Manželka sa zaľúbila do kolegu a podviedla ma. Ako ďalej?
Ahojte, manželka po materskej (takto cca pred rokom) nastúpila do novej práce (máme jednu dcérku má 4r). V práci sa jej páči, dobre zarába.. a stretla tam kolegu, na ktorého sa namotala. Zistil som to za pomerne dramatických okolností minulý týždeň. Celý čas som nič netušil, ja som jej plne dôveroval a bol som rád, že je profesne naplnená.. Po konfrontácii mi najprv tvrdila, že si len píšu a chodia spolu na kávy a prechádzky. Dosť ma to ranilo, lebo v mobile som jej videl správy ako mu posiela srdiečka, píše ako je s ním skvele.. Pýtam sa, čo na ňom vidí, vraj je empatický, dobre si s ním rozumie, žije aktívne, vyzerá dobre, lezie, cvičí.. Ked sa jej kolega dotkol tak ona bola celá vzrušená, veľká chémia..
Ja som ten typický dobrý manžel, postavil som nám dom z veľkej vačšiny mojich peňazí (samozrejme v BSM), stabilita, plánovanie, tiež mám dobrú prácu. Je pravda, že náš vzťah bol trochu zanedbávaný, najmä stereotyp, staranie sa o dcéru (z mojej strany plnohodnotne tiež), ja som venoval veľa času po práci na dorábanie vecí okolo domu ešte po nasťahovaní.. na dovolenky a výlety sme chodili bohužiaľ pomerne málo v poslednom čase.. Je pravda, že som sa aj zanedbával, necvičím, trochu som pribral, nie málo večerov som trávil na počítači buď robením si niečoho alebo aj hraním hier, televízor nepozeráme.. Ale ani ona nejak nekomunikovala svoje potreby, neprinášala iniciatívy na zlepšenie, nechala to len tak plynúť.. Ono sa ukázalo, že manželka nie je ten taký materský typ, vôbec ju to nebavilo, ona skôr nejaké aktivity a zábava ako večerný oddych na terase po náročnom dni..
Ona mi hovorila, že sa to v nej bilo, že vedela ze robi nesprávne veci ale nevedela tomu odolať.. Dozvedel som sa, že ju nevzrušujem, že pri mne si myslela že to ona má nízke libido ale pri kolegovi je to úplne iné vzrušenie.. my sme sex mali tak cca 3-6 krát za mesiac, asi málo, keď ona často bola unavená išla skoro spať.. keď už sme ho mali tak vraj bol taký mechanický..
Pred pár dňami sa s kolegom dohodla, že si dajú odstup, dáme si druhú šancu na opravenie vzťahu. Ja som suhlasil s druhou šancou, môj názor bol že pokiaľ nemali sex tak sa to dá ešte napraviť, aj časom stratenú dôveru. Včera prišla z roboty a bolo vidno, že ju niečo ťaží, že to nie je v poriadku.. tak to vypustila. S kolegom mali niekoľko krát sex, prvý vraj už niekedy v októbri, čo je pol roka. Dokonca priznala, že tie správy sú premazané, boli tam aj "vzrušujúce".. to sme my už dávno nerobili..
Som zdevastovaný, všetko je zničené, cez sexuálnu neveru sa asi nedokážem preniesť, som strašne ponížený, posledné roky som venoval všetko úsilie aby sme dokončili dom a mali kvalitné bývanie, podporoval som ju, staral sa o dcéru a ona toto.. Hrozná zrada, pritom podľa mňa náš vzťah nebol v takom hroznom stave, len sa sa trochu odcuzili, máme sa radi, nehádame sa, vieme sa dohodnúť.. zlom bol asi aj to že ja som chcel druhé dieťa a ona nie..
Ona pravdepodobne pôjde bývať k nemu na byt do susedného mesta a ja ostanem v dome sám.. absolútne sa desím tej samoty, všetko mi ju tu bude pripomínať, dcérku budeme mať asi na striedavke, na všetko budem sám (postarať sa o ňu viem ale je to náročné).. Zatiaľ čo ona bude mať svojho vysnívaného partnera ihneď a bude jej vedieť pomôcť, nakúpiť.. hrozné.
Momentálne to všetko spracovávam, nespím, nejem, chystám sa na najhoršie, vnútorne cítim, že už to nemá riešenie, že to zašlo priďaleko a mám zacať zháňať rozvodového právnika.. Ja 35r, ona 33r, sme spolu 12 rokov, manželia asi polovicu času..
Čo by ste vy robili ďalej na mojom mieste? Vidíte nejaké riešenie? Alebo ako to dopadlo u vás, ak ste mali podobnú situáciu.. hrozne ma to bolí
@delufo V roznych vekovych obdobiach moze byt to +/- rozne. V 50-tke by som sa zamerala na rovesnikov +/- 5 rokov. Max. do 10 rokov. Je fajn, ze sa citis na svoj vek fyzicky a mentalne dobre, ale stale nie si 20-tnik ani 30-tnik. Nie je nic odpudivejsie, ako sa na neho hrat (u zeny aj muza). Jasne, kazdy by sme chceli byt mlady a krasny, ale myslim, ze je pritazlivejsi muz, ktory ma 50 a stara sa o seba, ale je so svojim vekom ok, ako niekto, kto sa snazi dokazovat, ze je mentalne ci fyzicky stale na urovni 30-tnika.
@anonym_b0f8d6 Máš pravdu ze so svojim vekom nie som zatial celkom stotozneny a slubujem ze budem na tom trochu pracovať ale zase si ani nemyslim, ze by som si nieco dokazoval. A teda neviem celkom ako si prisla na to ze by som sa chcel hrat na 20 ci 30-tnika ci tak. To ze som presvedceny ze aj neskor by sa mali ludia aspon snazit udrziavat pokial mozno v co najlepsom mentalnom a fyzickom stave predsa nie je nieco negativne, ci? Do dochodku este hodne daleko a aj deti vyzaduju hodne energie. No a tych +-5 ci teda max 10r, to aj moja dcera by mi povolila trochu viac 🤫 (raz mi vravela ze tak max 13 by sa ešte dalo, ale to bude mat asi odtial ze aj jej mama odisla s o tolko mladsim🤔). Tak ci tak, je to jedno, aj tak ja osobne teraz nehladam partnerku ale skor nejake spolocnicky na prechadzky, sport, kulturu a pod. Osamelost vie byt pre kazdeho (mozno az na velmi silnych introvertov) tazka.
@anonym_b0f8d6 Máš pravdu ze so svojim vekom nie som zatial celkom stotozneny a slubujem ze budem na tom trochu pracovať ale zase si ani nemyslim, ze by som si nieco dokazoval. A teda neviem celkom ako si prisla na to ze by som sa chcel hrat na 20 ci 30-tnika ci tak. To ze som presvedceny ze aj neskor by sa mali ludia aspon snazit udrziavat pokial mozno v co najlepsom mentalnom a fyzickom stave predsa nie je nieco negativne, ci? Do dochodku este hodne daleko a aj deti vyzaduju hodne energie. No a tych +-5 ci teda max 10r, to aj moja dcera by mi povolila trochu viac 🤫 (raz mi vravela ze tak max 13 by sa ešte dalo, ale to bude mat asi odtial ze aj jej mama odisla s o tolko mladsim🤔). Tak ci tak, je to jedno, aj tak ja osobne teraz nehladam partnerku ale skor nejake spolocnicky na prechadzky, sport, kulturu a pod. Osamelost vie byt pre kazdeho (mozno az na velmi silnych introvertov) tazka.
@delufo Máš skvelé názory a 50 je len číslo. Nech sa darí
@karolinakr áno, určite jej ponúkol viac ako ja, inak by za ním nepreskočila.. a neboli to peniaze. Bola to, podľa jej vlastných slov, pozornosť, empatia, spontánnosť, lepšia chémia, nakoniec aj lepší sex.. či to stálo za rozbitie rodiny? jej zjavne hej, lebo ona rodinné hodnoty nemala.. je typ pre zábavu tu a teraz.. čo už. Zjavne sme sa k sebe nehodili. Aj tá nevera.. veď do dverí cudzieho bytu kolegu nevošla predsa náhodou.. jednoducho tomu vzrušeniu nevedela odolať, sebecky išla po svojom potešení, pošliapala mňa, manžela a aj našu dcérku.. taký je človek.. a nebolo to jednorázové, oni v tom pokračovali až kým som to neodhalil. Život mi dal facku, treba sa prebrať a hľadať si ženu, ktorá sa bude oveľa viac ku mne hodiť a vážiť si moje hodnoty.. s pádom ružových okuliarov a vytriezvením prichádzam na to, že moja ex nebola nejaká úžasná žena.. empatická voči mne nebola, starostlivá tiež nie.. mala krátku zápalnú šnúru, vedela sa rýchlo vytočiť na dcérku keď vzdorovala.. x krát povedala, že bude jedináčik.. že ďalšie dieťa by bol pre ňu stratený čas (by si nemohla užívať život).. jednoducho aj tých red flagov tam bolo veľa a musím opustiť moje romantické predstavy, čo by bolo keby.. no vysoko pravdepodobne by som s touto ženou nemal taký šťastný život, aký by som mohol mať s inou
@cubo2 hej je to škoda, ako si si vybral, vyzerá, že si fajn chlap, je to niekedy smutné toto, niektoré ženy čo by dali za takého chlapa, by ho nosili na rukách…
@cubo2, neměl jsem čas pročíst celou diskuzi a doufám, že nebude vadit čeština. Zaujal mě tvůj příběh, protože je jako přes kopírák tomu mému. Je mi 40, manželce 38, dceři 4 roky, vztah 10 let a po rodičovské se manželka ke konci minulého roku zamilovala. Sice ne do kolegy, ale do jejího kamaráda, který bydlí v jiném městě. Vím jak moc to bolí a nedokázal jsem pochopit jak se to mohlo stát. Hodně jsem to studoval, tak to zkusím stručně popsat, aby z toho nebyl román.
Oba jsme udělali chybu, že jsme nebudovali náš vztah s manželkami, takže byly citově vyprahlé a ony to nedaly jasně a včas najevo. To už asi víš. Období sebemrskačství už máš asi za sebou a víš, že za vztah jsou zodpovědní oba. Za nevěru jen jeden.
V podstatě jsou 2 možnosti jak se k tomu postavit. Buď rezignuješ, posuneš se v životě dál a vaše dcera bude z rozvrácené rodiny každý týden trávit s někým jiným. Druhá možnost je náročná, bolestivá a s nejasným výsledkem - zachránit rodinu. Není to pro slabé povahy.
Manželka to pravděpodobně dopředu neplánovala, prostě jí někdo nabídl to, co jí chybělo (lichotky, náklonnost, atd.) a pak se zamilovala. U akutně zamilovaných lidí se při pohledu nebo myšlence na objekt lásky odpojí přední mozkový lalok, kde jsou mimochodem důležitá centra pro správné myšlení a rozhodování, včetně centra morálky. Jakmile je zamilovaná, nezmůžeš nic. Nepřemluvíš ji a i kdyby s tebou v tomto stádiu zůstala, tak bude myslet na milence, stavět si vzdušné zámky a bude nešťastná. Ty budeš jen překážka v cestě za "štěstím". Je to těžké, ale tohle si už asi musí odžít do konce, což je ta špatná zpráva.
Nejlepší způsob, jak s ní komunikovat je věcně a bez emocí. Pokud se budeš doprošovat, tak k tobě ztratí úctu. Pokud budeš vyvádět, tak jí akorát ubezpečíš, že se rozhodla správně. Nejlepší je v podstatě nedělat nic a řešit pouze dceru. Tvrdě, ale fér.
Dobrá zpráva je, že většina takto vzniklých vztahů nepřežije fázi zamilovanosti. Jakmile tato fáze skončí, pravděpodobně se ten jejich vztah rozpadne. Zákeřnost mileneckého vztahu je ta, že ho nevěrníci porovnávají se svým dlouholetým manželstvím, což je hloupost. Milenci se vidí pouze když chtějí, všechno je nové, neokoukané, skvělé a hlavně bez starostí. V normálním vztahu se řeší školka, hypotéka, nákupy, nemoci atd. Tyto starosti u nich časem přijdou taky. Nejlepší je, když spolu budou bydlet, všechno se tím urychlí. I pokud to milenec myslí vážně, tak ve svém zamilovaném stavu podcení jaké to je starat se o malé dítě, které není jeho. Oba jsou zamilovaní do iluze. Pokud byl milenec zvyklý žít jako bezstarostný mládenec a děti třeba vůbec neměl, tak mu to začne do určité míry vadit. Přijdou starosti, hádky atd. Oni teď mají mejdan, ale všechny mejdany jednou končí a pak se musí platit. A nemluvím o penězích.
Fáze zamilovanosti trvá 6 až 12 měsíců, někdy až 2 roky. Pokud se ten vztah rozpadne, tak není zaručeno, že se bude chtít vrátit. Záleží hodně jak moc jste si ublížili po odhalení poměru a jak se na váš společný život bude dívat manželka. Takže žádné naschvály, prostě se chovat jako stabilní, dospělý, civilizovaný člověk, který umí v klidu řešit problémy. Vcelku často se nevěrníci vrátit chtějí, ale někdy už není kam. To je jedna z mála věcí, kterou ty můžeš teď ovlivnit. Hlavně tím, jestli vydržíš čekat. Nenaznačuj jí, že má pootevřené dveře zpět! Bude akorát ve větší pohodě.
Já jsem se na jaře s manželkou v klidu domluvil, že rozvodové papíry připravíme, ale do konce roku se nepošlou soudu. Nechtěl jsem nechat pálit další mosty a překvapivě souhlasila. Nedej na komentáře že když to udělala jednou, udělá to znovu. Pokud není notorická nevěrnice, oba se poučíte a přijmete tu zkušenost s pokorou, tak už se to stát nemusí. Ty ji znáš nejlépe. Zabouchnout dveře a jít dál je strašně jednoduché a doplatí na to i dcera, která za nic nemůže.
Stále je to i v tvých rukách. Musíš si uvědomit, zda je tvé ego, ješitnost a hrdost větší, než touha mít zpět šťastnou rodinu. Asi už tušíš jak jsem si vybral já a je mi jedno kolik bolesti mě to bude stát. Oba jsme měli vztah delší než 10 let a máme malé kouzelné dcery. Taková doba partnerství znamená, že ti lidé se dali dohromady z nějakého důvodu, ne náhodou.
Držím palce a doufám, že vše dobře dopadne.
@cubo2, neměl jsem čas pročíst celou diskuzi a doufám, že nebude vadit čeština. Zaujal mě tvůj příběh, protože je jako přes kopírák tomu mému. Je mi 40, manželce 38, dceři 4 roky, vztah 10 let a po rodičovské se manželka ke konci minulého roku zamilovala. Sice ne do kolegy, ale do jejího kamaráda, který bydlí v jiném městě. Vím jak moc to bolí a nedokázal jsem pochopit jak se to mohlo stát. Hodně jsem to studoval, tak to zkusím stručně popsat, aby z toho nebyl román.
Oba jsme udělali chybu, že jsme nebudovali náš vztah s manželkami, takže byly citově vyprahlé a ony to nedaly jasně a včas najevo. To už asi víš. Období sebemrskačství už máš asi za sebou a víš, že za vztah jsou zodpovědní oba. Za nevěru jen jeden.
V podstatě jsou 2 možnosti jak se k tomu postavit. Buď rezignuješ, posuneš se v životě dál a vaše dcera bude z rozvrácené rodiny každý týden trávit s někým jiným. Druhá možnost je náročná, bolestivá a s nejasným výsledkem - zachránit rodinu. Není to pro slabé povahy.
Manželka to pravděpodobně dopředu neplánovala, prostě jí někdo nabídl to, co jí chybělo (lichotky, náklonnost, atd.) a pak se zamilovala. U akutně zamilovaných lidí se při pohledu nebo myšlence na objekt lásky odpojí přední mozkový lalok, kde jsou mimochodem důležitá centra pro správné myšlení a rozhodování, včetně centra morálky. Jakmile je zamilovaná, nezmůžeš nic. Nepřemluvíš ji a i kdyby s tebou v tomto stádiu zůstala, tak bude myslet na milence, stavět si vzdušné zámky a bude nešťastná. Ty budeš jen překážka v cestě za "štěstím". Je to těžké, ale tohle si už asi musí odžít do konce, což je ta špatná zpráva.
Nejlepší způsob, jak s ní komunikovat je věcně a bez emocí. Pokud se budeš doprošovat, tak k tobě ztratí úctu. Pokud budeš vyvádět, tak jí akorát ubezpečíš, že se rozhodla správně. Nejlepší je v podstatě nedělat nic a řešit pouze dceru. Tvrdě, ale fér.
Dobrá zpráva je, že většina takto vzniklých vztahů nepřežije fázi zamilovanosti. Jakmile tato fáze skončí, pravděpodobně se ten jejich vztah rozpadne. Zákeřnost mileneckého vztahu je ta, že ho nevěrníci porovnávají se svým dlouholetým manželstvím, což je hloupost. Milenci se vidí pouze když chtějí, všechno je nové, neokoukané, skvělé a hlavně bez starostí. V normálním vztahu se řeší školka, hypotéka, nákupy, nemoci atd. Tyto starosti u nich časem přijdou taky. Nejlepší je, když spolu budou bydlet, všechno se tím urychlí. I pokud to milenec myslí vážně, tak ve svém zamilovaném stavu podcení jaké to je starat se o malé dítě, které není jeho. Oba jsou zamilovaní do iluze. Pokud byl milenec zvyklý žít jako bezstarostný mládenec a děti třeba vůbec neměl, tak mu to začne do určité míry vadit. Přijdou starosti, hádky atd. Oni teď mají mejdan, ale všechny mejdany jednou končí a pak se musí platit. A nemluvím o penězích.
Fáze zamilovanosti trvá 6 až 12 měsíců, někdy až 2 roky. Pokud se ten vztah rozpadne, tak není zaručeno, že se bude chtít vrátit. Záleží hodně jak moc jste si ublížili po odhalení poměru a jak se na váš společný život bude dívat manželka. Takže žádné naschvály, prostě se chovat jako stabilní, dospělý, civilizovaný člověk, který umí v klidu řešit problémy. Vcelku často se nevěrníci vrátit chtějí, ale někdy už není kam. To je jedna z mála věcí, kterou ty můžeš teď ovlivnit. Hlavně tím, jestli vydržíš čekat. Nenaznačuj jí, že má pootevřené dveře zpět! Bude akorát ve větší pohodě.
Já jsem se na jaře s manželkou v klidu domluvil, že rozvodové papíry připravíme, ale do konce roku se nepošlou soudu. Nechtěl jsem nechat pálit další mosty a překvapivě souhlasila. Nedej na komentáře že když to udělala jednou, udělá to znovu. Pokud není notorická nevěrnice, oba se poučíte a přijmete tu zkušenost s pokorou, tak už se to stát nemusí. Ty ji znáš nejlépe. Zabouchnout dveře a jít dál je strašně jednoduché a doplatí na to i dcera, která za nic nemůže.
Stále je to i v tvých rukách. Musíš si uvědomit, zda je tvé ego, ješitnost a hrdost větší, než touha mít zpět šťastnou rodinu. Asi už tušíš jak jsem si vybral já a je mi jedno kolik bolesti mě to bude stát. Oba jsme měli vztah delší než 10 let a máme malé kouzelné dcery. Taková doba partnerství znamená, že ti lidé se dali dohromady z nějakého důvodu, ne náhodou.
Držím palce a doufám, že vše dobře dopadne.
@mipa2 a v akej faze ste teraz, ak sa smiem opytat? Byvate spolu a ona chodi za milencom? Alebo odisla zo spolocneho byvania? Napisal si to velmi rozumne, ale toto tvoje riesenie nie je pre kazdu povahu. Drzim palce, nech to dopadne pre vasu rodinu najlepsie, ako moze.
@cubo2, neměl jsem čas pročíst celou diskuzi a doufám, že nebude vadit čeština. Zaujal mě tvůj příběh, protože je jako přes kopírák tomu mému. Je mi 40, manželce 38, dceři 4 roky, vztah 10 let a po rodičovské se manželka ke konci minulého roku zamilovala. Sice ne do kolegy, ale do jejího kamaráda, který bydlí v jiném městě. Vím jak moc to bolí a nedokázal jsem pochopit jak se to mohlo stát. Hodně jsem to studoval, tak to zkusím stručně popsat, aby z toho nebyl román.
Oba jsme udělali chybu, že jsme nebudovali náš vztah s manželkami, takže byly citově vyprahlé a ony to nedaly jasně a včas najevo. To už asi víš. Období sebemrskačství už máš asi za sebou a víš, že za vztah jsou zodpovědní oba. Za nevěru jen jeden.
V podstatě jsou 2 možnosti jak se k tomu postavit. Buď rezignuješ, posuneš se v životě dál a vaše dcera bude z rozvrácené rodiny každý týden trávit s někým jiným. Druhá možnost je náročná, bolestivá a s nejasným výsledkem - zachránit rodinu. Není to pro slabé povahy.
Manželka to pravděpodobně dopředu neplánovala, prostě jí někdo nabídl to, co jí chybělo (lichotky, náklonnost, atd.) a pak se zamilovala. U akutně zamilovaných lidí se při pohledu nebo myšlence na objekt lásky odpojí přední mozkový lalok, kde jsou mimochodem důležitá centra pro správné myšlení a rozhodování, včetně centra morálky. Jakmile je zamilovaná, nezmůžeš nic. Nepřemluvíš ji a i kdyby s tebou v tomto stádiu zůstala, tak bude myslet na milence, stavět si vzdušné zámky a bude nešťastná. Ty budeš jen překážka v cestě za "štěstím". Je to těžké, ale tohle si už asi musí odžít do konce, což je ta špatná zpráva.
Nejlepší způsob, jak s ní komunikovat je věcně a bez emocí. Pokud se budeš doprošovat, tak k tobě ztratí úctu. Pokud budeš vyvádět, tak jí akorát ubezpečíš, že se rozhodla správně. Nejlepší je v podstatě nedělat nic a řešit pouze dceru. Tvrdě, ale fér.
Dobrá zpráva je, že většina takto vzniklých vztahů nepřežije fázi zamilovanosti. Jakmile tato fáze skončí, pravděpodobně se ten jejich vztah rozpadne. Zákeřnost mileneckého vztahu je ta, že ho nevěrníci porovnávají se svým dlouholetým manželstvím, což je hloupost. Milenci se vidí pouze když chtějí, všechno je nové, neokoukané, skvělé a hlavně bez starostí. V normálním vztahu se řeší školka, hypotéka, nákupy, nemoci atd. Tyto starosti u nich časem přijdou taky. Nejlepší je, když spolu budou bydlet, všechno se tím urychlí. I pokud to milenec myslí vážně, tak ve svém zamilovaném stavu podcení jaké to je starat se o malé dítě, které není jeho. Oba jsou zamilovaní do iluze. Pokud byl milenec zvyklý žít jako bezstarostný mládenec a děti třeba vůbec neměl, tak mu to začne do určité míry vadit. Přijdou starosti, hádky atd. Oni teď mají mejdan, ale všechny mejdany jednou končí a pak se musí platit. A nemluvím o penězích.
Fáze zamilovanosti trvá 6 až 12 měsíců, někdy až 2 roky. Pokud se ten vztah rozpadne, tak není zaručeno, že se bude chtít vrátit. Záleží hodně jak moc jste si ublížili po odhalení poměru a jak se na váš společný život bude dívat manželka. Takže žádné naschvály, prostě se chovat jako stabilní, dospělý, civilizovaný člověk, který umí v klidu řešit problémy. Vcelku často se nevěrníci vrátit chtějí, ale někdy už není kam. To je jedna z mála věcí, kterou ty můžeš teď ovlivnit. Hlavně tím, jestli vydržíš čekat. Nenaznačuj jí, že má pootevřené dveře zpět! Bude akorát ve větší pohodě.
Já jsem se na jaře s manželkou v klidu domluvil, že rozvodové papíry připravíme, ale do konce roku se nepošlou soudu. Nechtěl jsem nechat pálit další mosty a překvapivě souhlasila. Nedej na komentáře že když to udělala jednou, udělá to znovu. Pokud není notorická nevěrnice, oba se poučíte a přijmete tu zkušenost s pokorou, tak už se to stát nemusí. Ty ji znáš nejlépe. Zabouchnout dveře a jít dál je strašně jednoduché a doplatí na to i dcera, která za nic nemůže.
Stále je to i v tvých rukách. Musíš si uvědomit, zda je tvé ego, ješitnost a hrdost větší, než touha mít zpět šťastnou rodinu. Asi už tušíš jak jsem si vybral já a je mi jedno kolik bolesti mě to bude stát. Oba jsme měli vztah delší než 10 let a máme malé kouzelné dcery. Taková doba partnerství znamená, že ti lidé se dali dohromady z nějakého důvodu, ne náhodou.
Držím palce a doufám, že vše dobře dopadne.
@mipa2 ono to je pekne, len jednu alternativu si zabudol, ked sa polovička nechce vratiť a zavrie vrátka
lebo manžel može ju zobrať naspať, jasne, že hej, len ona sama nemusi chcieť ist naspäť
@mipa2 a v akej faze ste teraz, ak sa smiem opytat? Byvate spolu a ona chodi za milencom? Alebo odisla zo spolocneho byvania? Napisal si to velmi rozumne, ale toto tvoje riesenie nie je pre kazdu povahu. Drzim palce, nech to dopadne pre vasu rodinu najlepsie, ako moze.
@lindusss2016 Děkuji ti, opravdu to není pro slabší povahy, ale zatím mám stále sílu, i když se cítím unaveně.
Už spolu nebydlíme asi 2 měsíce. Možná by bylo lepší, kdyby zůstala v mém bytě, ale stejně si hledala vlastní bydlení a pro mě to bylo psychicky náročné. Tvářil jsem se vyrovnaně a přitom mě rozkládalo zevnitř to, jak teď šťastně vypadá. Když mi to oznámila, neměla vůbec připravené plány na budoucnost. Milenec bydlí cca o 60 km dál a když jsem se v tom šoku začal ptát jak to bude s naší dcerou, tak začala mluvit o dvou školkách. Na to jsem ji řekl, že nikdy nedovolím aby vytrhla naší dceru z jejího prostředí. A soud by to přes můj protest asi taky nepovolil.
Manželce jsem pomohl najít bydlení a odstěhovat ji. Teď už jen čekám, jaký bude další krok. Kvůli dítěti a práci zůstane manželka v našem městě a pokud chtějí bydlet spolu, tak milenec by se musel přestěhovat sem. Takže do neznámého prostředí a hledat novou práci nebo denně dojíždět do svého města. Je starší tak o 10 let od manželky, rozvedený a má odrostlé dítě. Žije v malém bytě staromládeneckým životem kde mu nikdo do ničeho nemluví, tak jsem zvědavý, co všechno bude chtít obětovat.
@mipa2 ono to je pekne, len jednu alternativu si zabudol, ked sa polovička nechce vratiť a zavrie vrátka
lebo manžel može ju zobrať naspať, jasne, že hej, len ona sama nemusi chcieť ist naspäť
@karolinakr Psal jsem tam že je to s nejistým výsledkem a i když jejich vztah nevydrží, tak se nemusí chtít vrátit. Na druhou stranu společné dítě bude hrát velkou roli. Je to v podstatě doživotní pouto. Nevím co nám budoucnost nachystá, ale zaměřuji se na to, co mohu ovlivnit.
