Vtipy

Rozhádaní manželia sa ubytovali v hoteli. Vojdú do izby a ona
hovorí:
Aká romantika! Aha z okna vidím srnku!
To nie je srnka, ale krava, nestojíš pri okne, ale pred zrkadlom!

"Musíte vědět pravdu, bohužel, vaš muž má před sebou už jen několik dní."
"Nevadí, pane doktore. Když jsem to vydržela tolik let, tak to těch pár dní taky nějak doklepu."

Přijde Pepík za maminkou a říká: "mami, já jsem viděl před chvílí tátu s pošťačkou. Nejdřív se bavili, pak ho políbila, pak políbil on ji, pak šli do garáže ona mu začala rozepínat kalhoty.Aha, zajímavé. Víš co? Řekni to tátovi na dnešní oslavě jeho narozenin. Večer se koná oslava, všichni hosté už jsou seřazení ke gratulacím, když Pepík přijde za tátou a říká: "tati, já jsem tě dneska viděl s tou pošťačkou. Jak políbila ona tebe, pak jsi políbil ty ji, pak jste šli do garáže, ona ti začala rozepínat kalhoty a pak ti měla v ruce...

"Mami, jak se jmenuje ta věc, co ti strejda Jára vždycky dává do pusy?" 😀

Šoféruješ auto a udržuješ konstantní rychlost. Po tvý pravý straně je sráz,
nalevo od tebe je obrovské hasičské auto a udržuje stejnou rychlost jako ty.
Před tebou cválá kůň, který je evidentně větší než tvoje auto, s kovbojem
na zádech a tak ho nemůžeš předjet. Za tebou tě pronásleduje vrtulník letící na úrovni terénu. Kůň a vrtulník mají přesně tvoji rychlost.
Co uděláš,aby ses bezpečně dostal z...... této situace?
.
.
.
.
.
.
.
Slezeš z toho podělanýho kolotoče a půjdeš dělat něco užitečnějšího...

Mladého inženýra poslali do Austrálie vyměřovat železnici. Odjel za partou
dělníků do buše. Večer sedí u ohníčku a inženýr se ptá: "Chlapi, jak to tu
zvládnete bez ženských?" "No když už to nemůžeme vydržet, tak je v ohradě
taková stará oslice..." "No ale fuj!" Po nějaké době sedí chlapi u ohně a
najednou se od ohrady ozve hluk. Za chvíli přileze inženýr, celý pokopaný
... pokousaný a povídá: "Jak to s tou oslicí děláte?" "No sedneme na ni a
jedeme za kurvama do města!"

Pani učiteľka vraví v škole žiakom:
- Nezabudli ste na sľub, ktorý ste mi dali, že v sobotu a v nedeľu urobíte niekomu dobru radosť?
Janko sa prihlási:
- Ja som nezabudol! V sobotu som išiel k babke a mala radosť.
- A v nedeľu?
- V nedeľu som odišiel a mala ešte väčšiu radosť.

V škole na poslednej hodine:
- Kto odpovie prvý na moju otázku, môže íst domov!
Jožko vyhodí tašku z okna.
Kto to bol?!
- Jaa, dovi!

Deti, ako robí ovca?
- Bééé!
A ako robí kohút?
- Kikirikí!
A sviňa robí ako?
- Rozdajte si papiere. Od okna A,B,A,B...

Čo sa hľadá ako prvé keď spadne lietadlo?
Miesto dopadu.

Aký je rozdiel medzi dobrým advokátom a vynikajúcim advokátom?
.
.
.
Dobrý advokát pozná paragrafy, no vynikajúci advokát pozná sudcu.

Na veľkonočnú spoveď sa beťári zo Zdychavy dohodli, že namiesto „sexoval som“ budú hovoriť kefoval som. Asi po desiatom mládencovi to už bolo farárovi podozrivé a tak sa posledného spýta, čo to je kefoval? Keď mu to mládenec povedal, farár vybehol pred oltár a zreval:
- Kefári späť! Ešte po desať otčenášov naviac!!!

Stretnú sa dve priateľky. Jedna vraví:
- Skoro som ťa nepoznala...
- Prečo?
- Vyzeráš dobre!

Deväťdesiatročný starček stojí pred úradom vlády a v ruke drží transparent, na ktorom je napísané: „Ďakujem pani Radičovej a jej vláde za krásne detstvo!“ Hovorca vlády vyjde pred dvere a hovorí:
- Počúvajte, keď ste vy boli dieťa, pani Radičová nebola ešte na svete!
- No, veď práve preto!

Synček sa pýta otca:
- Ocko, kedy si indiáni maľujú tvár?
- No, keď sa chystajú do boja.
- Tak si daj pozor na mamu, maľuje sa pred zrkadlom.

Svokry...

- Ja svoju svokru zbožňujem, - chváli sa Peter v krčme.
- To nemyslíš vážne?!
- Zbožňujem ju, lebo to bola jediná osoba proti môjmu sobášu.

- Moja svokra je poklad… len ju zakopať.

- Prečo ste zabili svoju svokru?
Žena išla do obchodu a povedala:
- Ak sadne na ňu mucha, zabi ju!

- Prečo si sa oženil so sestrou svojej bývalej ženy?
- Aby som si nemusel zvykať na inú svokru.

- Ako sa má vaša rodinka, pán Hrianka?
- Ja som pod papučou, syn je pod parou, dcéra je pod zákonom, manželka pod kritikou a svokra mi písala z Talianska: „Videla som Neapol a neumrela som, ale ťa to serie, čo?“

Nahý milionár stojí pred zrkadlom. Dlho hľadí na svoju zvráskavenú neoholenú tvár, oči krvou podliate, koža ovisnutá, pivné brucho… Potom jeho zrak spočinie na posteli, kde leží pekné mladé dievča. Starý milionár ešte raz pozrie na svoj obraz v zrkadle a zahundre si popod nos:
- Do prdele, ako niekto môže až tak bažiť po peniazoch?!

Škuľavý mäsiar zabíja prasa. Rozoženie sa sekerou a v tom jeho pomocník zakričí:
- Majster, trafíte tam, kam sa pozeráte?
- Samozrejme.
- Tak si to prasa podržte sám!

Antropológ rozpráva o svojom pobyte medzi kanibalmi.
- Vy ste boli už jednou nohou v hrobe! - vykríkne jedna z poslucháčok.
- Omyl, milostivá, nie v hrobe, ale v hrnci.

Už jsem to sem asi dávala, ale je to hodně dávno, tak ať se i nové maminy pobaví 😀 😀

1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít.
Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém.
Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.
Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.
"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.
Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí.
Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.

2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:
když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.
Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno,
zadržím dech a risknu to.
Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko.
Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.
Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu.
Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne
na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání.
Ty už jsem neustála.
Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla,
pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu.
Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.
První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.
Poslepu zvedám prkýnko.
Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla
něco sníst.
Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva.
Stojím před ledničkou..........
Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou.
Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a
zhluboka dýchám.
Asi bych měla něco sníst..........
Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?"
Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila."
Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip,
otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou
průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno.
Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny.
Směje se a povoluje mi trochu vody.
Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.
Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,
hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.
Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.
Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku.
Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí.
Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě.
Odbíhám blinkat.
Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě:
"Copak je maminko?"

4. měsíc
Všechny kolem nesnáším.
Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka.
Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit.
Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.
Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou
smradlavou vodou nechal na sporáku.
Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně.
Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc...
Hlavně, ať se mi dneska naked nedostane do rány.
Mám chuť všechno rozkopat.
Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde.
Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé
kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím.
Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..."
"Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

5. měsíc
Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).
Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.
Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba.
Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka.
Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem.
Jsem přesvědčená, že se vybourají.
Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o troche
sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už
ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům.
Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve,
protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře
pamatuju od taťky, než zemřel.
Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové,
případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama,
kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

6. měsíc
Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.
Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.
Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,
kdy je to jakž takž snesitelné.
Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové
punčochy a pipku s pevnejma prsama.
Žárlím na všechno, co je ženského rodu.
Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se
zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem.
A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.
Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.
Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka.
V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď).
Prsa se začínají stávat továrnou na mlíko.
Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.
Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé (na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...).
Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama.
Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.
Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet.
Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.
Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.
Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že
mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.
Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl.
Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.
Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít
převléknout.
Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...
Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu.
Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti.
Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů
a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé
drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem.
Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých
lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře.
Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by
mi je pak museli odříznout i s prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře.
Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou
jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém
sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit
jeden prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky.
Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování.
Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky
neodbytný pocit krásné nostalgie.

Pepíček dostane k Vánocům kolo a jezdí na něm kolem domu.

Objede ho poprvé a křičí: “Babííí, bez šlapání!!!”

Objede ho podruhé a křičí: “Babííí, bez držení!!!”

Objede ho potřetí a křičí: “Babííí, bež žubů!!!

Zubná kefka sa sťažuje: Akú špinavú robotu musím robiť!
a ja čo mám povedať?! ozve sa toaletný papier.

Zľaknutý pacient príde ku očnému lekárovi a lekár sa ho pýta čo sa stalo ? Pacient hovorí : od vtedy čo som sa oženil nevidím peniaze !!!!

Slečna si u lekára naťahuje nohavičky a hovorí:
Pán doktor, ale ja som chcela prepichnúť uši!

Očni lekár vide z ambulancie a vravi vidite ma všetci? pacienti odpovedaju ano a lekar na to ta chodte domov vi simulanti

Ide blondínka so psom a zastaví ju policajt.Kde máte košík pre psa?pýta sa policajt.Blondínka na to:a načo košík veď nejde na nákup.Policajt odpovedá:Jáááj tak prepáčte!

Dvaja policajti idú na pohreb.Všetci hádžu do hrobu kytice,keď sa zrazu ozve buchnutie o rakvu.Policajt sa otočí ku kolegovi.,,To čo bolo?"čuduje sa.,,Ále,nemali kvety,tak som kúpil dezert."

Viete preco si blondinky vzdy pred
kupanim zvesia dvere?????
-???????????
-aby sa nikto nepozeral cez klucovu dierku!

čo vám odpovie blondínka,ked sa jej spytate,prečo nevymenila rybičkám vodu?
-??????????
-Však ju ešte nevypili!

Viete, čo má spoločné smrť svokry a slivovica?
No, najprv vám vyrazí dych a potom máte taký príjemný pocit...