• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Depresia. Ako sa jej najrýchlejšie zbaviť?

22. júla 2017 
filipal - mám hrooozný strach. :frowning2: :frowning2: Taky trpím nespavostí už řadu let......vzbudím se, na něco si vzpomenu a je po spánku.
9. okt 2009 o 10:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no, ja zacinala na citalecu10 a po tydnu jsem zvysila na citalec20 spanek sel, ale pak po trech tydnech najednou silene zhorseni a ja celou noc neusnula a asi jak byli ty nervy rozjete jsem se zacala bat, ze uz nikdy neusnu, co budu delat jak se budu starat o miminko, tak jsem rekla dr. ze to nechci, ze nemuzu spat, tak mi napsala Fevarin50, potom jsem pekne spala, ale asi za 3 tydny zase zhorseni - andy.a psala, ze je to strasne slaba davka, ze bych mela mit urcite vyssi, ale ja kvuli kojeni nechtela a tak sjem prestala AD uplne uzivat...slo to mesic a pak jsem uz nemohla a zkousim Zoloft, ale uz jsm si rekla, ze pomalu budu kojeni omezovat a budu se snazit tem AD verit - ja mam asi i paniku z toho, ze je beru...bojim se vseho noveho a prisuzuji vsechny divne pocity ucinkum AD...
me se to rozjelo 3 tydny po porodu ( maminka umrela 2 dny potom co se mi narodil chlapecek), myslim, ze asi potrebuji vice casu na ucinek a mozna i vyssi davky, ze jsem proste ve srackach...jo Vojtisek uz bude mit pomalu pul roku..
9. okt 2009 o 10:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
lenkoOO - panebože to je opravdu hrozné - moc a moc tě obdivuji, jak to zvládáš!!!Jsi určitě neuvěřitelně silný člověk - to si vůbec nedokážu představit.........maminka byla nemocná?
Já mám ohledně AD úplně stejné pocity - strašně se jich bojim, bojim se co se mnou udělají, zda je budu ještě někdy moct vysadit. Taky se pozoruji :slight_smile: je to zvláštní,že když máčlověk nějaké "normální" potíže v pohodě bere léky a neřeší to ale jakmile jde o duši........A máš nějakou podporu v partnerovi?
Já mám 5 měsíční holčičku, tak to jsme na tom stejně. A s tím kojením - já bych přestala ale je to na tobě - základ si mu dala.
9. okt 2009 o 10:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dekuji, myslim, ze prave silna nejsem, kdyz se porad ze vseho takhle nemuzu dostat, ale moc Ti dekuji...maminka byla nemocna, ale onemocnela nahle, vlastne zacla byt nemocna, kdyz jsem otehotnela...byla velmi zdravy vitalni clovek, chodila na brisni tance, tai-ci..no, a pak z niceho nic spadla a mi nevedeli proc a najednou nemohla skoro chodit, mysleli jsme si, ze mozna ma roztrousenou sklerozu, ale bohuzel mela nemoc o ktere jsem zatim neslysela a to ALS, slo to hrozne rychle a ja to cele tehotenstvi snazila zvladat, zadne prasky na uklidneni jsem nebrala, starali jsme se o maminku doma a kdyz jsem u ni zrovna nemohla byt tak odesla, za krasneho slunneho dne...
9. okt 2009 o 11:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Leni ty jsi silná- promiň kdo jiný než ty??? Vždyť samotné těhotenstvý,porod a miminko je vysilující i pro ženu která je v normální situaci - ty jsi se musela starat v nejhezčím období, kdyby se spíš měli všichni starat o tebe!!! A to že se z toho nemůžeš dostat - 5 měsíců je na takové životní změny sakra málo!!! Vždyť na stupnici stresových událostí pro člověka je úmrtí i narození na prvních příčkách.
Můžeš být na sebe pyšná - i když to tak necítíš a věřím, že ostatní si myslí co já :slight_smile: :wink:
9. okt 2009 o 11:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jsi moc hodna, dekuji, vis, me nikdo nerika, ze jsem silna...spise porad musis byt silna, musis, musis...manzel je mmoc hodny, ale myslim, ze uz me macelkem dost...je sice porad pryc, ma hodne narocnou praci....ja se za sebe strasbne stydim, strasne moc...stydim se nekomu rict, ze uz proste nemuzu, ze si musim brat neco na uklidneni... vodstate to nikdo nevi krome manzela...zustal mi jen braska a ten bydli jinde a ma asi dostetk serotoninu, velmi pozitivni clovek...ja se strasen stydim za to, ze nemam takovou radsot z miminka a pritom ho strasne moc miluji,a le vkradaji se mi do hlavy nekdy fakt hnusne myslenky...ted tu brecim jak zelva...kamaradky mam, ale ted jsou skoo vsechny tehotne nebo se jim narodila miminka a ja je nechci zatezovat...vzdycky jsem byla takovy bavic pro okoli a ted se straaaasne moc pretvaruji..tak chodim aspon tady a snazim se se trosku vypsat, protoze doufam, ze me tady holky chapou...a jak se holcicka jmenuje? a usak odkud jsi? ja jsem z ostravska
9. okt 2009 o 11:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
lenko napadá mě, že trpíš tím, že jsi s maminkou nebyla v poslední chvíli. Možná právě tobě by pomohla terapeutka žena - mohla bys jí říct to, co jsi nestihla říct mamince. Tahle metoda hodně pomáhá. Je to korektivní emocionální zážitek. Opravíš si emoce, uleví se.

trochu tvému smutku rozumím:
Mně máti znemožnila kontakt s umírajícím tatínkem. Prostě se vyžívala v tom, že mi zakázala k nim jezdit, (fakt nechutné rozhovory a emaily, moslední možnost, jak mi ublížit) přestože jsem chtěla tátu vidět: bylo mu 83 a rakovina postupovala děsně rychle. Podařilo se mi před vánocemi přijet za ním, když zrovna nebyla doma, byl v tu chvíli docela při jasné mysli a řekla jsem mu vše, co jsem chtěla, aby věděl, popovídali jsme si, vlastně rozloučili. Pak přijela máti a já vypadla. Pak už mi nedovolila přijít. Táta zemřel loni v únoru. Uvědomuju si to štěstí, že jsem s ním mohla být. Že jsem stihla to rozloučení, když ještě vnímal. Nedokážu si představit ten vztek, který bych na matku měla, kdyby se mi toto nepodařilo. Asi bych vztekem a nenávistí pukla - nevím.
možná by se ti lépe dýchalo, kdybys mohla zážitek posledního dne, kdy jsi nebyla s mamnkou, poopravit.
Je to jen můj letmý úsudek, neznám vaši situaci ani podrobnosti - ale kdyby náhodou na tom něco bylo... :pensive:
9. okt 2009 o 11:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kubaka mozna mas pravdu, ale nevim jak to udelat...vis, asi to mozna muze byt i castecne toto, protoze se vzdycky hrozne rozbrecim, ze jsem nemohla bzt u ni a drzet ji za ruku...vedela jsem, ze to prijde, ale doufala jsem, ze jeste chvilinku na me pocka, ze ji ukazu Vojtiska...ona asi nechtela, nechtela me trapit...my jsme spolu mely opravdu krasny vztah...ztrochu se zlobim na brachu, ze u ni moc nebyl - ma narocnou praci, ale posledni 2 dny si ho k sobe zavolala a on s ni byl v tom nejhorsim a ja nemohla...strasne moc me to stve, strasne moc...vsichni tvrdi, ze to tak bylo lepsi, ale ja nevim
9. okt 2009 o 11:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
snad nevadi, ze VAm totu tak pisu...chodim k psycholozce a ona me bere porad do minulosti, co mi kde maminka udelala a me se to uz nelibi, nechci premyslet nad tim, co mi udelala nebo ne..stalo se, stalo a ja bych jimela jen obdivovat jak se o nas jako samozivitelka uzasne starala, dokonce se mi omlouvala za to, ze je nemocna...uz to te psycholozce fakt reknu, ze uz nechci probirat detstvi...ona se hned pta proc a ze se nemusim stydet, ze se i na ni zlobim, ale ja ji nedokazu vysvetlit, ze se na ni nezlobim...jen mozna, ze na me nepockala, ale to prece neridime my, ale nekdo nahore...
9. okt 2009 o 11:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nooooooooooooooooo Lenka00, ano tak to funguje, tak sa to zacina :grinning: :grinning: :wink: , presne tak, zacinaju Ti preblikavat tie stastne chvilky, presne tak to bolo aj u mna. :slight_smile: :slight_smile: Najprv len raz na 5 sekund na cely den, potom 2 x za den na 10 sekund, potom na 3 minuty, neskor na 1/2 hodinu, potom zase prisiel den uplne na prd cely, potom na 1 hod, potom na 3hod, potom som zistila, ze sa zacinam zapajat do veci s vacsou chutou, zaujmom a energiou a pritom niekedy som uplne zabudla na to ze mam depresiu :wink:, sem tam prisli zase tie hnusne myslienky :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: , ale uz sa mi zdali take vzdialene, vzdialenejsie......, zdalo sa mi, ze sice su tu, ale nerozhadzu ma, ze su minulostou a ze nie su az tak realne, ze sa budem vediet s nimi popasovat - tak ze ich budem ignorovat. Ved cloveka napadaju cez den rozne myslienky, a ako pridu, tak aj odidu, nepozastavuje sa nad nimi, neriesi ich, nepotlaca ich, nerozhadzu ho ..........a to treba dosiahnut aj s tymi nasimi depresivnymi myslienkami. Oni su priznakom depresie, pisala to aj Andy. :slight_smile: :slight_smile: To ze Ti prisla aj energia, to je super, to Ta bude hnat do aktivit, prace, mozog sa zamestna a pojde to...., no zda sa mi ze je to u Teba na dobrej ceste :slight_smile: :slight_smile: :wink:
Usak, Ty len rob teraz co zvladas, nenut sa do nicoho, ked sa neda, neda sa, neboj za chvilu sa bude dat.. :wink: . Fajn, ze Ti muz s malou pomaha a spi s nou. Nocny spanok je hrooooooozne dolezity teraz pre Tvoj mozog . L :pensive: en p :pensive: ozor, poobede uz ziadna kava, ani bez kofeinu, pozor aj na kakao a cokoladu :confused: :fearful: a alkohol to dufam viete, ze je uplne nezlucitelny s AD. Pisem to pri Tebe Usak, kedze beries AD prvy raz. Teraz je pre Teba dolezite aspon si udrzat ako taky rezim dna - rano vsat, nepolihovat ak sa da, ranna hygiena, starostlivost o malu ...... atd. Proste rob len aktivity, ktore zvladas, nenut sa do nicoho. Uspech moze byt aj vysypanie kosa za den, aj to na zaciatok staci a potom len postupne pridavat aktivityb a pochvalit sa za to. Inak, zalezi od Dr. ci ti da k AD na ten 1. mesiac aj nejake benzodiazepiny, niekto dava niekto nie, moja mi nedala, ale som sa jej spytala, ze ked je najhorsie, ci mozem zobrat Frontin a povedala ze, tak 2x do tyzdna. Takze, ked je velmi zle, mozes si nieco dat na rychle ukludnenie, z toho sa nestriela. A baby, tych liekov sa fakt nebojteeeee, uz som tu pisala, ze lieky su na to , aby ludom pomahali, nic sa Vam z nich nestane, neumrete, nie su navykove, nie su to drogy, maximalne nesadnu a prejdete na ine. Usak, ked beres AD 1.krat, mozes sa citit divne, umelo, prazdno, ale to je zalezitost kratkej doby kym sa to upravi, a depresia sa zvykne na zaciatku AD zhorsit este viac.
:stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Kubicek, no k tej terapii - tak si mi to "prelozila", uz mi to je jasne, dakujem :wink: :wink: , ja asi nie som typ vhodny na terapiu, alebo aspon zatial...., tak mozno casom dospejem do tohoto vyssieho stadia. :wink: Ale, zaujal ma ten Tvoj vztah s Tvojou mamou, nejako Ti ublizila :stuck_out_tongue_closed_eyes: alebo co sa tam stalo :fearful: , ale ak nechces to tu rozoberat, tak nepis :wink: :wink:
9. okt 2009 o 12:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
lenka, ja si skor myslim, ze by si si mala odpustit,
si na seba moc tvrda.
a usak ma pravdu, si silna.
a to co prezivas je normalne.
vies si predstavit nejaku citlivu zenu, ktora by prezila
umrtie svojej mamy a narodenie dietatka a zostala by kludna, vyrovnana?
ved to by bol odlud!
mas pravo byt smutna, mas pravo byt nestastna a zaroven len hladajuca
rolu matky. ved ty potrebujes cas!
a naozaj ako usak napisala, prezila si najvacsie stresory v zivote cloveka.
a to, ze mas pocit, ze muz ma toho vsetkeho dost...
skor nevie, ako by ti pomohol. chlapi su v takychto situaciach bezradni...
takze mne to skor vychadza takto: prijmi sa, tak aka si.
podla mna si velmi fajn!

usak,

neboj sa tej nespavosti. prave ten strach je najhorsi, clovek sa dostane do takeho bludneho kruhu.
ja som skusala vselijake metody. idem si napriklad citat - ale nejaku velmi lahku a oblubenu knizku
(najlepsie taku, kt. som uz 100 krat citala) to ma casto uspi.
alebo pomaha nieco zjest (piskoty pri posteli) vraj sa musi prekrvit zaludok a tym sa upokoji mysel...
skusala som aj autogenny trening, ale casto utekaju myslienky...nie vzdy sa to podari.
niekedy si len tak lezim, relaxujem a hovorim si, ze ved nemusim zaspat, pri relaxacii sa aj tak zregenerujem...
lebo cim viac sa snazis zaspat, tym menej to ide.
neviem to teraz najst, kolko beries AD?
nepomohli ti upravit spanok?
9. okt 2009 o 12:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
holky jste vsechny moc hodne, dekuji...jsem rada, ze jsem Vam to tu napsala...nedavno bych to asi nedokazala, psat co mamince bylo, ze jsem u ni nemohla byt atd.

hroska...snad uz jsem opravdu na dobre ceste, doufam, ze mi AD dodaji silu se se vsim srovnat, prijmout vse tak jak to prislo...ale je pravda, ze uvnitr je porad velky strach, ze se zase neco posere (pardon) pisu jak to citim...

Filipal...dekuji Ti, ale to je pro me asi taky pekne tvrdy orisek, nezlobit se sama na sebe, mam pocit, ze to snad ani nejde...vzdycky, kdyz se do neceho treba prastim, tak prvni vec co me napsadne je, dobre mi tak...ja se fakt nemam rada, za to vsechno, za sve myslenky, za to, ze tak strasne sama sebe pozoruji, ze bych mela byt stastna, ze mam tak uzasne miminko atd. atd. neprala bych nikomu nahlednout do moji hlavy :stuck_out_tongue_closed_eyes:
9. okt 2009 o 12:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Leni - je moc dobře, že píšeš o svých pocitech:slight_smile:. Mně strašně pomáhalo, když jsem se mohla vypovídat a naopak, když jsem poslouchala ostatní lidi - co dělají, jaký mají oni problémy apod. Dřív jsem se strašně uzavírala do sebe, ale teď je ze mě společenský člověk,strašně jsem se změnila - věřím, že k lepšímu. Moje psycholožka se mnou taky probírá dětství a vím, že tam je zakopanej pes a jak mluvím o tom, co jsem zažila a naučila jsem přijímat sebe samotnou. Strašně jsem se nanáviděla za to, co bych měla cítit k synovi a necítila a te´d se začínám mít ráda, naučila jsem se chválit sebe sama,za to, co zvládnu, překonala jsem strach z řízení auta a 14dní jezdím s Matýškem sama v autě, jsem na to pyšná. Začínám být štastná, je to nádherný pocit a najednou se změnil i syn - je mnohem hodnější. Strašně cítí jakoukoliv moji nepohodu a je sám pak protivnej. Skoda, ze nejsi z Brna, mohli bysme se setkat a pokecat :slight_smile: :slight_smile:
9. okt 2009 o 12:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Usak, Ty si sa tusim pytala, ze na co sa ja liecim. Ja mam uzkostne-depresivnu poruchu, beriem Seroxat 30 mg, úcinna latka paroxetin :fearful: :confused: .

veronika.h - tak u Teba pekny pokrok :wink: :grinning: , no toto??? A este aj to auto :confused: :fearful: :grinning: :grinning:. Len tak dalej....

Filipal, tusim, ze Ty nemas porieseny ten spanok, vsak?? No AD uz beries dost dlho a ten spanok sa zvycajne upravuje ako prvy. :fearful: Neuvazovla si, ze by si s tym spankom nieco poriesila??? :wink: :wink: Viem,ze je na to dobre nanavykove Trittico, je to AD, dava sa pred spanim a celkom dobre zabera. Neskusis navrhnut Tvojej Dr.?? :confused: :fearful:
Lenka00, ano aj ten strach vnutri bude pomalyyyyyyyy stracat nad Tebou moc, urcite :wink: :slight_smile:
9. okt 2009 o 13:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte, aj ja sa liečim z depresíí už 3 roky. Neviem prečo, ale najradšej by som bola, aby som tie lieky nemusela už brať a chcela by som byť normálna ako kedysi. Keď beriem lieky je to fajn, ale keď mi prídu, tak sa snažím vydržať bez nich a vtedy na sebe pracovať.
Chcela by som sa spýtať Andy, ak by bola taká milá, akým spôsobom by mal pracovať so mnou psycholog ku ktorému chodím. Pretože sa väčšinu len porozprávame, prípadne meditujem a potom kreslím o tom obrázok a popisujem pocity. Myslím, že depku som dostala z vyčerpania, mama prekonala CMP, narodilo sa mi prvé dieťa, o 3 mesiace mi zomrel otec/strašne som sa musela premáhať kvôli mame, mala som hrozný strach, čo to sňou urobí/, potom druhé dieťa, snaha vyhovieť všetkým - bývala som so svojou rodinou u rodičov, stíhala som kopec vecí, stavali sme dom, stále som sa snažila aby všetko fungovalo na 100 percent. A jedného rána to jednoducho prišlo. Slabosť, stále mi bolo zle, na odpadnutie, panický strach z nejakej choroby, bála som sa chodiť niekam sama, alebo zostávať sama, stavy úzkosti , sebapozorovanie.
Odhodlala som sa sť psych. a neskôr psychologovi. Teraz napr. už 2 mesiace namám lieky a zase sa pristihnem, že pozorujem sa čo to so mnou robí, ako keby som čakala, či to nepríde znovu a z toho mávam zase strach a úzkosť. Snažím sa to ovládať, snažím sa mať na seba čas, ale neviem čo mám vtedy robiť, snažím sa pozitívne myslieť, ale je to ťažké. Potrebovala by som nejaký návod správania alebo čo, bvala som obľúbená v škole, mala som svoje miesto, teraz mám pocit, že neviem kam sa mám zaradiť, a svet nás dospelých sa mi zdá komplikovaný. Čo s tým????
9. okt 2009 o 13:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, tak jsem 26.9. porodila naší Elišku. Po návratu domů se u mě objevili poporodní deprese. Furt jenom brečím, mám pocit, že nic nestíhám, že nezvládnu uklidit, uvařit....kolikrát mám pocit, že Elišku nemám ani moc ráda, že bych jí možná ani nechtěla :frowning2: Prostě myšleny na prd. Je mi hrozně líto, že už teď nic nebude tak jako dřív, že si s manžou nemůžu zajít jen tak někam, že prostě tu malou máme furt....Jasně že jsem s tím počítala, ale teď to na mě tak nějak všechno padá. Byla jsem i u psychiatra, ten mi doporučil, abych nebyla sama, tak si vzal manžel volno do konce měsíce. Už teď ale mám strach z toho, že se zase bude muset vrátit do práce a já zase ztratím tu jistotu, že tu se mnou někdo je :cry: i když i manžel už toho má docela plný zuby, protože furt jen řvu, říkám, že nic nestíhám, přitom malá je hotový andílek - furt jen spinká (ve dne i v noci), vůbec nebrečí, jen když má hlad, a to ne vždy..... Psychiatr mi nenapsal žádný prášky, že ještě počkáme, ale já mám pocit, že se v tom plácám čím dál tím víc.
Chtěla jsem se vás zeptat:

Jak dlouho poporodní deprese trvá (už hrozně moc chci, aby to přešlo)?
Můžou se brát nějaká antidepresiva, když kojím? Jestli jo, tak jaký?