@karolinakr áno, určite jej ponúkol viac ako ja, inak by za ním nepreskočila.. a neboli to peniaze. Bola to, podľa jej vlastných slov, pozornosť, empatia, spontánnosť, lepšia chémia, nakoniec aj lepší sex.. či to stálo za rozbitie rodiny? jej zjavne hej, lebo ona rodinné hodnoty nemala.. je typ pre zábavu tu a teraz.. čo už. Zjavne sme sa k sebe nehodili. Aj tá nevera.. veď do dverí cudzieho bytu kolegu nevošla predsa náhodou.. jednoducho tomu vzrušeniu nevedela odolať, sebecky išla po svojom potešení, pošliapala mňa, manžela a aj našu dcérku.. taký je človek.. a nebolo to jednorázové, oni v tom pokračovali až kým som to neodhalil. Život mi dal facku, treba sa prebrať a hľadať si ženu, ktorá sa bude oveľa viac ku mne hodiť a vážiť si moje hodnoty.. s pádom ružových okuliarov a vytriezvením prichádzam na to, že moja ex nebola nejaká úžasná žena.. empatická voči mne nebola, starostlivá tiež nie.. mala krátku zápalnú šnúru, vedela sa rýchlo vytočiť na dcérku keď vzdorovala.. x krát povedala, že bude jedináčik.. že ďalšie dieťa by bol pre ňu stratený čas (by si nemohla užívať život).. jednoducho aj tých red flagov tam bolo veľa a musím opustiť moje romantické predstavy, čo by bolo keby.. no vysoko pravdepodobne by som s touto ženou nemal taký šťastný život, aký by som mohol mať s inou
@cubo2 Tak koukám zpětně, že už jsi se rozhodnul. Nebudu tě přesvědčovat zda se pokusit o záchranu nebo ne, to si musíš uvědomit sám. Dej si ale pozor na to, zda se opravdu rozhoduješ racionálně, nebo pod vahou negativních emocí. Uvědom si, že je to člověk, se kterým jsi se před lety dobrovolně rozhodnul mít dítě. Navíc když do toho spadla, tak s tím ze začátku určitě bojovala. To se projevuje hlavně podrážděností. Když už byla zamilovaná, tak nevěděla jak dál a mohla např. vyvolávat hádky aby si sama obhájila, že musí jít za někým jiným. Je to dost časté.
Říká se, že proč někomu dávat druhou šanci, když jsou lidé, kteří nedostali ani tu první. Já na to koukám trošku jinak. To co se stalo manželce se stává spoustě lidem. I mužům. Pokud by se to stalo tobě a potom jsi si po vystřízlivění uvědomil, že to byla chyba, chtěl by jsi dostat druhou šanci a žít normálně s rodinou? Já ano a podle toho se řídím.
V ČR je rozvodovost asi 50% a polovina manželství končí přesně tak, jak možná skončí nám (nebo taky ne). Každý 4. manžel v mé zemi prožívá to co my dva. Ono to bude víc, jelikož ne všichni rodiče jsou sezdáni. Tvoje ani moje manželka nejsou moc výjimky v tom co se stalo. Rozdíl je ten, že my jsme se poučili ze svých chyb a pokud naše ženy narazí z růžového obláčku do zdi, tak se poučí také. Pak už se dá případně vybudovat nový vztah na trochu jiných základech s tím samým člověkem, se kterým jsem se rozhodl prožít celý život.
@cubo2 Tak koukám zpětně, že už jsi se rozhodnul. Nebudu tě přesvědčovat zda se pokusit o záchranu nebo ne, to si musíš uvědomit sám. Dej si ale pozor na to, zda se opravdu rozhoduješ racionálně, nebo pod vahou negativních emocí. Uvědom si, že je to člověk, se kterým jsi se před lety dobrovolně rozhodnul mít dítě. Navíc když do toho spadla, tak s tím ze začátku určitě bojovala. To se projevuje hlavně podrážděností. Když už byla zamilovaná, tak nevěděla jak dál a mohla např. vyvolávat hádky aby si sama obhájila, že musí jít za někým jiným. Je to dost časté.
Říká se, že proč někomu dávat druhou šanci, když jsou lidé, kteří nedostali ani tu první. Já na to koukám trošku jinak. To co se stalo manželce se stává spoustě lidem. I mužům. Pokud by se to stalo tobě a potom jsi si po vystřízlivění uvědomil, že to byla chyba, chtěl by jsi dostat druhou šanci a žít normálně s rodinou? Já ano a podle toho se řídím.
V ČR je rozvodovost asi 50% a polovina manželství končí přesně tak, jak možná skončí nám (nebo taky ne). Každý 4. manžel v mé zemi prožívá to co my dva. Ono to bude víc, jelikož ne všichni rodiče jsou sezdáni. Tvoje ani moje manželka nejsou moc výjimky v tom co se stalo. Rozdíl je ten, že my jsme se poučili ze svých chyb a pokud naše ženy narazí z růžového obláčku do zdi, tak se poučí také. Pak už se dá případně vybudovat nový vztah na trochu jiných základech s tím samým člověkem, se kterým jsem se rozhodl prožít celý život.
@mipa2 klobúk dole pane. Už dávno som nečítal takého silného odhodlaného muža. Úplne súhlasím so všetkým čo si napísal aj s tvojím postupom záchrany vzťahu. Prajem ti aby si mal teraz silu. Z tvojho odhodlania cítim, že to dobre dopadne. Ak môžem ešte ti poradím. Váš vzťah v skutočnosti neskončil. A ak bola u vás láska, tak ja som presvedčený, že ani tá neskončila, len ju necítite obaja rovnako. Vzťah medzi vami má stále nejakú silu. Skrze detí, rodičov, priatelov, domu, servisných činností. Srdcu nerozkážeš, ale vieš ho nalákať. Nezložil si sa a ona to vidí. Nemá to pre ňu teraz hodnotu ale raz ju objaví. To že si silný. Venuj sa stále dcérkam a sebe. Ak ukážeš, že vieš žiť aj bez nej, sú to body plus. Neukazuj jej, že ju miluješ, žiadne intimne náznaky. Ani skovo v zmysle, čo si mi to urobila, kedy sa vrátiš, alebo že budem na teba čakať. To som čítal, že vieš. Ale nesmieš jej ani ukázať že na ňu nemyslíš alebo že ju nemáš rád. Žiadne frajerky, proste teraz z teba bude mních v celibáte čakajúci s uzamknutými citmi. Ona nech má v sebe otázku: miluje ma ešte? Možno áno, možno nie. Bude jej to jedno teraz ale nech to v sebe má niekde v zadu. Skôr či neskôr príde chvíľa, kedy sa láska znova objaví a ona bude túžiť po niekom kto ju má možno rád.
@mipa2 klobúk dole pane. Už dávno som nečítal takého silného odhodlaného muža. Úplne súhlasím so všetkým čo si napísal aj s tvojím postupom záchrany vzťahu. Prajem ti aby si mal teraz silu. Z tvojho odhodlania cítim, že to dobre dopadne. Ak môžem ešte ti poradím. Váš vzťah v skutočnosti neskončil. A ak bola u vás láska, tak ja som presvedčený, že ani tá neskončila, len ju necítite obaja rovnako. Vzťah medzi vami má stále nejakú silu. Skrze detí, rodičov, priatelov, domu, servisných činností. Srdcu nerozkážeš, ale vieš ho nalákať. Nezložil si sa a ona to vidí. Nemá to pre ňu teraz hodnotu ale raz ju objaví. To že si silný. Venuj sa stále dcérkam a sebe. Ak ukážeš, že vieš žiť aj bez nej, sú to body plus. Neukazuj jej, že ju miluješ, žiadne intimne náznaky. Ani skovo v zmysle, čo si mi to urobila, kedy sa vrátiš, alebo že budem na teba čakať. To som čítal, že vieš. Ale nesmieš jej ani ukázať že na ňu nemyslíš alebo že ju nemáš rád. Žiadne frajerky, proste teraz z teba bude mních v celibáte čakajúci s uzamknutými citmi. Ona nech má v sebe otázku: miluje ma ešte? Možno áno, možno nie. Bude jej to jedno teraz ale nech to v sebe má niekde v zadu. Skôr či neskôr príde chvíľa, kedy sa láska znova objaví a ona bude túžiť po niekom kto ju má možno rád.
@slovakboy Díky pane. Nevím jak to dopadne a nechci si to malovat moc na růžovo. Nikdo nemůže zaručit, že to dopadne dobře, ale asi bych si nevážil sám sebe, kdybych nezkusil vše, co je v mých silách. Je pravda, že náš vztah neskončil ale u té lásky nevím zda je jen potlačená hormony, nebo vyhasla. Věřím ale, že bychom si k sobě zase našli cestu tak jako před 10ti lety.
Když mi tenkrát oznámila že se chce rozvést (a nakonec i nevěru), tak jsem musel na pár dní odjet a uspořádat si myšlenky. Hodně jsem přemýšlel co cítím a jestli bych chtěl rodinu zachránit. Ujasnil jsem si, že i přes to co se stalo, tak stále cítím lásku. Stále se mi vybavovaly ty hezké chvíle našeho manželství jako byla svatba nebo narození naší dcery. Když jsem se vrátil, tak jsem měl klidný rozhovor se svou manželkou, kde jsem ji řekl, že ji stále miluji a že kvůli úletu nemusíme ničit naši rodinu. Viděl jsem na straně manželky i emoce a slzy. Po několika dnech mi začaly některé věci zapadat do skládačky a já si uvědomil, že je zamilovaná :( A to je horší. Od té doby jsem v podstatě vyklidil pole a žádné emoce jsem nedával najevo.
Věnovat se dceři, když jsem s ní, je v podstatě jediný zdroj energie, který mám. Jsem nezávislý, postarám se sám o dceru, o sebe i o domácnost. Manželce nepíšu ani nevolám, pokud se nejedná o dceru a provozní záležitosti. Je těžké udržet ve fázi hněvu navenek klid a nahlas ji neobviňovat. Naštěstí jsem člověk, který se umí ovládat a něž něco udělám nebo řeknu, tak si to pořádně promyslím. Tohle je chůze po velmi tenkém ledě a je potřeba hodně věcí potlačit.
Celibát držím. U nezávazného vztahu bych mohl do něčeho spadnout taky a na vážný nemám moc pomyšlení, dokud jsem "citově připoutaný" k manželce. Navíc bych s nedořešenou minulostí mohl někomu ublížit a to nechci.
@cubo2 Ještě jednu věc jsem zapomněl. Pokud hodíš ručník do ringu, jsi připraven na to, že tvou dceru bude pravděpodobně spoluvychovávat někdo, o kom nic nevíš? Mě se z té představy nedělá moc dobře.
@slovakboy Díky pane. Nevím jak to dopadne a nechci si to malovat moc na růžovo. Nikdo nemůže zaručit, že to dopadne dobře, ale asi bych si nevážil sám sebe, kdybych nezkusil vše, co je v mých silách. Je pravda, že náš vztah neskončil ale u té lásky nevím zda je jen potlačená hormony, nebo vyhasla. Věřím ale, že bychom si k sobě zase našli cestu tak jako před 10ti lety.
Když mi tenkrát oznámila že se chce rozvést (a nakonec i nevěru), tak jsem musel na pár dní odjet a uspořádat si myšlenky. Hodně jsem přemýšlel co cítím a jestli bych chtěl rodinu zachránit. Ujasnil jsem si, že i přes to co se stalo, tak stále cítím lásku. Stále se mi vybavovaly ty hezké chvíle našeho manželství jako byla svatba nebo narození naší dcery. Když jsem se vrátil, tak jsem měl klidný rozhovor se svou manželkou, kde jsem ji řekl, že ji stále miluji a že kvůli úletu nemusíme ničit naši rodinu. Viděl jsem na straně manželky i emoce a slzy. Po několika dnech mi začaly některé věci zapadat do skládačky a já si uvědomil, že je zamilovaná :( A to je horší. Od té doby jsem v podstatě vyklidil pole a žádné emoce jsem nedával najevo.
Věnovat se dceři, když jsem s ní, je v podstatě jediný zdroj energie, který mám. Jsem nezávislý, postarám se sám o dceru, o sebe i o domácnost. Manželce nepíšu ani nevolám, pokud se nejedná o dceru a provozní záležitosti. Je těžké udržet ve fázi hněvu navenek klid a nahlas ji neobviňovat. Naštěstí jsem člověk, který se umí ovládat a něž něco udělám nebo řeknu, tak si to pořádně promyslím. Tohle je chůze po velmi tenkém ledě a je potřeba hodně věcí potlačit.
Celibát držím. U nezávazného vztahu bych mohl do něčeho spadnout taky a na vážný nemám moc pomyšlení, dokud jsem "citově připoutaný" k manželce. Navíc bych s nedořešenou minulostí mohl někomu ublížit a to nechci.
@cubo2 Ještě jednu věc jsem zapomněl. Pokud hodíš ručník do ringu, jsi připraven na to, že tvou dceru bude pravděpodobně spoluvychovávat někdo, o kom nic nevíš? Mě se z té představy nedělá moc dobře.
@mipa2 urobil
si to výborne. Uzavrel si emócie aj ako obranu pred ďalšími zraneniami. Láska je niečo viac ako city, pocity. Ona je v podvedomí každého z vás. Teraz to neciti, ty to cítiš ale tiež už inak, bolestivo. O výchovu dcerky sa neboj. Áno, naviaže sa na druhého. Ale ak s ňou budeš tráviť čas, nebudeš v jej svete strácať. Nepreháňaj to, aby žena nemala pocit, že ju chceš od nej oddeliť, že budeš lepší otec ako ona matka. Dcérku podporuj vo vzťahoch k druhým, súčasne buduj svoj vzťah s ňou, ktorý bude krásny. Skrze dcérku ukazuješ aj manželke, ako vieš ľúbiť. A to sa jej ráta. Síce tieto tvoje dobré body ona zbiera niekam do vedľajšieho vrecka, budú tam až prídu ťažšie chvíle.
@cubo2, neměl jsem čas pročíst celou diskuzi a doufám, že nebude vadit čeština. Zaujal mě tvůj příběh, protože je jako přes kopírák tomu mému. Je mi 40, manželce 38, dceři 4 roky, vztah 10 let a po rodičovské se manželka ke konci minulého roku zamilovala. Sice ne do kolegy, ale do jejího kamaráda, který bydlí v jiném městě. Vím jak moc to bolí a nedokázal jsem pochopit jak se to mohlo stát. Hodně jsem to studoval, tak to zkusím stručně popsat, aby z toho nebyl román.
Oba jsme udělali chybu, že jsme nebudovali náš vztah s manželkami, takže byly citově vyprahlé a ony to nedaly jasně a včas najevo. To už asi víš. Období sebemrskačství už máš asi za sebou a víš, že za vztah jsou zodpovědní oba. Za nevěru jen jeden.
V podstatě jsou 2 možnosti jak se k tomu postavit. Buď rezignuješ, posuneš se v životě dál a vaše dcera bude z rozvrácené rodiny každý týden trávit s někým jiným. Druhá možnost je náročná, bolestivá a s nejasným výsledkem - zachránit rodinu. Není to pro slabé povahy.
Manželka to pravděpodobně dopředu neplánovala, prostě jí někdo nabídl to, co jí chybělo (lichotky, náklonnost, atd.) a pak se zamilovala. U akutně zamilovaných lidí se při pohledu nebo myšlence na objekt lásky odpojí přední mozkový lalok, kde jsou mimochodem důležitá centra pro správné myšlení a rozhodování, včetně centra morálky. Jakmile je zamilovaná, nezmůžeš nic. Nepřemluvíš ji a i kdyby s tebou v tomto stádiu zůstala, tak bude myslet na milence, stavět si vzdušné zámky a bude nešťastná. Ty budeš jen překážka v cestě za "štěstím". Je to těžké, ale tohle si už asi musí odžít do konce, což je ta špatná zpráva.
Nejlepší způsob, jak s ní komunikovat je věcně a bez emocí. Pokud se budeš doprošovat, tak k tobě ztratí úctu. Pokud budeš vyvádět, tak jí akorát ubezpečíš, že se rozhodla správně. Nejlepší je v podstatě nedělat nic a řešit pouze dceru. Tvrdě, ale fér.
Dobrá zpráva je, že většina takto vzniklých vztahů nepřežije fázi zamilovanosti. Jakmile tato fáze skončí, pravděpodobně se ten jejich vztah rozpadne. Zákeřnost mileneckého vztahu je ta, že ho nevěrníci porovnávají se svým dlouholetým manželstvím, což je hloupost. Milenci se vidí pouze když chtějí, všechno je nové, neokoukané, skvělé a hlavně bez starostí. V normálním vztahu se řeší školka, hypotéka, nákupy, nemoci atd. Tyto starosti u nich časem přijdou taky. Nejlepší je, když spolu budou bydlet, všechno se tím urychlí. I pokud to milenec myslí vážně, tak ve svém zamilovaném stavu podcení jaké to je starat se o malé dítě, které není jeho. Oba jsou zamilovaní do iluze. Pokud byl milenec zvyklý žít jako bezstarostný mládenec a děti třeba vůbec neměl, tak mu to začne do určité míry vadit. Přijdou starosti, hádky atd. Oni teď mají mejdan, ale všechny mejdany jednou končí a pak se musí platit. A nemluvím o penězích.
Fáze zamilovanosti trvá 6 až 12 měsíců, někdy až 2 roky. Pokud se ten vztah rozpadne, tak není zaručeno, že se bude chtít vrátit. Záleží hodně jak moc jste si ublížili po odhalení poměru a jak se na váš společný život bude dívat manželka. Takže žádné naschvály, prostě se chovat jako stabilní, dospělý, civilizovaný člověk, který umí v klidu řešit problémy. Vcelku často se nevěrníci vrátit chtějí, ale někdy už není kam. To je jedna z mála věcí, kterou ty můžeš teď ovlivnit. Hlavně tím, jestli vydržíš čekat. Nenaznačuj jí, že má pootevřené dveře zpět! Bude akorát ve větší pohodě.
Já jsem se na jaře s manželkou v klidu domluvil, že rozvodové papíry připravíme, ale do konce roku se nepošlou soudu. Nechtěl jsem nechat pálit další mosty a překvapivě souhlasila. Nedej na komentáře že když to udělala jednou, udělá to znovu. Pokud není notorická nevěrnice, oba se poučíte a přijmete tu zkušenost s pokorou, tak už se to stát nemusí. Ty ji znáš nejlépe. Zabouchnout dveře a jít dál je strašně jednoduché a doplatí na to i dcera, která za nic nemůže.
Stále je to i v tvých rukách. Musíš si uvědomit, zda je tvé ego, ješitnost a hrdost větší, než touha mít zpět šťastnou rodinu. Asi už tušíš jak jsem si vybral já a je mi jedno kolik bolesti mě to bude stát. Oba jsme měli vztah delší než 10 let a máme malé kouzelné dcery. Taková doba partnerství znamená, že ti lidé se dali dohromady z nějakého důvodu, ne náhodou.
Držím palce a doufám, že vše dobře dopadne.
@mipa2 ahoj, velmi silno Ti držím palce, nech to výde tak ako si to praješ. Chlap s tvojím zmýšľaním je v dnešnom svete naozaj klenot. Si chlap na pravom mieste, “naozajstný” Muž a krásny príklad pre deti..hoc sa vám dvom vzťah pokašľal zanedbávaním jejo rastu a stability počas bežných povinností a starostí..ale to sa stáva skoro v každom manželstve rozdiel je len v tom či sa jeden z partnerov rozhodne to hľadať inde či už plánovane alebo neplánovane alebo sa rozhodne to riešiť so svojim partnerom poprípade má naozaj zásady cez ktoré nejde…v nijakom prípade ..ani pri vypnutí mozgu 😂 ale nie každý je samozrejme tak zásadový a silný..mohla byť zamilovaná ale neurobiť to otázka je čo je pre toho druhého horšie fyzická či emoc. Nevera? …( taká úvaha). To už asi moc zachádzam, prajem Ti aby vytriezvela a chcela zachrániť rodinu, z toho čo píšeš sa mi nezdá že jej nový objekt bude nejaké terno..aj keď ťažko povedať keďže nevieme aké boli okolnosti jeho rozvodu..
No byť viac ľudí ako Ty…bol by svet menej bolestivejší..hlavne pre deti, tie si to aj tak vždy odskáču najviac, človek nikdy nemože povedať nič dopredu to ma život naučil už dávno, ale to je moja najvačšia zásada radšej by som postrádala ja, ako takto sťažiť život a vývoj svojim deťom..(iné je samozrejme ak doma panuje nedobré prostredie pre deti, neustále hádky a podobné veci..to je zas o inom)
Krásny deň a veľa veľa síl prajem a šťastný koniec k tomu..💪🏻
@mipa2 urobil
si to výborne. Uzavrel si emócie aj ako obranu pred ďalšími zraneniami. Láska je niečo viac ako city, pocity. Ona je v podvedomí každého z vás. Teraz to neciti, ty to cítiš ale tiež už inak, bolestivo. O výchovu dcerky sa neboj. Áno, naviaže sa na druhého. Ale ak s ňou budeš tráviť čas, nebudeš v jej svete strácať. Nepreháňaj to, aby žena nemala pocit, že ju chceš od nej oddeliť, že budeš lepší otec ako ona matka. Dcérku podporuj vo vzťahoch k druhým, súčasne buduj svoj vzťah s ňou, ktorý bude krásny. Skrze dcérku ukazuješ aj manželke, ako vieš ľúbiť. A to sa jej ráta. Síce tieto tvoje dobré body ona zbiera niekam do vedľajšieho vrecka, budú tam až prídu ťažšie chvíle.
@slovakboy Ano, důležité je jako rodič nesoupeřit s tím druhým a nedávat fotky z výletů na sociální síťe. Zvlášť pokud takové aktivity dělal podvedený rodič zřídka. Mohla by to brát jako manipulaci, i když jen člověk chtěl něco dopřát svému dítěti. Obecně by podváděný neměl najednou dělat něco, co po něm partner celou dobu chtěl.
Moje dcera by se ráda projela na koníkovi, tak jsem našel resort, kde bude moct. Fotky si samozřejmě udělám, ale nebudu je nijak sdílet a nebudu manželce nic říkat. Jediný způsob jak to zjistí bude od naší dcery, protože jí nebudu zakazovat co má a nemá matce říkat.
Máme v podstatě stejné názory. Ty jsi si tím prošel, znáš někoho ze svého okolí, nebo jsi se jen vzdělával? 🙂
@mipa2 ahoj, velmi silno Ti držím palce, nech to výde tak ako si to praješ. Chlap s tvojím zmýšľaním je v dnešnom svete naozaj klenot. Si chlap na pravom mieste, “naozajstný” Muž a krásny príklad pre deti..hoc sa vám dvom vzťah pokašľal zanedbávaním jejo rastu a stability počas bežných povinností a starostí..ale to sa stáva skoro v každom manželstve rozdiel je len v tom či sa jeden z partnerov rozhodne to hľadať inde či už plánovane alebo neplánovane alebo sa rozhodne to riešiť so svojim partnerom poprípade má naozaj zásady cez ktoré nejde…v nijakom prípade ..ani pri vypnutí mozgu 😂 ale nie každý je samozrejme tak zásadový a silný..mohla byť zamilovaná ale neurobiť to otázka je čo je pre toho druhého horšie fyzická či emoc. Nevera? …( taká úvaha). To už asi moc zachádzam, prajem Ti aby vytriezvela a chcela zachrániť rodinu, z toho čo píšeš sa mi nezdá že jej nový objekt bude nejaké terno..aj keď ťažko povedať keďže nevieme aké boli okolnosti jeho rozvodu..
No byť viac ľudí ako Ty…bol by svet menej bolestivejší..hlavne pre deti, tie si to aj tak vždy odskáču najviac, človek nikdy nemože povedať nič dopredu to ma život naučil už dávno, ale to je moja najvačšia zásada radšej by som postrádala ja, ako takto sťažiť život a vývoj svojim deťom..(iné je samozrejme ak doma panuje nedobré prostredie pre deti, neustále hádky a podobné veci..to je zas o inom)
Krásny deň a veľa veľa síl prajem a šťastný koniec k tomu..💪🏻
@vecicky1805 Ahoj, moc ti děkuji za podporu a krásná slova. Kdybych ale byl chlap na pravém místě, nemusel bych řešit tuto situaci. Byl to s manželkou pro nás oba první takto dlouhý vztah a navíc ještě s dítětem, které změní život. Nastřádali jsme za těch 10 let spoustu malých chyb, ale nikdy se z toho vztahu nevytratila láska, úcta a respekt. Nevěřím, že by naše manželství bylo tak nefunkční, aby bylo nutné ho rozbít. Manželka to teď bude asi vidět jinak, ale snad si pak vzpomene co jsme spolu prožili.
Jedna z hlavních věcí, kterou zanedbávala hlavně manželka byla komunikace. Nikdy nepřišla a neřekla že je něco špatně, nebo že je nešťastná. Prostě to v sobě nosila a tvářila se, že se nic neděje. Jinak zásadová je, silná moc ne, ale takovou jsem si ji bral. Manželka byla bytostně přesvědčená, že mě nepodvede. Já byl bytostně přesvědčený, že bych jí to neodpustil. Nikdo neví jak se zachová, dokud ta situace nenastane. Nevím jestli je horší čistě emocionální nebo fyzická nevěra, ale ani jedno za moc nestojí 🙂
Děti, jak píšeš, dělají hodně a rodiče by podle mě měli udělat všechno co mohou, aby rozvod byla až ta poslední možnost. Když jde někdo do vztahu se svým milencem/milenkou, tak se musí vždy něčeho vzdát. O to ten jejich nový vztah musí být lepší, protože až člověka opustí ta zamilovanost, začne porovnávat zda to co dostal vyváží tu ztrátu. A ztratit polovinu dětství/dospívání dítěte mi přijde jako velká cena. Ono se časem ukáže, kdo má k manželce skutečné city, i když je zapoměl dávat v té rutině najevo.
@slovakboy Díky pane. Nevím jak to dopadne a nechci si to malovat moc na růžovo. Nikdo nemůže zaručit, že to dopadne dobře, ale asi bych si nevážil sám sebe, kdybych nezkusil vše, co je v mých silách. Je pravda, že náš vztah neskončil ale u té lásky nevím zda je jen potlačená hormony, nebo vyhasla. Věřím ale, že bychom si k sobě zase našli cestu tak jako před 10ti lety.
Když mi tenkrát oznámila že se chce rozvést (a nakonec i nevěru), tak jsem musel na pár dní odjet a uspořádat si myšlenky. Hodně jsem přemýšlel co cítím a jestli bych chtěl rodinu zachránit. Ujasnil jsem si, že i přes to co se stalo, tak stále cítím lásku. Stále se mi vybavovaly ty hezké chvíle našeho manželství jako byla svatba nebo narození naší dcery. Když jsem se vrátil, tak jsem měl klidný rozhovor se svou manželkou, kde jsem ji řekl, že ji stále miluji a že kvůli úletu nemusíme ničit naši rodinu. Viděl jsem na straně manželky i emoce a slzy. Po několika dnech mi začaly některé věci zapadat do skládačky a já si uvědomil, že je zamilovaná :( A to je horší. Od té doby jsem v podstatě vyklidil pole a žádné emoce jsem nedával najevo.
Věnovat se dceři, když jsem s ní, je v podstatě jediný zdroj energie, který mám. Jsem nezávislý, postarám se sám o dceru, o sebe i o domácnost. Manželce nepíšu ani nevolám, pokud se nejedná o dceru a provozní záležitosti. Je těžké udržet ve fázi hněvu navenek klid a nahlas ji neobviňovat. Naštěstí jsem člověk, který se umí ovládat a něž něco udělám nebo řeknu, tak si to pořádně promyslím. Tohle je chůze po velmi tenkém ledě a je potřeba hodně věcí potlačit.
Celibát držím. U nezávazného vztahu bych mohl do něčeho spadnout taky a na vážný nemám moc pomyšlení, dokud jsem "citově připoutaný" k manželce. Navíc bych s nedořešenou minulostí mohl někomu ublížit a to nechci.
@cubo2 Ještě jednu věc jsem zapomněl. Pokud hodíš ručník do ringu, jsi připraven na to, že tvou dceru bude pravděpodobně spoluvychovávat někdo, o kom nic nevíš? Mě se z té představy nedělá moc dobře.
@mipa2 ty si ako moj muz,ten sa vie velmi drzat,hoci som mu ublizila,ale len pisanim.Ziadna nevera fyzicky tam nebola,ale to zenske ego,ked ste spolu 20r a zrazu aj iny pise bludy.Mi tiez zatemnili rozum,normalne rozmyslam kde som nechala rozum.Ja som sa spametala,muz zacal tiez riesit sex.problem,resp.uz citi,ze sa mu polepsuje.Siel bez hanbi obvodakovi a ten mu predpisal lieky,a ze su ozaj super ucinne u neho.A hlavne neda mi pocitit,ze som mu takto moc ublizila.Utesnil to vzadu do hlavy,neriesi to,nerozmysla nad tym,netrapi sa preto.Aj ked by mohol,lebo to bol kolega a sem tam sa stretneme a len cau,nic viac.A pracovat na vztahu musia chciet vzdy obaja,ako nahle jeden nechce je vecsinou konec.
Drzim palce nech sa zena spameta a nech chce zit uz normalne.
@slovakboy Ano, důležité je jako rodič nesoupeřit s tím druhým a nedávat fotky z výletů na sociální síťe. Zvlášť pokud takové aktivity dělal podvedený rodič zřídka. Mohla by to brát jako manipulaci, i když jen člověk chtěl něco dopřát svému dítěti. Obecně by podváděný neměl najednou dělat něco, co po něm partner celou dobu chtěl.
Moje dcera by se ráda projela na koníkovi, tak jsem našel resort, kde bude moct. Fotky si samozřejmě udělám, ale nebudu je nijak sdílet a nebudu manželce nic říkat. Jediný způsob jak to zjistí bude od naší dcery, protože jí nebudu zakazovat co má a nemá matce říkat.
Máme v podstatě stejné názory. Ty jsi si tím prošel, znáš někoho ze svého okolí, nebo jsi se jen vzdělával? 🙂
@mipa2 Asi ides podla Klimesa? Dost mi to pripomina Tvoj postup. Drzim palce. Robis spravnu vec. Ci to vyjde, zalezi na roznych faktoroch. Ak by to vyslo, co Ti uprimne zelam, pozor na Klimesovu " fantazijnu postavu milenca/milenky", moze Ti trvat roky kym sa s tym vsetkym vyrovnas i ked manzelka uz bude spat.
@vecicky1805 Ahoj, moc ti děkuji za podporu a krásná slova. Kdybych ale byl chlap na pravém místě, nemusel bych řešit tuto situaci. Byl to s manželkou pro nás oba první takto dlouhý vztah a navíc ještě s dítětem, které změní život. Nastřádali jsme za těch 10 let spoustu malých chyb, ale nikdy se z toho vztahu nevytratila láska, úcta a respekt. Nevěřím, že by naše manželství bylo tak nefunkční, aby bylo nutné ho rozbít. Manželka to teď bude asi vidět jinak, ale snad si pak vzpomene co jsme spolu prožili.
Jedna z hlavních věcí, kterou zanedbávala hlavně manželka byla komunikace. Nikdy nepřišla a neřekla že je něco špatně, nebo že je nešťastná. Prostě to v sobě nosila a tvářila se, že se nic neděje. Jinak zásadová je, silná moc ne, ale takovou jsem si ji bral. Manželka byla bytostně přesvědčená, že mě nepodvede. Já byl bytostně přesvědčený, že bych jí to neodpustil. Nikdo neví jak se zachová, dokud ta situace nenastane. Nevím jestli je horší čistě emocionální nebo fyzická nevěra, ale ani jedno za moc nestojí 🙂
Děti, jak píšeš, dělají hodně a rodiče by podle mě měli udělat všechno co mohou, aby rozvod byla až ta poslední možnost. Když jde někdo do vztahu se svým milencem/milenkou, tak se musí vždy něčeho vzdát. O to ten jejich nový vztah musí být lepší, protože až člověka opustí ta zamilovanost, začne porovnávat zda to co dostal vyváží tu ztrátu. A ztratit polovinu dětství/dospívání dítěte mi přijde jako velká cena. Ono se časem ukáže, kdo má k manželce skutečné city, i když je zapoměl dávat v té rutině najevo.
@mipa2 Velmi sa mi paci tvoj optimisticko-realisticky pohlad. Najma ze si ho schopny dosiahnut uz po tak kratkom case (teda ak som spravne zachytil ze sa to cele u vas prevalilo len pred par mesiacmi). Uplne s tebou suhlasim v tej veci ohladne komunikacie. Boze keby si len zeny uvedomili, ze muzi proste nevedia citat myslienky a ze proste potrebuju pocut veci co ich trapia ovela explicitnejsie ako len zopar naznakmi ak vobec. Moja sa tiez nikdy nejak velmi nestazovala, nemali sme skoro ziadne poriadne hadky a tak. Vzdy som sa mohol len snazit si domyslieť ci nieco nahodou nie je vporiadku. Dvadsat rokov som sa citil šťastne a bol som presvedceny ze sme idealny par a tak nas videli aj ostatni ako som sa dozvedel. Potom prisli roky ked uz aj mne bolo jasne ze to uz nie je to iste a ze sa dost odcudzujeme, ale pri dvoch "narocnych" detoch (budu poznat len ti/tie co zazili, ostatnym nema zmysel vysvetlovat) sa to dalo cakat. Rozdiel bol v tom, ze ja som to bral ako bohuzial nutne ale prechodne obdobie a ona nie. Pre nu uz nebola cesta spat. Ked sa potom vyskytla prilezitost tak ju len proste chytila a vyuzila. Prajem ti aby sa ta tvoja spamatala a vratila ked to budes este stale chciet aj ty. U nas to uz nie je tema lebo jej hrdost by jej to nikdy nedovolila po tom vsetkom. Svojim sposobom dobre aj pre mna lebo mat veci uzavrete je ovela lepsie ako donekonecna zivit nejaku falosnu nadej.
@vecicky1805 Ahoj, moc ti děkuji za podporu a krásná slova. Kdybych ale byl chlap na pravém místě, nemusel bych řešit tuto situaci. Byl to s manželkou pro nás oba první takto dlouhý vztah a navíc ještě s dítětem, které změní život. Nastřádali jsme za těch 10 let spoustu malých chyb, ale nikdy se z toho vztahu nevytratila láska, úcta a respekt. Nevěřím, že by naše manželství bylo tak nefunkční, aby bylo nutné ho rozbít. Manželka to teď bude asi vidět jinak, ale snad si pak vzpomene co jsme spolu prožili.
Jedna z hlavních věcí, kterou zanedbávala hlavně manželka byla komunikace. Nikdy nepřišla a neřekla že je něco špatně, nebo že je nešťastná. Prostě to v sobě nosila a tvářila se, že se nic neděje. Jinak zásadová je, silná moc ne, ale takovou jsem si ji bral. Manželka byla bytostně přesvědčená, že mě nepodvede. Já byl bytostně přesvědčený, že bych jí to neodpustil. Nikdo neví jak se zachová, dokud ta situace nenastane. Nevím jestli je horší čistě emocionální nebo fyzická nevěra, ale ani jedno za moc nestojí 🙂
Děti, jak píšeš, dělají hodně a rodiče by podle mě měli udělat všechno co mohou, aby rozvod byla až ta poslední možnost. Když jde někdo do vztahu se svým milencem/milenkou, tak se musí vždy něčeho vzdát. O to ten jejich nový vztah musí být lepší, protože až člověka opustí ta zamilovanost, začne porovnávat zda to co dostal vyváží tu ztrátu. A ztratit polovinu dětství/dospívání dítěte mi přijde jako velká cena. Ono se časem ukáže, kdo má k manželce skutečné city, i když je zapoměl dávat v té rutině najevo.
@mipa2 "Nevím jestli je horší čistě emocionální nebo fyzická nevěra, ale ani jedno za moc nestojí 🙂" No tak za mňa to už myslim ze viem. Fyzická nevera sa veľmi preceňuje a tá emocionálna zase naopak podceňuje. A to som bol väčšinu svojho života presvedčený o opaku. Tiež sme si kedysi mysleli presne tak ako aj vy že "Manželka byla bytostně přesvědčená, že mě nepodvede. Já byl bytostně přesvědčený, že bych jí to neodpustil.".
@slovakboy Díky pane. Nevím jak to dopadne a nechci si to malovat moc na růžovo. Nikdo nemůže zaručit, že to dopadne dobře, ale asi bych si nevážil sám sebe, kdybych nezkusil vše, co je v mých silách. Je pravda, že náš vztah neskončil ale u té lásky nevím zda je jen potlačená hormony, nebo vyhasla. Věřím ale, že bychom si k sobě zase našli cestu tak jako před 10ti lety.
Když mi tenkrát oznámila že se chce rozvést (a nakonec i nevěru), tak jsem musel na pár dní odjet a uspořádat si myšlenky. Hodně jsem přemýšlel co cítím a jestli bych chtěl rodinu zachránit. Ujasnil jsem si, že i přes to co se stalo, tak stále cítím lásku. Stále se mi vybavovaly ty hezké chvíle našeho manželství jako byla svatba nebo narození naší dcery. Když jsem se vrátil, tak jsem měl klidný rozhovor se svou manželkou, kde jsem ji řekl, že ji stále miluji a že kvůli úletu nemusíme ničit naši rodinu. Viděl jsem na straně manželky i emoce a slzy. Po několika dnech mi začaly některé věci zapadat do skládačky a já si uvědomil, že je zamilovaná :( A to je horší. Od té doby jsem v podstatě vyklidil pole a žádné emoce jsem nedával najevo.
Věnovat se dceři, když jsem s ní, je v podstatě jediný zdroj energie, který mám. Jsem nezávislý, postarám se sám o dceru, o sebe i o domácnost. Manželce nepíšu ani nevolám, pokud se nejedná o dceru a provozní záležitosti. Je těžké udržet ve fázi hněvu navenek klid a nahlas ji neobviňovat. Naštěstí jsem člověk, který se umí ovládat a něž něco udělám nebo řeknu, tak si to pořádně promyslím. Tohle je chůze po velmi tenkém ledě a je potřeba hodně věcí potlačit.
Celibát držím. U nezávazného vztahu bych mohl do něčeho spadnout taky a na vážný nemám moc pomyšlení, dokud jsem "citově připoutaný" k manželce. Navíc bych s nedořešenou minulostí mohl někomu ublížit a to nechci.
@cubo2 Ještě jednu věc jsem zapomněl. Pokud hodíš ručník do ringu, jsi připraven na to, že tvou dceru bude pravděpodobně spoluvychovávat někdo, o kom nic nevíš? Mě se z té představy nedělá moc dobře.
@mipa2 "jsi připraven na to, že tvou dceru bude pravděpodobně spoluvychovávat někdo, o kom nic nevíš? Mě se z té představy nedělá moc dobře." Tak tohto som sa aj ja dost bal. Ale nepravom. V skutocnosti to totiz nema byt boj ale taka doplnkova dopomoc. Proste deti maju o nieco viac ludi okolo seba ktori mozu pomoct ak treba. A ak tam nie su hadky, nervozita, nevrazivost medzi dospelými a ani voci detom, tak oni z toho vedia celkom vyťažiť. A ak ty budeš dobrým otcom tak ťa v tomto nikto nikdy nenahradí, to sa báť nemusíš.
@mipa2 "jsi připraven na to, že tvou dceru bude pravděpodobně spoluvychovávat někdo, o kom nic nevíš? Mě se z té představy nedělá moc dobře." Tak tohto som sa aj ja dost bal. Ale nepravom. V skutocnosti to totiz nema byt boj ale taka doplnkova dopomoc. Proste deti maju o nieco viac ludi okolo seba ktori mozu pomoct ak treba. A ak tam nie su hadky, nervozita, nevrazivost medzi dospelými a ani voci detom, tak oni z toho vedia celkom vyťažiť. A ak ty budeš dobrým otcom tak ťa v tomto nikto nikdy nenahradí, to sa báť nemusíš.
@delufo Áno, ideálnom svete deti z rozvodu rodičov ťažia. V reálnom ma patchworkova rodina veľa úskalí
@mipa2 ty si ako moj muz,ten sa vie velmi drzat,hoci som mu ublizila,ale len pisanim.Ziadna nevera fyzicky tam nebola,ale to zenske ego,ked ste spolu 20r a zrazu aj iny pise bludy.Mi tiez zatemnili rozum,normalne rozmyslam kde som nechala rozum.Ja som sa spametala,muz zacal tiez riesit sex.problem,resp.uz citi,ze sa mu polepsuje.Siel bez hanbi obvodakovi a ten mu predpisal lieky,a ze su ozaj super ucinne u neho.A hlavne neda mi pocitit,ze som mu takto moc ublizila.Utesnil to vzadu do hlavy,neriesi to,nerozmysla nad tym,netrapi sa preto.Aj ked by mohol,lebo to bol kolega a sem tam sa stretneme a len cau,nic viac.A pracovat na vztahu musia chciet vzdy obaja,ako nahle jeden nechce je vecsinou konec.
Drzim palce nech sa zena spameta a nech chce zit uz normalne.
@anonym_6065bf Ahoj, dík za podporu a jsem moc rád že jste zůstali s manželem spolu. Pokud oba chtějí problém opravdu vyřešit, tak není důvod opouštět manželství nebo rodinu. Přeji vám ještě spoustu šťastných společných let.
@mipa2 Asi ides podla Klimesa? Dost mi to pripomina Tvoj postup. Drzim palce. Robis spravnu vec. Ci to vyjde, zalezi na roznych faktoroch. Ak by to vyslo, co Ti uprimne zelam, pozor na Klimesovu " fantazijnu postavu milenca/milenky", moze Ti trvat roky kym sa s tym vsetkym vyrovnas i ked manzelka uz bude spat.
@bubuska Mám tu někde jeho knihu "Partneři a rozchody", ale nečetl jsem jí zatím celou. Znám ovšem příběhy, kdy se nevěrník vrátil k původnímu partnerovi, ale za nějaký čas pak z toho vycouval ten podváděný. Nedokázal zapomenout, byl žárlivý nebo už jen prostě nevěřil. I to se bohužel stává. Pokud dojde k tomu, že se manželka bude chtít vrátit, tak bych chtěl abychom šli na párovou terapii. Ten návrat bude mít určitě svá pravidla a ta cesta nebude jednoduchá asi ani pro jednoho z nás.
@mipa2 Velmi sa mi paci tvoj optimisticko-realisticky pohlad. Najma ze si ho schopny dosiahnut uz po tak kratkom case (teda ak som spravne zachytil ze sa to cele u vas prevalilo len pred par mesiacmi). Uplne s tebou suhlasim v tej veci ohladne komunikacie. Boze keby si len zeny uvedomili, ze muzi proste nevedia citat myslienky a ze proste potrebuju pocut veci co ich trapia ovela explicitnejsie ako len zopar naznakmi ak vobec. Moja sa tiez nikdy nejak velmi nestazovala, nemali sme skoro ziadne poriadne hadky a tak. Vzdy som sa mohol len snazit si domyslieť ci nieco nahodou nie je vporiadku. Dvadsat rokov som sa citil šťastne a bol som presvedceny ze sme idealny par a tak nas videli aj ostatni ako som sa dozvedel. Potom prisli roky ked uz aj mne bolo jasne ze to uz nie je to iste a ze sa dost odcudzujeme, ale pri dvoch "narocnych" detoch (budu poznat len ti/tie co zazili, ostatnym nema zmysel vysvetlovat) sa to dalo cakat. Rozdiel bol v tom, ze ja som to bral ako bohuzial nutne ale prechodne obdobie a ona nie. Pre nu uz nebola cesta spat. Ked sa potom vyskytla prilezitost tak ju len proste chytila a vyuzila. Prajem ti aby sa ta tvoja spamatala a vratila ked to budes este stale chciet aj ty. U nas to uz nie je tema lebo jej hrdost by jej to nikdy nedovolila po tom vsetkom. Svojim sposobom dobre aj pre mna lebo mat veci uzavrete je ovela lepsie ako donekonecna zivit nejaku falosnu nadej.
@delufo Vždy je těžké číst jak málo stačilo, aby k tomu nedošlo. Člověk stále slyší, že komunikace je základ, až to pak bere jako klišé. Není. Dokonalý manžel jsem nebyl ani zdaleka, ale vždy se se mnou dalo v klidu mluvit a hledat řešení. Pokaždé když jsem na obličeni mé manželky viděl starosti, tak jsem se vždy zeptal jestli je všechno v pořádku. A odpověď vždy byla, že ano. Když jsem viděl určité změny, tak jsem je přisuzoval životní změně - návratu z rodičovské do práce. Také jsem myslel, že je to jen dočasná zátěž, než si zvykne, ale mýlil jsem se :( Pokud už to opravdu nespravíte, tak ti přeji úspěšné uzavření a šťastnou budoucnost s někým jiným.
@mipa2 "Nevím jestli je horší čistě emocionální nebo fyzická nevěra, ale ani jedno za moc nestojí 🙂" No tak za mňa to už myslim ze viem. Fyzická nevera sa veľmi preceňuje a tá emocionálna zase naopak podceňuje. A to som bol väčšinu svojho života presvedčený o opaku. Tiež sme si kedysi mysleli presne tak ako aj vy že "Manželka byla bytostně přesvědčená, že mě nepodvede. Já byl bytostně přesvědčený, že bych jí to neodpustil.".
@delufo Ono je to dost komplikované, protože emocionální velmi často vede k té fyzické, pokud se ti dva potkávají. Čistě emocionální pak může znamenat, že se ten zamilovaný trápí dokonce i několik let, aniž by došlo k fyzické nevěře. To pak může mít na vztah také dost negativní vliv.
Za mna je toto celkom zaujimavy a svojim sposobom fascinujuci vhlad do myslienkovych a emocionalnych pochodov muzov co prezili taketo nieco. Diky chalani ze ste to sem napisali. Pre mna je to sice stale nepochopitelne ale aj tak to zas vnimam o trosicu inac. Drzte sa nech sa vam dari.
Za mna je toto celkom zaujimavy a svojim sposobom fascinujuci vhlad do myslienkovych a emocionalnych pochodov muzov co prezili taketo nieco. Diky chalani ze ste to sem napisali. Pre mna je to sice stale nepochopitelne ale aj tak to zas vnimam o trosicu inac. Drzte sa nech sa vam dari.
@pralinka25 A co je na tom pre Teba konkretne nepochopitelne?
@pralinka25 A co je na tom pre Teba konkretne nepochopitelne?
@bubuska zachranovat vztah za takychto okolnosti. Ale nechcem tu rozpitvavat svoje postoje. Len ma zaujali tie ich
@pralinka25 A co je na tom pre Teba konkretne nepochopitelne?
@bubuska pre mňa napr to,že druhá strana sa rozhodla, opustila spoločne bývanie,nasla si iné,odsťahovala sa.
A on ide čakať,vyckavat,dúfať ze ju osvieti,vytriezve a vráti sa naspäť.
Ja si neviem predstaviť ze muž odíde,žije s druhou,po polroku dobehne s plačom naspäť ze si to rozmyslel ..tam sex žil s druhou a ja sa mam tváriť ze mu zasiahlo rozum dolez he ze sa vrátil.
@cubo2 odišla, lebo chcela. Mohol si robiť čokoľvek, ak vzrušenie ovládne mozog, v tej chvíli sa stávas prekážkou. Ber to tak, ze uz vies, aký typ ženy hľadať nebudeš.
Mozno sa stretli 2 osobnosti, co spolu ladia a neurobíš nič. Ja ju neospravedlňujem, áno, mohla byť naďalej tou nudnou manzelkou, co ti z povinnosti dá a tváriť sa, ze o tomto je predsa život, nie?
Ale ona sa rozhodla dat aj tebe priestor na to, nech stretnes niekoho lepšieho. Síce sa ťa nepýtala, ale raz jej za to podakujes
@mischy00 "mohla byť naďalej tou nudnou manzelkou, co ti z povinnosti dá a tváriť sa, ze o tomto je predsa život, nie?" O čom je podľa Teba život?