• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Vtipy

10. novembra 2016 
Sedí blondínka na kraji Dunaja a plače. Príde k nej policajt a pýta sa jej:
- Slečna, čo sa vám stalo?
A blondínka hovorí:
- Ale, pred chvíľou sa mi tu utopila kamarátka.
Policajt:
- Tak to vás chápem.
Blondínka:
- Ale ja to nechápem, veď mala lodičky.
5. aug 2010 o 10:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Okúpaný a osprchovaný muž sa utiera pred zrkadlom a pýta sa:
"Zrkadielko, zrkadielko kto má najväčšieho chuja na svete?
"JA!" ozve sa manželka.


-tu polícia,otvorte!
-a čo chcete?
-chceme sa porozprávať!
-a koľko vás je ?
-dvaja
-tak sa porozprávajte!
5. aug 2010 o 10:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
"Přečtěte nahlas, co je napsáno na tamhleté tabuli", říká lékař branci při
odvodu. "Jaké tabuli? Já žádnou nevidím." - "Správně", na to doktor: "ona
tam totiž taky žádná není... Schopen!"
5. aug 2010 o 10:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ruský generál sa pýta Slotu:
-Počuj, aké je podľa teba najkrajšie mesto?
Slota odpovia bez váhania:
-Žilina
Generál vyzvedá:
-A koľko rakiet treba na zbombardovanie celej Žiliny?
Slota uvažuje:
-Mnooo...Aj Budapešť je pekné mesto...
5. aug 2010 o 10:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Lampasácky synáčik večer otravuje:
"Ocko, chcem vidieť bežkať sloníky"
"Už je večer, sloníky sú unavené, musia spinkať."
"Ocko, chcem vidieť bežkať sloníky."
"Neotravuj! Sloníky už spinkajú."
"Ocko, sloníky."
"Už mám toho dosť! ROTA, CHEMICKÝ POPLACH !!!!!!!!"
5. aug 2010 o 10:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Príde poradca čínskeho prezidenta za svojim vládcom a vraví:
- Ohrozujú nás Slováci.
- A koľko že ich je?
- 5 miliónov.
- A v ktorom hoteli bývajú?
5. aug 2010 o 10:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Príde svalnáč v kukle a so samopalom do parlamentu a kričí:
"Ktorý je tu Vlado?"
Všetky ruky jednoznačne ukazujú na jedného muža. Potom kukláč hovorí:
"Vlado ľahni!"
...ratatata...
5. aug 2010 o 10:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tma, v parku na lavičke sa ozýva cmukot, pleskot.
-Daj si dolu tie okuliare, trháš mi pančucháče! - ozve sa Ona.
Opäť cmukot, pleskot, šuchot. O chvíľu opäť Ona:
-Daj si tie okuliare naspäť, lížeš lavicu.
5. aug 2010 o 10:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
-Ako sa za cenu jedného poukazu na dovolenku môže zrekreovať celý kolektív?
- Poukaz sa daruje vedúcemu!


