• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Mám panickú poruchu a chcem bábo

4. mája 2017 
@diviska Ahoj,jestli se teda můžu zeptat,jak taková terapie probíhá?jak to zvládáš bez léku,když to na tebe přijde?
6. apr 2012 o 15:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 Dufam, ze to aj ja zvladnem ale co ine mi ostava mna teraz prepadaju az panicke stavy uzkosti :frowning2: Prve mesiace boli celkom fajn ale teraz ku koncu sa mi vracaju stavy ako busenie srdca strach, uzkost, ved to poznas, a jedine co si zelam aby sa uz malinka narodila a hlavne aby vsetko dopadlo stastne az panicky sa sledujem bojim sa o malu a mam pocit, ze sa mi to vymyka z pod kontroly :frowning2: Ja teraz ku psychologicke nechodim lebo mi to v nicom nepomahalo ale neviem ci tam zase nezbehnem :unamused: :unamused:
6. apr 2012 o 19:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@cherry1981 mne teda žiadny psychológ nepomohol,jedine psychiater a liečba tabletkami -aj počas tehotenstva :sweat_smile:
6. apr 2012 o 20:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@cherry1981 ja som chodila a pomohla mi a poviem ti že denne som si poctivo robila aj autogenny trening a dychacie cvika a to ti mi velmi pomohlo len je to o voli, tiež som mohla žacať brat lieky ale ja som nechcela, bála som sa toho..... ale to je vec každeho
7. apr 2012 o 10:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@camilla_1 Ahoj moja, ako to cele dopadlo s liekmi pocas tehotenstva? V pohodke? Maly je ok? Lebo ja som sa na panicku poruchu liecila 2 a pol roka, potom som presla na homeopatiu a nejako sa dostala do normalu, len vzdy na jesen sa mi to neskutocne zhorsi a ja uz nechcem zasa brat lieky,,,nejako mam zabrany po tom ako som ich vysadila, som sa radovala, ze super, ze sa mi to podarilo....ale chceli by sme v buducnosti druhe mimi a ja sa obavam, ze ako to vsetko bude prebiehat, tak ma napadlo , ze sa spytam tu :D
7. apr 2012 o 13:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby ja som sa vlastne ani nepozdravila :slight_smile:
Vsetky Vas tu pekne zdravim, ja mam panicku poruchu au asi tri a pol roka, zacalo to po porode (asi pol roka), moj maly brasko mal uraz -prasknuta lepka a zlomene stavce, no a aj som volala sanitku, vsetko som to videla a o dva tyzdne to aj zacalo....neprijemne,,,,,vtedy som kojila este malu a vobec som nevedela co to je, preco to je, najprv som si myslela, ze zomrem, ze sa so mnou nieco stalo,,,,no a neskor to prechadzalo az do strachu o dcerku a do depresii,,,liecila som sa dva roky a potom som presla na homeo s tym, ze mi rok bolo uzasne,,len na jesen sa mi to vratilo,,,,nejako som to prekonala ale ked moja malicka ochorela na astmu a mava aj caste larigytidove zachvaty, tak to opat zacalo, neviem niekedy mam pocit, ze sa bojim najviac toho, ze sa z toho vsetkeho zblaznim a prestanem sa ovladat (to je moj najvacsi strach,,,strach zo smrti uz nemavam),,,,no a s tymto strachom sa teda velmi tazko ide dalej,,,,aj ked nemam to stale,,,,,,chcela by som chodit na nejake terapie, len neviem kam,,,ked mi je dobre, tak na to nemyslim , neriesim to ,,,len ked to na man pride, tak mi to aj vadi, zacnem nad tym uvazovat,,,,neviem ci niekam ist, ci nie,,,,ci mam dalej len tu homeopatiu riesit alebo nie,,,,no mam z toho v hlave mis mas,,,,o dva mesiace mam v skole statnice - stres mi dodava energiu (chapete? :D),,,,mne je najhorsie ked je vecer a som sama s malou )(ked je manzel napr. v praci alebo niekde, alebo ked mam sama s malou soferovat,,ale len na jednej ceste, kde mi havarovalo vela znamych.inde mi to nevadi)....su to vlastne len dve veci, ktore mi vadia a ktore mi to sposobuju, ked to zacalo , bolo toho vela, mala som aj busenie srdca, triasku vsetko,,,ale to teraz uz vobec nemavam,,uz ma trapia len tieto dve veci . soferovanie a byt vecer sama s malou,,,,,ako to vyriesit? dakujem za kazdy nazor :slight_smile:
7. apr 2012 o 13:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ja som zacala brat lieky po neuspechoch vo vztahu, v praci...
Nevedela som co mi je,ked som nemohla dychat v rade pred autobusom, nemohla som ist medzi ludi,bolo mi stale do placu, citila som sa nanic. Behala som po doktoroch od jedneho k druhemu az som skoncila u psychiatricky. Ta ma po kratkom rozhovore zacala stopat tabletkami, ze ved mi dake sadnu hadam. Poskusala som kadejake , priberala,chudla az som nakoniec skoncila na tekutej strave,ako sa mi stiahol zaludok. Videla som , ze mi tie lieky nepomahaju,len udrziavaju, tak som ich pomaly vysadila. Akoby som tusila,co ma caka, otehotnela som uz nastastie bez liekov. Presla som na homeopatika, bylinky, doplnky stravy. Bolo to velmi tazke, keby som vtedy vedela, to co teraz.
Este ze som mala oporu v rodine,ked uz nie od partnera. Ale zvladli sme to. Nastastie som sa dostala do spolocnosti dobrych zdravo zijucich a zdravo sa stravujucich ludi. To ma drzi nad vodou aj teraz. Uz nebeham po doktoroch treti rok, nikde. Predtym som chodila aj 3x do tyzdna. Obcas sa mi objevila sezonna depresia z nedostatku slniecka, ale aj to mam uz vyriesene. Kupila som si specialnu uspornu ziarovku, ktora "robi denne svetlo, velmi prijemne, svietim aj cez den, ked je oblacno a navyse ma v sebe aj ionizator vzduchu, odvtedy nemame suche nosy, ked sa kuri.
Liecime sa doma zdravou stravou, bez doplnkov z lekarne. Stacilo zacat citat zlozenie a vybrat si.
Prajem pevne nervy
:slight_smile:
7. apr 2012 o 14:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@dewnat Začátky už si skoro ani nepamatuju, musel mě tam vždy někdo odvézt, pak čekat na chodbě. Dělali jsem různé imaginační cvičení a arteterapii a pak jsme hodně povídali a snažili se najít, odkud to pramení. No a jak to zvládám? Ze začátku mi i volali záchranku, vypadala jsem dost přesvědčivě, že mám nějaký těžký infarkt, nebo něco podobného. Posledních cca 5 let už s tím umím docela dobře pracovat. Poznám, kdy se blíží záchvat a většinou někomu volám, mamce, kamarádům, někomu, kdo to zná - povídám si s nima - oni vědí, jak mě uklidnit, jako že se nic neděje, že klid atd.občas se to zasekne v zárodku, občas ten záchvat propukne, ale vždy to skončí po půl hodině. Pak je mi zima a musím si lehnout. Poslední ale asi 2 roky sem měla ale jen náběhy, vždy jsem to nakonec dokázala překonat. Nejvíc pomáhá, kromě toho volání zhluboka se nadechnout, klidně i dvakrát třikrát, pak ale naopak dýchat třeba do dlaně,aby se mozek malinko odkysličil, no a někdy se třeba štípu do ruky - zní to jako sebepoškozování :slight_smile: ale není, je to jen o tom, že se v tu chvíli plně soustředím na to co cítím - na tu "bolest"

No a pak, jak už tu taky někdo psal mi hodně pomohla zdravá strava! Možná i nejvíc ze všeho. Bez chemie, bez masa, bez cukru, žádný kafe atd...
7. apr 2012 o 16:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (2)
@diviska díky za odpověď,člověk se stím musí opravdu snažit nějak poprat.Drž se!
7. apr 2012 o 18:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@petkave
@luuca1 Ved to ze ani ja lieky brat nechcem snad to uz nejako dobojujeme do stastneho konca :pensive:
7. apr 2012 o 20:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
čítala som aj mať na ruke tu obyčajnu gumičku a ked idu zle pocity tak si s tym parkrat šprngnúť po ruke, pozor dosť to bolí :wink:
mne ale nezaberalo ani to, ani psychoterapia u psychológa, takže ja som aj v prvom aj v druhom tehu na liekoch :pensive:
7. apr 2012 o 20:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kuko7 ja si myslim, ze by ti stacila psychoterapia u psychologa. da sa aj platena, nemas to potom v karte.sedenie stoji cca 5eur. strach ze sa prestanem ovladat som mala aj ja, tiez som nemavala strach zo smrti. ja som ale na AD plus Rivotril, zachvaty ustupili uplne, prestala som sa bat vecerov a fungujem skoro uplne normalne. nie som dvakrat nadsena,ze beriem lieky ale mna vytrhli z najhorsieho pekla co som v zivote zazila. vsetko je predo mnou. chodim aj na psychoterapie a dufam, ze raz to pojde aj bez liekov.majte sa pekne dievcence a drzte sa.
7. apr 2012 o 20:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
baby ani neviete ako ja plakávam ked mi príde tak zle, ja som nikomu nikdy neublížila a tato panika mi zobrala 9 rokov života, akurát tie necelé dva roky kedy som brala lieky a citila sa stále dobre boli možno lepšie ale tiež to tehu nebolo naj, mávala som ataky a ešte akéééé.... ale nejako s plačom a prosením psychologičky som to nakoniec zvládla a ked sa mala narodila tak mi bolo už fajn až do nedávna :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: , ale vraj je to choroba na celý život je to len o dobrým a zlých dnoch a o potlačaní stresov, to ja bohužial neviem....ja rozpitvám aj chrusta...asi tak
7. apr 2012 o 20:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kuko7 ahoj chcem sa opýtat čo z homeo berieš na PP
7. apr 2012 o 20:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 ahoj moja, citam, ze Ti je blbo, no mne tiez nic moc kristus, taka som nahnevana na seba za to. Dnes som skoro umrela v meste ked som bola, do mesta som to akoze v poho zvladla a tam bum a prislo to.... Deti starsie boli v BA obe, muz je 1000 km daleko a ja uplne v prdeli sama som tam stala s kocikom a skoro na mna padla obloha.
Desive.
Ako sa ma mala? Tusim mame obe Emku.
7. apr 2012 o 21:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby ja sa takto citim ok,,,tie attaky panicke som mavala tak pred troma rokmi, to som fakt nemohla nikam chodit sama,,,,mala som snad vsetky priznaky, buchanie srdca, hrca v hrdle, tras v rukach v nohach, potenie, zle myslienky, proste vsetko,,,,a vtedy mi lieky pomohli,,,,len ked som ich brala dva roky a citila sa uz super, tak mi to zacalo vadit, vtedy som stretla jednu uzasnu pani homeopaticku, ktora mi homeo miesa a tiez to kombinujem s ignatia amara 200ch (3 dni 4 gulicky vecer a rano )- po tom prechadzaju uzkosti (tie ma trapia aj nadalej, ale len od takeho februara a nie vkuse),,,,no a co sa tyka liekov, tak ja ich nechcem brat uz, vysadzanie si neviem bez homeo ani predstavit, tiez pouzivam aj bachove kvapky (rescue spray - to je tiez super :D) no a samozrejme mi neskutocne pomaha sport, sport a sport :D aj ked ked to na mna pride, niekedy nepomaha nic, len cakat, hovorit si ze to prejde a ze bude vsetko dobre a tak ako tu uz niekto pisal, ked zavolam mojej mamine, hned je mi super,,,,, :slight_smile:
7. apr 2012 o 21:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@kuko7 a vies ist sama von teraz?
7. apr 2012 o 21:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 moja aj ja si niekedy poplacem, je to uplne normalne,,,,ale dolezite je mat okolo seba rodinu ktora ta podrzi a ludi, ktori pri tebe stoja,,,,,moja mama mi pomohla hada najviac - ani sa to neda popisat ako jej za to dakujem :slight_smile:
Mna najviac stve to, ze ked to na mna pride, bojim sa, ze sa z toho vsetkeho raz zblaznim a nieco urobim,,,ja viem, ze by som nikdy nic neurobila, ale je to proste taky strach, ze az.....no prejde to a zasa fungujem dalej,,,,,,mna fakt stve len tato jedno vec - strach ze sa zblaznim, ine vobec nic,,,,,nerobi mi problem chodit sama po meste, chodit do obchodakov ani nic (tym som si presla este pred tym ako som brala lieky),,,,prave mne vadi, ked som vecer sama doma s malou, vtedy to mavam najcastejise,,,,ale teda to nie je tak casto, kedze vacsinou som s manzelom :D :D :D
7. apr 2012 o 21:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 jasne :slight_smile: tym som si uz presla,,,,ja uz nemam paniky ked niekde som,,,mne len vadi ked som vecer sama s malou, resp. ked som sama doma,,,,ak len vyjdem na dvor alebo do obchodu uz mi je dobre :D
7. apr 2012 o 21:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kuko7 ja to mam opacne do kelu :frowning2: ja som doma ok ale vonku ma ide slak trafit.
7. apr 2012 o 21:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 a ako dlho to mas? Ja 4 ty rok,,,,ale prvy rok to bolo viac ako hrozne, to som nemohla byt ani doma sama a ani nikde inde sama,,,manzel ma rano odviezol s malou k mojej mame a s nou som bola cely den,,,,dokonca soom mala stavy, ze som chcela byt len s nou a tak sme tam niekedy boli aj 3 tyzdne,,,,to bola sila,,,proste ja som vysla von, tlacila som kocik a podlomili sa mi nohy (ked som bola sama).,,vtedy som musela vyhladat pomoc, chodila som k neurologicke a ta mi nasadila cypralex,,,,,po dvoch rokoch som vysadila a presla na homeo,,,,vsetko bolo fajn,,,len tato prva jesen ma nejako dostala, zacali mi uzkosti,,,,ale bolo toho na mna vela,,,mala dostala astmu, nechodi do skolky, len do takej kde je tri dni doobeda , ja si dokoncujem Mgr. vysku a okrem toho mam aj vela prace,,,,mala mavala caste nocne zachvaty, skoro sa nam zadusila,,,,,,tak sa mi to zhorsilo,,,,,,no zasa sa to zlepsuje ako je slniecko :slight_smile:
7. apr 2012 o 21:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kuko7 ja to mam od 14 rokov a uz mam 37, takze ziadna slava. Boli roky ked mi bolo fajn, toto tretie tehotenstvo ma vsak skoro prizabilo.
7. apr 2012 o 22:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mne najskor vadilo o tom aj hovorit,,,teraz s tym problem nemam,,,prave naopak, ked o tom aj hovorim, zistujem, ze coraz viacej ludi trpi touto poruchou,,,,fakt asi kazdy druhy ma uzkosti,,,,,neviem cim to je,,,,ale treba si povedat, ze to nejako prejde :D a nikdy nebude tak zle aby sme to neboli schopne zvladat......ja som skoncila nejden krat aj na pohosotovosti,ale to bolo len v zaciatkoch,,,,,potom som sa naucila nejako to ovladat,,,,,,ale viete co baby,,,mna to neskutocne posunulo, lebo som si zacala vazit vsetko, kazdy den ked sa rano zobudim a je mi dobre,,,proste malickosti,,,,fakt vsetko zle, je na nieco dobre :wink:
7. apr 2012 o 22:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (2)
@kuko7 si zlata :slight_smile: mne je akurat tak debilne, ze nemam pocit, ze ma to posuva, akurat si neviem nic vychutnat, zivot deti slnko vobec, slnko neznasam, nemam kam pred nim ujst.
7. apr 2012 o 22:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 moja tak to ti naozaj nezavidim,,,to musi byt sila prezit si taketo detstvo a pubertu,,,,aj ja som mala kadeco ked tak nad tym spominam,,,,aj problem so stravovanim, nabeh na anorexiu a aj uzkosti,ale tym padom, ze som byvala u nasich tak mi to vobec nejako nedoslo,,bola som proste doma a mala som istotu ze tam je mama,,,,,,,ja som mala aj tazky porod - kliestovy a uz pocas tehotenstva som mala problemy (zacala som sa otvarat a tak), mne to vsetko nejako potom zacalo, ked mala dcerka pol roka, tak sa bratovi stal taky uraz a ja som mala za dva tyzdne svoj prvy attak v Bille.....no nic moc,,,,moj prvy pocit,,,,jejda ja zomrem, co bude s malou? Nechcem zomret,,,pomoc,,,a tak dokolecka,,,,potom som nad tym stale viac a viac rozmyslala, dokonca som od mojej mami chcela, aby mi podpisala papier, ze ak sa mi nieco stane, tak mala bude s nimi a nie u svokrovcoch,,,,a take somariny,,sa smejem na to teraz, lebo to uz nemam a aj ked viem, ze to bolo hrozne, tak to je prec,,,,,teraz je pre mna najhorsie co moze byt, ten pocit, ze sa zblaznim,,,to je viac ako sila,,,,toto neprajem ozaj nikomu,,strach ako hrom :unamused:
7. apr 2012 o 22:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 moja aj mna trapilo to, ze mam nadhernu rodinku, nic mi nechyba a ja sa trapim takymi chujovinami,,,,pritom by som mohla sadnut do auta a pekne ako volakedy si robit s malou program a tesit sa zo zivota (len ja mam tie pocity uzkosti a strach z toho ze sa zblaznim prave v aute :pensive: ) a toto jedine ma trapi,,,,tak chodime autobusom ako take dve cestovatelky :grinning: :grinning: :grinning:
7. apr 2012 o 22:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
A baby ja vobec nepozeram spravy, detektivky prepinam, proste ked niekde pocujem, ze niekto niekomu nieco urobil alebo neviem co, tak mi je zle a hned to v hlave rozoberam,,,,,,taky sklz az do depresie,,,,,,, :unamused: ale to potom prejde,,,,len to chce aby som to hned nejako zakecala, alebo nieco ine zacala robit :grinning: :grinning: :grinning:
7. apr 2012 o 22:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kuko7 ja vzdy idem potom nakupovat, pri nakupovani mi to prejde, dnes som hned vliezla do prveho obchodu a obzerala tam tricka a mikiny a pytala sa predavacky na idiotiny a potom to preslo. Ale kokos ta obloha myslela som som ze som sama na svete pod sirym nebom a ze to cele sa otoci a ja umrem.
7. apr 2012 o 22:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 moja ale to sa nestane,,,,mne inak mooc pomahalo, ked som nosila pri sebe lexaurin,,,nikdy som si ho nedala, ale ten pocit, ze ho mam a ze ak by to doslo, tak staci len stvrtka a hned je to fuc, tak ten mi pomahal :slight_smile: neskusala si to ? :wink: a inak ak by sa aj cokolvek stalo, tak vzdy je niekto vonku,,,kdezto doma nie,,,toto desilo mna :D preto sa vonku nebojim :grinning: :grinning: :grinning:
7. apr 2012 o 22:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojky,tak tu k vám občas nakukuju,tak taky napíšu :slight_smile: já trpím PP asi 3 roky (určo už to bylo od dětství,občasné ataky,ale nevěděla jsem co to je a že to má vůbec název).....1 rok z těch 3 byl docela mazec,ale nějak jsem to zvládla za pomocí AD a začlenila se zase do normálního života....2 rok jsem byla v poho a ted 3 rok smrdím doma...od února 2011....a to jakože nechodím nikam.....:-/ hrozně mě to štve, nezajdu si ani do obchodu ani s malým do školky,prostě nikam...jen se psem za barák (panelák) nebo na lávku,ale vše jen kolem dokola...dokonce mi vadily i jakékoliv návštěvy...i rodinné....tedka asi 2 měsíce je to lepší...už nemívám ataky doma vůbec..návštěvy příjmám i s radostí :grinning:...ale jít někam, to je konec......když jsem to zkusila naposled...tak po cestě k určenému místu dobrý,ale jak jsem se otočila..tak panka,že domů je daleko....co byste mi na to poradily ??za chvíli budu rodit,tak jsem zvědavá co bude,doufám, že mě malá nějak nastartuje,abych mohla zase normálně fungovat....jinak beru nejnižší dávku AD..a nehodlám to teda vysadit zatím

@kuko7 úplně s tebou souhlasím, že si člověk váží jiných věcí ! taky jsme šťastná za každý dobrý den :slight_smile: dřív jsem byla hodně materialistická atd....a ted si prostě vážím života a rodiny daleko více....... :slight_smile:
7. apr 2012 o 22:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok