Čo je to Fertility koučing

Čo je to  vlastne „Fertility Coaching“ alebo „Koučing plodnosti“*? Je to koučing, ktorý sa zameriava na ženy a páry, ktoré majú problém s plodnosťou.

 V koučovaní je dôležité, aby zmeny vychádzali z vnútra a aby klient jasne definoval čo chce. Kouč zdôrazňuje klientovi, že on sám je zodpovedný za svoj život a to, čo sa v ňom deje.

 Koučing je proces, ktorý vám umožní zastaviť sa, zamyslieť sa nad sebou, uvedomiť si svoje hodnoty v živote, svoje ciele a priority, nájsť svoju vlastnú rovnováhu. Kouč je ten, kto Vás na tejto ceste len sprevádza, nedáva vám žiadne rady, lebo len to čo vychádza z vášho vnútra je autentické a pre vás to najsprávnejšie. Dovolí vám nasledovať vaše srdce, preto aj mottom našej koučingovej praxe je: „Otvorte svoje srdce svojim snom.“

 Fertility koučing vám pomôže obnoviť kontrolu a prinesie do vášho života opäť nádej. Je prospešný predovšetkým pre ľudí, ktorí sa zasekli v opakujúcom sa správaní.

 Viem, aké to je...

Sortiment na našej stránke enikibeniki.sk je veľmi široký a v každej kategórii je množstvo značiek. Ako sa rozhodnúť? Každý sám za seba... Ale nezaškodí poznať pár trikov, ktoré pomôžu pri výbere. 

1. Ak chcete v našom e-shope rýchlo vyhľadávať, urobte to pomocou funkcie "Hľadať v obchode" alebo podľa "Naše značky". 

2. Ak si po nákupe rozmyslite farbu alebo prevedenie objednaného tovaru, môžete ho vrátiť do 7 dní (nepoužitý tovar v originálnom balení). 

3. Nezabudnite si zvoliť vlastné atribúty. Zákazníci často zabúdajú vybrať si farbu alebo veľkosť tovaru a potvrdia predvolené nastavenia. 

4. Drahší kočík je väčšinou naozaj aj kvalitnejší . A drahý, kvalitný kočík po roku - dvoch predáte za polovicu (ak bude udržiavaný). 

5. Kočík si vyberajte aj podľa toho, kde ho budete používať... Ak chodíte často do lesa alebo máte pred domom nedorobenú cestu, golfáč s malými kolieskami budete nenávidieť po prvej prechádzke. 

6. Ak na objednaný kočík čakáte 2-3 mesiace, rovnako dlho budete čakať aj na náhradný diel, ak by ste ho náhodou potrebovali. 

7. Autosedačka musí mať okrem bezpečnostných parametrov aj kvalitný poťah. 

8. Pri objednávke nad 165 € poskytujeme dopravu zadarmo. Zákazníkom často chýba v objednávke tovar za 2-3 €, aby mali kuriéra v hodnote 4,50 zadarmo. 

9. Ak si vyberiete formu úhrady prevodným príkazom, ušetríte 1,50 € za dobierku.

Ahojte, maminky.

Ešte som vám dlžná svoj pôrodný príbeh....

Ako viete, v piatok som šla ráno na príjem, obehala x ambulancií, než som sa ocitla na šestonedelí spolu s ďalšími, čo ich mali prijať. Akurát, že ich stihli ubytovať, než bola veľká vizita, len ja som tam sedela na chodbe a čakala, kým obíde všetky izby horda doktorov. A ešte chvíľku trvalo, kým sa mi začali venovať.

Najprv ma ubytovali na izbe a napojili na monitor, potom ma poslali dolu na EKG. Prijímala ma doktorka, ktorej som chodila aj na poradňu, takže vedela, čo som zač 🙂 Potom sme šli na ultrazvuk, dr. pozerala, že máme málo plodovej vody a váhu odhadla na 3750g. Potom som šla na vyšetrovňu a pri vyliezaní na kozu sa zo mňa vyrútila ďalšia spŕška slizu (a tak sme zistili, kam tá voda zmizla 😀 ). Otvorená som bola stále len na prst, ako celý mesiac predtým... Ale už ma poslali hore na pôrodnicu.

Tam, samozrejme, ďalší monitor, vyšetrenie a šup ho na čakačku. To bolo asi jedenásť hodín a ja už hladná ako vlk! Raňajky som mala o pol šiestej ráno a len 2 krajíčky chleba! Pre mňa šesťkrajcovú to bolo len tak pod jeden zub 😀 . Tak som si teda poležala chvíľku, ale spať sa mi nedalo, dosť ruch okolo jednej 17-ročnej cigánky v 35.tt, čo musela ísť súrne na cisarák, lebo malý mal nejaký problém so srdiečkom a ona neplnoletá.... viete si predstaviť...

Okolo jednej už som si uvedomila, že tie bolesti v podbrušku sú už asi kontrakcie a začala som sledovať čas na telefóne. Boli každých 5 minút, plodová voda zo mňa tiekla stále viac a viac. Okolo tretej som mala takú blbú situáciu: Z ľahu som sa nejakým spôsobom dostala do sedu na posteli a cítila som, že som dole „plná“. Už len pri napnutí ritného svalu som mala pocit, že všetko vytečie. A teraz sa postav! A choď na záchod! Pol hodinu som rozmýšľala, ako to urobím. A čím dlhšie som čakala a bola dole plnšia, tým viac kontrakcie boleli a boli častejšie. Napokon som nabrala odvahu a postavila sa. Samozrejme, že to začalo vytekať. Rozhodne nič príjemné. Ešte si rýchlo zobrať toaleťák, novú vložku, čisté nohavičky a za mnou zostávala barinka :-/ Potom sa kontrakcie ukľudnili a postupne sa intervaly skracovali až na tri minúty. Ten čas na čakačke utekal celkom rýchlo.

Těhotenství-Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy

1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch
a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší
než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky
odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.

\"Těhotenský test,\" odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám
mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych
se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma
jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.


2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní
boj: když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se
pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře,
pozvracím se taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju
se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to.
Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi
slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý
rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu.
Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak
mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na
opékání.
Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím
záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.

První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho
štěňátka. Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka
dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná
pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před
ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli,
hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.
Asi bych měla něco sníst..........

Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech:\"Cos tady
celý den dělala?\" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: \"Blila\"

Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán
ledničku a volá na mě: \"Co máme k jídlu, maminko ???\"


3. měsíc

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám
konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,
abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a
vyhrožuju poblinkáním sesterny.

Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho
domu.
\"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?\", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na
opalování, hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.
Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného
druhu. Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku.
Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně
smrdí.
Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu
teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi
sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: \"Copak je maminko?\"


4. měsíc

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel,
příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani
trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila
všechno, co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a
ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se
pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně.
Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase
zajímají až moc...
Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno
rozkopat. Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám
asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na
celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že
vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,
kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu vysvětluje:
\"Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit...\" \"Tak
dobže,\" odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej
v obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u
každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní
akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle,
kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka.
Večer pláču,protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a
povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají.
Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu
sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní
gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že
mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové
červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než
zemřel.
Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje
děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s
pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si
na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po
holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.


6. měsíc

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.
Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.
Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě
lehu na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého
měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s
pevnejma prsama. Žárlím na všechno, co je ženského rodu.
Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní
maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a
obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky,
sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé
svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu
na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka.
V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech
(slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se
začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím
jak lokomotiva. Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé.
(Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel
vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama.
Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...


7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala
jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji,
málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil
řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal
spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval
hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že jsem celý
rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně
uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko
už mi někdo někdy uvěří,že mě k pláči dojal strach spatřený v synových
očích. Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu,
kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem
udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí
tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což
je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je
pro mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost
problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit,
že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené
po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,
jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo
sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty
mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně.
Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému
pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená
nejsem.
Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky,
což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka
vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé
(dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s
prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných
akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu
při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na
pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho
problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové
rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a
krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé
noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a
netlačilo se.
Zkroutíte hlavu tak,aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém
rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou
variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.
Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého
jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9
měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé
nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty
patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to
břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat.
Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky
těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné
období, no řekněte.......

no dnes to mám za 60 dní ale veľmi dúfam že to bude aj skor🙂)

Chcela by som napísať, že som veľmi šťastná, že žijem so svojim otcom. Ale som jedina v tejto rodine  a chýba mi mamina neha. Viem, že som k nej nechcela ísť bývať, ale ani to neľutujem. Kebyže som mala žiť s človekom, ktorého nenávidim cítila by som sa ešte horšie. A som šťastná, že mám aspoň svoju úžasnú tetušku. Milujem ju vždy mi vie pomôcť. 🙂

Básnička mamičky

Na materskej tretím rokom 
cítim sa byť už otrokom.
Každé ráno pripravená,
že ma čaká dáka zmena,
ale večer s hrôzou zistím,
že to bol deň zas ten istý:
Plienky, hračky, kašičky
a dve zlaté detičky.
Starší o pol šiestej vstáva,
pyžamko si dole dáva.
Do práce sa s tatom strojí,
ten sa toho právom bojí:
"Nemôžeš ísť so mnou zlatko,
veľa roboty má tatko.
Mamička má času more,
pozri sa, už vstala hore!"
Ja strapatá, pomalá,
nočnú som zas ťahala,
lebo malý nechcel spať,
iba cicík cumľovať.
Manžel zdrhá: "Láska idem.
Navar niečo, hladný prídem!"
Tak bez seba od radosti,
začnem plniť povinnosti.
V ruke nočník, v druhej plienka:
"Pozri, v knižočke je lienka!
Chvíľu si tu čítaj, seď,
malého prebalím hneď."
Tvár umytá, zúbky čisté,
musia niečo papať iste.
Smerujem ich do kuchyne,
cestou otvárajú skrine.
Šaty, šperky, knihy, spreje,
zrazu nič na mieste nie je.
Dve stoličky, podbradníky,
k tomu svorný krik veliký.
Jeden nechce kašu jesť,
pritom reve o 106,
druhému sa šunky máli
a čajík vraj strašne páli.
Po raňajkách hrôza čistá,
na vychádzku oboch chystám.
Obliekaciu vojnu zvediem
a keď ich už pred dom vediem,
pri malom mi nos vykrúti,
nervovo sa takmer zrútim,
cítim to aj cez pančuchy,
pos... sa až pod pazuchy!
Druhý pokus upotená,
zvládnem ako superžena,
do auta ich oboch pútam,
"Kam ich dneska zobrať?" hútam.
"Už viem, k rieke pri kačičky,
to je ten raj pre detičky!"
Ubieha nám rýchlo cesta,
na sedačkách divo vreštia.
O hračku sa naťahujú,
zvyšných dvesto ignorujú.
V parku je to čistý des,
holub, kačka, mačka, pes -
na všetkých sa s chuťou chystá
môj dvojročný terorista.
Nemôžem ho spustiť z očí,
do jazera by hneď skočil.
Z kočíka sa rev ozýva,
celý park sa na nás díva.
Malý mi chce zvestovať,
že ho musím pestovať.
Na rukách ho teda vláčim,
ťahám tašku,kočík tlačím.
Na staršieho pritom vrieskam,
nech nespadne na preliezkach.
Keď lavičku voľnú zbadám,
od únavy na ňu padám.
A pre moje detičky,
vyťahujem čajíčky,
mandarínky, keksíky,
veď majú hlad veliký.
Po desiatich minútach,
dogebrení sú až strach.
Tak oznámim: "Moji milí,
výlet sa ku koncu chýli."
Cestou domov - radosť veľká,
zaspia obe strašidielka.
Do postieľok ich vyklopím,
varešky sa s chuťou chopím.
A pre blaho rodiny,
varím zo dve hodiny.
Priebežne periem a suším,
upratať nestihnem, tuším.
A hľa - už sú krpci hore,
musím sa mať na pozore,
výtržnosti totiž množia,
snáď len požiar nezaložia.
Vo dverách sa manžel zjaví:
"Hotový som" smutne vraví.
"Daj mi niečo na večeru,
to bol zas deň, namôjveru!"
Kým papá ja kŕmim deti,
umývam riad, zhŕňam smeti.
Posťažovať sa mu snažím,
že po chvíľke kľudu bažím.
Chápavo mi hlavou kýva,
do novín sa pritom díva.
Vytratí sa nenápadne,
na mňa ďalšia šichta padne.
Že mal prácu, musím chápať,
počujem ho z gauča chrápať.
Chalanov do vane súrim,
"Zas nestihnem seriál!" zúrim.
Mydla, šampónu sa stránia,
do postele sa ísť bránia.
V pyžamách (mám radosť veľkú)
chcú sa hrať a kukať telku.
O polnoci, chvalabohu
nevidno už ani nohu.
Hore je len mamička
a kamoška žehlička.
O pol druhej zbitá líham,
vlasy si zmyť zas nestíham.
Sníva sa mi krásny sen,
 že mám zajtra voľný deň.

chem  uz byt konecne zdrava s partnerom podla mna nam nepomozu tieto lieky doxybene co teraz bereme lebo pocas liecenia sme mali pohl. styk a svrbi nas to zo spodu niekedy--- takze pochybujem ale nechapem aj moju gynekol.  uz asi 6 krat som bola liecena na doxybene a nezabralo to a stale mi ich predpisuje a necitim sa dobre ked berem tie lieky to hadam uz zaiadne  lieky na tu chorobu neexistuje?? liecila som sa u mojej gynek- asi rok nepomohlo tak mi predpisala  gynekologa masuru na kramaroch tak som chodila asi 3 mesiace a  powedala mi ze mi da niaky kokteil ze on mi pomoze a vylieci dal mi zase doxybene a nezabralo,,,,, tzeraz som isla zase ku mojej gynek. a powedala ze da mi este raz doxybene a  uz to zachvilu dobrem este 7 liekou ale uz nevladzem  lebo ako howorim mali sme poh. styk  a  zevraj s to este vioacej pre nasa ale partner sa lieci tiez powinne proim poradte mi  co je pre mna a pre mojho patrnera najlepsie a co mame robit dakujemmm.

Oblečenie ešte zatiaľ nechám tak, to budem riešiť neskôr, kedže už teraz toho dosť krpci podostávali..

Prechádzky, cestovanie

• kočík (hlboký/kombi?)
• autosedačky
• fusaky
• deky
• tienidlá do auta

Spánok

• postieľka/y
• plachy (6/3)
• perinky (hrubšie deky?) (2)
• obliečky na perinky (6)

Kúpanie/prebaľovanie

1 týždeň:
Maminka ,, Mám iba 8mm, ale mám všetky moje orgány. Ľúbim zvuk tvojho krásneho hlasu, vždy keď ho počujem pohnú sa mi všetky tie moje malilinké kostičky v tele. Zvuk tvojho prekrásneho srdiečka je moja najobľbenejšia melódia.
2 týždeň:
Maminka,, Dnes som sa naučil ako si mám cucať palček,,keby si ma videla povedala by si že vyzerám úplne ako bábo. Je mi tu tak krásne teplučko.
3 týždeň:
Vieš čo Mami ?? ..ja som dievčatko ,, Dúfam že ťa to poteší..som tvoje dievčatko.Chcem aby si bola šťastná lebo nemám rada keď plačeš…Ja plačem wždy s tebou aj keď ma nepočuješ.
4 týždeň:
Maminka začali mi už rásť vlásky.... Len škoda že sú také malinké, ale tuším že sa podobajú na tie tvojé. A už viem aj pohnúť s mojou malinkou hlavičkou, aj s prstíkmi,a nožičky a ručičky, viem len trošililinku vystrieť ale na to mám ešte čas nemyslíš????
5 týždeň :
Maminka ty si bola dnes u lekára ?? On ti klamal že ešte nie som nijaké bábo..Maminka veď ja som tvoje bábätko…a ľúbim a ..Mami???? ,, Čo je to potrat??
6 týždeň:
Maminka ja zase počujem lekára..Prečo je k tebe taký zlý?? ??..Prečo sa mi vkráda do môjho domčeka?? ?? Maminka on to volá ... ihla čo to je,?? ?? Maminkaaaaa?? strašne ma to páli, povec mu nech už prestane ..Mami ja nechcem ísť preč :(( ..Nechcem od teba odísť prečo mi to robííí??? ?? …Prosím maminka pomôž mi, ubližuje mi to :((…MaMiiNka Niee !!
7 týždeň:
Maminka mám sa dobre... Som v nebíčku, Ježiško ma drží v náručí .Strašne mi chýbaš , chcem ísť naspäť :( ..Ale Keď to nejde.. Vysvetlili mi už čo to znamená potrat :(… Mamička prečo si ma nechcela ?? Veď ja ťa tak neskutočne ľúbim. Prečo Ty mňa nie????
Aj keď je to tak navždy som tvoj Anielik …Mamička nedaj si už nikdy zobrať Anielika.:

03.08.2010-moje prve IVF.

23.02.2010- prva konzultacia v Piestanoch u MUDr Vodičku.

30.04.2010- vnutromaternicova inseminácia.

Latkovaniu som prepadla este ako tehula.Dlhe dni v nemocnici na posteli som si kratila citanim diskusii o tychto plienockach a prezeranim e-spohov. Na zaciatku som toho dost bezhlavo nakupila ako napr. Nohavickove plienky a pul nohavicky ci vlniaky , ktore mi nesadli vobec. Takze tieto pomaly rozpredavam a dokupujem uzasne kusky AIO a kapsovych plienok

Takze moja „uchylka“ uz obsahuje tieto kusky

Kapsové a All in one plienky

Itti bitti d´lish Snap in one, All in One

Velmi dobre nam sadli na novoska.Pouzivali sme 5 ks SIO 2x AIO S-ka a momentalne cez den doma mimo spanku ficime na veľkosti M 3x , su nadherne chlpate, stihlucke i ked dost bedrove . Na dodatocne zvysenie savosti pouzivam mini booster. Viac my sadli SIO kedze pomerne rychlejsie schnu ako AIO...Takze k 1.decembru uz nemame ani jednu doma...

QQ BABY - Jednovelkostna  kapsova plienka. Zmensuje sa patentkami na tri velkosti. Zapina sa taktiez na patentky. Spolu s dvoma vkladackami z mikrovlakna super saje.Vkladacky su rovnako velke.

Gro Baby shell set, Gro Via shell set 1x a 1x
Jednovelkostna SIO plienka, zmensuje sa patentkami a zapina sa na suchy zips.Strih sedi  aj novoskovy ,no problem je s vkaldackou , trci z plienky. Mam dokupene este 2 sady nahradnych vkladaciek k obidvom typom. Tento suchy zips sa mi paci viac ako na ostanych plienockach. Save jadro je z bavlny, pripina sa patentkami. Taktiez ju pouzivame iba doma medzi spanim, kedze uz po jedenj cike je v nej mokro. Gro via ma lepsie tvarovanu vkladacku takze „ zlty pokladik“ ostane iba na vkladacke a nepretecie aj na vrchne gatky ako u Gro baby

Anjelíčku, môj strážničku,

urob mi uzol na pipíčku,

zadaný som, no hanba mi,

otáčam sa za všetkými sukňami.

Odožeň odo mňa pokušenie,

do dámskych spální čo ma ženie,

Keď sme boli ešte mínus, skladal otec s mamou mítus.

Aké mená nám dať, ako nás budú volať.

Čas ten letel nastal deň, mama bledá, z otca tieň,

Letia s nami kamsi preč , o chvíľu už vidíme svet.

Mama kričí: " Pošli zvesti už ich máme ratolesti "

No vidíte nie sme chlapy aj cez chúťky ocinka,

Moje telo nie je dokonale, ale nosila som, rodila a kojila dieťa, preto som HRDA. Skoda, že nevyzerame dokonale,ale kazda ranka, kazda stria,kazdy dielik na kozi predstavuje niečo prekrasne našich deti a vsetko, co sme urobili pre ne! Mat deti nie je lahka uloha,my sme silne,odvazne a musime byt na seba hrde. Skopiruj to do statusu, ak si HRDA MAMICKA!

Nababuchat do Ondrejovej zimnej vetrovky dalo riadne zabrat hlavne ked som nevidela na koncek zipsu ... potom 20 min kacacej chodze na postu,vtrepanie sa do dveri nakolko mal aj jeden dedusko sudok pred sebou a silu mocu chcel byt prvy....Esteze som zobrala velku Lidl tasku lebo by som mala z XL baliku zarezany spagat v opuchnutych rukach...naspat to uz bola chodza a-la Tulen zo zarezanymi nohavickami v zadku..Nakoniec som prisla vytuzene po dalsich 20 minutach k cielu do teplucka a nesiel mi rozopat ten hnusny zips,tak som sa zase 5 minut topila v zimnej budne...ale inak ZIJEM :D

Látkovať som začala vďake sestre, ktorá tomu podľahľa rok predo mnou.

JA som s látkovaním  začala až keď mal Alexander 3 mesiace, ale na noc a na cesty sme stále používali papierové plienky.  Teraz už pap. plienky používame len vo výnimočných prípadoch.

Keď som si chystala plienkovú výbavu pre drobca, všetko to bolo pre mňa španielska dedina. No a môžem povedať, že aj dlho zostala, vyznala som sa len v tom, čo som mala doma (a to keď prišli plienky a segra mi ukázala čo sa ako zapína som sa zľakla, že si nič z toho nezapamätám, ale je to jednoduché). Jasno sa mi spravilo až teraz, keď som zablúdila k babulám z témy o látkovaní. Teraz môžem povedať, že už viem o čom je reč a môžem prehlásiť, že som látkovaniu podľahla.

Látkovanie je super!!!

Ak sa niekto bojí, že látkovanie je náročné na čas, tak nech sa báť prestane. Môj Alexander bol a aj stále je náročný na moju pozornosť, keď bol malý nosili sme sa stále na rukách a teraz mi tiež nedovoľuje veľa vecí urobiť, ale zvládam to. Takže nik sa toho nemusí báť. Pračka predsa vyperie a na vyvesenie sa trošku času vždy nájde.

Takže všetkým látkoavnie vrelo odporúčam.

Moja teta Maja sa občas stará o vnučku svojej priateľky. Klaudia má 5 rokov a je veľmi vnímavá. Raz jej Maja chystala olovrant a nejakou náhodou si pribuchla prst do dvierok na kredenci. Klaudia predniesla babke nasledovnú verziu:

" Ja keď si privriem palec, tak plačem. Maja povedala doriti a dala si na to alpu."

S terajšim manželom sme sa pokúšali o dieťa 2 roky, ale bohužiaľ neuspešne Mám totižto za sebou 3 mimomaternicové tehotenstvá. Bohužiaľ boli mi odobraté oba vaječníky tak sme nemali inú možnosť ako ísť do centra
Bola som na IVF vo februári 2010. Bohužiaľ potratila som v 3tt. . Teraz som po 1 KET/1.10.2010/ tak čakáme .Dúfam,že to dobre dopadne

uff,,konecen sme zaspali,,,,juj dve hodiny uspat bolo narocne

Ahojte mamičky,prosím vás o pomooooooooooooooc.Moja dcera na 5 a pol roka,Pred 2 rokmz sme jej kupili postel do spalne,lebo chcela spat sa ma,že ona je už velka a stale nedala pokoj.Zo začiatku sem tam na nej zaspala a spala ale netrvalo jej to dlho asi take 2 mesiace.Aj ked uz zaspala tak v noci sa zobudila a prisla k nam do postele.Ale kedže manžel chodi na nocne tak mala chce spat so mnou.Teraz place a vymisla že chce spat so mnou a nepohnem s nou a aj ked trvam na svojom tak na posteli vystraja,sadne si na postel a nelahne,ale ked je už vela hodin tak jej dovolim spat pri mne ved je niekedy 23 hodin a nespi a rano vstava do skolky a ja o pol 6 do prace.A to nieje vsetko nieze nechce spat na svojej posteli ale musim si lahnut alebo manzel s nou do postele aby zaspala. nechce byt v izbe sama ani ked mam otvorene dvere.A ležime pri nej aj 2 hodiny aby zaspala.Mamičky prosííííííííííííííím pomožte mi Ja chcem už konečne spat na jednej posteli s vlastním manželom.Dakujem za radi,velmi ,mi pomožete

Takže milé maminky, či už kupujúce, alebo predávajúce, dúfam, že Vám táto pomôcka pomôže lepšie sa zorientovať v číslovaní vecičiek pre naše malé lásky.

Tak som sa aj ja rozhodla, že napíšem niečo o látkovkách. Verím, že tým pomôžem začínajúcim látkarkam, ale aj povzbudím tie, ktoré sa ešte nerozhodli.

     Začala som látkovať, keď mala Barborka až 1 mesiac. Kebyže mi niekto cez tehotenstvo povie, že sa na to dám, tak by som ho asi vysmiala. Vedela som, že niečo také existuje, lebo medzi júnovkami boli nadšenkyne, ale nevenovala som tomu až takú pozornosť. Ale keď sme po dvoch týždnoch mali vonku plnú nádobu na smeti, všade sa povaľovali jednorázovky, z koša sa šíril strašný zápach a malá mala riťku ako v ohni, povedala som dosť. Vytiahla som všetky štvorce, bolo ich asi 35ks, starých dobrých komunistických a poštolky a prvý krát som zabalila do látky. Takto sme vydržali cca 10dní, kým som sa rozkukala a objednala prvé plienočky. Prala som vtedy každý deň, vtedy som ocenila výhodu štvorcov – úžastne rýchlo schnú a výborne sa udržujú a ja som im ostala verná doteraz J

    Manželovi sa to toto moje rozhodnutie veľmi nepozdávalo, lebo som bola unavená a uhundraná aj bez prania plienok, ale ja som si v tom normálne našla záľubu. Vešanie, krásnych bielych plienok je moja „úchylka“ doteraz. J Avšak myslím si, že ani pre tie maminy, ktoré neľúbia prať, to nie je nič náročné. Veď teraz už práčky perú samé, nemusíme rajbať v korýtku a potom ísť pláchať do potoka. Niekoho možno môže odratiť okakaná každá plienka, ale tieto kakaničky nesmrdia a dajú sa krásne spláchnuť prúdom studenej vody.

Ja plienky aj zapieram mydlom na pranie a tak ich hádžem do koša (obyčajný smetný kôš, za pár euráčov z Tesca), ale nie je to nevyhnutné. Ak sa plienočky sušia na slnku, alebo čerstvom vzduchu, po škvrnách neostáva ani stopa. V čom plienky prať? Aj tu je veľký výber. Buď si prací prostriedok vyrobíte doma z obyčajného mydla na pranie a kryštalickej sódy, alebo si vyberiete nejaký eko prostriedok z bohatej ponuky každého eshopu, kde plienočky predávajú. Ja používam na striedačku Ecover ( z drogérie DM) so Sensitive (Tesco), ale aj Persil sensitive, Lovela (mínam ešte zásoby ).. Dajú sa ale prať vo všetkom čo je určené pre deti. Akurát pri plienkach so sty dry vrstvou a microfleesovych treba zvážiť používanie mydla, može to mať negatívny vplyv na savosť plienky. Na plákanie sa  nedoporučuje používať aviváž, znižuje sa tým savosť. Pri veľmi tvrdej vode, sa dá použit ocot (pozor však pri bambusových plienkach), lebo niektoré druhy plienok (závisí od použitého materiálu) tvrdnú. Táto tvrdosť, sa ale dá relatívne odstrániť aj pošúchaním po uschnutí, platí hlavne pri konopných plienkach alebo vkladačkách.

V 6mesiacoch som prešla najskôr na Ulrich a neskôr na mydlový slíz a som spokojná 🙂 zatial som nepostrehla nijakú zmenu v savosti plienok.

   Mnohé maminy sa ma pýtajú, či sa teda aj ušetrí. Vždy odpoviem že áno, 100% ušetrí našu prírodu od 1 tony odpadu. Tak isto  ušetrí bábätkovskú riťku od zaparenín. A v neposlednom rade si šetrí aj korunky. Ak počítame, že mesačne minieme cca 30€ na jednorázové plienky, tak do 2 rokov je to: 720€  a na úplne základnú nenáročnú výbavu nám postačí aj 200€.  A ak nie som spokojná s nejakou plienočkou, alebo z nej vyrastie predám ju ďalej.

... nie, nie, nepomýlila som sa v názve, môj pôrod bol naozaj veselý.  Asi to začalo tým, že som naň prišla s taškou plnou smotany a syra na francúzske zemiaky, ktoré som si starostlivo naplánovala uvariť na večeru. Pochopiteľne, tú tašku s nákupom som mala namiesto „tašky do pôrodnice“.  Jediná škvrna toho dňa bola teta pidbul , ktorá mi vydala erárnu košeľu a chcela odo mňa, aby som jej nechala svoje veci do odchodu z pôrodnice uložené niekde v zatuchnutej šatni. Keďže bol február, vonku vetrisko že by psa nevyhnali, moje oblečenie sa skladalo od punčošiek, nohavíc, cez tielko, pulóver, bundu až po čižmy. A ja, ako, správne vyštudovaný ekonóm, som jej hneď vysvetlila, že ak chce bártrový obchod, tak jedine kus za kus. Nechala som jej za tú mnohoprežitú erárnu košeľu môj mnohoprežitý pulóver .

Ale ako to začalo?

O siedmej kontrola u pôrodníčky , s tým, že sa mám ukázať ešte poobede o 16tej. Ja som si myslela , že preto, lebo na druhy deň odchádzala na dovolenku a ja som mala o týždeň termín. Až večer mi došlo, že to asi kvôli dovolenke nebolo. O 9tej telefonát od priateľky, tehulky, že čo s načatým dňom, keď  vonku mrzne a sneží, či sa nevyberieme na nákupy do obchodného centra. Tak sme si tam nakupovali posledné drobnosti pre malú, o jedenástej skočili na Mc-káča, veď čo ak si ho dávam posledný krát ... zasrandovali sme si ...  a o 16stej s nákupnou taškou šup ho na kontrolu k doktorke.

Kontrola prebehla ako iné, doktorka ma napojila na monitor a sestrička začala s výsluchom. kde bývam, kde robí manžel, akú mam poisťovňu, aký je kontakt na manžela a asi pri 10tej otázke mi to nedalo a spýtala som sa jej, o čo jej vlastne ide. Odpoveď znela: veď vy rodíte, ostávate tu. vypisujem kartu.“ tak som jej povedala, že rodiť asi ťažko , lebo tu mam len smotanu a syr na fancúzaky, ktoré dnes varím manželovi a ona na to: „ a vy tu nemáte tašku na pôrod? to ste prišli bez nej? „ a tak som sa dozvedela, že mám kontrakcie každých 5 min, aj napriek tomu, že ja som necítila vôbec nič. O 18:30, keď prišli , ako som referovala manželovi , vraj poslíčkovia, začala som mať divnú predtuchu, že to asi nie je vtip, s tou erárnou košeľou, ktorú  mam na sebe a pochodovaním po chodbe. Keď poslíčkovia neodišli ani o hodinu, oznámila som drahému, že asi dnes fakt rodíme.

Anestéziológ bol úúúúžasný... veľmi ľudské stvorenie, ohľaduplný, milý a dokázal nás povzbudiť. Každá  jedna od neho v ten večer dostala „medailu“ za statočnosť, tak nazval nálepku na pleci, ktorou pripevnil koniec hadičky, kde vstrekoval  anestetikum. Ak sme potrebovali, stačilo povedať a on nám doniesol „ mňam-mňam“ / to niečo proti bolesti / manžel celé jeho účinkovanie v tu noc okomentoval slovami, že si určite z toho mňam-mňam na začiatku zmeny potiahol. Zmenil mi síce v dokladoch titul, ale utešila som ho tým, že mi to v danej chvíli je  naozaj, ale naozaj jedno, aj keby ma premenoval na matku predstavenú.

Môj manžel  sa smeje na všetkom, aj na našich hádkach... ale tak milo, že rozosmeje snáď aj úhlavného nepriateľa ... a ten večer sa mu to naozaj darilo. Stál mi celý čas pri hlave, škoda len, že zo zlej strany, keďže som bola k nemu otočená chrbtom. a keďže mu neostávalo nič iné, tak len vtipne komentoval cely ten chaos a ukľudňoval  ma tým, že sa smial ako  neviem ležať, neviem chodiť, nadávam a všetky tie ostatne veci , čo ženy pri pôrode robia. Plnil všetky príkazy doktorky, ako aj príkaz, aby mi držal masku s kyslíkom na tvári. Vôbec nikomu neprekážalo, že som v nej nevedela dýchať.