-Aký je rozdiel medzi ženou a sporákom?
-???
-Predsa, sporák stojí, aby hrial a žena hreje, aby stál
5. aug 2010 o 10:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Na Eifelovke stojí Američan, Francúz, Slovák a Róm. Zrazu Američan začne vyhadzovať štósy bankoviek a hovorí:
- My toho máme v Amerike veľa.
Francúz začne vylievať litre šampanského a vína a hovorí:
- My toho máme vo Francúzsku veľa.
Róm pozerá na Slováka a hovorí mu:
- Dúfam, že ťa nenapadajú žiadne somariny?
5. aug 2010 o 18:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Svadobna noc.Manzel sa pritiahne k manzelke, ktora má na sebe krasne svadobne saty. Zacne hladat. Prejde hodina, dve a po tretej hodine nazlosteny muz povie:Ved aspon prdni pre lepsiu orientáciu.
5. aug 2010 o 18:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Staručký lord - milionár má na konci svojej veľkej záhrady krásne, udržiavané jazierko a okolo neho vysadené ovocné stromy. Jedno letné popoludnie sa rozhodne, že si nazbiera čerstvé ovocie. Zoberie si plastový kýbel a ide k jazierku. Keď však dorazí na miesto, zistí, že v jazierku sa čľapoce päť nahých mladých slečien. Hneď ako zbadajú starého pána, sa zhluknú do stredu jazierka a ponoria po krk do vody. Po chvíli jedna volá na dedka:
- Čo, prišli ste nás očumovať a teraz čakáte, že vylezieme z vody, vy úchylák?
Na to dedko zamáva kýblom a s nevinným úsmevom hovorí:
- Nie, prišiel som nakŕmiť aligátora.
8. aug 2010 o 09:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Traja podnikatelia Slovák, Poliak a Ukrajinec boli vyzvaní, aby predložili návrhy na opravu plotu okolo budovy ministerstva. Prišli teda za ministerským úradníkom, aby plot preskúmali a predložili návrhy.
Poliak vzal pásmo, zmeral dĺžku plotu, všetko si načrtol na papier a niečo prepočítal.
- Spravíme to za 350.000 Sk = 200.000 materiál, 100.000 pre robotníkov a 50.000 je marža firmy.
Ukrajinec vzal palicu, niečo pomeral, niečo pokreslil, niečo prepočítal.
- My to spravíme za 250.000 Sk = 150.000 materiál, 50.000 pre robotníkov a 50.000 je marža firmy.
Slovák sa neobťažoval žiadnym meranim, nákresmi a výpočtami. Pristúpil k úradníkovi a pošepol mu:
- 2.250.000Sk.
Ministerský úradník zalapal po dychu:
- Ako ste došiel k tak vysokej sume?
- Jednoducho - pošepol Slovák úradníkovi - milión tebe, milión mne a za 250.000 si najmem tuto Ukrajinca nech to spraví.
9. aug 2010 o 10:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Jede autobus plný Cigánů na exkurzi do Osvětimi. Na vrátnici se řidič, který je velmi nastydlý a nemůže skoro mluvit, vykloní z okýnka a řekne vrátnému šeptem: "Vezu plnej autobus Cigánů". Vrátný (taky šeptem): "Já bych vám moc rád pomohl, ale tady už to skončilo."
9. aug 2010 o 20:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ide debil po lese a zbadá hubu. "Aha huba kopnem do nej"
Huba vraví: "Nekop do mňa ! Splním ti tri želania"
Debil: "Ja by som chcel byť normálny" (želanie sa mu splní) "Ty vole ! Ja sa poserem !" (želanie sa splní) "Ja som debil" (želanie sa splní)... "Aha huba kopnem do nej"

Jedného dňa učiteľka položí žiakom otázku, čo majú doma za zvieratká ... spýta sa Adélka, Nikolka, Adamko ... Potom sa spýta Pepíčka a ten jej ticho odpovie: No ... my máme jedného pavúka na záchode a kurča v mrazničke.

Vyjdú dve blchy z kina a jedna hovori druhej ideme domov pešo alebo počkáme na psa?

