• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Mám panickú poruchu a chcem bábo

16. júna 2016 
@daniela1974 vyzerá to tak, ale tá tvoja nevyhrala.. moja áno... ale už posledný krát.. viac to nikomu nedovolím.. tak snáď sa mi podarí vrátiť sa medzi Vás tehuľky, prosím o to Boha..
26. nov 2010 o 06:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@katy31 jaj Ket, keby si vedela ......ja sa chcem tak strašne vrátiť k priateľovi a tak sa bojím že keď tam zostanem sama že zase spanikárim...nemôžem stále od neho odchádzať lebo ho to raz prestane baviť a odíde on ale navždy potom čo??? vieš mne kvôli tejto chorobe už stroskotali 2 vzťahy a priznám sa že aj do tohto som išla s malou dušičkou...niesom žiadna hviezda a ani silná osobnosť...trpím jak malý psík....
26. nov 2010 o 10:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@laerke Ďakujem ale ja akokoľvek sa snažím tak mi aj pri čítaní ubiehajú myšlienky...
26. nov 2010 o 10:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 Ako som povedala, musis si to vsugerovat. No najlsepie funguje asi cerstvy vzduch a ked vela pijes. Mne to vzdy "udrie do hlavy", taky obycajny ladovy caj a hned ma to schladi.
26. nov 2010 o 12:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@laerke hej keby aspoň nebol ten pocit na odpadnutie, aj ty ho mávaš ked dostaneš záchvat???
26. nov 2010 o 12:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 Mam, ako som spominala predtym, ja som mala hrozu zo zachvatov, aj stale mam (preto ten lexaurin), kedze mam aj atypicku epilepsiu. Cize dostanem slaby zachvat, ja sa sama vynervujem, ze ake to bude zle, zrazu tazka panika a vyvrcholi to do epileptickeho zachvatu a uz som na chodniku :frowning2: Ja sa priznam, ze sama von moc nechodim. Vzdy zavolam chlapa alebo kamaratku, ktori vzdy vedia kde mam lieky a ze ich treba hned sypat do gagora. Ak dostanem epi zachvat som v pr*eli kedze rivotril mi doki nechcel dat kvoli zavislosti. Takze viem ako sa citis, mam z toho husiu kozu, no musis byt kludna inac si to privodis sama...
26. nov 2010 o 12:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 neboj, ak ťa miluje, neodíde. A uvidíš, za chvíľku budeš mať bábätko, potom sa všetko zmení, nebudeš mať čas sa báť. A pre mňa si silná osobnosť....
26. nov 2010 o 16:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@katy31 tak ti veľmi ďakujem
27. nov 2010 o 14:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
holky, nezlobte se, že vám sem zase píšu. možná si pamatujete že mám nemocnou mamku. je to s ní čímdál tím horší. už ani nezajde do Tesca sama, které máme asi 500 m od baráku. prostě doma doma pořád jen doma.

tak nevím, u vás se to nějak "zlomilo"? zabraly prášky? ona jich bere spoustu, ale stěžuje si jen že ji všechny uspávají....tak nevím není už 6 měsíců dlouhá doba na to aby jí ty prášky zabraly?

jsme z toho opravdu celá rodina neštastni a nevíme už jak pomoct, co říct....jestli by pomohla "léčba šokem" prostě ji přinutit někdou samotnou jít..

nezlobte se, nevím už fakt kde se zeptat...psychiatrička mluví furt jen o lécích a o dávkách....
27. nov 2010 o 19:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 ako sa mas Luci. Nepises casto. Za chvilocku rodis :grinning:
27. nov 2010 o 19:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@meleri u mna sa to zlomilo pomalicky a rokmi. Neslo to ziadnou sokovou terapiou. Ta je mozna po rokoch skusenosti, inak ju "zabije".
Nenechavajte ju nikam chodit samu, vela sa s nou rozpravajte, skuste terapiu, ludia co maju rovnaku poruchu si vedia pomoct, nech si vela precita o diagnoze, teraz ma pocit, ze tym trpi sama, pochopi ze to co citi ona citi mnoho ludi.
27. nov 2010 o 19:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974
děkuji jsi strašně hodná že jsi mi odepsala...ale co ty léky? bere jich spoustu, dokonce i nějaké pro sebevrahy a na těžké deprese.. když na nich pořád bude tak to to může zabrat?
děkuji ti, zkusím ji přesvědčit aby někam takto šla. to jsem ani nevěděla že existujou takovéto skupiny...a to je vyloženě pro tuto poruchu? problém je že ona tam asi sama nepůjde...ona je přesvědčena že takto bude trpět už nadosmrti..:(
27. nov 2010 o 19:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@meleri ja rada poradim, pokial viem, lebo ja som takto ochorela ked som mala 14 rokov, bolo to za socializmu, psych choroby neboli v mode a ja som bola zavreta na psychiatrii cele prazdiny a zavidela svojim spolupacientkam ich sebevrazdy a znasilnenia lebo fakt som netusila co mi je a lekari tiez nie. Proste to nepoznali. Mne diagnozu dali az ked som mala 17 rokov. Dovtedy si ma prehadzovali a dokonca docent kukumberg mi povedal, ze sa ukazujem ked panikarim.
takze existuje kognitivno behavioralna terapia - skupina ludi s atakmi paniky, s agorafobiou - oni si medzi hovoria svoje uspechy a neuspechy a riadi to tam psychiater. najdi vo svojom okoli nejake zdruzenie na pomoc psychicky chorym - my mame centrum nezabudka - robia sedenia s lekarmi, kde sa pacienti rozpravaju s nimi, robia vytvarne atelier, zahradny atelier, ti ludia sa tam rozpravaju a to je fajn. Mama po case ziska par uspechov ktore su neskutocne posunu dopredu a dodaju jej odvahu.
Do smrti nebude chora, lieky jej zaberu. Hlavne najdite lekara, ktory pocuva a nech mama to co jej je napise na papierik a tak nech to da lekarke. Mozno to lekarke nevie povedat, ja som to vzdy lekarke davala na listku.
ja som za svoj zivot vystriedala 30 liekov a najviac mi pomohol rivotril kvapky. Je vysoko navysoky ale ma rychly ucinok - fakt niekolko par minut asi 2 alebo 3. ked by bola v obchode a pride jej zle tak si da 5 kvapiek a jej dobre.
Ale je to navykove.
Musi sa mamka naucit dychat. Dychove cvicenia pomahaju. Pomaha aj psychohygiena - pravidelne navyky. Mat naplanovy den. Program. Na hodiny.
27. nov 2010 o 20:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
to je mi líto že jsi takto trpěla..... :frowning2: moje mamka to vnímá jako trest za to že měla celý život úspěch, navíc byla ( a pořád je) dost atraktivní, prostě kočka, vše jí v životě vycházelo, zdraví, rodina, práce, spousta kolegyň a známých jí závidělo..jenže pak to přišlo -rakovina, z které se vyléčila ale místo radosti z vráceného zdraví se dostavilo toto.

děkuji za cenné rady, zapsala jsem si vše a musím ji přesvědčit..

ona si právě velmi stěžuje na problémy s dýcháním, na třes, pořád se třese....už několik lidí ji obvinilo že si to namlouvá ( včetně mě..:( pak jsem toho litovala).....to je to že nikdo tuto poruchu moc nezná, všude se jen mluví o depresi jak je nebezpečná ale podle mě toto je stejně špatné...:(

a děkuji za ty kapky, řeknu jí at se o ní zmíní psychiatričce....
podle mě ta dr je dobrá jen moje mamka ji asi nic neříká, ona není schopna o tom mluvit..jen s náma...
27. nov 2010 o 20:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@meleri no tak v tom pripade to chodte lekarke povedat Vy.
To je super ze je aktivna a ze bola vzdy stastna, ja som ochorela ako decko ale teraz napriklad s odstupom casu vsetko vnimam pozitivne. Nasi sa kvoli tomu nerozviedli, boli skoro rozvedeni ked som ochorela ale ostali spolu.
Kedze som bola doma tak som sa neflakala s kamosmi po nociach ale bola som za slusnu. Ma to aj pozitivne stranky.
Tato choroba nie je trest.
A ten tras a trpnutie poznam, mne trpne zadok :grinning: . Fakt. Podla toho viem, ze nieco na mna leze.
Niekde som tu videla velmi dobru stranku, idem ju najst a poslem Ti ju. Dam jej ju precitat. Moja kamoska ma agorafobiu a vela sa tam o sebe dozvedela, hlavne si tam potvrdila, ze je to uz zdokumentovane a ze nie je sialena.
Inak v tejto diagnoze si niet co vymyslat. Ja napriklad neviem odist z domu. Sadnem do auta a v polke dediny sa otocim a idem domov. Niekedy odchadzam ja 7 x. A moj muz je v poho, len mi povie, mas depku milacik :dizzy_face: ???
Hlavne jej preboha verte, lebo ona je v tom sama, citi to sama, Vam je relativne dobre a ja sa pamatam ako neskutocne som zavidela kamoskam, co vedeli cestovat trolejbusom a ja nie. Co chodili do tabora a ja nie.
27. nov 2010 o 20:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@meleri a 500 metrov je neskutocne vela :slight_smile: . Ja neviem ani len na zahradu vyjst niekedy a to je 5 metrov.
Pri 500 metroch by na mna padla obloha. Dajte jej lahsiu ulohu.
27. nov 2010 o 20:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
děkuju ti moc..začínám to trochu chápat a seznamovat se s tím...bohužel problém je že žiju v cizině...dřív jsem mohla cestovat co tři měsíce za našima ale ted jsem těhotná a do května se tam nemůžu ukázat..:(

budu se snažit víc ji poslouchat a ne se na ni zlobit.
problém je že otec si myslí že je to záležitost mezí ní a doktorem a že doktorka ho poslouchat nebude...takže tam sedí v čekárně a ani s ní nejde dovnitř...:( pokoušela jsem se mu to už říkat aby tam šel s ní..ale je to furt dokola..

fakt až tak, tak to jí musím říct všechno! aby pochopila že v tom fakt není sama, a že to tak má hodně lidí....

kdybych ji tak mohla přemluvit aby napsala přes internet třeba vám tady, ale to ona nikdy neudělá...:(

děkuji za odkaz, jdu to omrknout!
27. nov 2010 o 20:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
to je super!!! jsi zlatá! manžel mi to vytiskne v práci a pošlu jí to. věřím že něco takového když si přečte tak jí to pomůže.
27. nov 2010 o 20:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
fakt skvělý text! já fakt nechápu proč ji ta psychiatrička nepošle na nějaké sezení nebo terapii pro tyto lidi, proč ji jen dává léky furt dokola, už to trvá půl roku a je to horší než lepší. navíc mamka kvůli rakovině přišla o vlasy atd, takže v tom byl i stud.
štve mě to že tam nejsem, já bych vzala celou věc pod kontrolu štve mě otec, že jí nepomůže, že nepromluví s dr atd...
27. nov 2010 o 20:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 no ahoj, no rodím.... už sa neviem dočkať... teda nieže by som sa tešila ale chcem to mať za sebou... ty sa ako máš???
27. nov 2010 o 21:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 aj ja tu chodím a je to fakt super stránka :slight_smile: .
27. nov 2010 o 22:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1
@p69majka
caute babky, mam sa fajn, podivuhodne mi je dobre, naberam kila alebo vodu??? :confounded: zajtra idem na sono prenatalne, tak budem vediet, ci je babo uplne OK a ci budem musiet na amnio. Ale panika a zle myslienky ma obchadzaju na kilometre :dizzy_face: . Som spokojna.
28. nov 2010 o 10:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 takk to je dobre moja.... no ja sa akurát asi rozchádzam s priateľom pretože to nabralo také obrátky že on to pochopiť neviem a ja už dalej nevládzem vysvetlovať aké to je.....on vidí len seba ako bol celý týždeň sám a že ja som spala u našich.... no čo mám na to povedať???? už to ani mňa nebaví...už s jedným so to riešila a aj tak sme sa kvoli tomu rozišli, nebudem to naťahovať... a to som chcela ísť tento týždeň na matriku a urobiť s nim to súhlasné vyhlásenie o otcovstve....aspo teraz viem že to nemusím riešiť...malá bude iba moja,,.,,,nejako to zvládneme s pomocou mojich rodičov....
28. nov 2010 o 10:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 ja som to citala ale brala som to sportovo, ze sa to utrasie. Snad sa nerozidete teraz? Za chvilu mas malu doma, nerozchadzajte sa. V praci je asi preto, ze sa chce postarat o rodinu, ci co hovori? Ze Ti nie je dobre, to nie kazdy chlap pochopi.
On to berie tak, ze aj tak Ti je u Vasich lepsie ako samej doma.
Ja mam uz za sebou dva rozvody, viem o com hovorim.
28. nov 2010 o 10:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 nie ja chápem že pracuje ale ja tu nikoho nepoznám a ked mi je zle tak neviem na koho sa mám obrátiť doma som aspoň s mojou mamkou a navzájom si pomáhame.... a počúvať také že mi je lepšie doma ako s ním a podobné hlúposti tak to nechcem.... asi to bude lepšie ked sa rozídeme...
28. nov 2010 o 10:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 vieš mne je po týchto rečiach ešte horšie potom......
28. nov 2010 o 10:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 ja by som Ti radila to prekonat a nie vzdat. A z mojej skusenosti viem, ze ten kto mi nepomohol mi najviac pomohol. Moj tatko bol somnou furt, vsade somnou chodil a pomahal mi a vies kedy som sa najviac posunula dopredu v suvislosti s PP. Ked som mala 28 rokov a dohodli sme sa, ze uz ma nebude ratovat. Proste som ostala sama na to a to ma vyliecilo.
28. nov 2010 o 10:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@luuca1 Este raz ahoj :slight_smile: Chcela som sa ta opytat, ty si mala nejaku "terapiu" na PP? Mne doktor nic nepovedal, akurat ze rodina by mala pomahat a podporovat ale vela ludi vraj slo na nejake skupinove hovadinky, mala si nieco take?
28. nov 2010 o 11:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@daniela1974 ja už nevládzem sama tu v byte nechcem byť lebo ma napadajú rozne myšlienky predsa u našich mám aj 2 psíkov aj mamča je doma takže tak...
28. nov 2010 o 11:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok