"Zaujímalo by ma, čo robíte doma s deťmi, keď sú choré. Mám syna, ktorého neodradí skoro žiadna teplota, v posteli mi zrovna moc ležať cez deň nechce. Vy s aktívnymi detičkami, ako im cez deň hľadáte zábavu?"

Keď dieťa maróduje, trpíme spolu s ním a prajeme si, aby mu bolo zase lepšie a vrátil sa nám ten náš výmysleník. Akonáhle sa mu ale uľaví a naše prianie sa splní, nastáva nový problém. Ako udržať neposedníkov v pokoji, aby sa choroba naozaj poriadne vyliečila?

Samozrejme sa ponúka jedno veľmi jednoduché riešenie - televízia či tablet. Lenže nechať dieťa sledovať televíziu alebo hrať sa na tablete od rána až do večera príliš vhodné a ani výchovné nie je. Pevne veríme, že v článku nájdete dostatok inšpirácie, ktorá vám pomôže vo chvíli, kedy vaše dieťa skáče a behá po byte ako drak namiesto toho, aby bolo v pokoji a odpočívalo.

Ako zabaviť deti pri chorobe?

    "Ak sa cíti celkom dobre, tak ho nenútim byť vyložene v posteli, ale nesmie lietať, jašiť sa a pod. Takže kľudne si maľuje pri stolčeku, alebo niečo skladáme, natiahne sa v obývačke na pohovku a pozrie na rozprávky. Občas ho na chvíľu zaženiem do postele a trochu si čítame, alebo sa rozprávame s plyšákmi. Poznám to tiež moc dobre, syn sa aj pri teplote 39 chová v podstate úplne normálne, vlastne to na ňom ani nie je poznať, kým ho nechytím. Väčšinou aj normálne je, a že by napríklad cez deň zaspal, keď je chorý, tak to ani náhodou," zveruje sa mamička na Modrom koníku.

Ak je to len trochu možné, naplánujte také hry a aktivity, na ktoré bežne nemáte toľko času, koľko by ste si priali. Vytiahnite zo skrine všetky spoločenské hry, puzzle, knihy, hrajte divadlo, odpočívajte spoločne a užívajte si spoločný čas.

ℒℴνℯ❤

♥ Dostane se ti sedmi různých těl a spícího vědomí. Budeš je muset neustále probouzet, rozvíjet a zdokonalovat. Fakt, že se budeš nacházet současně v různých rozměrech, přijmi klidně. Celý svět budeš mít v sobě.

♥ Budeš se učit ve škole jménem Život na planetě Zemi. Každý člověk a každá událost budou tvým Universálním učitelem.

♥ Chyby neexistují, jsou jen poučení. Nezdary jsou nedílnou součástí úspěchů. Rovněž oběti neexistují, jsou jen učitelé a žáci.

♥ Výuka se bude opakovat v nejrůznějších podobách, dokud si látku zcela neosvojíš. Když nezvládneš snadnou látku, bude pak těžší. Když ano, přejdeš k další etapě výuky.

♥ Vnější problémy budou přesným odrazem tvého vnitřního stavu. Dokážeš-li změnit svůj vnitřní svět, vnější se změní také.

Zo všetkého najviac, čo som doteraz skúsila som najväčšie pokroky dosiahla práve s toutou metódou. Ide o veľmi jednoduchú metódu, ktorú by mali mať "vycapenú" na každých dverách pediatrie, hocikde, kde sa k nej môže rodič dostať. Ja som sa k nej dostala náhodne, cez jednu maminu na MK, čo opäť potrvrdilo, že na MK sú úžasné a vzdelané maminy, ktoré majú častokrát lepší prehľad ako pediatri, neurológovia...

Moja malá raketa mala typické spoločné znaky s PAS, dysfáziou a NKS, ktorými sú:

- slabší očný kontakt,

- nereagovanie na meno,

- nezdielanie pozornosti,

- slabé reagovanie na emócie,

"Proč tohle nosíš?"

Ach, jak bych si přála, aby ta otázka byla: "Jak se ti daří?"

V poslední době se mi dostává spousty kritiky a nenávisti. Proč? Kvůli mému oblečení. Dostala jsem tisíce zpráv, jak ty, které přetékaly láskou, tak i ty plné jízlivé nenávisti. Tisíce lidí mě přestaly následovat. To je v pořádku. Mým posláním je inspirovat vás k tomu, abyste byli plně sami sebou. Abyste našli svůj hlas. Abyste napsali svůj vlastní příběh. Tak, jak jste ho VY prožili. A tak, pokud někteří z vás mají problém s tím, že já jsem sama sebou, že jsem našla svůj hlas a napsala svůj vlastní příběh, nedotýká se mě, že jste se rozhodli nemilovat člověka, kterým jsem, ale toho, kterým byste chtěli, abych byla. Proto jsem napsala svou knihu Mind Platter. Abych si dala sama své svolení k tomu být sama sebou a pozvednout svůj hlas, aniž bych dovolovala negativním hlasům druhých mě ovládat. 

Jsou lidé, kteří se mi za celý rok ani jednou neozvali. Za celý ten rok, který pro mě byl tak tvrdý a přitom nejvíce osvobozující, protože jsem se podělila o svůj příběh. Protože jsem shodila to břemeno ze svých zad, srdce i hrudi. Čelila jsem veřejnému ponižování a zesměšňování a někteří mi ani neposlali zprávu, aby se zeptali, zda by mi mohli nějak pomoci. Ale když jsem se objevila s šátkem na hlavě, najednou mi posílali sáhodlouhé slohy o tom, jakou mají o mě starost. Mé srdce zkrátka křičí: "Kde jste byli, když jsem se celé noci neklidně převalovala v posteli, protože na mě byl svět příliš krutý? Kde jste byli, když jsem se musela držet za ruku své maminky, abych se cítila bezpečně a nezapomněla dýchat? Procházela jsem si peklem úplně sama! A když jsem se konečně rozhodnu udělat něco podle sebe, najednou si vzpomenete? Myslíte si, že MOJE víra je ubohá? Mně má víra říká, abych tu byla pro druhé, a ne je opouštěla. Začněme tedy tímhle.

Nechovám vůči nikomu zášť. Kdykoli jsem byla opuštěna lidmi, kteří mi byli blízcí, nějak jsem se s tím srovnala a překonala to. A tak mi veškeré toto náhlé souzení připadá nepřiměřené.

Tou pravou pointou je toto: Můj život je můj, ne váš. Ať už s tím souhlasíte nebo ne, je můj, ne váš Není to váš příběh. Je můj.