Pani učiteľka sa pýta žiakov.
"Deti čo nám dáva sliepka?"
Žiaci odpovedajú: "Vajce."
"Správne. A čo nám dáva ovca?"
Deti sa zamyslia, a potom odpovedajú: "Ovca nám dáva vlnu."
Učiteľka sa zamyslí a pýta sa ich: "Deti, a čo nám dáva krava?"
A deti na to: "DOMÁCE ÚLOHY."
9. aug 2010 o 21:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Chytil Ábeles Goldstein zlatú rybku. Rybka, ako obyčajne, mu povedala ľudským hlasom:
- Ábeles, ak ma pustíš, splním ti tri želania.
- Super! - potešil sa Ábeles - Tak ja chcem nádhernú vilu v Monaku, 30 miliónov dolárov na účte v švajčiarskej banke a blondínku s veľkými prsiami. To by bolo moje prvé želanie...
11. aug 2010 o 07:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Stretnutie dvoch kamarátov po dlhom čase:
- Prečo vyzeráš tak nešťastne?
- Ale, založil som si firmu, ale dal som jej strašne dlhý názov a ten sa mi nechce zmestiť do koloniek na tlačivách...
- No tak si sprav skratku!
- Keď to práve nemôžem. Tá firma sa volá "Projekčná inžinierska činnosť, analýzy".
11. aug 2010 o 20:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Vážení, neviem, či nakupujete v Tescu, ale toto vám môže byť užitočné. Chcem vás varovať pred niečím, čo sa mi stalo. Stal som sa obeťou šikovných podvodníčok. Ako podvodníčky pracujú dve pekné 18-ročné dievčatá. Prídu k vášmu autu, keď dávate nákup do kufra, a začnú vám umývať sklo a ich prsia vypadávajú z blúzky. Kto by sa nepozrel, že? Keď im poďakujete a ponúknete peniaze za prácu, povedia: 'Nie' a požiadajú vás, či by ste ich nezaviezli k ďalšiemu supermarketu. Keď súhlasite, obe sa posadia na zadné sedadlo. Počas cesty sa začnú navzájom sexuálne dráždiť. Potom jedna z nich prelezie na predné sedadlo a urobí vám to ústami, zatiaľ čo druhá vám ukradne peňaženku. Mne peňaženku ukradli minulý utorok, v stredu, dva razy vo štvrtok, v sobotu a takisto včera!! .... a pôjdem tam aj dnes!
15. aug 2010 o 21:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@janik26 a čo na to manželka že tak často chodíš nakupovat :grinning: :grinning: :grinning:
15. aug 2010 o 21:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@janik26 inak dobrééééé :slight_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. aug 2010 o 21:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Neviem, či to tu už niekto dal ale je to môj obľúbený...-
Žena ráno vstane, ide so psom,prichystá raňajky a desiaty, zobudí deti, odvezie ich do školy, ide do práce - tam pracuje o dušu - vyrieši jeden pracovný problém, rýchlo zhltne obed, vyrieši druhý pracovný problém. Po práci uteká pre deti, nakúpiť, zabehne na poštu, navarí večeru, dá prať, vyskúša deti, umyje riad,povešia prádlo, povysáva, ide so psom, okúpe deti, uloží ich, poštopká ponožky, umyje chladničku a nakŕmi rybičky. O desiatej večer si konečne sadne v kuchyni na stoličku a mastí si chlieb maslom. V tom sa zarazí, udrie sa po čele a zvolá: "Preboha a chlop na gauču nepojebaný...!"

Ako zo života
16. aug 2010 o 14:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@janik26 dobre vediet od teraz chlapa nepustat samotneho na nakup do Tesca :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
16. aug 2010 o 14:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Toto nejsou vtipy, ale realita ze života mužů. Ale moc se to sem hodí......

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." a šla jsem si po svém. Sedl do auta,odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách.V čem spal, to netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé
vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je
samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat
položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba
"Šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?"On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy".
Jenže! V té době se zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný,jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli!
Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu
řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse....."Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: "Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!" Já na to: "No to teda nemáme." On: "No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!" Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy:
"No co, stejně se budou prát!"

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky,banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: "Fuj,co to dělají za hnůj, zase
nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinama a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto...a policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???"

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí:"Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???"

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka:
"Teď . .. . když děti ještě nespí"???
16. aug 2010 o 20:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jijitka , máš bohovského muža doma :grinning: :grinning: :grinning: dobre som sa zasmiala na ňom :grinning: :grinning: najlepšia je tá polievka a auto na križovatke :sweat_smile: :sweat_smile:

S tými vložkami je to aj u nás tak, minulý mesiac som to konečne vyriešila, dala som mu obal z vložiek, čo som mala doma, že nech presne také isté kúpi....a konečne doniesol to, čo som aj chcela :sweat_smile:
16. aug 2010 o 21:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@emanka - to naštěstí nejsou kousky mého muže, ale v něčem jsem ho poznávala. Nicméně věřím, že všechny příhody se skutečně staly :grinning: :grinning:
Ale nedávno jsem byla s malým v nemocnici a potřebovala jsem náhr. oblečení. Poslala jsem tedy SMS "přines mi fialové tričko z věšáku" . Věšákem jsem myslela ramínko, což přítel nepochopil, takže mi přinesl oranžové triko, ve kterém vařím atd, takže samý flek :slight_smile: , se slovy, že na věšáku jiné neviselo. Rozdíl mezi oranž. a fialovou nemá smysl chlapovi vysvětlovat :sweat_smile:
16. aug 2010 o 21:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@jijitka ten pekáč ma zabil :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
16. aug 2010 o 22:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dva Rusáci tankujou letadlo,samozřejmě už pod vlivem vodky a jeden k tomu čuchne a povídá"ty vole to smrdí jak vodka",ten druhý si cucne a povídá"ty vole to taky chutná jak vodka!"....a tak lemcaj a lemcaj až vylemcaj celou nádrž...... Druhý den ten první hledá toho druhého a za chvíli telefon...ten druhý se ptá toho prvního...jak ti je?A ten první říká"blbě ale nejhorší je,že se mi chce prdět"v tu chvíli zařve ten druhý a křičí"tak to nedělej já volám z Tokia!" :grinning:
16. aug 2010 o 22:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jijitka supeeeeeeeeer sa tu rehocem :grinning: :grinning: :grinning:
16. aug 2010 o 22:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
A takhle probíhá těhotenství - šíleně dlouhé, ale luxusní čtení na dobrou noc :grinning: :grinning:

1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít.
Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém.
Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.
Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.
"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.
Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí.
Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.

2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:
když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.
Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno,
zadržím dech a risknu to.
Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko.
Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.
Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu.
Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne
na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání.
Ty už jsem neustála.
Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla,
pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu.
Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.
První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.
Poslepu zvedám prkýnko.
Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla
něco sníst.
Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva.
Stojím před ledničkou..........
Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou.
Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a
zhluboka dýchám.
Asi bych měla něco sníst..........
Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?"
Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila."
Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip,
otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou
průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno.
Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny.
Směje se a povoluje mi trochu vody.
Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.
Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,
hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.
Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.
Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku.
Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí.
Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě.
Odbíhám blinkat.
Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě:
"Copak je maminko?"

4. měsíc
Všechny kolem nesnáším.
Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka.
Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit.
Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.
Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou
smradlavou vodou nechal na sporáku.
Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně.
Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
Hlavně, ať se mi dneska naked nedostane do rány.
Mám chuť všechno rozkopat.
Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde.
Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé
kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím.
Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..."
"Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

5. měsíc
Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).
Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.
Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba.
Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka.
Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem.
Jsem přesvědčená, že se vybourají.
Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o troche
sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už
ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům.
Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve,
protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře
pamatuju od taťky, než zemřel.
Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové,
případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama,
kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

6. měsíc
Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.
Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.
Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,
kdy je to jakž takž snesitelné.
Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové
punčochy a pipku s pevnejma prsama.
Žárlím na všechno, co je ženského rodu.
Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se
zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem.
A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.
Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.
Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka.
V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď).
Prsa se začínají stávat továrnou na mlíko.
Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.
Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé (na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...).
Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama.
Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.
Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet.
Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.
Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.
Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že
mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.
Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl.
Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.
Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít
převléknout.
Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...
Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu.
Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti.
Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů
a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé
drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem.
Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých
lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře.
Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by
mi je pak museli odříznout i s prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře.
Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou
jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém
sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit
jeden prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky.
Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování.
Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky
neodbytný pocit krásné nostalgie.
16. aug 2010 o 22:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (3)
@jijitka díky za nádherné čtení před spaním. Ani si nepamatuju, že bych své těhotenství někam psala? :grinning:Nevím jestli se mě tak rozřehtané podaří usnout :grinning: :grinning: :grinning: Tak dobrou noc
17. aug 2010 o 00:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok