si sprosta, si dementna, si primitivna, nebudem sa jej smiat ked mi povie, ze chce ist na pravo a podobne veci.
ja mam sebavedomie v hajzli a na antidepresivach som uz pekne dlho
1. nov 2010 o 20:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona a kedy chces urobit prvy krok? vtedy kedy ho urobila moja mama? az jej na pardt rozbil nos a porobil monokle ze tri tyzdne nevysla na ulicu? az ked bude tlct syna a teba tiez? vies co by dali zeny za to, aby sa mohli rozhodnut tak ako ty? rodicia ta volaju, tak CHOD, prosim ta... nedovol znicit si zivot a hlavne malemu.. on sa na svet nepytal na to, aby ho nejaky debil tyral...
1. nov 2010 o 20:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bershka dieta to berie vzdy horsie po tom ako to mamka nezvladla to so mnou islo dole vodou skoncila som dva roky na terapiach a liekoch ako sa mi zrutil svet dokym tu bola tak sme to prezivali som jej x krat plakala a prosila ju nech sa na otcima vykasle a to bolo skor psychicke tyranie..lenze ona rezignovala proste vzdala zivot :( nikdy by som toto neurobila svojmu dietatu vzdy je na vyber a hlavne ked je rodina ktora ta podpori a pomoze ti tak to neni o com
@neu.sona
1. nov 2010 o 20:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona a este jedna vec... ja tak trochu nenavidim matku za to, ze dovolila to, co nam robil. ze neodisla....
1. nov 2010 o 20:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
1. nov 2010 o 20:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bershka smutné, ale čo už som tu a budem robiť všetko preto aby sa mi niečo podobné nestalo
1. nov 2010 o 20:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,nasla som tuto temu a na jednej strane som rada,ze nemam len ja taky problem s muzom ako ma neu.sona,ale na druhej ze musime tieto veci od muzov trpiet.A naozaj psychicky teror tazko preukazete a pritom vas viacej zlomi ako fyzicke nasilie.
1. nov 2010 o 20:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona
to co prezivas je len zaciatok. zial tvoj partner ma vsetky znaky psychopatickeho, nasilneho spravania.
dievcata maju pravdu, odid, kym vladzes, lebo teba aj synka uplne znici.
nerozumiem jednej veci, ako vies, ze syncek ho velmi lubi? prosim ta, take male dieta ma rado toho, kto ma rad jeho matku. kto sa k nej vludne sprava. dieta sa potrebuje k niekomu citovo uplnut, preto sa upne aj k despotovi, k tyranovi, to je psychicka potreba, ale co to s nim urobi!!
vies, nikto v tejto diskusii nema tu moc, aby ta presvedcil. ale ty si skus odpovedat na par otazok. preco, ale skutocne preco chces s nim ostat?
nerobis to kvoli synovi, len kvoli sebe. odpovedz si, kde moze byt pricina, ze ostavas s clovekom, ktory je k tebe zly.
mozno sa len hanbis vratit k rodicom, mozno sa bojis osamelosti....neviem....

@bershka
@linduska27
to je dobre, ze ste to sem napisali. snad sa vam podari zit, aspon trochu stastne. :dizzy_face: :dizzy_face:
2. nov 2010 o 07:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@filipal ano, možná máš pravdu. možná ta ostuda vrátit se do rodného města jako sama se svým synem. možná taky ta změna, co bych musela udělat a co by provázelo vše kolem. taky možná naivnost, že se změní a bude líp. nevím :frowning2:. na druhou stranu vnitřně vím, že se nezmění, že bude pořád stejný. ale taky to, že nás spojuje naše dítě a to, že prožil to, že byl u porodu. pro mě to bylo vždy posvátné po vzoru mých rodičů, kteří žijou šťastně a spokojeně, prostě to je pro mě hrozné :(
2. nov 2010 o 08:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona mám kamarátku, ktorá odišla od partnera po 18 rokoch... .najprv robil doma len "dusno".... ked niečo nebolo ako si on predstavoval... Že ho napr. neprivítala ked prišiel z práce, tak ako on chcel..... neskôr sa začalo ponižovanie... aká je neschopná... nič nestíha... deti sú sprosté po nej /ked dostali známku horšiu ako 3/ a pod.... A stále sa to stupňovalo... Žena, ktorá je veľmi príjemná... ."striga"... taká, čo má energie na rozdávanie... Presne si takú našiel... a cucal ju... doslova... Minulý rok po dlhom odhodlávaní od neho odišla.... A on... sa najskôr tváril, že ked chce nech ide... čo ju aj riadne škrelo, ved mali spolu syna /2 dcéry má z predch. manž./, čakala, že on bude bojovat... čo aj neskôr po mesiaci...ked mu došlo, že "obdivovateľka" zmizla urobil... Nasľuboval hory doly.... Ona sa vrátila a po roku odišla opať.... Teraz si vyčíta, že sa vtedy pred rokom k nemu vrátila... ale podľa mna, my ženy sme také... , že stále veríme a dúfame, že bude lepšie a nevzdávame sa, bojujeme..... Myslím, že keby sa vtedy k nemu nevrátila... stále by si niečo vyčítala, že to ešte mohla skúsiť a pod.... Teraz to robiť nemusí.... Minule som bola pri nej... Z nádeherného rodinného domu, kt. sama zariadovala, odišla bývat so synom a dcérami do podnájmu.... Baby sú na VŠ... syn je ôsmak... Napriek tomu, že má s otcom pekný vzťah, jej povedal, že sa konečne nestresuje, ked ide domov zo školy, akú bude mat ocino zasa náladu... Chápeš ôsmak... A stres... Povedala, že teraz si uvedomuje, aká bola vyčerpaná z toho, že stále myslela na to, čo bude, ked sa vráti z práce domov... aká nálada.... či bude muž v pohode.... To ju "pritom neudrel"... "len" ju psychicky týral....
2. nov 2010 o 09:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona ani nevies ako ta chapem....
vies, ja som kedysi mala tiez takeho muza- despotu. tiez som odisla z rodneho mesta, byvat k nemu a trapila som sa dva roky. nejdem tu teraz rozpisovat ake bolo moje utrpenie, ale paradoxne posledna kvapka bola, ked som nemohla robit ani svoju pracu. syn mal uz dva roky a chcela som zacat aspon dva vecery do tyzdna viest kurzy, od neho som chcela, aby strazil synceka. co on odmietol a este sa na mna vyrutil, ze ako si to predstavujem, ze ja nebudem zasahovat do "jeho sukromia!!!" vtedy som si povedala, ze tak toto teda nie, toto si uz nenecham, ze ved som sa stala niekym inym.
do tyzdna som podala ziadost o rozvod a dvoch mesiacov nas rozviedli, ja som sa vratila do mesta, kde som mala rodicov, podporu. tiez som sa hanbila, hoci som ani nemala za co....ale zacala som od zaciatku a dobre som urobila.
po rokoch som stretla fajn muza a dokonca aj syn mi po rokoch priznal, ze som dobre urobila, ze som sa rozviedla. (on s biootcom kontakt neprerusil ale mal to s nim tazke.....)
2. nov 2010 o 09:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona chapem ze sa hambis vratit domov.Aj ja som sa hambila co si ludia pomyslia a podobne.Nakoniec to skoncilo tak ze ma po x krat vyhodil z domu,lenze ja teraz ako tehotna som nabrala silu kvoli babetku a uz som sa tam nevratila.Viem ze to budem mat v zivote tazke,osamostatnit sa,byt na dieta sama,ale mozem ti povedat,ze aj ked mam obavy,momentalne sa psychicky citim lespie aj ked ma depta cez sms a telefonaty.Ale uz nieje pri mne aby na mna krical,ponizoval ma,uz mu nerobim sluzku teraz si vsetko musi robit sam.a viem ze aj ked ma vola naspat nema to cenu.Vratila som sa k nemu viac krat a bolo to stale o tom istom,chvilku bol akoze ok a potom znova ten kolotoc.
2. nov 2010 o 10:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona naprosto te chapu. ja mam takove manzelstvi za sebou. jsou to 3 mesice co jsme rozesly, ted cekame na soud ohledne dcery. muzu ti rict, ze jsem rada ze to tak dopadlo. konecne muzu volne dychat, nemusim se bat nekoho pozdravit. dcera, ktera ho milovala kdyz s nama byl je najednou jak vymenena. zacala se nahlas smat, povidat, reagovat na jine lidi. i lidi z baraku si toho vsimli. a vis co to znamena? ze ja to jen nevidela ze se ta mala trapila stejne jako ja :frowning2: :pensive:
nebudu ti rikat ze je to jednoduche. neni. zustala jsem v blbe financni situaci, tak jsem musela zacit chodit do prace na par dni v mesici. citim se strasne sama, prazdna. nejhorsi je vnitrni zklamani. slibila jsem si ze svemu diteti neudelam to, ze bude vyrustat bez taty (nasi se rozvedli v mem roce a pul,stejne jako je moji holcicce). zklamala jsem tim sama sebe. zacala jsem trpet depresema a jsem ted na antidepresivech. ale stalo mi to za to. kazdy usmev ty maly mi za to stoji.
tim jsem chtela rict, ze rozhodne to neni jednoduchy, hodnekrat te bude prosit at se vratis, jeste vickrat o tom budes uvazovat, ale nedelej to, kvuli malymu... vrati se ti to.
Sandra
2. nov 2010 o 10:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@sayast
@janemari Vše co píšete vím, že máte pravdu ve všem. Pořád čekám na to,že mě něco pořádně nakopne a já si řeknu, tak a už stačilo a je konec. Jenže si to v sobě řeknu a stejně to nedokážu. Nevím, proč jsem tak hloupá.
Přitom sama moc dobře vím, že pokud od něj odejdu k rodičům, tak začnu znovu žít. Budu mezi lidma, Matýsek přijde víc mezi děti, školka za rohem, možnost jít na školu. Sice tu práci, kterou mám ráda, mi tady nikdo nevrátí, ale kdoví, jestli bych se do ní mohla vrátit. Zatím tam jsou z druhé strany pochybnosti, ale myslím, že jak se to bude blížit čím dál víc k odchodu do práce, tak bude absolutně proti.
A ani nevím, zda odejít v tichosti, odstěhovat se, když bude v práci a nebo si o tom s ním promluvit... On mi vždycky řekne k těm všem věcem, chudák kluk, podívej se na Gabriela... Vždycky mě to nahlodá, protože je to odstrašující případ..To je jeho syn z prvního manželství, má devět let, a je fakt, že je to hrůza. Chodí k psychiatrovi, bere léky na uklidnění. Ve škole hrůza a trpí hroznýma úzkostma... Když se rozváděli, tak se pořádně hádali před ním. Tomu já chci rozhodně zabránit.
@filipal víš, jak vím, že ho malý miluje? furt se díva k oknu, jestli už táta nepřijel, celý den mi to říká, táta táta. Když přijede, může se zbláznit. Myslíš, že to není láska? Třeba máma ještě ani jednou neřekl :(
2. nov 2010 o 10:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@sayast perfektne si to napisala,ako by si mi hovorila z duse.Na jednej strane pocit zo zlyhania,ale na druhej konecne moze clovek volne dychat. :slight_smile: Nebude to v zivote lahke,ale urcite lahsie ako je to s muzom,ktory sa chova tak ako sa chova.
2. nov 2010 o 10:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona tak toto je od neho vydieranie a nieje co dodat.
2. nov 2010 o 10:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona aaa, tak on uz ma jeden rozvod za sebou a prveho synceka na liecbe!! :rolling_eyes: a to ti nenapadlo, ze to nie je z rozvodu, ale z toho co si uzil pred tym? ver mi, ze mojho syna rozvod nijako nenarusil. deti narusia konflikty medzi rodicmi, hadky, nasilie (aj psychicke), citove vydieranie a pod. nie samotny rozvod. ten je casto len vyslobodenim.
podla mna u vas prichadza do uvahy skor tichy odchod, zbytocna kazda diskusia.
to ze syncek hlada otca, nemusi znamenat lasku, ale skor nedostatok stimulov. ty sa s nim hravas? chodite aj medzi ine deti, medzi inych ludi? robis mu vylety? citas mu? chapes, tuzi po spolocnosti.
poslem ti jeden link, prestuduj si.
s byvalou zenou tvojho muza sa neda porozpravat? ako sa spraval k nej? preco sa rozviedli?
http://elyna.wz.cz/jak_jednat.htm
2. nov 2010 o 12:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@filipal všechno se to projevilo na druhém synovi teď, jak šel do školy. ale, co jsem četla, tak je to u dětí normální, že se vše projeví ve školním věku. Všechno se to teď na něj sesypalo...
Jeho prvá manželka si našla nového chlapa, protože se to asi prostě nedalo zvládat. Docela jí chápu... Našla si bohatšiho, aby mu mohla vyplatit půlku hypotéky a tak. Teď se má vcelku dobře, až na to, že má 9 kluka, se kterým lítá pořád po doktorech a 2 holčičku, která je v pohodě a nad věcí...
Ale teď se spolu normálně baví a snaží se komunikovat kvůli malému. Protože i on musel k psychiatrovi na schůzku.
Malému se věnuju hodně, jsme spolu celý den.... Chodíme na procházky s pejsky, čteme spolu, hraju si s ním, chodíme aspoň jednou týdně mezi děti do centra, ale je fakt, že se mezi lidi se nedostaneme hrozně moc často. Tak jednou dvakrát za týden do města nebo do centra. A tady na vesnici je pár starých lidí. Ale mě přijde, že s tatínkem je jiná zábava a jiná sranda, než se mnou, tak to asi tak i bere...
2. nov 2010 o 13:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@neu.sona súhlasím s filipal, že vhodnejší je asi tichý odchod... mne to príde ako zbytočné scény, čo s ním chceš ešte preberať...a akože počas toho sa baliť? či čakať pri dverách s taškami? nie si moc presvedčená o odchode, ako tu píšeš a ľahko by Ťa zlomil a ostala by si... keď si budeš stopercentne istá (môže tomu predchádzať trebárs ešte nejaký pokus o rozhovor, už len pre Tvoje svedomie, že si mu dala ešte šancu, že si naznačila, že ak sa nič nezmení, tak odídeš...), ale keď sa rozhodneš, tak zbaliť, odísť a nechať len odkaz... toto bude možno mimo témy, ale vo filmoch sa týrané ženy vždy tíško v noci vykradú z postele a začnú sa baliť.. samozrejme, že tam ide o to, aby ich chlap prichytil a zrúbal, ale fakt lepšie sa zbaliť a odísť... ak bude chcieť potom niečo riešiť, môžeš komunikovať, ale späť Ťa nahnať bude určite ťažšie, ako Ti zabrániť odísť... tak sa rozhodni správne, štastná a spokojná matka = štastné a spokojné dieťa... držíme palce!
2. nov 2010 o 13:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok