Tomu kto hovorí,že mal obe tehotenstva rovnaké a priebeh bezproblémový len tíško závidím. Ja keď si tie svoje porovnám,tak sú úplne odlišné. zatiaľ čo pri prvej dcérke som si tehotenstvo užívala,pri druhom tomu bolo veru inak.....Keďže som 2mesiace pred týmto úspešným tehotenstvom o jedného drobčeka prišla,tak do 4tého mesiaca ma trápili priam nočné mory. Snáď každá,ktorá si potratom prešla pozná pocit neistoty. Pýtala som sa seba každým dňom,či je všetko v poriadku,či mu bije srdiečko. Každá poradňa bola pre moju dušičku ako vyslobodenie a pocity šťastia narastali s pribúdajúcimi týždňami. V deň,keď prišli prvé kopančeky mi vyhrkli slzičky radosti,spadol mi vtedy obrovský balvan zo srdca a až vtedy som si začala užívať svoje rastúce bruško a miminko v ňom. A keďže nemôže byť vždy všetko dokonalé,začali prvé problémy. Bolestivé kopančeky.......v brušku som cítila každý pohyb dieťatka,každé otočenie,každú piruetu babätka...no snažila som sa užívať si to. Potom prišli pravidelné mdloby,neraz ma ratovali predavačky po obchodoch a keď už toho bolo viac,tak som bola rada,že si vôbec dojdem k lekarovi a späť domov.

Všetci sme sa na drobčeka tešili a keď mi bolo povedané,žeby to mohol byť aj chlapec,tak dcérka doma priam žiarila šťastím. Vyberali sme meno,hladkali a bozkávali bruško. Jasné,že to nebolo na 100 %,ale sledovať ju ako sa brušku venuje,spieva mu,bozkáva a hladka bol proste krásny pohlad.

No čím viac sa blížil termín,tým častejšie ma prepadával zvláštny pocit. Snívali sa mi sny o dievčatkách a v hlave mi znelo len jediné meno: Alexandra....to ktoré sme si vybrali pre dievčatko...a už som aj tušila,že miesto chlapčeka bude princezná.....posledné týždne pred termínom sme začali mať ďalšie problémy, zlé výsledky z CTG....klasika,pri prvej tomu nebolo inak a zatiaľ čo v prvom prípade to bol planý poplach a zlé prostredie v brušku sa nepotvrdilo,tentokrát tomu bolo veru TAK.....

Takže nasledovala hospitalizácia v nemocke,každú chvíľu nový a nový záznam a keďže zakaždým vyšiel rovnako....NA FIGU,konečne po dvoch dňoch padlo rozhodnutie....INDUKCIA!!! aaaach nie,tomu som sa chcela vyhnúť,no čo...aspoň už budeme spolu.

Začali sme vyvolávať v sobotu 26.3...

Ráno o 8:00 tableta, po pol hoďke bolesti,ktoré ale nevydržali dlho....Ústúpili...no super,takže v nedeľu znova....

... ano, je to přesně tak....bude mi 40, ale jsem vedle..

vždycky jsem byla kreativní, bavilo mě milion činností, zkoušela jsem nové techniky...a přitom jsem si nasyslila peckový zásoby materiálu na tvoření...koncem druhé mateřské- před 2rokama- jsem se vyžívala a tvořila všelico dlooouho do noci, nebo od veelmi brzského rána a někdy i komplet v kuse od večera do rána...v mládí to byl šicí stroj a všechny možný vymýšlance- realizace vlastních návrhú na večerní róby, pro děťulky, hlavně holčičky, obrazy,  v prúběhu mateřský jsem padla do korálkové závislosti, mám zásoby takových krasot blyštivých, potom jsem plynule přešla od korálkú k háčku a uháčkovala asi milion čepiček a kloboučkú...jenže nástupem do práce veškerá moje tvořivost upadávala, až jsem se ocitla v tomhle stavu..

...nevím jak to nazvat..bod nula, prázdno, kreativní ticho...jsem třetí měsíc na PN, tak čas by nebyl až takový problém....jen sednu, že teda vymyslím, do čeho se pustím, a...a NIC...i bolavé ruce by se daly přemluvit ke spolupráci...mám široký výběr, kam sáhnout pro materiál- už zmíněné korálky, vlnky, tempery a plátna, kameny,  látky....jenže NIC...až si připadám jako neskutečný nemehlo, když všude vidím, jaké krásné kousky dáváte vy..všude to na mě skáče..a já ze sebe nevydoluju nic..fakt nic..

..jsem z toho po tolika letech tvoření celkem zmatená...40 let s tou pani, co vidím každý den v zrcadle- občas bych jí radši neviděla- a já jí vúbec nepoznám, nevim, co s ní...co jí šoupnout do ruky, aby cítila ten pocit spokojenosti, že tvoří...ano ano mám doma dva syny- 11 a 8 rokú- a jednoho manžela, takže uklízení ponožek, skládání oblečení volně se vyskytujícího po domě, nekonečného praní a neskutečně nekonečného vaření ( nekonečné jen proto, že já se s tím morduju, vymýšlím, piplám, zdobím, a oni přijdou a jen hut hut a je všechno pryč, za chvíli přijdou znovu...jsou neustále hladoví, rozmlsaní a stále bezední)mám opravdu požehnaně a nejradši bych to nechala té pani ze zrcadla( a propo přemýšlely jste někdy nad tím, jak směšné je slovo zrcadlo???)..

..jde mi o ten pocit, že něco tvořim, že mi něco vzniká v rukou...denně tu sedim, prázdná jak hrnek od kafe a cítím, že bych strašně chtěla, moc moc...ale nejde to, protože nevím CO!!!

... a to je to, co mě hrozně děsí...nerozumim sama sobě, jako bych to nebyla já...až tak, že chodím třeba celý den- dokud nedojdou loptoši ze školy a práce- bez úsměvu, uklidím, uvařim a sednu a sedim a je mi zima a smutno ze mě samé..protože nevim..nevim...došla šťáva..