Čo môžem odmietnúť ako rodička?
Baby, mám to už o 7dní a stále rozmýšľam, či pri pôrode môžem lekárovi povedať "nie" keď mi prikáže napr. kontrolu krčku na koľko cm som otvorená, alebo pri pôrode nástrih hrádze a pod. Máte s tým skúsenosti? Pri prvom pôrode som bola na "vzdychárni" 4dni, lebo voda mi nie a nie prasknúť a stále som bola len na 3-4prsty tak ma nechali čakať + vyvolávačky nezaberali... no tých prstokladov - kontrol som si užila za tie dni až až! Bolesť väčšia ako samotná kontrakcia, tak sa pýtam, či môžem odmietnuť toto vyšetrenie ak viem, že ešte nemám tlaky na konečník = nie sme v štádiu, že ideme von 🙂 taktiež ma zaujíma, či môžem protestovať proti nástrihu hrádze... (pri prvom ma nestrihali a úplne v pohode) - taktiež lekári (hlavne chlapi) to vraj robia automaticky aj keď netreba (čítala som, že doba hojenia po nástrihu je dlhšia ako keď sa roztrhnem do 1-2stupňa) Prosím poraďte, čo môžem ako rodička ovplyvniť a čo musím proste akceptovať a vytrpieť aj keď to nie je až tak potrebné. Ďakujem za všetky názory!!!
@dulkagabulka 😨 len tu vyrecnost a dost asertivity pre priekopnictvo nemam v povahe - a predsa vo viacerych oblastiach som pred neho uz bola v zivote stavana... ale co uz... clovek sa musi stale ucit a bojovat, ked ide o dobre veci...
pridam sem zamyslenie od Lucky Groverovej- po prečitani možno dostaneš vačšiu silu presadzovat dobre veci:
Na mých programech vždy děláme kruh, při kterém se účastnic/níků ptám, zda vědí, jaký byl jejich vlastní porod - jejich příchod na svět. Hodně často slýchám odpověď: "O svém porodu toho moc nevím…", "No, asi to bylo hrozný…", "Bylo to nějaké komplikované…", "Máma si toho moc nepamatuje", " Narodil/a jsem se vcelku normálně…."
"Vcelku normálně" na první pohled zní už docela dobře. Ale co to "vcelku normálně" v naší technokratické společnosti vlastně znamená? Byl matce "vpíchnut oxytocin"? Byla pod vlivem utišujících léků? Byl uměle protržen plodový vak? Trval porod dlouho?……..Viděla vás maminka vůbec bezprostředně po narození? Cítil/a jste tlukot jejího srdce a byl/a jste přiložen/a k matčině prsu? Nechali vaši pupeční šňůru přirozeně dotepat, nebo byla co nejrychleji přestřižena? Otáčeli vás hlavou dolů a plácali po zadku, dokud jste nezačal/a řvát? Změřili vás, zvážili, nakapali vám do očí a odnesli PRYČ, mezi ostatní opuštěná řvoucí miminka?
A když jsme u těch absurdit, také vám říkali, že je normální, když miminka brečí? Nebo dokonce, že tím posilují plíce….?
JE NA ČASE SI NAHLAS ŘÍCI, ŽE TOHLE NENÍ "NORMÁLNÍ POROD", tohle je DRAMA - trauma pro ženu (potažmo a neoddělitelně jejího muže a otce dítěte) a dítě na celý život.
To, jakým způsobem vstupujeme na svět, ale i to, jakým způsobem jsme byli zplozeni a jak probíhalo těhotenství, ovlivňuje celý náš život. Kvalitu jeho prožití, kvalitu mezilidských vztahů, kvalitu rodinného života, kvalitu realizace svého životního poslání…..
Naprostá většina z nás, kteří jsme se narodili v uplynulé době (a bohužel i době dnešní) má trauma z porodu. Rozdíl je pouze v tom, že někdo si tento fakt uvědomuje a dokonce s ním i vědomě pracuje a někdoho ho má uložený hluboko v paměti.
Tento nevědomý "otisk" (program) však naprosto reálně ovlivňuje jeho každodenní činnost a pokud není zvědoměn a vyčištěn (přeprogramován), přesunuje se do dalších generací, tzv. rodové linie. Znovu a znovu opakujeme v rodinách podobné příběhy, znovu používáme stejný vzorec chování jako naše matky, babičky…..
V limbickém otisku je zakódovám způsob našeho zrození. Dítě je součástí matky a automaticky přebírá její pocity během těhotenství, porodu i v době po porodu.
Pokud jsme tedy přišli na svět v atmosféře dramatu, naše představa o světě, naše vnímání života je opět drama.
Existuje podobenství o malém slůněti, kterého lidé přivázali za nohu na kovový řetěz. Slůně tehdy nebylo dost silné, aby řetěz přetrhlo a tak mu nezbývalo než tyto podmínky přijmout a žít přivázané. Postupem času se z něja stal silný slon, který by řetěz už hravě přetrhnul. Nikdy to neudělal. Proč? Neznal jiný způsob života. Být přivázaný na řetězu byla jeho "zpráva o světě" a tak na tom řetězu "dobrovolně" zůstal.
Nemusíme být jako ten slon.
Při vědomé práci se svým porodním traumatem je možné si původní "paměťovou stopu" nejprve uvědomit, poté vyčistit a "přeprogramovat". Z vlastní zkušenosti mohu jednak naprosto jednoznačně potvrdit, že to opravdu funguje a že je to opravdu možné a druhak, že vědomý proces vytvoření si svého zrození, tak jak bychom si jej přáli, je velice krásný, hluboký a "živý" zážitek, který se velmi brzy projeví v reálném způsobu života.
ZPRÁVA PRO VÁS TEDY JE, ŽE NAPROSTÁ VĚTŠINA Z NÁS PŘIŠLA NA SVĚT V ATMOSFÉŘE DRAMATU. Naprostá většina z nás si do života odnesla zprávu o tom, že svět není bezpečné místo, že jsme nechtění, nemilovaní, odmítnutí, osamoceni….že se musíme o své místo rvát, křičet, být vidět, protože jinak si nás nevšimnou. NAPROSTÁ VĚTŠINA Z NÁS NEBYLA SCHOPNÁ TYTO POCITY JAKO DÍTĚ UNÉST, ZPRACOVAT JE A TAK JSME SE ODPOJILI V RŮZNÝCH OBLASTECH OD SVÝCH CITŮ. Obklopili jsme se materiálem a co nejlepšími technologiemi. Společnost, jejíž jsme součástí, je materialistická, bez hlubšího vhledu a propojení se Zemí a Vesmírem.Naprostá většina z nás přišla na svět za podobných podmínek.
NASTAL ČAS Z DRAMATU UČINIT OPĚT ZÁZRAK STVOŘENÍ. Nastal čas si uvědomit, že svět je bezpečné místo, které je tu pro nás.To nebezpečí si vytváříme sami. Nejsme oběti. Jsme tvůrci svého vlastního života. Jsme lidské bytosti, které mohou, dokonce mají žít v lásce, radosti, hravosti, hojnosti a zdraví.
Změna je možná, stačí se rozhodnout. Může to být velmi jednoduché.
"Všechno co se po nás chce, je žít v Lásce, všechno ostatní přijde samo", říká můj muž.
Chcete žít v Lásce?
Já ANO!
Pojďme se tedy tentokrát vědomě vrátit tam, kde to všechno začalo.
Pojďme si vybudovat dobrý základ a na něm vystavět život takový, jaký opravdu chceme žít.
@ginepra no mojho maleho len osusili.nekupali.prvy krat bol kupany,ked mal dva dni 😉 neviem ci tri nie dokonca 😕 😉 mal potom cele rucky a nozky a pusku supinkavu 🙂 to mu slo postupne dole.a aj pod pazuchami mal supinky a to sme len postupne jemne pri kupani pretreli handrickou .u nas v porodnici babo po narodeni nekupu,len ho poriadne osusia a zabalia do perinky.potom chodia kazdy druhy den na izbu babo kupat.bud ho okupe sestra a maminka sa pozera,alebo sa pozera sestra a pomaha maminke babo umyt.este ma maminka na vyber,ze si umyje babo narychlovku v umyvadle,alebo v prenosnej vanicke.teraz ked rozmyslam,tak myslim,ze maly mal 3 dni ked bol prvy krat kupany(to ho kupala sestra,ja som sa bala,v zivote som nevidela ako sa babo ma kupat,tak som jej vravela,ze nech okupe ona a ja sa pozerat budem.no ona ho zobrala do umyvadla a cez jej chrbat som nevidela nic 😕 ) a ked som ho uz ja mala kupat,teda zas obden,tak to bol uz 5 ty den a pustili nas domov,takze som potom uz sama vecer maturovala doma 🙂
@dulkagabulka Ved priekopnicka aj vdaka tvojim radam!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
@tamoulik
v živote to tak byva, že :
1, Dobra rada nad zlato 🙂
2,Treba mat silu tu dobru radu vykonat-a tu si v sebe našla , z čoho mam velku radost- že si aj v nemocnici ukazala,ake to može byt pekne, jemne a laskave-takto privitat človiečika medzi nami
@ginepra ja som maleho tiez nenechala okupat v den narodenia + dalsie dva dni. bola som bez porodneho planu, ale co som sa s lekarom dohodla, tak mi vysli v ustrety. akurat na druhy den mu sestricky umyli hlavu, pretoze ju mal od zasusenej krvi. na stvrty den som si ho ja sama osprchovala pod sprchou. kazda sesterska smena sa ma pytala, preco ho nechcem okupat, ale to je uz v inej story napisane.... ale jedno nechapem, za dva dni, co som sa ja o neho nemohla starat, tak mal na zadku take zapareniny, ze dodnes nechapem, co mu na zadok dali/resp. nedali. doma od vtedy nemal ani raz.
Odporucam pozriet sa na stranku http://oneworldbirth.net su tam kratucke rozhovory s expertmi ako je Michel Odent, Ina May Gaskin, Sheila Kitzinger a mnohi dalsi. Je tam mnozstvo uzasnych myslienok.
Kto by ich mal zaujem podporit tento projekt financne moze pomocou tejto stranky - http://indiegogo.com/one-world-birth
@dulkagabulka co povies na toto? je to mimo temy, ale by ma zaujimalo co si o tom myslis
http://www.yoga4fertility.com/yoga4fertility/po...
@pici sice si pisala gabike,no vzhladom na tvoj link ma toto napadlo http://www.fertility.sk/riesenie-problemov/cvic... je toho viacero .ja osobne si myslim,ze to daco do seba ma.ak uz to aj zrovna skutocne nepomaha,tak ale cviciaca zena ma pocit,ze nieco extra pre fertilitu robi a psychika je v tomto veeelmi dolezita.takze sa potom mozno sama uvolni a babo sa mozno skor podari 🙂
@pici s jogou k tehu zatial skusenosti nemam /myslim tak,ze nepoznam nikoho osobne/..zato s cvičeniami Mojžišovej otehotnela moja kamoška- chodievala cvičit dakde do Trenčina tušim..a pomohlo jej to..
v každom pripade si myslim,ze cvičenie "jemneho" štylu- teda joga, taj-či, brušne tance či tie cviky Mojžišovej možu pomoct pri otehotneni...za pokus to stoji 🙂
@dulkagabulka dakujem. vyskusam :D
@zuzi118
@bobocka
@dulkagabulka dakujem babulky... mohla som sa dokopat k tomu skor.. ale idem na to...
@pici okrem toho poctiveho cvičenia treba cvičit "spravne"..teda treba,aby na teba na začiatku dohliadol niekto skuseny, lebo nespravne cvičenie može ubližit...držim palce
@ginepra Uplne staci iba osusit babatko, tiez som mala vlastny uterak a ciapocku, ponozky som nedala, bolo 2h na mne hole, iba prikryte tym cistym uterakom a na hlave ciapocka...ja som ho dokonca kupala az na treti den, iba ritku som mu umyvala po kazdom kakani.