Moc vám díky a omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.
9. okt 2009 o 14:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj Jani, mozna Ti lekar jeste nic nenapsal, protze se domniva, ze se jedna o sestinedeli o prechodne poporodni blues, ale jestli myslis, ze uz to fakt nezvladas, tak si urcite nechej napsat nejaka AD..me to zacalo 3 tyden po porodu a dr. rikala, ze kojit muzu, ze do mlicka jde zanedbatelne mnozstvi, tak jsem ji verila...pry upplne nejlepsi pokud chces kojit je Zoloft, jsou i studie z roku 1995, tak verim, ze to snad ani do budoucna detatko nijak neovlivni....drz se Jani a klidne pis, me to pomaha, kdyz vim, ze me holky tady vyslechnou (teda prectou) a poradi...
9. okt 2009 o 15:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
moc díky.

papa
9. okt 2009 o 18:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Emsi, Ty si tu nova tusim - ak ano tak vitame :wink: :wink: . No je to dost komplikovane poradit Ti, ale skusim aspon moj postreh..... Pises, ze mas 2 deti, zila si dost aktivny zivot :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: a teraz mi to pripada, ze "nie si vo svojej kozi". Navyse je jesen, smrdi mi to trochu depresiou momentalne u Teba :confused: :fearful:, ale mozem sa mylit :confused: :fearful: . Pises, ze sa liecis 3 roky a to akoze si mala epizodu depresie, prelicila si sa, potom si vysadila AD atd. alebo ako tomu mam rozumiet? Neviem ci len ten psycholog momentalne postacuje u Teba, ale ja by som sa urcite obratila na lekara :wink: :wink:. Ale to je len moj nazor....., tak nech sa dari :wink: :wink:
9. okt 2009 o 21:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja viem, ze je to od veci,
ale vcera sme si kupili 2 male morciatka! :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
teraz ich mozem od pocitaca rovno sledovat...
kolko zivota maju v sebe!

velmi sa z nich tesim, budu sa mat u nas dobre.
dokonca aj pubertalny syn vstal od svojho kompu a pomahal mi pripravit im "obydlie" :grinning:
10. okt 2009 o 07:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
filipal ja som mala zakrslich zajkou ale stale po ockovani mi zdochli :frowning2: a vobec neviem preco
10. okt 2009 o 07:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
to je zvlastne :frowning2:
a veterinar co na to povedal?
proti comu ste ho dali zaockovat?

my sme uz raz mali morca - asi 8 rokov, bol to milacik celej rodiny, chodil
s nami aj na Oravu, aby sa napasol na zdravej trave.
ked uz bol starsi, spravil sa mu nador, aj sme ho dali operovat...
trochu sa pozviechal, ale asi po roku aj tak uhynul.
morcata sa neockuju. chodili sme s nim na preventivne prehliadky k veterinarovi.
10. okt 2009 o 07:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no veterinar povedal zevraj ockovanie stym nic nema ale to je hlupost lebo aj ten prvy aj druhy zdochol na druhy den po zaockovani bolo to proti zajaciemu moru chcem skusit kupit dalsieho ale nedam ho zaockovat ale bojim sa koli detom tak neviem
10. okt 2009 o 07:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
fiha,
nevyznam sa v tom. moje neterky ked sa vratia na Slovensko budu tiez chovat zakrsle kraliky.
uz maju rozne knizky. aj aj som si jednu precitala, ale o more a ockovani tam nebola ani zmienka.
zvlastne. podla mna skus nejaku stranku chovatelov kralikov.
tam su rady a mozno niekto bude mat podobne skusenosti ako ty.
ano, pre deti je to tazke, ked im zvieratko uhynie :frowning2:
10. okt 2009 o 08:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojík holčinky- přeju hezkou sobotu.
Tak zkouším fungovat jen s AD a vcelku se daří. Uplakané počásko dorazilo i k nám... uvidíme jak to zapůsobí.
No a blbé je, že nová práce na kterou jsem se těšila- od Ledna - nebude... volali mi že mají někoho jiného... tak jsem zklamaná a naštvaná. Mám čas najít něco jiného, ale mrzí mě to dost, bylo to v místě.
Snad to znamená, že mě čeká něco jiného a lepšího :wink:
10. okt 2009 o 10:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte vsetky dievcata, :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:

dnes sa tu malo pise, ale vsetkym Vam davam na znamost, ze dnes 10.10. je EURÓPSKY DEN DEPRESIE :fearful: :wink: .
Nechcem zrovna gratulovat, ale je to fajn, ze mame takyto den, aby vsetci ludia aspon scasti pochopili, ze tato porucha je naozaj velmi vazna ale nastastie liecitelna, netreba ju bagatelizovat, aby vedeli, ze stale stupa pocet ludi s depresiou a aby sa ludia dozvedeli, ze aj to ako sa spravat k depresivnym ludom a ze tato porucha nie je ziadna hanba..... :wink: :wink:

Je vela toho o dnesnom dni na nete popisane, tak mozte studovat :wink: :wink:

Tak pekny vikend a dnesny Europsky den depresie prajem Vam vsetkym Bez depresie.

:wink: :slight_smile: :slight_smile:
10. okt 2009 o 15:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj kočko,
Zdravím po hoooooodně dlouhé době známé i neznáme holky. :wink: :slight_smile:
Sonoio,Dzio,Kubaka,Andy.....
Hlásím,že já sem ok,ani jsem nějak neměla o čem psát,furt že jsem v pohodě,jako obehraná deska. :sweat_smile:
Hezké teplé dny jsou za námi,hnusná zima před námi.Jezdíme ted furt na houby,mám v mrazáku narváno na zimu.Děsně mě to baví,ale jako je nežeru. :grinning: Děcka jsou hodná-kluci študýrujou a nejstarší u toho už učí a maloše mám doma,páč měl angínu a to ještě nevlezl do školky.Takže na to prdím a půjde až do přeškolní.MP holt bude makat,až se z něj bude kouřit a já si válet doma šunky. :wink: :slight_smile:
Andy jsem jenom na lexáku-to asi už budu do smrti a jsem zatím vyladěná,bez problémů,tak to snad už ustojím.
Mějte se surprově-nedočítám,je toho vela :grinning: ,jen jsem vás přišla pozdravit-blahopřeju k novým miminkům :wink:
Čauťě babi a já se zase ukážu. :slight_smile:
10. okt 2009 o 15:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj kejka superrrrrrrrrrrrr tak sa este niekedy ukaz niekedy napisem IP chybas mi :grinning:
10. okt 2009 o 15:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dakujeme Hroska,

za upozornenie na nas sviatok :slight_smile: :slight_smile:

veru by sa malo o depresiach a vobec dusevnych poruchach viac rozpravat, vysvetlovat...

neviem kde su vsetci, asi citaju o dnesnom dni na nete a sem nestihaju prist! :grinning:
10. okt 2009 o 17:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, tak asi vsechny poradne vikendujete, ze tu nikdo uz dlouho neprisel :slight_smile: u nas je siiilene pocasi, lije a lije a lije...ja se zatim snazim leky stale uzivat a doufat...porad se neceho bojim, ale vecery jsou mnohem lepsi nez rana, vcera vecer jsem mela pocit, ze jsem to zase ja...musim doufat a verit, i kdyz je to pro me hrozne tezke...

veronika h. dodavas mi nadeji, ze i me to snad casem tak pekne zabere...moc Ti to preji :slight_smile:

holky drzte se a zas tady neco pisnete.
11. okt 2009 o 14:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok