Mám doma malé dítě a pracuji. Jste na tom rovnako?

lily no len nesuhlasim s tym chodenim, ze tam neni kam chodit, treba len vediet kde 😉 ale inak drzim palce nech vam to vyjde podla planov 🙂

babyyyyy, nehadajme sa, kazda z nas chce urcite to najlepsie pre svoje dieta 🙂 tie, ktore chcu a mozu, zostanu doma, tie, ktore nemozu alebo nechcu, idu pracovat. kedysi som citala, a mozem potvrdit, nie je podstatne, ako dlho si s dietatom denne - 24 hodin, 12 hodin, 2 hodiny, ale ako kvalitne ten cas s dietatom vyuzijes... neverim tomu, ze matky, ktore su na MD, travia cely cas s dietatom - urcite je tam zahrnute upratovanie, varenie, atd a celkovy cas potom na dieta sa mozno vojde do casu pracujucej matky 😉 ja teda upratovanie musim zvladnut v rekordnom case, a urcite nemam byt vyblyskany, nalozim pracku, ked dorazim z prace, varim, ked ma mala svoju 1/2hodinku, ked krmi babiky 😀. ale v podstate si myslim, ze pracujuce matky robia to iste, ako matky na MD, akurat si to zorganizuju trosku inak a vo vacsej rychlosti 😅

Ja davam dva krat do tyzdna na poobedie maleho k mame a to asi od jeho 7m (najprv 1x do tyzdna od 9m 2x). V tom case bud pracujem, alebo studujem. Takto mi to vyhovuje, lebo si aj "oddychnem" od maleho, aj zarobim, aj mam socialny kontakt, aj babka sa tesi z vnuka... Mozem povedat, ze vecer sa uz maleho neviem dockat. Pracovat na 8 hodin by som nesla. Aj v buducnosti planujem pracovat len par dni v tyzdni a to az dovtedy kym maly nepojde na druhy stupen zakladnej skoly. Prave pracovny cas bolo najdolezitejsie kriterium ked som si vybrala svoju pracu. Je velka skoda, ze je len velmi malo povolani, alebo lepsie povedane zamestnavatelov, ktori podporuju skratene pracovne uvazky.

Co sa tyka casu, ktory travim so svojim synom, tak my robime skoro vsetko spolocne. Varime (okrem vecere, vtedy sa hra s ockom), perieme, vesiame pradlo (zehlim vecer ked spi a aj to len jeho vecicky a par nasich triciek). Ked upratujeme, tak ide do satky na chrbat a ja robim konika, alebo ma len tak pozoruje. Telka sa u nas nezapne ako je tyzden dlhy. ked si citam casopis, tak citam nahlas a maly sa pri mne hra, alebo ukazujeme kde je babo, kde ma ocko a pod. Ked spi, tak oddychujem, alebo pracujem ci studujem - teda je to cas pre mna a je na mne ako ho vyuzijem.

maminy,
jak řešíte to, že když jdete do práce, dítko pláče?
utíkáte či vysvětlíte, že maminka jde dopráce,ale že přijde?
Dlouho jsme s tím bojovaal, cca rychlou jezdím od 6m, ale 1x služba měsíčně
ted to dělám, tak že když je malá mrsklinka apláče prostě jdu rozloučím se s ní a musím, nikdy neutíkám

treba sa rozlucit, pevnym, pokojnym, usmievavym hlasom povedat kam ides a ze sa vratis, zakyvaj a odid, ma to kratke rozlucenie..matka nesmie bud plakat ci sa dlho lucit ci bezat ci sa stale za sebou obracat 😉

Souhlasím s Rimmel. Hlavné žádné slzy, dlouhé loučení, či nervozní chování. Dítě si zvykne a ví, že se maminka vrátí.

jj to dělám ani jednou jsem neutekla, ale za dveřma řvu já no.....

Já dělám tak že se rozloučím a ztrčím malé do ručky třeba jablíčko pohladím a odejdu, nepláče o to víc se na mě sápe když se vrátím, ale je fakt že naše princezna je zvyklá na jiné lidi, mám velkou rodinu a oni se rádi podělí o její hlídání, třeba jen na 2-3 hodky 😉

Ahojte,
ja som pri Adelke zacala pracovat, ked mala 9mes, od 8,5 sme zacali chodit do jasli. Zaciatky boli veeelmi tazke, plakala pri odovzdavani, pocas dna a aj pri preberani. Ja som za dverami potom plakala tiez. Ale postupovala som stale tak isto - pusinka, objatie a "maminka Ta lubi a o par hodin sa po Teba vrati". Postupne sa to zlepsovalo a casom sme sa dopracovali k tomu, ze pri odovzdavani pani ucitelke uz mi ani pusu nedala a pri preberani nechcela ist domov 😀
Takze tiez odporucam pri luceni dodrziavat urcity pravidelny stereotyp, ale nedat najavo nervozitu alebo smutok a neustupovat, ked place (nevracat sa domov). Drobci su prisposobivi a chapavi, oni rychlo pochopia, ze sa vratime 🙂

ja som zacala pracovat, ked mala moja julka 6 mes, a to 2x do tyzdna na popoludnie 4 hodiny. mala ostavala u mojej mladsej sesternice, takze to bolo uplne bez problemov. ja som ju ulozila na popoludnajsi spanok a ked sa zobudila, bola so sesternicou max 2 hodky a mamina dosla domov. ja som sa citila socializovana, vyuzita aj inak ako len na plienky a upratovanie domacnosti a zasa mala bola aj s niekym inym ako so mnou ... ono ked sa tak vezme, bezne su deticky "varovane" na 2-3 hodky mozno aj viac starymi rodicmi, svagrinami, sestrami, krstnymi a inym pribuzenstvom, tak ja som ten cas vyuzila na pracu. potom som nastupila riadne na 8 hodin, ked mala mala takmer 2 roky a to som ju dala do sukromnych jasliciek, ktore si nemozem vynachvalit, fakt super, mala nemala ziadny problem, strasne sa jej tam paci, rano len otvori oci a uz sa pyta na deticky v skolke. myslim, ze v v tom veku uz potrebovala kolektiv, resp. par deticiek okolo seba, asi som jej uz doma nestacila. Rozprava plynule krasne rozvite vety, pozna tolko pesiciek a riekaniek, co ine deti v jej veku ani nahodou, skutocne sa im v tych jasliach neskutocne venuju, takze ja som spokojna aj s mojim "skorym" nastupom do prace aj s umiestnenim dcerky do jasliciek.

a suhlasim s laurou73, ze pracujuce mamicky robia presne to iste, co maminy na MD? len to maju inak zorganizovane 😉

laura73 😉 presne tak, ako keby som seba pocula 😀
je to o kvalite straveneho spolocneho casu...

jsou matky, ktere jsou 3 roky na materske a stejne davaji deti na hlidani. pak jdou na cviceni, plavani, kurs a kdovi co jeste. kdyz jsem byla nedavno u rodicu, tak kocarky vozili skoro jen prarodice. na otazku kde je maminka odpovedeli, ze se dale vzdelava, je s kamaradkou na kaficku, jina s manzelem na 2 dny na chate, na cviceni atd. tak nektere daji deti na hlidani a jdou do prace, jine do aerobicu.

Ahojte aj ja patrim k maminam co sli skoro do prace 😉 drzim nam vsetkym palce v tom organizovani casu 😀

Ja osobne mam pocit ze odkedy pracujem, tak spolocne straveny cas so svojim dietatom travim ovela plnohodnotnejsie, ako ked som bola doma a starala sa o domacnost...jednoducho si vazime pritomnost jeden druheho ovela viac.
Maly je v jasliach stastny, miluje kolektiv a ked je tyzden doma kvoli chorobe, tak sa uz pyta na deticky...

Tak já jsem šla poprvé do práce když byl Lili přesně měsíc. Nešla sem ani tak kvůli finanční stránce (ta byla až vedlejší), ale kvůli tomu abych se odreagovala a vyčistila hlavu. Vůbec mi to tedy nepřipadá že bych jí o něco ochuzovala. Malá je s tatínkem a myslím že si ten čas dokonale užívají. Chodím do práce na dva dny v týdnu i 14hodin denně a je mi fakt skvěle. A ty penízky si pak spolu super užijeme. Je fakt že když bych byla doma, byla bych už blázen a nejezdili by jsme tak často na výlety dovolené apod. Je to fakt o povaze. Ale nechápu některé matky odsuzovatelky. 😉

Veronika, ešte je tu niekto hore 😅

cestovatelkaandrea, vidiet, ze si rovnaka krvna skupina 😅 😝 zaciatky tazke, ale teraz by som uz nemenila, jedine, co mi tu chyba, je moja mama, ktora by mi pomohla (aby toho na moju svokru nebolo az tak vela), ale aj to sa upravi, ked mala pojde do skolky...este ked som bola na materskej, tak som chodila s malou kazdy den von a nestretavali sme sa len s rodinkami, ale mam okruh znamych/kamaratiek - bezdetnych - ktori mi 'rozsirovali obzor' aj s ich problemami - a zakonite sa netykali deti 😀

veronika.m, presne, ta prace je taky na odreagovani. A jak psala norik1, clovek si ten cas pak vic uziva.

ha ha jitrenka ja som sa minule smiala ze prvy mesiac po nastupe do prace som si tam chodila oddychnut 😀 ale vazne, je to masaker - vsetko zladit tak, aby sa stihali tri veci naraz, ale da sa to 😀

Ja mam tiez kamaratku, ktora ostala 3 roky doma s dietatom, pretoze nechcela ist do prace. Jednoducho do prace nie a radsej sla rychlo na druhu matersku, aby nemusela do prace dalsie 3 roky....svoje deti miluje njaviac na svete, ale jednoducho chce byt doma, varit, prat a zehlit. A tiez ju neodsudzujem, kazda z nas ma moznost sa rozhodnut a urobit to, co povazuje za spravne....

Ahojte...tak ja sa pridávam...išla som (podľa mňa) veľmi skoro do práce - Macko mal 8.mesiacov, keď som nastúpila... nebola som s tým zmierená a doteraz mám výčitky, bohužiaľ sa nedalo inak (kvôli hypotéke atď...) Macino bol striedavo u babičky, v súkr.jasliach, u opatrovateľky, u jednej kamarátky... to všetko za jeden rok, od septembra je už stabilne v súkromnej škôlke a tam sme veľmi spokojní.

Maci to celý čas veľmi hrdinsky zvládal (len pri zmene prostredia cca týždeň nepapal poriadne) Je veľmi šikovné, spokojné, usmievavé dieťa. Veľmi dúfam, že to nie je tak ako hovoria všetky možné terajšie výskumy, že dieťa má svoje prvé tri roky života stráviť len s rodičom...

...no a rozlúčka bola ráno striedavo (odkedy chodí do škôlky je to super)...a ja v aute som si vždy chvíľu poplakala...

Najhoršie na tom asi je, že ja by som sa najradšej prekopírovala. Mám prácu,ktorá ma strašne baví...vedela by som tam stráviť 24 hodín...a mám dieťa ktoré milujem najviac na svete a s ktorým by som tiež najradšej strávila 24hodín... ale nedá sa to nijak spraviť, aby nebolo "ukrivdené" ani jedno - mám výčitky, keď ráno odchádzam od Macka a takisto keď bežím z práce len čo udrie koniec pracovnej doby 😅