• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Panická porucha a pôrod. Ako ste to zvládli?

7. júna 2017 
Amatula, neviem do akej miery je ten strach veľký. Myslíš k psychologičke alebo psychiatričke? Daj si varovať
a ak potrebuješ pomoc určite chod. Ty už máš od porodu daleko. Ale depka ževraj lubi prepadnúť aj pol
roka od pôrodu, počula som.
1. feb 2009 o 18:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Timotej, dakujem. Ja som tiez v 6.mesiaci, ale od zaciatku som strasne urevana, a tiez sa stale potrebujem obimat, a tiez mi mama povedala, ze ked budem smutna a zarevana aj babenko bude take, naco som sa este viac rozrevala. A som aj dost nervozna a podrazdena. Poznam jednu psycholgicku, ku ktorej som chodila, a uz som nad tym premyslala, ze jej zavolam a objednam sa. Som rada, ze som na Teba nasla kontakt, urcite budem Tvoje rady este potrebovat :wink:
1. feb 2009 o 19:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zuzky ja som rada ked niektomu pomôžu moje rady. Ja som do 6 mesiaca žiarila šťastím a každému som sa chválila že som tehotná,fyzicky som to znášala super, behala som na bicku,hrala som bowling ale psychicky no des. ešte že ma to nedržalo od začiatku. Pozerám že si tiež prvorodička. Ja som mala hrozné obavy z pôrodu ten strach sa strašne vystupnoval a ja som sa panicky bála a stále som kvôli tomu revala. To sú stavy len v tehotenstve alebo vtedy ked prežívaš niečo hormonálne.Napr.ja som mala podobné niečo ked som vysadila antikoncepciu pred 2 rokmi. To bol hormonálny šok. Ak ti bude ťažko môžeš mi napísať na mail adriana007@pobox.sk. Uplne ťa chápem lebo viem čo to bolo. človek je jak nenormálny a potom ked tie stavy revu prešli som sa cítila trapne pred rodinou. Zuzi hormony ti ovplyvnujú náladu. Podľa hladiny hormonov sa cítiš a je to chemický stav v mozgu, ktorý ty nedokážeš ovplyvniť hlavne ak si citlivšia povaha. Ja som šťastná že sa ti môžem vykecať, lebo už sa mi nechce nikoho s tým otravovať. Pá
1. feb 2009 o 20:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Super, urcite napisem, pa
1. feb 2009 o 20:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zuzka môžeš mi zajtra napísať cez den aj sms 0903 103 568 keby to bolo zlé. Na PC budem až večer.
1. feb 2009 o 20:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Je tu niekto dnes?
2. feb 2009 o 20:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Mali ste nejaké ťažkosti, príznaky PP počas tehotenstva a pôrodu?!
5. feb 2009 o 11:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte mne diagnostikovali panicku poruchu pred 3mesiacmi,ale prve priznaky som mala asi 2 roky po prvom tehotenstve.zasla som k obvodnej a ta mi predpisala lieky na ukludnenie, ktore mi pomahali.brala som ich tak rok a potom som druhy krat otehotnela.mala som tiez strach ako to zvladem bez liekov.lieky som okamzite vysadila cele tehotenstvo prebiehalo uplne v poriadku bez ziadnych priznakov pp.porod prebiehal tiez bez problemov. pokym som kojila t.j.6 mesiacov bolo vsetko ok a potom sa mi tie priznaky znova vratili,ale boli tak neznesitelne ze mi uz nezabrali ani tie lieky ktore som brala predtym.takze som podstupila vys.interne,endokrynolog.,ocne,krcne neurol.a nakoniec psychiatricku,ktora mi hned nasadila antidepresiva.je mi ovela lepsie aj ked sa mi sem tam ta pp objavi v podobe trasu ruk ale nie az v takej intenzite ako predtym.inac som mala vsetky priznaky pp.neprajem to fakt nikomu.
9. mar 2009 o 17:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,

aj ja trpím panickou poruchou. V decembri som začala druhý krát užívať lieky, lebo sa tá potvora vrátlila po roku a teraz v marci som zistila že som tehotná. Hneď som ich vysadila. Aj ja sa bojím ako to tehotenstvo zvládnem a hlavne pôrod. Je to moje prvé tehotenstvo. Ale veľmi sa teším na bábo a dúfam že to všetko dobre dopadne. Som rada že som objavila túto stránku a po prečítaní vašich príspevkov je mi hneď lepšie že nie som sama s touto potvorou.
8. apr 2009 o 22:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
aHOJKY JÁ JSEM TAKY TED TĚHU EBERU AD A MÁM PANICKOU PORUCHU OBČAS MÁM TED STRACHY -ÚZKOSTI TAK SNAD TO ZVLÁDNU :dizzy_face: I TY EMAK
14. apr 2009 o 14:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte baby, jasné že to zvládnete. Len žiadne negatívne myšlienky a bude dobre. Povedzte si: " vy hormony len si kolíšte však už dlho nebudete."
14. apr 2009 o 17:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dobry den mamicky

srdecne vas pozyvame na konferenciu o sestonedeli a mnohych dalsich zaujimavych veciach... okrem ineho i to, ako zvladnut porod v pohode... :slight_smile:
bude sa konat v poprade, pod zastitou kezmarskej nemocnice v ramci kazdorocnej akcie Svetoveho tyzdna respetku k porodu.

viac info aj prihlasku najdete na: http://sites.google.com/site/respektkporodu/

ale s radostou vam opdoviem na vsetky otazky i osobne ci telefonicky: 0903 213 593.

na konferencii si budete moct zakupit roznu literaturu o porodoch ,materstve, vychove....
pozriet vystavu prac mamiciek, deticiek i fotograficku seriu "MATKY" od zuzany bobovnikovej.
taktiez si budete moct kupit alebo aspon poobzerat satky na nosenie deti, vaky, latkove plienocky a ine...
a pustime si i nejaky filmik o porodoch...

DETSKY KUTIK JE PRIPRAVENY... obcerstvenie tiez...

tesime sa na vasu ucast...

za slovenske duly - luba
12. máj 2009 o 16:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Všechny zdravím!
Od září 2008 se léčím s panickou poruchou, depresí a ve zprávě mi dr. napsala i agorafobií... 7 let jsem se s tím snažila bojovat sama, jsem odpůrcem léků a co jde se snažím léčit přírodou, ale bohužel to vše skončilo obrovským záchvatem paniky, kdy jsem musela volat sanitu a druhý den jsem celá ubrečená volala na psychiatrii jestli by mě ještě ten den nevzali a vzali, začala jsem brát antidepresiva a od té doby je to mnohem mnohem lepší!! Panika přišla z čista jasna, nic mi nechybělo, mám skvělé manželství, slušnou práci a navíc jsem byla i po krásné dovolené, ale dr. řekla, že to jsou právě momenty, kdy se to projevuje, člověk se uvolní a tělo vyplaví to s čím se dlouhou dobu potýkalo a už nemá sílu to dál zpracovat, tak to prostě takhle vyplaví. Navíc jsme se asi už od června snažili o mimi, čehož jsem se moc bála, ale to chtění bylo asi silnější. Dr. mi řekla, že by to odložila až na jaro, že to už bych mohla být uplně ok, ale že chce abych věděla, že ty léky můžu brát i v těhu. No a já otěhotněla v prosinci, díky lékům jsem musela na genetiku a i tam nebyli proti. Tvrdí, že je důležité aby byla matka v pohodě, je to lepší i pro dítě než když se nervuje a na dítě to špatně působí. Během těhotenství jsem měla zatím asi dvě nepříjemné noci. Bála jsem se i toho pocitu, že ve mě něco bude růst, jak to zvládnu, že si to třeba budu chtít rozmyslet, ale už to nepůjde. Jenže ono se to v těhu vše nějak změní. Dost lidí co trpí PP nebo depresema tvrdí, že jim bylo dobře i uplně bez léků, horší je to ale bez léků prý po porodu... Teď mám radost, že bříško roste, že mimi cítím, povzbuzuju ho ať si kopne a mám radost, že tak vím, že je v pořádku a už se na ně jenom těším!! Na porod se zatím snažím moc nemyslet, ještě mám čas, ale rozhodně bych o tom v porodnici informovala. Stejně se sepisuje seznam léků a zdravotních potíží, takže bych je s tím rozhodně seznámila. Říkám si, že to bude prostě jen jeden krušný den a pak to bude zase ok. Navíc jsem víc v klidu, když teď vím, na koho se obrátit, když je zle :slight_smile:. Doufám, že ten příspěvěk alespoň trochu někomu pomůže...
12. máj 2009 o 20:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
autor
Ahojte, máte niečo nové, čo sa tejto témy týka?!
2. júl 2009 o 10:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte vie mi niegdo poradit ja som mala panicku poruchu ale uz mi nic neni len akurad som otehotnela a chcem si ho ponechat len mam strach ze sa mi moze vratit ta panicka porucha dakujem ,,,,,prosim o vijadrenie
4. jún 2010 o 12:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
treycy inak nič v zlom hrozný pravopis, ja ako slovenčinár uffff.
5. jún 2010 o 23:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Som rada, že sa tu zasa táto téma oprášila, ale tie príspevky sa tu nejak nehrnú.
Čo je fajn, ale prijali by sme nejaké rady, názory a pod.
8. jún 2010 o 11:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte ....som jednou z vas :confused: .... som na konci 4 mesiaca a uzivam AD pretoze musim tiez panicka porucha,neviem si predstavit porod radsej na to ani nemyslim . Dost tako prezivam tehotenstvo ale snazim sa ako sa da...pritom bolo planovane a myslela som si ze vsetky depresivne stavy a myslienky zmiznu , no drzia sa ma ako kliest praveze narastli o obavy ci zvladnem tehu a porod :unamused: tiez by som sa rada docitala ci uz ma niekto porod za sebou s panickou poruchou ci je lepsi klasicky porod alebo sekcia a tak...
9. jún 2010 o 21:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Nikto viac sa nepridá?!
24. jún 2010 o 14:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj holky, no tak samozrejme ze se desne bojim, neumim si to vubec predstavit - cim vetsi mam brisko tim vic a castejc si rikam jak jen je mozny ze tak velky mimco projde spodkem? vzdycky si ale reknu ze to zvladly vsechny zensky prede mnou a zvladnou vsechny zensky po me, vetsina ma i vic nez jedno dite to znamena ze porod jim za miminko a vubec deti v jejich zivote stoji. a i kdyby porod byl prisernej, siiilenej bolestivej zazitek, tech 24 hodin (prehanim schavlne na maximum) v bolestech a strachu za to stoji. rozhodne si neumim predstavit, ze bych kvuli tomu ozelila moznost mit deti.

radim - zadny videa, zadny kapitoly v knihach s nazvem "komplikace u porodu" a spol., absolutne vynechavam vlakna tady na MK typu "porodni poraneni" atd. snazte se to vnimat rozumne, treba vas zklidni predporodni kurz atd., stejne tak by vam mohl pomoci gynekolog. Me pomaha hlavne vedomi ze dole jsou elasticke svaly a tak zalezi hodne i na psychice aby byla v pohode kdyz se budu bolesti bat a neprijmu ji (kvuli miminku), bude to mnohem vycerpavajici a vic bolestivy a delsi a tim tezsi i pro miminko.
24. jún 2010 o 14:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojda,taky mě trápily tzv. panick attacks (záchvaty paniky) a jsem od přírody velký nervák a jsem přecitlivělá a tak vůbec :frowning2: ,no a porodu jsem se bála snad od malička a vždycky si říkala,že snad mít dítě nebudu nebo co.
Když jsme se s MP dozvěděli,že dítě mít nemůžem,byla to hrozná rána a řekli jsme si,že uděláme všechno a začali léčbu IVF okamžitě (porod jsem už neřešila kupodivu), no prošli jsme si tím třikrát (až se divím,jak jsem to zvládla,i když můj psychický stav během té doby teda nic moc) ,no a když jsem konečně byla opravdu těhotná, žádný strach z porodu jsem neměla z toho důvodu,že jsem se prostě tak bála o dětátko,aby všechno bylo dobré a abych ho donosila do konce,že jsem prostě porod neřešila a žila jsem ze dne na den.
Někdy za půlkou těhot. když už bylo jasné,že dítě prostě bude to ale na mě padlo a bála jsem se moc a moc a četla jsem si pořád příběhy o porodech a někdy jsem si říkala,to zvládnu a někdy u toho strachy div neomdlela (podle toho,jaký příběh to byl :grinning: ),no a zkrátím to.
Nakonec jsem jako všechny ženy prostě porodila, ale porod jsem měla teda příííšernej, dlouhej a vyčerpávající, narvali do mě všechno,co se dalo, nic nebylo přirozeně, potom jsem ještě byla na revizi dělohy, no nic moc :frowning2: .
Říkala jsem si,že už nikdy nikdy, to trvalo rok.

A ted? Mám nádhernou dceru, za to všecko to stálo milionkrát a prostě bolest se vždycky přetrpí,zvládne se a dítě je to nejdůležitější,co může být a my ženy jsme tu od toho.

A víte co? Rodila bych zase :slight_smile: I přes to,že ted už vím,co čekat. Doufala bych prostě,že příště to bude lepší a kdyby nebylo,tak se to zase zvládne.
Od té doby,co jsem porodila mám ale k sobě o hodně větší respekt a cítím se opravdu jako žena :slight_smile: .
Stojí to za to,nebojte se! Já ten strach zvládla bez léků i psychologů,ale když to někdo nezvládá,není důvod nenechat si pomoci :slight_smile:
25. jún 2010 o 22:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Sambucca, mě ještě pomáhalo,když jsem si vzpomněla,jak rodily ženské dřív a že my se bojíme dneska bolesti a dřív se bály,jestli u toho umřou nebo ne,to už dneska nehrozí.
A od té bolesti také dokážou dneska pomoci,nemluvím o pohodlí jako je vana,sprcha, masáže, balon a epidurál.
Fakt si to takhle uvědom a bude Ti myslím líp
:grinning: Jinak epidurál pohoda, o tom je tu také téma a tam jsem to také napsala,kdyžtak mrkni.
Jo a ještě něco. Mrzí mě dodneška,že jsem měla traumatizující porod a byla jsem pak úplně mimo a dneska si ráda pouštím na youtube porody - hlavně do vody a vidím,že i porod může fakt být nádherný a vždycky u toho bulím dojetím a říkám si,že jestli náhodou ještě budu někdy rodit,že si to sakra jinak užiju :grinning:
25. jún 2010 o 22:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj! Take trpim panickymi poruchami. Pravdepodobne. Mela jsem zanet zaludku a trpim asi nejakymi neurozami. Mela jsem to kdyz jsem byla mala, pak nic a pak to zacalo na dovolene s kamaradkou asi pred 5ti lety. Par dni dobrych a pak mi zacalo byt zle a prestala jsem jist. Zlepsilo se to ihned po navratu. Presne jako v detstvi. Pak o rok pozdeji znovu, take na dovolene s kamaradkami (totez). To bylo nejhorsi. Nejedla jsem asi tyden a letela sama do CR :-/ No a pak uz to bylo porad. Na horach, na mejdanu u kamarada atd.. Vzdy pri ukladani ke spanku bez pritomnosti meho partnera. Dokonce i u rodicu. Zvraceni, prujem, zimnice, hysterie. Pak jsem prisla do jineho stavu (chtene). Pobyt v porodnici jsem si uvedomila az okolo 7.mesice tehotenstvi. Myslela jsem si, ze pozadam o nadstandard a bude to ok, ale to bylo pochopitelne naivni. Porodnik, ke kteremu jsem chodila mi doporucil psychiatra a ten mi obstaral papir s doporucenim nadstandardniho pokoje. Cekali jsme na pokoj na porodnim sale 10hodin, ale vyslo to. Partner tam se mnou spal 4 noci na kresle. 1.noc v poradku, 2.noc spatna. Opet jsem prestala jist. Od te doby je to lepsi. Snazim se vedome od partnera odpoutavat. Chodim spat driv (snazim se usinat sama), vysilam ho po vecerech pryc (sice trpim, ale citim, ze se zoceluji :slight_smile: a dokonce jsem byla i na 1 noc u nasich!! A jak jsem se bala porodu, tak to probehlo naprosto poklidne!

Mate zkusenost, ze se stavy po ukonceni kojeni vrati?
26. jún 2010 o 23:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, tak já jsem měla poslední zhruba 3 roky od atak paniky klid. Před 14 dny jsem podruhé rodila(sekcí) a při operaci se mi záchvat vrátil v plný kráse. Je sice zajímavý potvrdit si, že člověk opravdu nemá v tu chvíli infarkt, protože ta hromada přístrojů, na který jsem byla napojená nic nehlásila, ale byl to hlavně starej známej pocit bezmoci, co se dostavil. Ataka přišla ve chvíli kdy už mimčo bylo ven z bříška, věděla jsem, že je v pořádku a už mě jenom v poklidu zašívali...
Naštěstí se mi jí podařilo zvládnout - otočila jsem se na synáčka a dívala se, jak ho omývají - to mě vytáhlo z nejhoršího..
Držím všem palce!
27. jún 2010 o 11:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@syrael - nechcela si ist do uplnej anestezy? mohla si spat a bolo by to lepsie nie ? a na cisarsky si isla kvoli tomu ze si sa liecila na depky?
28. jún 2010 o 14:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
camilla_1
oba cisare jsem mela kvuli velikosti plodu - prvni mel pres 4500 a pri druhym tehu jsem mela navic tehotenskou cukrovku...
Do celkovy jsem nesla proto, ze u prvni sekce jsem zadny problemy pri spinalce nemela...
Je to zkratka porod od porodu jiny...Ale nelituju, paniku uz celkem umim zvladat, bolest prejde po par minutach a paspon jsem nezaspala porod:slight_smile:
28. jún 2010 o 17:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
toto si pamätám. U mňa to trvalo od 1. porodu. Mala som celkovú anestézu, prerazili mi pri intúbácii hrdlo, nemohla som dýchať, tak epidurál. Skončila som na ARE.Asi mesiac po porode mi opucho hrdlo, tak museli volať záchranku a pichnúť injekciu. Pri ďalšom porode epidurál, ale tak som panikárila, že mi dali niečo aby som prespala porod. Pri poslednom znova :frowning2: Panika, nemohla som dýchať, no hysterka jedna báseň :grinning: Dokorka mi povedala, že ma osobne prefacká ak prespím, dávala kyslík a potom bolo už super. Malinkého som videla, hneď po porode :slight_smile:
28. jún 2010 o 17:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ajojte tiez som tu nova noo nie som sice tehotna ale teraz mi tu panicku poruchu zistili po tom ako som sa trapila uz 5 mesiacov....zacinam brat lieky ale je to klatastrofalne neviem ci z liekov ci zo psychiky....ale k veci ...citam si tu vase prispevky lebo rada by som mala este dietatko nakolko som rozvedena a mam uz dieta a le moj priatel nie a chcel by a tymto sa bojim ze ho stratim zemu ho nebudem moct dat ..ja mam taka zachvaty kazdy den ze mam co zo sebou robit...
30. jún 2010 o 12:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vivka77
jak to tak popisujes, tak ten pes bude asi zakopanej v tom tvym strachu...Jestli podvedome myslis na to, ze by se nemuselo zadarit s mimcem, kdyz ho partner chce, muze to s tebou vazne takhle cvicit...Me se panika zase znova prihlasila z podvedomyho strachu, jestli zvladnu dve decka. Zacalo to pri porodu a vcera jsem zase mela dalsi ataku - v jednu chvili jsem se bala, ze mam pooperacni embolii, byla to bolest jak blazen a priznaky jak vysity...Nastesti me z toho dostal manzel kdyz prisel. Jakmile jsem si uvedomila, ze to bude asi ataka paniky a proc se to nejspis deje - jako kdyz utne - bolest zmizela...Psychika je vazne potvora...
30. jún 2010 o 13:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@vivka77
Já trpím PP a depresemi už 10 let. Rodila jsem skoro před rokem, takže zanedlouho už bude malému jeden rok :slight_smile:. Předtím jsem si také vůbec nedovedla představit, že budu těhotná a natož rodit s PP, ale vážně se to tělo nějak obrní a vše je v pořádku. Během těhu jsem měla asi jen jednou takový divný pocit, ale brzo to přešlo. Vím jak jsem se bála, že bude divní, když budu vědět, že v břiše "něco" mám :slight_smile:) a přitom to byla uplná nádhera!! Ani při porodu se PP nedostavila a díky bohu ani v šestinedělí. Já jsem ale brala celou dobu v těhotenství a beru stále antidepresiva a doktorka mi řekla, že porod prostě zvládnu, že mi doporučuje epidurál, což jsem nakonec využila a opět díky bohu za to! a když jsem se ptala na to, že jsou deprese v šestinedělí časté u "normálních" lidí, tak co teprv u mě, tak mi řekla, že je mít nebudu, protože už teď beru léky :slight_smile:. A tak jsem se na to její rčení upla a věřila tomu co řekla a opravdu to tak bylo. Osobně doporučuji to začít řešit s odborníkem a neotálet! Vím že se to snadno říká, sama jsem se dokopávala asi 7 let, ale teď jsem spokojená a ráda za to, že jsem byla v těhu pod dozorem a i v porodnici o tom věděli a tak ke mně přistupovali - nemyslím jako k nějaké histerce nebo bláznovi, ale prostě mi hezky vysvětlili, že když by mi bylo ouzko, tak že je to v této době uplně normální a že jsou na to zvyklí, tak ať se hlavně nebojím přijít a říct to a že s tím něco uděláme. Já osobně jsem proti lékům pokud to jde, spíš hledám různé přírodní produkty, ale tady mi bohužel nic jiného nepomohlo... Tak se držte a nevěšte hlavu!!!
17. aug 2010 o 21:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok