Prečo vlastne chceme dieťa?
Ahojte🙂 Keď čítam, koľko námahy vynakladáme, aby sme mali deti, pýtam sa prečo ich tak veľmi chceme. Napíšte prosím svoj dôvod.
Strouži, přečti si pas Siouxie. Jsem si téměř jistá, že by dala všechno na světě za to, aby měla letos nejchudší Vánoce, ale čekala dítě 😉
ono s tím smyslem života bez dětí je to složitější - ano, děti dávají životu smysl, ale žít jen pro ně a zapomínat na sebe, to se může člověku sakra vymstít...někdo tak bohužel dopadne. V určitém období to vypadalo, že děti nikdy mít nebudeme a hodně jsem přemýšlela, jak to ustát...ten, kdo chce žít pro děti, to nakonec může vyřešit adopcí nebo pěstounskou péčí, ten, kdo takový typ není, holt musí žít jinak...ale vždycky je cesta, udělat to tak, aby život byl smysluplný bez ohledu na kohokoliv jiného, i ty děti... i když, když člověk děti moc chce a ony nepřichází, tak v tu chvíli to bohužel vypadá, že smysl života je jen v těch dětech...
eli já vím já to nemyslela osobně k siuxe celý ten dopis co jsem napsala. spíš to bylo určené pro ženy jako moje kolegyně z práce co děti mít můžou a nechcou. takže tímto se siuxe omlouvám a moc jí přeju aby se miminka dočkala
ahojte, dobra tema🙂. ja som dlhe roky voci detom nic nepocitovala, ani som ziadne okolo seba nemala...a ked som nejake videla, nic to so mnou nerobilo. a tesne pred 30tkou bum🙂. hormony sa zblaznili, sama neviem preco,nemam to nijako zadefinovane, ze preco ich chcem. u mna je to teda cisto biologicka vec, zrejme...cely zivot nic a zrazu sa dojimam nad kazdym babatkom,pripadaju mi krasne, aj tehotne zeny...ked vidim niekde v TV porod a ako podaju dieťa matke,tak mam skoro slzy na krajicku 😀 . a zase potom...ked vidim na ulici pubertakov v teniskach v mzare, cigy v ustach,flusance..tak sa nad svojim "pudom"zamyslim, ci toto naozaj chcem...prist unavena z prace domov a tam nejaky pubertak a v ociach bude mat: "daj mi prachy, ty koza a nestaraj sa do mna" 😀, a potom ma v starobe bachne niekde do domova dochodcov, lebo konecne sa bude moct dostat k bytu....
a vsetky tie veci...ale nepriek tomu to chcem zazit, inak mi pride takyto zivot jemne nezmyselny a prazdny...(keby som aspon mala kooooopu penazi a volny cas, tak aspon stale cestujem po svete...ale aj tak je ta tuzba vo mne)...mozno tomu niektore nerozumiete, vsak kazdy to ma inak....kazdopadne sa veci snazim brat s nadhladom a verim, ze raz to dieta mat budem.pre mna je kazdopadne rodina vsetko.
ak nejak...
toji napsala si to pěkně, přesně podobný pocity mám já, nejdřív totální nezájem o děcka a pak buch najednou ze dne na den mě dostali hormony a já řvu i u reklamy na žvýkačky když tam vidím mimčo 😀 a pak zase vidím puberťáky hajzlíky a říkám si no sakra já nechci aby to moje vysněný mimíško v dupačkách vyrostlo a bylo stejný hajzlík. ale přesně jako ty si řeknu chci to zažít být máma napříč všem překážkám a strachům co přinese budoucnost 😉
strouzek= presne viem, o com hovoris, perfektne si to napisala!
strouzek, to sme tusim pisali naraz🙂, velmi sa mi paci tvoje uvazovanie, je mi blizke 🙂 ,ale ty mas tu vyhodu,ze to dieta cakas, ale my sa snazime uz vye dvoch rokov a nic. pride mi uuuplne neuveritelne, ze by sa nam to raz mohlo podarit 😔 ,ale tebe veli gratulujem a drzim palce🙂
toji no jo jsme asi dvojčata 😀 hrozně jsem se v tom tvém příspěvku poznala.
věř že i mě trvala cesta za mimčem 2 roky a taky jsem si v mnoha okamžicích říkala že už se prostě nedočkám a představa že se jednou podaří byla pro mě tak hrozně vzdálená. věř nebo ne ale nakonec se podařilo v měsíci těch největších depek kdy jsem s tím už vůbec nepočítala, hlavně jsem otěhu v den kdy jsem seděla na vaně s flaškou vodky a zapíjela svůj žal a pak jsem hystericky vyhazovala ze skříní věcičky pro mimčo že je nechci že je vše zbytečný ....protože se mi narodila neteř a prostě mě to dostalo na plný čáře, ani ne že bych záviděla švagrové to mimčo ale záviděla jsem to štěstí které je spojovalo a hlavně nejvíc mi rvalo srdce vidět bráchu šťastného hrdého taťku. můj manža mi tehdy nic neřekl ani nevyčetl ale prostě jsem poznala že se trápí. no a buch zrovna v ten den jsem pak otěhu takže kdoví jestli se u mě nebe neslitovalo. 😅
teď jsem těhu, za pár týdnů mám rodit a představ si že minulost je pro mě stejně vzdálená jako tehdy budoucnost. minulejsem něco hledala na koníkovi ve staré diskuzi a našla jsem příspěvky co jsem psala před rokem a normálně jsem nevěřila že jsem to psala já, tehdy věčně vydepkovaná skeptická snažilka. bylo tak hrozně blízko ale zároveň daleko. uvidíš jednou se povede, budu ti moc držet pěsti, a o tovíc si pak těhu i mimčo užiješ, je to divný to říct kdyby to řekl někdo mě v době snažení že vlastně mám být ráda že mi život chystá tyhle zkoušky tak bych ho zabila ale teď to tak vidím a teď je to divný ale vím že to tak vše mělo být. nejen že já jsem změnila svůj přístup k životu, dětem a vůbec k mateřství ale hlavně to hrozně ovlivnilo naše manželství k lepšímu a manža se změnil hrozně moc.
třeba příklad za všechny, měli v práci školení a měli říct co považují za největší úspěch v životě. všichni jeho kolegové říkali auto, barák ... jen můj manža prý vstal a řekl že největší úspěch považuje naši malou. když mi to tehdy ta jeho kolegyně řekla tak jsem cítila že vše co se staloa i to čekání mělo svůj smysl.
ježiš holky já tu mám vždycky nejdelší příspěvky, ale já prostě jak se rozjedu tak se nezastavím sorry 😅
teda krasna temicka a strouzek krasne pises... tak od srdca... 😵az mi slzicka vyskocila
na mna to tiez nejak tak biologicky doslo... ako vzdy som vedela ze raz budem chciet mat deti ale presne ako pisete ked uz ma rozplakalo alebo dojalo v telke kazde dieta a tehulka a mamina s babetkom dupla som mm na krk ze uz to proste musi byt ze ja uz nemozem dalej cakat...... 🙂 ja to nevidim tak ze moj zivot by mal byt prazdny ak by som nahodou nemohla mat deti.. no ked sa ma nietko spyta ake zamestnanie chcem robit(robim a zijem v UK... tazke nerobim svoju vysnenu robotu) tak vzdy poviem .... ja chcem byt mama... mne by vobec ani nevadilo byt zena v domacnsti.. ako nie som proti emancipacii zien ale toto je jedno co viem ze by ma bavilo a budem v tom dobra a mojho '' sefa'' budem moct pusinkovat od rana do vecera a budem ho milovat a aj on mna 😀
a teda moja odpoved ja vlastne ani neviem preco tak velmi chcem dieta ... jasne ze ani mm to nevie pochopit ale ja si myslim ze niekde hlboko to mame vsetky zakorene od prirody a tak to ma byt .... ved mm tiez milujem a ani neviem preco 😅 ak by som vedela tak ho milujem len kvoli tym urcitym dovodom ... laska a materstvo by mala byt nezistna 🙂
My sme si po svadbe mysleli že trošku s bábom počkáme ale zrazu sme sa ocitli v našom novom byte úplne sami a hned vtedy sme vedeli že už je čas, chýba nám ten detský smiech, cupotanie malých nožičiek a neviem ako tu niekto napísal že čo by sme robili keby partner nemohol mať deti, no iste by som sa nerozviedla ved ho milujem a ciest ako mať dieťa je viac. Nadalej si stojim za tym že život bez detí stráca hlbší zmysel, rovnako ako by som sa cítila keby som nemala môjho manžela, on tiež dal môjmu životu zmysel, bez neho som sa cítila prázdno a dieťatko dá nášmu životu znova hlbší rozmer 🙂
Jej, babulky, som rada, ze sa tato tema rozbehla🙂 Pytala som sa na to preto, ze k vsetkemu hladam nejaky logicky dovod. A tak som aj k dietatu chcela logicku odpoved. Preco ho chcem? Preco ho chcete vy? A dostala som ju. Vyslo mi z toho, ze:
1. Proste to na človeka pride.
2. Niekto sa s takou tuzbou narodi.
3. Je to prazno v srdiecku, ktore chceme zaplnit.
...
Moc dakujem Strouzek za krasne slova i vsetkym dalsim🙂
A budem rada, ked sa este dalsie pridaju. Mozno prideme na nejaky dalsi zaujimavy dovod🙂
preco? lebo deti su zivot..nieco nove...krasne...uzasne...vdaka comu my dospeli nachadzame uplne novy pohlad na svet... 😉
Siou, to ja som napisala a podla mna vobec nie vtipne, ze bez dietatka nie sme kompletna rodinka. A to nie sme. Rodinu, ako zakladnu spolocensku jednotku, tvoria zena a muz - manzelia a ich deti. Aj ja mam svoj zivot zaplneny skvelou rodinkou, mojou aj manzelovou, priatelmi, mnozstvom zaujmov, cestovanim, pracou, atd...ale stale, aj ked je moj den taky plny, ze vstavam o 6tej a nestihnem si ani uvedomit ako prebehol a je vecer...stale budem niekde v kutiku duse a v srdiecku citit, ze nieco mi chyba...a to nieco je prave to dietatko. Necitla som to takto vzdy a boli casy, ked som sa toho dokonca velmi obavala mat babo...ale proste raz to prislo a uz ten pocit neodide. Takto to citim ja. 😵
Napisala som, preco chcem babo. Aj ja s niektorymi prispevkami sa stotoznujem viac, s niektorymi menej, ale o tom tema nie je. Kazda zena to citi inac 😉
Bibi, presne tak, na cloveka to jednoducho pride a uz neodide. Na mna to prislo, ked som zabudla 1 tabletku HAK a zacali sme sa "bat" a volat moje brucho menom a stresovat a potom som nebola tehu a zostalo mi to strasne luto. A odvtedy chcem byt a prestudovala som si 200 str knihy o detoch a kupujem Maminu a proste mi to uplne zblbo moj antibabatkovsky mozog😀
Protože nám to přijde jako naprosto přirozený "upgrade" našich životů, zapadnutí dalšího dílku puzzle na své místo. A druhé čekáme proto, že máme pocit, že máme dost sil i prostředků na to abychom měli děti dvě a v neposlední řadě nechcem Pepína ošidit o parťáka na lumpárny 🙂
bibi, ale ja to presne chápem, rovno som napísala, že naše dieťa rovnako veľmi chceme... Ja sa len neviem stotožniť s klišovitými predstavami o rodine 😉
My sme totiž rodina už teraz a vždy sme ňou boli.
A rodina sú pre mňa aj homosexuálne páry žijúce spolu, či už na to majú papier alebo nie (lebo sú štáty, kde to nie je možné, však áno... 🙄 ).
Rovnako sú pre mňa rodina heterosexuálne páry, ktoré tiež nemajú potrebu mať na to papier, rodina je pre mňa aj slobodná matka s deťmi bez partnera... jednuducho vnímam ju ako veľmi pestrú zmes možností 😉
Myslím, že v dnešnej dobe sme už dosť ďaleko od jediného, tradičného a trocha stereotypného vnímania rodiny: mama, tato a deti 😉 🙂 .
A rovnako ako vy som aj ja iba vyjadrila svoj názor. 😵
pekná téma začatá. mám 29 a deti chcem preto, lebo mám pocit, že mi niečo chýba. a "určite" si neviem život predstaviť tak, ako niekto kto povie, že keď deti mať nebude, tak si bude užívať, kúpi si čo chce, pôjde na dovolenku... Možno ešte tak 3 roky dozadu som deti chcela so slovom NIEKEDY, teraz už chcem tak, že aj hneď je neskoro. mám kamarátku, ktorá s manželom nemôže mať deti a vystihla to slovami: "čo mám z toho, že mám všetko (auto, dom, byt, dostatok peňazí), keď nemám to jediné, čo naozaj chcem ...."
no pre mna je rodina aj ja a manzel od kedy sme manzelia tvorime rodine - to neznamena, ze deti nechceme, ale povazujem aj bezdetne pary za rodinu 🙂
no ja dufam, ze na mna to pride coskoro 😀
pretoze dieta je to, co mi v mojom zivote chyba, chcem, aby sa "moj svet" obohatil, chcem byt mamou
poznam par-brali sa po tridsiatke a rozhodli sa, ze dieta mat nebudu - lebo uz su "stari" - teraz je dvadsatosem rokov potom a oni citia to prazdno (uz dlhsie)- aj ked su velmi aktivni
Ja chcem dieťa,lebo mám najúžasnejšieho manžela na svete a zaslúži si,aby jeho skvelé gény žili ďalej! A chcem vidieť,aké babuľko spolu vytvoríme.Čo bude mať po ňom a čo po mne.
Oacka, tak toto bol senzacny vyrok, ja by som chcela este aspon jedneho mini mojho manzela😀 Radsej nech je po nom ako po mne😀
ja som na tom rovnako,duratlicka! 😀
stroužku, můžu se zeptat, kdy jste se začali poprvé snažit o mimčo? 😉
zuzana krasne si to napisala co povedala tvoja kamoska... je to pravda penize, dom, auto ti neda do zivota to co vastne dieta.... i ked teda este ziadne nemam ale myslim si to 😀
Ahoj.přečetla jsem celé téma.dost zajímavé,myslím že nejde říct jestli chceme nebo ne v životě děti.tu pravou touhu ale však každá z nás pozná.u mě přišla už v 18letech pak se ztratila a přišla znovu v 25 už to trvá 2 roky a pomalu se začíná vytracet ale o dítě bojujem dál.jen mi kdysi dávno jedna paní říkala tu pravou touhu po dítěti poznas ale chyť ji v čas už by se nemusela vrátit.
Zaujimava myslienka. Asi na tom nieco bude.
Terinda, ja mam 22 a zatial sa snazim len ja, MM sa do toho moc nechce😀 Ale uz od dalsieho cyklu naisto🙂
siouxie 😉 😉
siouxie no já si nemyslím že máš prázdý nekompletní život, ale myslím si že jednou by ti něco scházelo.víš asi ne každý den ale v některých okamžicích jako jsou vánoce, narozeniny atd. by sis možná na mimčo vzpoměla zvlášť až budeš jednou sedět třeba za 20 let na srazu ze školy všichni budou ukazovat fotky dětiček vnoučátek. v ty okamžiky se pak může stát že si to byť jen na vteřinu uvědomíš a možná zalituješ a už může být pozdě.
já jsem taky doteď žila normálně byla jsem spokojená naopak bych teda řekla že než jsem vysadila prášky bylo vše v pohodě, spíš pak když jsme se snažili o mimčo začli větší starosti a stresy, do tý doby jsme zařizovali byt jezdili na dovču prostě tak nějak normálně ale časem prostě nevím asi se ten náš život a manželství posunulo automaticky o další schod nahoru a najednou nám něco začlo chybět aniž bychom si to tak nějak moc uvědomovali. popravdě nejvíc jsme si uvědomili že nám něco chybí až jsme o to přišli.
¨
když jsme se s manželem vzali první vánoce jsme slavili jen ve 2 a ani nás nenapadlo přemýšlet nad tím že by nás mělo být víc, pak jsem otěhotněla o mimčo jsme přišli a najednou vánoce byli smutné, v hlavě byla myšlenka co by kdyby, letošní vánoce jsem zase těhu a popravdě letos jsme měli za ty léta nejchudší vánoce nejméně dárků nejmenší stromek ale víš co?nevadilo mi to a neměnila bych. letos pro mě byl nejhezčí zážitek o vánocích to když jsem dala manžovi pod stromeček dětské bodýčko s nápisem "miluju taťku" a mu se zaleskly oči. a právě o tyhle okamžiky mezi mužem a ženskou asi jde. můžeš manželovi koupit ty nejdražší hodinky, můžete spolu objet ty nejkrásnější místa světa ale pak se vše vyváží jedním tímhle okamžikem kdy nemusíte ani mluvit ale ví že máte něco co vás spojuje víc než ten nejpevnější řetěz na světe.