Dámy stále chcú, aby sa muži chovali ako gentlemani, ale vlastne im to ani príliš neumožňujú. Na druhej strane často nezabudnú zdôrazniť: „Kde sú tie časy, keď sa muži chovali tak a tak“. Lenže ono to nie je jednostranné, dámy…

A tak som sa zamyslel a skúsil spísať jednoduché pravidlá aj pre ženy. Protože len spoločne môžeme urobiť tento svet okolo nás zase o kúsok krajší…

1. Neutekajte k dverám ako splašené
Isto s vami nechceme súťažiť, kto bude pri dverách skôr. Len proste zrýchľujeme, aby sme vám ich mohli pridržať. A keď máte pocit, že vás predbiehame, tak sa spoločne vydáváme na hlupý šprinterský súboj.
A keď vám dvere podržíme, tak povedzte: „Ďakujem.“ Vám to neublíži a nás to poteší.

2. Ostaňte v aute
Radi vám dvere otvoríme a pomôžeme vám vystúpiť. Ono pri vystupovaní z auta naviac svojim telom chránime pohľad pod vašu sukňu.
Musíte nám ale dať pár sekúnd času. My počkáme na zastavenie auta (inak by nás to bolelo), vyskočíme z auta a radi vám dvere pridržíme. Keď ste už ale v tú chvíľu zamotaná do šiat s ramienkom zamotaným o kľučku dvier a snažíte sa dostať von z auta, tak je to pre nás trošku zložitejšie.

A pravdu povediac: Máme tak istotu, že nám s tými dverami od auta zase celou silou nebuchnete!

3. Pri stole sa postavte vedľa stoličky a počkajte

Matka tří dětí o mateřství. Až se vám bude zdát, že vás péče o děti už úplně vyčerpala, přečtěte si, co napsala.

Když jsme přinesli novorozenou dcerku domů, byli to její bratři, kteří za mnou přiběhli vždycky, když plakala, když pokňourávala nebo podezřele zapáchala. „Maminko, někdo tě potřebuje! Malá pláče!“, hlásili. Na minutku jsem se posadila i s vědomím, že malá už se probouzí, a vzápětí jsem slyšela „Maminko! Potřebuje tě!“ Už už, já vím… A to nemluvím o tom, že nároky novorozeněte nejsou nic ve srovnání s nároky dvou malých lotrásků.

Jeden z nich má určitě hlad, druhému je třeba přelepit odřené koleno, pak podat jinou ponožku nebo hodit do vody pár kostek ledu, utřít nos, obejmout, říci pohádku, dát pusinku. Odpovědět na sedmadvacet neodkladných otázek. Některé dny mi připadaly nekonečné a věčné opakování situací, kdy „mě někdo potřeboval“, mě vyčerpávalo. Říkala jsem si, že se to na mě nakonec musí proboha nějak negativně projevit!? Jenomže pak jsem si náhle, jako bleskem osvícená, uvědomila, že potřebují MĚ. Ne kohokoli na světě.Potřebují svou MAMINKU.

O co dřív mi došla závratná skutečnost, že mateřství znamená, že nikdy nic nestíhám, o to dřív jsem byla schopna nalézt své místo a získat klid i v nekončící honbě, která zaplnila důležitou etapu mého života. Tím dřív jsem si uvědomila, že „máma“ je má povinnost, mé privilegium a má čest. A byla jsem připravena být tam, kde jsem zapotřebí, v kteroukoli denní i noční dobu.

«Máma“ znamená, že jsem ve čtyři ráno sotva dokrmila maličkou a uložila ji do postýlky a přesně v tu chvíli mého tříletého synka začala trápit noční můra… „Máma“ znamená, že jsem živa z kávy a z toho, co děti nedojedly. „Máma“ znamená, že si celé týdny s manželem nemůžeme normálně v klidu popovídat. „Máma“ znamená, že dětské potřeby stavím nad svoje, automaticky, bez přemýšlení. „Máma“ znamená, že mě bolí celé tělo a moje srdce přetéká láskou.

Vím s jistotou, že přijde den, kdy mě nebude potřebovat nikdo. Mé děti se rozběhnou na všechny strany a budou pohlceny vlastním životem. A já budu sedět někde v domě pro seniory a pozorovat, jak uvadá moje tělo. Tehdy už mě nebude potřebovat nikdo. Možná budu dokonce na obtíž.