• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Panická porucha a pôrod. Ako ste to zvládli?

2. mája 2016 
Príspevok bol upravený adminom, lebo nespĺňal pravidlá fóra. Porušoval pravidlo "Fórum nie je pre firmy".
20. jún 2011 o 22:37 • helka193
@helka193 ved uvidis, hlavne ako to budes zvladat Ty, mozno radost z ocakavania miminka bude taka, ze Ti doda silu vsetko to zvladnut :slight_smile: drzim palce aby to tak bolo a hlavne vsetko dobre dopadlo :slight_smile:
21. jún 2011 o 10:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Príspevok bol upravený adminom, lebo nespĺňal pravidlá fóra. Porušoval pravidlo "Fórum nie je pre firmy".
21. jún 2011 o 14:05 • helka193
@veronika1417 no, to som zazila ja, ked som povedala, ze mam PP, tak sa ma opytal, coho sa bojim a ze kazdy sa niecoho boji. viac sa to neriesilo. a psychiater, ku ktoremu chodim, mi vysadil lieky a viac som unho nebola, az teraz po porode, ked mi znovu nasadil lieky... a rodila som prirodzene a keby som naaahodou dakedy mala druhe, chcem tak znovu, neopakovatelny zazitok
21. jún 2011 o 22:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@marhulka13 wau Ty si to tak skvelo zvladla? :slight_smile: A ked to na Teba prislo vobec si sa nezlakla? Ci je to tak, ze to uz vobec nemyslis na nejaku paniku ale len na mimi? Ja by som chcela lieky uz vobec nebrat ved ked vydrzim tehotenstvo a zvladnem porod tak naco - to je na mna zivotny vykon tak ked zvladnem toto tak uz vsetko :slight_smile:
22. jún 2011 o 11:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@veronika1417 ja som sa nebala porodu, skor naopak, tesila som sa. a ked to na mna prislo, tak som si najskor myslela, ze su to poslickovia :slight_smile: a v porodnici mi povedali, ze uz som celkom otvorena a rodila som oblecena v tom, v com som prisla :grinning: v tej chvili sa mi akosi ani nedalo rozmyslat a ani na nic nemysliet, iba na to, ze mam dychat :slight_smile:
ja som tiez chcela byt bez liekov po porode, no ja som mala hnusne poporodnu depresiu a babtko som ani vidiet nechcela. :frowning2: porod bol sice rychly, no zlomila sa mi pri nom kostrc, neskutocne som bola dotrhana, navyse sa mi poskodila rohovka a na jedno oko som nevidela. druhy den po porode som dostala vysoke horucky, vraj vnutorny zapal a tak mi malinkeho chodili len ukazovat. Kojit som nemohla a tym, ze som maleho skoro nevidela, tak po navrate z porodnice som uplne zblbla. to bolo horsie ako PP :frowning2: :frowning2: :frowning2:
22. jún 2011 o 11:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@marhulka13 juuuj si si teda vytrpela :frowning2: my tu dopredu stresujeme z toho, co ani nie je a ked si predstavime co vsetko sa moze stat.... ach radsej na to ani nemysliet :frowning2: musime sa tesit z toho, co je momentalne a nemysliet na zle, ktovie s cim vsetkym sa este budeme musiet v zivote popasovat. Tak Ta obdivujem a drz sa, nech si s dietatkom uzijes vela vela radosti a dostanes sa z toho bludneho kruhu co najskor a najlepsie ako sa len bude dat :slight_smile:
22. jún 2011 o 11:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bambule urcite zvladnete rodit aj uplne prirodzene a aj tehotenstvo zvladnete tak ako mamicky bez atakov. ja mavam panicke ataky. nie sice kazdy den ale ked ich mavam, tak ich mam potom urcite obdobie (niekolko mesiacov). vzdy to byva v tazsom stresovom obdobi tak raz za nejake 3 alebo 4 roky.
Pocas tehotenstva som nemala ani jeden atak a pri porode som na PP vobec nepomyslela. Hlavne sa netreba zbytocne bat dopredu. Viem, ze sa to lahko hovori ale fakt je to tak :wink: tak vam drzim palce aby ste to vsetky zvladli :slight_smile:
22. jún 2011 o 11:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@veronika1417 no, ja aj napriek vsetkemu by som aj druhykrat chcela rodit prirodzene, bol to pre mna ten najkrajsi moment v zivote.. teraz s odstupom casu sa na to pozeram uz inak :slight_smile: a presne, dopredu netreba rozmyslat, aj tak nie sme vestice... nic nemozno dokonca premysliet, ale vsetko mozno do konca vydrzat :slight_smile:
22. jún 2011 o 12:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@marhulka13 no Teba by som potrebovala pri porode :grinning:
24. jún 2011 o 07:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@veronika1417 hihi, ja rada :grinning: :grinning: pozeram, ze si z okresu Nitra, budes aj v NR rodit???
24. jún 2011 o 20:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@marhulka13 zrejme ano aj ked ja asi budem mat cisarak kvoli astme tak ale uvidime ako sa to este vyvinie. Pozrela som, ze mas Jurka no ja ked budem mat chlapcek tak tiez bude Jurko :slight_smile:
25. jún 2011 o 09:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte baby...tak ja sice nemam panicku poruchu, ale mala som panicky strach z porodu..respektive z toho, ze to nezvladnem a malej ublizim....slo mi o toto: NEUBLIZIT BABATKU...to bolo prvorade..kedze ja mam fobiu z krvi, teda taku, ze o tom nemozem ani citat, ani vidiet na obrazku, loebo ihned odpadavam.....vcera som si uvedomila, ze tolkokrat som citala o tom, ako zastavit krvacanie z nosa, ale neviem to doteraz lebo aniraz som to nedocitala......mne dokonca staci vediet, ze je niekde krv, ze je mimo teloveho obehu,m co pri porode je a idem k zemi a so mnou uz nic....tak som to povedala lekarovi a on bol skvely, lebo povedal /velmi skuseny gynekolog/, ze maju respekt pred kazdym porodom a ze nenechaju nic na nahodu, ze co ak...tak sme sa dohodli na cisarskom reze...co povazujem za najlepsi krok vo svojom zivote...mala sa narodila zdravucka, je spokojnucke dieta a ja som uz na piaty den po CS prekladala postielku doma a podobne veci, niesla prepravku s vodou a tak :slight_smile: ......bol to nadherny zazitok, ked mi ju ukazali a druhe dieta dufam budem mat tiez takto.......proste ja v mojom pripade som nemohla riskovat zdravie nenarodeneho dietatka.......mam 33 rokov, takze vela sanci na deti uz nie:slight_smile:

dalsim dovodom bolo ze mame v rodine pripad, kedy dievca rodilo spontanne, ale dieta sa niekde zaseklo...a kedze lekari ju nechali tak, nech vytlaci, tak dieta ma tera 5 rokov a nevie chodit...je trvale poskodene a asi sa nedozije 18 narodenin......takze ja som isla na istotu a som stastna......aj keby mi ju po narodeni neukazali a keby som o ten pohlad a zazitok prisla, aj tak by som bola za tento postup...lebo pohlad na narodene dieta mi nestoji za riziko, teda v mojom pripade, ze ho trvale poskodim mojou neschopnostou.... :wink:
25. jún 2011 o 09:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@veronika1417 a chces si aj dakoho zazmluvnit?? no, Juraj je uz netypicke meno, v tomto roku sa v nr nemocnici zatial nenarodil ziadny, okrem nasho :slight_smile: a dievcatko bude ako?
25. jún 2011 o 11:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@marhulka13 ja tych doktorov nepoznam takze ani neviem koho by som si zazmluvnila :frowning2: co je skoda. Ak by bolo dievcatko tak asi Sabina, sice som vzdy chcela Nataliu alebo Nikolu ale tie mena su teraz velmi rozsirene a nechcem aby ich bolo v triede pat s rovnakym menom :slight_smile: no a chlapca som chcela Daniel a aj priatel tak chcel ale ako som ostala tehotna videla som na nom, ze by to pre neho vela znamenalo keby sa volal maly po nom takze nemam na vyber ked uz ho tak milujem :wink:
25. jún 2011 o 15:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, diskusi jsme nečetla, ale jen chci uklidnit maminky, které trpí panikou.
Já měla paniku před 8 lety a moc zlou. Měsíc jsem nevyšla z bytu a byl pro mne problém přejít i z místnosti do místnosti. Byla jsem na tom velmi špatně. Nemohla jsem přecházet mosty, jezdit dopravními prostředky, vzdálit se od bytu ani na pár metrů...

Ale nakonec jsem paniku zvládla téměř sama - jen dle rad doktora a téměř bez léků.
Byl to veliký boj - opravdu boj, protože s panikou prostě bojovat musíte a nesmíte jí dovolit, aby vás převálcovala, moc náročné, ale překonala jsem to.

Když jsem před 3 lety otěhotněla, napadlo mne, zda se panika nevrátí a zda vše zvládnu. Začala jsem mít znovu trochu strach, ale ne až do paniky.
Pak mne ale potěšilo, že panika nepřišla, celé těho ani při porodu, ani potom.

Je to totiž tak, že v těho vám jdou pozitivní hormony, které vám nedovolí paniku mít, a když, ne do velkého záchvatu, a hormony vás drží i při porodu, tak se nemusíte bát.
Zvládnete to!

Kdybyste chtěly poradit, jak na paniku, ráda poradím :wink:
25. jún 2011 o 16:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (3)
@mikulka tak ja by som rada vedela tvoje rady :slight_smile: myslim, ze kazdej ktora je tu by to velmi pomohlo
25. jún 2011 o 16:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ještě vám chci, holky, říct, že při porodu, mne ani nenapadlo, na nějakou paniku či strach jen pomyslet! Prostě vůbec, to bylo vše tak jiné, že si nedovedu představit, jak bych tu paniku při porodu stihla mít. :wink:
Jo, ale pomohlo se dopředu připravit u psychologa, probrat s ním, čeho se obávám, kdyby náhodou panika přišla.
I teď zpětně si říkám, že při porodu prostě na místo nezbývá. :wink:
25. jún 2011 o 16:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Tak já napíšu jen tak všeobecně, ale stejně se to musí řešit individuálně. Napíšu, jak jsem to dělala já. Ale já na tom byla fakt zle. Nefungovala jsem. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Jak jsem psala, nemohla jsem vyjít z bytu, ale postupně jsem vše zvládla. Moje první cesta vedla k výtahu. Další před dům... Pak pýr metrů do domu. To vše pomalu a postupně, bez spěchání. :wink:

U paniky je důležité bojovat a vrhnout se do situací, které vám paniku vyvolávají. Tehdy to pro mne bylo nemyslitelné. Ale pokud bych to tak neudělala, mám jí dodnes. Je potřeba se panice postavit, jen tak se jí lze skutečně zbavit, navždy.

Strach si představte jako něco hmotného. Třeba zelený sliz, strašidlo, cokoli. Nesmí to být něco abstraktního. A se strachem klidne mluvte jako by to byl nepřítel, voják na bojišti. :wink:
Pro mne třeba byl problém překonat vzdálenost od bytu.
Každý den jsem si proto dala úkol, který jsem musela splnit.
Třeba dojít o dva bloky dál ke krámu.
Další den opět, další den už i vstoupit do obchodu.
Pak to samé, a další den v tom obchodě zůstat a něco si tam koupit.
Bála jsem se: vzdálit od bytu, být v místnosti, přejít most, jezdit v MHD... Toto mi vyvolávalo paniku, strach z těchto věcí.

Zkrátka je tedy důelžité, zaměřit se na to, co je vám nepříjemné a jít - krůček po krůčku - PROTI tomu. Neutíkat předtím, jít do toho, bojovat.
Mně pomáhalo toto: zmapovat si místo, kde jsem. Vědět, jak daleko je lékař, eventuálně toaleta - to mi taky dost pomohlo. Místo, kam bych se při nejhorším utíkala schovat.

Záleží na tom, KDO ČI CO VÁM PANIKU SPOUŠTÍ.
NAUČIT SE TOMU ROZUMĚT.
BOJOVAT S TÍM, ALE POMALU, PO KRŮČKÁCH.

Když už panika přijde, pomáhá:
studená voda na zápěstí
s někým začít mluvit, odvést tak pozornost
pustit si rádio, tv (já nosila rádio i do tramvaje a furt jsem poslouchala, jen aby mi myšlenky nesklouzly jinam...)
Nesmí se zabřednout do toho stavu, jinak vás převálcuje. Zase je dobré si představit strach jako hmotnou věc a s tím při záchvatu pracovat.

Pokud máte strach, že vás raní mrtvice, přijde infarkt, cokoli a z čehokoli, je dobré si předem napsat papírek s jednoduchýma větama jako např.:

jsem zdravá, mám zdravé srdce
nemůže se mi nic stát, protože jsem zdravá
kdyby bylo nejhůř, mohu si zavolat dr. a ten mi pomůže
jsem mladý, zdravý člověk, nemohu umřít, když jsem zdravá

Vymyslete si, co vám pomáhá a to si v panice vezměte a čtěte nahlas
Choďte, neseďte, aby vás strach neobalil - i kdybyste byly tak slabý, že máte pocit, že nemůžete vstát

To je jen pár všeobecných rad.
Každému vyvolává panika něco jiného a každý má strach z jiných věcí, takže je potřeba to pak řešit individuálně, když tak poradím konkrétně :slight_smile: :wink:

Já měla slabé záchvaty pár let, ale nevěděla jsem že je to panika, pak rok intenzivně, to byl hnus, v tom roce jsem bojovala. Né pořád, pár měsíců... Od té doby se panika nikdy neobjevila. Jasně, že občas se něčeho bojím, jsem úzkostnější, ale je to pořád zdravý strach, ne do paniky.
Panika jak víte, je nezdravý strach, zbytečný strach, který na sebe nabaluje další strachy...

A ještě jsem si vzponěla. Když jsem někde byla a měla strach, že mně přepadne panika, že nedojdu domů, že mi vybuchne srdce... představila jsem si, co bude později, né teď, v tomhle místě, později, za hodinu, za dvě. budu v bezpečí domova, budu pít dobré kafíčko, dívat se na tv a bude mi skvěle.

Tak... třeba tak, kočky. :wink:
25. jún 2011 o 16:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (7)
A ještě jedna věc: kdo projde panikou a překoná jí, více pak rozumí sobě, druhým, má se radši, dokáže druhé více milovat. Je asi nějaký důvod, že si tím člověk má projít. :sweat_smile:
25. jún 2011 o 16:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (4)
Ahojte. Ako tak čítam asi sa radím aj ja k vám nevedela som, že existuje také niečo ako panická porucha. No teraz si myslím, že niečo podobné mám asi aj ja. Lebo ja keď prídem k lekárovi alebo už len pomyslenie na to, že idem na vyšetrenie mi príde automaticky zle síce noedpadávam ale je mi na odpadnutie, tlak mám väčšinou 140/100 pulz 130 potom sa to ukludni ale trvá to chvílu. Snažím sa ukludniť ale nejde to a čo je horšie stalo sa mi to dokonca už aj v noci že som sa prebrala na silné bušenie srca vraj tachykardia ale vyšetrenia som mala v poriadku. Inak lekári mi hovoria že to je aj tzv. syndróm bieleho plášťa. Ja som to stále nemávala to prišlo samo raz u lekára mi všiel tlak a odvtedy to so mno seklo. Teraz čakám bábo som v 14 týždni a zas som mala u lekára vysoký tlak lebo som sa už dopredu bála a vedela som, že mi ho budú merať. Samozrejme, že ma poslala na inerné vyšetrenie potom na štítnu žlazu tak teraz som na nervy, že musím chodiť po lekároch lebo práve to mi dobre nerobí. Ja si už len neviem predstaviť ako ja budem rodiť. A ako to v tej nemocnici zvládnem. NIkdy som nebola operovaná ani uspatá veľmi sa bojím narkózy teda toho, že sa nepreberiem alebo že z nemocnice už neodídem je to tá panická porucha? Inak stále to nemávam ale viem asi čo prežívate tie, ktoré to máte.
14. júl 2011 o 16:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@babula108 ako keby som seba čítala pred pôrodom..ked to príde, vôbec na to nebudeš mat čas myslieť:slight_smile: držím palce a neboj zvládneš:slight_smile:
18. júl 2011 o 21:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dakujem ivka82 dufam,ze to dobre vsetko dopadne a nebudu na mna v nemocnici kricat ja nie som jedna z tych, co by kricala od bolesti ja sa skôr bojim ci im tam neskolabujem od strachu lebo mne hned pride zle zalezi od toho aky rychly spad to bude mat cim dlhsie tam budem tym horsie to pre mna bude ale zvladli to podla mna aj ine v mojej situacii tak to musim zvladnut aj ja.
19. júl 2011 o 10:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@babula108 zvládneš neboj, ja som sa tiež veľmi bála, ale počas tehu to akosi pomaly ustupovalo, zvykala som si na tie injekcie a tak..a pôrod prišiel veľmi rýchlo, že som ani nemala čas stresovať:slight_smile: držím palčeky a daj vediet, ako to dopadlo:slight_smile:
21. júl 2011 o 12:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@ivka82 jasné, že dám vedieť ale ja mám do pôrodu ešte veľmi ďaleko ja mám prvý termín až 18.1.2012 takže to si ešte počkám ja by som inka tiež prijala keby to išlo tak rýchlo ten pôrod že by som proste nemala čas myslieť na to,čo mi budú robiť ako to bude prebiehať no ale veď uvidím.
21. júl 2011 o 12:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@babula108 neboj musíš myslieť aby to bolo rýchle a potom už len krásne užívanie si bábatka. určite to zvládneš. budeš mat niekoho pri pôrode?
21. júl 2011 o 16:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no chcela som priatela ale ten by to asi nezvladol ale moja sestra by chcela byt tak neviem ja sa ale bojim, ze co ak nahodou pridu nejake komplikacie a ona by sa na to potom pozerala to by som nechcela tak si to asi odrodim sama ale ja neviem ci to nebude cisarsky lebo ja ked pridem do nemocnice s mojim pulzom a tlakom tak ma asi radsej uspia ale ja nechcem narkozu ja sa totiz bojim, ze sa nezobudim no zase na druhej strane sa aj tak bojim, ze ked to vsetko budem vnimat tak tam skolabujem ja som hrozny pripad.
21. júl 2011 o 18:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@babula108 aj ja som sa bála narkozy, neboj musim mysliet pozitívne, veľa čítaj o tom, ako funguje psychika a porod bude určite ok a lahký. ver tomu, tiež som sa bála a teraz sa čudujem,že som to zvládla. a ako ti bude rást bruško, budes sa tesit na drobčeka a na ostatne zabudnes. ver tomu:slight_smile:
27. júl 2011 o 13:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Asi mas pravdu a pri tolkej bolesti uz asi budem rada ked ma aj uspia lebo viem ze pôrod bez bolesti nejde ale ja sa bolesti nebojim uz som si vytrpela dost a pevne verim, ze zvladnem aj toto.
27. júl 2011 o 13:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Ahojte som tu nová a mám PP, snažím sa ju neliečiť antidepresívami nakoľko aj ja už by som pristala s manželom na bábätko. Navštívila som aj psychiatričku , predpísala mi Eliceu ale skúšam to bez nej. Niekedy mám super dni , niekedy si myslím že už je to za mnou a potom sa tá pliaga znova objaví. Po prečítaní vaších skúseností skúsim ešte Jogu, a keď ani to nepomôže začnem brať tabletky. Všetko je to len v hlave ale ako ju presvedčiť :D , držím vám všetkým palce aby ste sa jej čo najskôr zbavili :D
9. okt 2011 o 23:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok