Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál i rodiny !!!
to je tak nadherne a bolestive zaroven ...
áno, veľmi krásne a úplne pravdivé... hneď som si spomenula na svojho otca ako sa k nemu správali v nemocnici.., akoby patril na smetisko už len.. bolo to veľmi bolestné a smutné :(
Ja som sestričkou telou aj dušou. Svojich pacientov som zbožňovala a mala som každého jedného rada. Pre mňa pacient nieje číslo,ale človek so srdcom a krásnymi spomienkami. Neraz som sa zdržala v práci keď mi starší pacienti rozprávali čo povyvádzali ako deti a aké zážitky zažili počas svojho života... Pre mňa je sestričkou byť poslanie na ktoré ma Boh povolal. Ale,bohužiaľ poznám toľkých lekárov čo ešte keď pacient nezomrel už vopred vypisovali úmrtne listy. Proste vedeli,že zomrie. Neraz som pri zomierajúcom pacientovi sedela,držala za ruku a modlila za jeho dušu...
Brrr zimomriavky :(
Nadherne!!!
krasne :( starenka im to ukazala...az mi je do placu
mi tečú slzy ako hrachy 😢 je to nádherné..
@sestrickapetra Ten list je krasny, ale tvoj koment este krajsi 🙂 Pri citani toho listu mi bolo smutno,ale pri citani tvojho komentu mi uz tiekla slza. ☹ Si urcite uzasna sestricka 🙂
Krásne to je,aj si poplačem,asi to aj potrebujem..... Je to presne tak ako to napísala.Aj my raz budeme starý ale v duši zostaneme navždy mladý!