• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Nájdu sa tu snažilky 40-ničky?

6. augusta 2016 
Ahoj, tak som doma. Vcera na obed som nastupila do nemocnice a vecer si ma moj vyzdvihol. Dost to bolelo-potom, ked sa clovek preberie z narkozy, ale dostala som injekciu. Teraz budu robit histologiu a pojdeme na genetiku. Od noveho cyklu hormonalny profil a na konzultaciu do niektoreho centra CAR. To je zaver po rozhovore s lekarkou. V nemocnici boli velmi fajn. Boli sme rozdelene. V jednej izbe zakroky po missed a v druhej tie, co islio na dobrovolny potrat. Personal sa k nam spraval velmi milo. Bola som nestastna a dost som si poplakala. Teraz som zamrzla. Co mi trocha urobilo dobre bolo vyjadrenie lekara, ked sa rozpraval so sestrickou. Ta mu vravela, ze placem, pytal sa ci pre bolesti, ona, ze si mysli, ze skor pre psychiku. On na to povedal, ze necudo, ale ona aj napriek veku este ma moznost niekolkych pokusov...Clovek si potom potrasie podvedomim a povie, aj ked sa to uz zda niekomu cudne, ze ide dalej, este sancu ma...A nie len ja, aj vy.
8. okt 2008 o 09:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ach sonet, cele je to take smutne.... obdivujem ta, si bojovnicka. keby tie slzy pomohli, asi placeme non stop... ale aspon trocha sa ulavi

dnes vseobecne mam nejaku miernu depku - asi na mna ide chripka dokopy s ms. Vsetkeho mi je luto, totalne ma nastvala matka, a vobec.... musim sa dat dokopy.
8. okt 2008 o 09:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
pocujte baby - neroztocime debatu: aki si vasi rodicia, ci su taki dobri, zlati a taki jak maju byt, alebo casto robia nervy? ja mam 3 dobre kamosky a ked zacneme debatu o rodicoch /kazda z nas ma uz zial po jednom/, tak niekedy mam pocit, ze sa toci nejaka groteska :slight_smile:
8. okt 2008 o 09:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
booze lenka, to viem pochopit. Ako mam velmi rada svojich rodicov, tak som casto vo vyvrtke. Moja mamca je byvala ucitelka...takze vsetko vie, o vsetkom musi byt informovana a ma najlepsie nazory na vsetko. A ked hovorim na vsetko, tak na vsetko...niekedy mam nervy, a potom mi je vsetkeho zada luto...
8. okt 2008 o 09:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
moja zasa je byvala lekarka. Tak ani v nemocniciach, ani v ambulanciach sa k nej neprinavam :grinning: ta vie kritizovat, vie najlepsie ako ju treba liecit, sama si ordinuje lieky a davkovanie a baby - ked sa dostane do nemocnice, pravidelne odtial po 3-4 dnoch zdrhava domov... je to az smiesne, ale mne casto do smiechu nie je, a tiez potom luto a td . To je len jedna perlicka.
8. okt 2008 o 10:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, sonet, myslím na tebe, jsi statečná a bojuješ !

Holky, já mám nové auto asi půl roku, tohle nové chce pro sebe přítel, já mám vždycky radost, když si něco nového pro sebe pořídí, protože se v tomto směru dost zanedbává (kdyby neměl mě, tak by snad chodil v jedné košili i několik let).

Doktoři mi neberou telefon, v noci jsem krvácela, teď je to o trochu lepší, ale sedím na pytlíku s ledem :slight_smile:

Jinak k tématu o rodičích: mě hodně pomohla psychoterapeutka díky metodě zvané rodinné konstalace (je to podle americké psycholožky V. Satirové), kde jsem se postupně naučila, či spíš odnaučila některé nesmyslné vzorce, které jsem měla od rodičů zažité a brzdily mě v růstu. Před pár lety jsem měla spoustu komplexů, teď je to o 500% lepší.

No a s prací: Když na věc přijde, všechno deleguju, miminko má přednost. na druhou stranu bez práce je mi zle, jsem nervózní a projevuje se to i na zdraví. Tak teď raďte :slight_smile:
8. okt 2008 o 10:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
zaenab - tak potom sa to musi sklbit. Pocas stimulacie pekne deleguj, po IVF tyzden klud - to vydrzis. Pocas tehotenstva - maximalne sa setri, ziadne nervy a necestovat. A ked bude miminko - polroka doma a pestunka. Dobry scenar :grinning: ?
co pises o psychologicke - je zaujimave. nieze by som tam isla - len je to dobry topic, nepocula som o tom V com spociva ta metoda? aspon v kocke
8. okt 2008 o 10:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Základ je v tom, že se po generace v rodinách dědí určité návyky a scénáře, které člověk naprosto automaticky začne používat v různých situacích. Vždy se spustí nějaký podnět, a podvědomí zareaguje naučeným způsobem. Většina lidí si to neuvědomuje, ale jsou to situace typu: hledám si stále stejného (problémového) partnera, nedrží se mě peníze (když je třeba dostanu, hned o ně přijdu), opakuje se mi stejná nemoc, v určité situaci nejsem schopný racionálně myslet.... apod. Zjistí se, kde je zakopaný pes a ten vzorec se přeprogramuje. Zní to jednoduše, ale každý na sobě musí dost makat. Samotná terapie je skupinová, nastavují se tam osoby z tvé rodiny, nebo situace, které chcš řešit. Skoro vždy se to ale točí kolem vztahu k matce, otci a prarodičům (s tím, že spousta návyků je z ještě hlbších období).


Jinak Leni díky za radu: ten tvůj časový návrh se i mě zamlouvá :slight_smile:
8. okt 2008 o 10:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Londýn - gynekologická klinika. V gynekologickom kresle leží dáma, lekár sa prizerá a krúti hlavou:
- To je jasné... Bratislava. Zájdem po kolegu.
Prizerajú sa dvaja a aj druhý vraví:
- Typická Bratislava! To by mal vidieť primár.
Prizeraju sa dvaja lekári a primár. Ten kýva hlavou:
- Áno, je to Bratislava! To sa tak často nevidí.
Vydesená pacientka šepká:
- Pán doktor, čo to pre mňa znamená? Čo je to za diagnóza "Bratislava"?
- No... ako by som vám to najlepšie vysvetlil... - dumá gynekológ - Vy asi nepoznáte Bratislavu, je to strašná diera!
8. okt 2008 o 10:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte dievčatá.

Aj ja sa chcem pridať k téme o rodičoch. Ja sa na svojich nemôžem sťažovať. Majú aj oni svoje muchy, ale keď potrebujem pomôcť, tak sú vždy ochotní. Aj teraz mi v byte vymieňajú okná a moja mama je tam s nimi a ja som v práci. Včera mi vyberali znamienka, tak sme usúdili, že asi pre mňa bude lepšie, keď pôjdem do práce a ona sa o chlapov postará.
8. okt 2008 o 11:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte, no rodicia irituju casto a je to k zblazneniu, ale ja som sa casom naucila predychavat a skor ich chapat. Moji mi tiez v najtazsich chvilach boli po boku. A otec, ked so si nevedela rady, tak mi poskytol vzdy mudru a dobru radu. To je vyhoda laskavych a mudrych rodicov. Ja mojich nesmierne milujem a svoje protinalady niekedy vedome korigujem.
Zaneb, ja som bola na individualne konstalacie u p. Tuskovej. Chodi obcas aj na SK. Moj zazitok bol z toho velmi drasticky. Niektore jej vyroky sa mi zdali prisilne, ale neodmietam ich. Ano, toci sa to okolo ,matky, otca a dalsich vetiev. Hlada logiku v tom spletitom rodokmeni. Aj tak podstata je pochopit minulost, vysporiadat sa s nou a mat v sebe a svojej mylsi pokoru a uctu. No a samozrejme nastavit si zivot na pozitvne a humanne zaklady. Ja cakam na skupinovu konstalaciu, ale neviem kedy bude dalsi termin. je predsa len nieco medzi nebom a zemou.
8. okt 2008 o 12:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Sonet, to mě zaráží, nic drastického bys prožít neměla, spíš je to o obrovské úlevě. Jasně, může se dostavit vztek (bývá to hlavně u neúplných rodin, u potratů, kdy se třeba rodiče upnou na další dítě, chtějí kluka, je to třeba holka a už si nese počáteční problémy....atd.), ale hned potom bývá obrovská úleva. Některé problémy jsou hlubší, je třeba mít víc sezení, ale vždy to je příjemné. Kdybys měla cestu do Brna, dala bych ti svůj kontakt.

Jinak mí rodiče - s nějakou pomocí moc nečekám, maminka je dlouhodobě vážně nemocná, navíc se jí moc nelíbí, že jsem vystudovala, založila firmy, daří se mi, měla jsem pár vysokých funkcí - pro ni je to nepochopitelné, ona mě chtěla mít nejlépe v baráku, aby se mohla realizovat na vnoučatech. Kvůli nemoci skoro nic nemůže a i když se za ní snažím jezdit jak jen to jde (min. 1x týdně určitě), tak jsem pořád ta špatná kariéristka. Lepší to nebude, ale vím, že to nemyslí ve zlém, ona sama nic než práci a nemoc nepoznala, tak má takto nastavená měřítka. Táta je čerstvě v důchodu a ten má naopak zájem o spoustu věcí, ale trpí komplexem, že nemá vzdělání, jaké chtěl mít. Tak se aspoň strašně chlubí svými dětmi, ale tajně, protože máma mu vyčítá, že na tom nemá žádné zásluhy :sweat_smile: Ale mám je oba moc ráda, nedělají nic jiného, než podle sebe to nejlepší (což ale nemusí být nejlepší pro jejich okolí :wink: ) Dřív mě to trápilo, teď jsem to přijala a nemám s tím problémy.

Přišla jsem od doktora - mám za sebou zákrok v místní anestezii, vysátí velké trombózy a za měsíc jdu na nějaké další zákroky. Dostala jsem Dextralen, prý to můžu i v těhu.
8. okt 2008 o 13:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,
Sonet to je smutný, ale já si vždy ve všem co mě zasáhne,hledám něco pozitivnního. Tak prázdný plodový váček je, asi důsledek toho, že embryjko nebylo až tak zdravé a zase je lepší, že to takto dopadlo, než to řešit v pozdějším stadiu.
Mojí kamarádce odešlo mimi asi týden před tím než šla na amnio. Je to už pár let. Bylo to hrozný, nějaký den čekala na potrat, či už porod a bylo jí hrozně.
Nikdo jí neřekl, čím to bylo. Já jsem na ní byla trochu naštvaná, protože byla kuřačka a hodně kouřila i v těhotenství, to se mi nelíbilo.
Jsem odpůrce kuřáků, už se těším až u nás zakážou kouřit , jako v Indii. Sice jsem také kouřila, ale o to víc mi kouření teď vadí.

O rodičích vám také něco napíšu a musím na WCčko a to je u mě na dlouho.
8. okt 2008 o 13:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Yanny, čau :slight_smile:
Co koleno? Já jsem teď taky trochu kaput :frowning2:
8. okt 2008 o 13:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
haloooo, dnes máme slnečno
8. okt 2008 o 13:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
no yanny - ked si sa neobjavila po 15 minutach, to je vazne :slight_smile: daj pozor, aby si dopadla jako zaenab. Napis, napis, len nech nemam pocit, ze som jedina, ktora nema pokoru a uctu (tych mam az az, inak by som sa chovala inac) - ale piste uprimne, ci si veci, ktore vas na nich naozaj se.... a nedaju sa zmenit, a je to v niecom horsie ako s malymi deckami - tym aspon mozes dat na riť. ja samozrejme mamu milujem, jak inac, ale ked vam poviem co ma vcera nastvalo, zdochnete od smiechu.
8. okt 2008 o 13:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
zaenab - bolelo to? nerobili ti tu kolmoskopiu tusim? uprimne ta lutujem, nechutne
8. okt 2008 o 13:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zaneb, ako keby som videla moju maminu. Otec nie, ten vie co je kariera a uspech, ale teraz je velmi chory a slaby. Zufale je ked mamine hovorim o praci a idem sa vytesovat a co som dokazala a co este no ved to poznas...a ona nic...ako keby som hovorila, ze som prave dala varit vedro zemiakov a oni vonaju nadherne...Chcela by, aby som bola usadla, mozno v podvedomi si mysli, ze vsetky problemy su preto,lebo nie som taka klasicka teta...
S tej rodinnej konstalacii. Aj ja som od toho ocakavala vela, ale myslim, ze za tych 40 minut co jej na mna ostalo to uponahlala a chytala sa potom takehoho, ze: ha teraz ste sa kutikom ust pri mojej otazke pousmiali...ja na to, ze som sa nepousmiala, ona, ze to videla...bolo to pri otazke na byvalu manzelku mojho partnera, ze ako ju vnimam. No nijak, vobec ju neriesim, lebo som do vztahu vstupovala, ked on sam mal svoj byvaly vztah za sebou a bol so vsetkym vysporiadany. Nijak nam neovplyvnila jej existencia zivot(zatial). Je to fakt. No a ona ma tam presviedcala, ze to tak nie je, lebo sa mi pohol kutik ust. Dost ma to znervoznilo, lebo mi to prislo ako znasilnenie a nutenie do niecoho co ja fakt necitim...No a boli tam aj ine zaujimave momenty, kedy som sa potom ako keby zatala a mala som strach co len sa pohnut na stolicke, lebo pri vsetkom sa do mna zachytavala...no nemohlo to dopadnut dobre, lebo som nebola pokojna ani uvolnena a vnutorne som zacala pocitovat strasny despekt...Ja som studovala psychologiu a snazila som si z toho zobrat co najviac pozitiv. A to bolo o tej pokore a ucte. A zacala som sa inac pozerat na svojich rodicov. Vidim ich v inom svetle, moj vztah k nim nasiel inu dimenziu, ktora ma tesi a pristupujem k ich reakciam skor s pochopenim. Ale nebolo to jej zasluhou, ale tym, ze som si zacala pomahat vo vlastnom zaujme sama...aby to nebolo tak, ze obuvnikove deti chodia bose...v tomto pripade by som bola obuvnik ja...
8. okt 2008 o 14:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ne, na kolonoskopii jsem byla před rokem, to vůbec nebolí. Dostaneš oblbovák do žíly, a já jsem teda necítila nic. Tohle mě bolelo, ale teď ještě působí ta anestezie a pak mám nějaký prášky od bolesti. Blbý je, že mám večer megaspolečenskou událost, budu asi 500 lidem představovat novou nadaci a pak se s nimi povinně veselit. No, uvidím, jak mi to půjde, ale nejradši bych byla v pelíšku a nechala se obskakovat.
8. okt 2008 o 14:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
anna - co je s tebou? len si nakukla a sa zlakla sucasnych debat? :slight_smile: ako sa citis? dufam, ze si pekne lezkas doma... alebo sa mylim, nasa workoholicka? :slight_smile:
8. okt 2008 o 14:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zaneb, to asi má něco společného s cévním systémém, viď. Ale nevím jak??? Co říkali mudříci????

A rodiče, to by bylo na román.
Maminu letos opustil manžel, můj druhý adoptovaný tatík,se kterým žila 40 let, v jejich 63 letech to byl šok pro každého.Můj první tatá utekl v 68 do USA.
Máma byla zdrav. sestřička hrozně obětavá, ale pedant,fůrie, šéfová ,no prostě hrozně direktivní.
Já se snažím celý život o opak. Štvalo mě jak na každého řvala. Tvrdila, že je celý život hluchá
a proto mluví nahlas a nám se prý zdá, že řve.
Táta byl typ. podpantofláč. A já si zase hledám, jak říká Zaneb, stejné typy. Myslím , taky že je to kvuli mámě.
Vždy autoritativní, chladnokrevní ,dominantní až cholerické typy. No, ale asi je normální, že ženskou nebaví ten hodnej a blbej.
Tak taď mám doma workoholika trošku střihlého alkoholikem. Asi za to může máma :grinning:

Máminu mám moc ráda, ale bydlet s ní mi nikdy nešlo, ač jsem na ní do dnes závislá a hodně.
Abych Vás nenudila.
Ale mamina je jediná, která mě nejvíc podporuje s mimčem.
8. okt 2008 o 14:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
no yanny - to je tiez story, sila. Jeee Tak taď mám doma workoholika trošku střihlého alkoholikem. Asi za to může máma toto je bohovske :grinning: :grinning: :grinning: konecne, mame na koho uvalit nase nezdary - skratka, za vsetko co nas v zivote stve, mozu rodicia :grinning:
odteraz to bude moja zivotna filozofia - hned je to lepsie :slight_smile:
8. okt 2008 o 14:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ještě vám napíšu jak jsem se zbavila závislosti na rodičích, či špíš na mamině.
Protože, kdykoliv jsem měla problém, tak jsem hned volala domů a manžela jsem vynechala.
Až jednou mi řekli, že přepsali jejich barák na mého bratra a že je to jistě spravedlivé, když my si bydlíme slušně a můj mladší bratr zůstal s jeho rodinou s našima.
Mě to nějak spravedlivé nepřišlo a od té doby už k nim nechodím denně a nekupuji mamince co jí na očích vidím, ale jen obden a koupím raději sama sobě nejakou radůstku.

Myslíte, že je to spravedlivé????
8. okt 2008 o 15:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
moji rodičia sú zasa taký obyčajný starší (77+70 r.) ľudia, sa mi zdá, že nevedia spolu žiť, ani komunikovať, ale opak je asi pravdou. ak sú bez seba nejakú dobu, sú nervní.... žijú spolu 51 rokov. žiť by som s nimi nechcela, zatiaľ to nie je potrebné... a dúfam, že to takto dlho vydrží. S ich pomocou už nemôžem rátať, pomohli mi dosť, ale už asi by nezvládli nejaké malé mimi alebo nejaký rodinný frmol. Žijú si na vidieku v pomalom tempe, spojení s prírodou... zvieratami.
Na moje babatko sa veľmi tešia, ja mám jedného brata, ten má dcéru a jeho dcéra má už 2,5 ročného syna a teraz čaká druhé, je tak isto tehotná ako ja. Tak sa vlastne tešíme, žeby nám do rodiny naraz pribudli dve detičky.
Moju karieru chápu a fandia mi. Chodím k nim 2x mesačne, čo sa mi zdá málo, ale už častejšie sa mi ani nechce.

lenka, len som nakukla, pretože som varila, ženy mňam, dobrú špecialitku som pripravila k obedu. Som PN, zastavil sa u nás môj kolega, môj chlap je doma a tak sme si všetci traja pobaštili. mne to vzhľadom na moju váhu nie je moc treba, ale chutilo.

a chlapa mám doma dobrého, nie že by to za mňa láska hovorila, ale je fakt dobrý. Príjemný spoločník, inteligentný, tolerantný, len je to chlap, neporiadny a bordelár. :slight_smile:
ale zasa urobí všetko čo je okolo domu treba, je dosť zručný. A on má doma hysterickú babu a fúriu :grinning: plnú emócií a nepokoja, ale zasa ma vie dosť rýchlo spacifikovať. :grinning:
8. okt 2008 o 15:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no yanny, ja si myslím, že nie je to spravodlivé dať jednému dieťaťu majetok a druhý vzhľadom k tomu že si žije dobre nedostane nič... ale zasa nie sú doma rodičia sami, netrpia samotou a bratova rodina sa o nich asi aj postará. Vlastne ťažko to povedať, môjmu bratovi tiež dali rodičia a stále dávajú viacej ako mne, nie sú to imobílie, ale také maličkosti... ale ja to už neriešim. Som nad vecou a prajem mu to, ja mám všetkého dosť.
8. okt 2008 o 15:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Yanny, spravedlivé to určitě není, to je komunistické dělení a lá: vy, co jste po generace rozmnožovali rodinný majetek, dávali lidem práci, udržovali vzděloanost a přinášeli kulturu, tak vám teď vše sebereme a dáme to chudákům utlačovaným, kteří si to zaslouží (protože nic nemají, neb nic nedělali a neriskovali atd.).
To od tvých rodičů opravdu v pořádku není a dělení mělo být napůl. Proč bys měla doplácet na to, že makáš a díky tomu se ti daří? Taky se ti dařit pořád nemusí, to není přímá úměra.

To jsou teda romány...
Mě začala rána bolet, tak jsem si vzala prášek a pomalu se jdu chystat na večerní akci.
Jinak mě napadlo, že by tohle bylo na skvělé víkendové setkání - ty příběhy o rodinách jsou hodně silné a v lecčem dooost poučné. Blbé totiž je, že člověk se pořád motá v nějakém bludném kruhu, vyčítá si třeba i věci, za které nemůže, nechá sebou manipulovat ve vztahu... a přitom by stačilo podívat se na to "svrchu" očima někoho jiného. Vím, o čem píšu, sama jsem jako blbec byla takhle uvězněná několik (jistě velmi plodných) let s cizincem, který mi srazil sebevědomí na nulu jen díky tomu, že jsem byla prostě úspěšnější než on.

Teď mám skvělého chlapa, co mě moc podporuje, nepije, nekouří, sportuje, miluje divadlo a film, děti, daří se mu v podnikání....fakt existuje a není to Ferda Mravenec. Nepůjčím!!!!
8. okt 2008 o 15:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zaneb, co s těma dotacema?????
Asi bych potřebovala třeba na
agroturistiku,
na koně,
3,5 ha pozemek,
investice - výstavbu třeba stájí
nebo na zaměstnance,
a nebo něco podobného.
Nebo něco na obnovu venkova????
Nevím až jaké máš zkušennosti????

Soukromě také potřebuji podporu na změnu topení z kotle na dřevo na něco ekologického a bezpracnějšího.
Letos už to nestihnem, ale na příští rok.

Třeba mi něco poradíš???? Nejsem tedy uplně mimo mísu, protože jsem dělala mimo jiné několik let na ministersvu financí, přišly mi pod ruku už čerpané dotace z EU, ale tenkrát to vše začínalo.
8. okt 2008 o 15:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jinak na Slovensko: v Brně je hezky teplo, sluníčko :slight_smile:
8. okt 2008 o 15:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Yanny, mrknu se ti na to. Já mám zkušenosti s dotacema hlavně na kulturu a teď i na inovace a podporu nových projektů. Se zemědělstvím jsem do styku nepřišla, ale můžu se na to mrknout, případně využít schůzky s radními na kraji, kteří tuhle oblast mají na starosti.

Dělala jsi na financích? Já se znám se Sobotkou :slight_smile:
8. okt 2008 o 15:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok