Romantika už neexistuje. Nikto dnes nepredbehne autom vlak, do ktorého ste nastúpili, aby vám na stanici povedal s kvetmi v rukách, že vás miluje a že sa ospravedlňuje. Všetci sme egocentricky zahľadení do seba a veľké gestá sú pre bláznov.  Pre šťastných bláznov. Ja som na(ne)šťastie jeden z nich.

Ešte stále viem prísť o polnoci za chlapom, ktorý spĺňa všetky atribúty sérioveho vraha a zaklopať mu na okno jeho domu. Nie za vidinou sexu. Určite ho už mal po polnoci dvakrát vyhoneného. Prišla som pre lásku, alebo aspoň pocit lásky. 

Nerobila som si žiadne nádeje o tom, že by išlo o skutočnú nekonečnú lásku. Všetko je pominuteľné a dočasné. Našťastie aj bolesť po ukončení vzťahu je z pohľadu dĺžky života chvíľková. 

Po pár mesiacoch príde ďalší voňavý kolík, ktorý spraví všetko preto aby si do vás vyprázdnil obsah svojích mieškov. Vy sa opäť budete cítiť žiadaná a ženou. Stále dookola bude pokračovať tento cyklus až kým dostanete menopauzu a namiesto kolíkov začnete snívať o výlete do nórskych fjordov. 

Napriek tomu, všetky dúfame a v kútiku duše veríme, že niekde je on, ten pravý, ktorý nás nikdy neomrzí a ktorého nikdy neomrzíme my a budeme sa na veky vekov nekonečne milovať, tak ako sme sa milovali prvé tri mesiace v hormonálnom opojení. 

Taký trochu depresívny výlev o živote poznačený fľaškou Gewurztraminera ženy, ktorá dokáže robiť z lásky bláznivé veci a našťastie sa dokáže zamilovať vždy znova a znova. 

ℒℴνℯ❤

❤ Olinka Javorská ❤

❤ Naopak, když více prosíte, než děkujete, zaměřujete se nevědomky na nedostatek, na něco, co vám uniká a vy byste to tak moc chtěli. Takže pozor – lepší variantou, když chceme žít v harmonii, všeobecné hojnosti a prosperitě, je více děkovat, než prosit.

❤ VDĚČNOST vytváří silné a harmonické energetické pole kolem nás i v nás samých. Naučte se děkovat za vše dobré, co k vám přichází, za vše, co máte, čeho jste dosáhli, dokonce i za to, co jste mohli, když byste chtěli… protože ne každý má to štěstí udělat vše, co by chtěl a co druhému připadne jako samozřejmost.

❤ Naučte se končit den vděčným poděkováním za vše dobré, za všechno, co vám udělalo radost, co se vám povedlo. A když jste zrovna rozladěni a nacházíte se ve stavu, kdy vám připadá, že se nic nedaří a všechno stojí za starou bačkoru, vzpomeňte na ty základní věci, které berete jako běžnou samozřejmost, a které samozřejmostí rozhodně nejsou – jste ve své posteli, v měkkých polštářích, jste v bezpečí domova, měli jste dobré jídlo, přes den jste viděli sluneční paprsky, funguje vám počítač (no jasně, když to teď čtete 😀 ) Dělám si legraci, kterou vám chci říct, že máme 1000x za den možnost být vděční… každá myšlenka, kterou vypustíte, působí především na vás samotné – tím na co myslíte, vytváříte v sobě a kolem sebe energetické pole, které přitahuje sobe rovné věci a zážitky.

❤ Jsem-li si vědomá dostatku a hojnosti, kterou mi vesmír nabízí, jsem-li za to opravdu vděčná, vesmír mi na oplátku pošle další porci radostných zážitků. Naopak to funguje zrovna tak skvěle. Když místo díkůvzdání na všechno mrmlám a neustále si stěžuji na smůlu, kterou mám a na to, jak ten život je těžký, dostanu od vesmíru další nálož… a oprávněně 😉

Bežná situácia vo vzťahu, ktorá sa odohráva často "dobrým" mužom (ženám):

Muž sa odhodlá byť úprimný a partnerke oznámi pravdu, že sa niečo rozhodol vykonať. Ona sa nahnevá a muž poslúchne jej hnev a zmení svoje rozhodnutie.
Napríklad: Chce ísť na niekoľko dní na chlapskú jazdu. ...alebo si chce kúpiť niečo pre neho dôležité... alebo sa rozhodne ísť na vzdelávací seminár.

Na jednej strane zaznela od muža úprimnosť, čo je prvý krok vedomého vzťahu, no na strane druhej si nestál za svojim rozhodnutím, vzdal sa ho.
Keď sa nechal ovládnuť reakciou svojej partnerky, dal jej do rúk MOC nad svojim životom, čím výrazne stráca mužskú silu. On chcel len harmóniu, pokoj, a aby žena bola šťastná. No ustupovaním stráca slobodu, chradne, prestáva byť šťastný a doslova stráca silu v mužských ramenách.

Jeho partnerka ho svojou žiarlivosťou či zo strachu, že ho stratí, chce vlastniť. Je to jedna z mnohých závislosti, ktoré nás v živote sťahujú.
Ona chce iba, aby ju muž podporoval, bol s ňou, pre ňu, no ovládaním sa stávia nad neho, kritizuje, kontroluje a diriguje, čím stráca ženskú jemnosť, krásu a múdrosť.

Niekde v kutiku duše obaja tušia, že takto sa vytráca z ich vzťahu rešpekt a úcta k sebe i druhému. Že si navzájom už nedôverujú. A v stiahnutí rôznymi strachmi láska prestáva tiecť priehrštím. Stáva sa vzácnou, hoci jej je všade dosť.

Čo vlastne chceme?