• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Depky počas tehotenstva

19. novembra 2011 
No ja citam lebo sa mi to blizi... :grinning: :dizzy_face: Neboj vsetko bude ok netreba sa dopredu obavat aj ked nie vzdy to ide, ale nie je nic horsie ako strach a stres.
2. júl 2008 o 10:54  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Mna moja gynekologicka tak vystresovala tapa na zaciatku tehu ze som ju zmenila a dobre som urobila. Vraj nabuduce mi povedzte ci chcete amnio no nechapala som lebo mi este ani nerobila tie triple testy, tak preco? Po preplakanych nociach som sa rozhodla ze zmenim doktora, ten mi urobil testy a vysledok je minimalny
1:24 530! Takze tapa jedna mala som 100 chuti jej zavolat a vynadat. Je dolezite mat aj dobre gynekologa pocas tehotenstva.
2. júl 2008 o 10:57  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ti lekari su naozaj neskutocni, ako keby neboli ludia a nemali city. ta moja je taka, vlastne ani neviem, vela toho nenarozprava, ked sa spytam, odpovie, ale asi mam velke ocakavania od lekarov vseobecne.
2. júl 2008 o 11:07  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Taky jsme mimčo moc chtěli, snažili jsme se 5 let, ale hormony jsou hormony. :angry: . Dneska jsem viděla, jak mimčo mává na UTZ rukama a bylo to moc hezký.

K těm doktorům: shodou okolností jsem dnes narazila na toto téma s šéflékařem jedné pražské kliniky asistované reprodukce a ten mi velmi důrazně kladl na srdce, že si nesmím od doktorů nic nechat líbit, že mám požadovat vždy informace, žádat o čas na rozmyšlenou a pak se jako inteligentní člověk rozhodnout - do ničeho se nenechat tlačit a zastrašovat. Dával mi rady, když mě propouštěl do běžného zdravotnictví :sunglasses:
2. júl 2008 o 12:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
přidávám se- taky nějak nemůžu říct, že by těhotenství bylo nejkrásnější období mého života. Na mimi se těším, ale zároveň se toho i bojím, výkyvy nálad mám taky (muž by mohl povídat :slight_smile: , sama sobě se nelíbím a to vím, že bude hůř, pořád bych spala, honí mě různý divný chutě, musím se hlídat aby se něco nestalo mě, nebo mimi, prostě už jsem se v životě měla i líp :grinning:
2. júl 2008 o 12:54  •  2 deti  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Katzi: hlavně se to říká o 2. trimestru - tak ty pocity, o kterých píše mywiel - pyšná těhulka - nepřijdou? :cry:
2. júl 2008 o 13:01  • Odpovedz  • Páči sa mi to
baby co by ste robili keby ste teraz o to mimco,kt vam vadi prisli?asi by to nebolo jednoduche,tak to skuste vnimat ako stastie a zazrak,ze budete mat zdrave babatka bez problemov
2. júl 2008 o 13:52  • Odpovedz  • Páči sa mi to
petruci6,jj to je jasny, ze bych nechtela, aby se s mimcem neco stalo, ze jsem stastna, ze ho mam! Spis bych jen zkratila to tehotenstvi a cekani na nej tak na pulku :slight_smile:
2. júl 2008 o 15:37  •  2 deti  • Odpovedz  • Páči sa mi to
uzi si kym je v brusku,potom uz oddych nezazijes :wink:
2. júl 2008 o 15:38  • Odpovedz  • Páči sa mi to
jj, je mi to jasny :slight_smile: Kamarádčinymu broučkovi pravě rostou zoubky a teď se mě SMSkou ptala jestli jí kdyžtak do vězení budu nosit buchty, kdyby to neustála (samozřejmě nadsázka) :slight_smile:
2. júl 2008 o 15:42  •  2 deti  • Odpovedz  • Páči sa mi to
2. júl 2008 o 15:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
petruci: tobe asi není špatně, viď?
2. júl 2008 o 16:59  • Odpovedz  • Páči sa mi to
holky,
taky se přidám se svoji troškou do mlýna :slight_smile: všem , co depky nemají, přeji, aby jim bylo takto i nadále :slight_smile: já jsem si teda depky zažila a bylo to opravdu super, ale jsem vděčná za to, že manžel to chápe. Od začátku těhu zvarcím doteď, takže rána a poledne pro mě bývají velmi příjemná, navíc se mi ted připdalo i pálení žáhy v noci, tak se budím i v noci :frowning2:
první trimestr byl spíše opravdu očistec, kolikrát jsem volala mamce a jen jsem brečela do telefonu, samozřejmě bezdůvodně. Ale vím, že prostě některým těhulkám ty hormony skáčou více a některým méně. Taky se mi třeba stávalo, že jsem na manžela řvala, že se sním rozvedu, protože nejdejbože zapomněl nakoupit :slight_smile: a pro mě to byla otázka života a smrti.
Druhý trimestr byl o trochu lepší. Ale pořád se mi někdy stává, že mám pocit, že mě nikdo nemá rád, že to už nezvládnu, že jsou v práci nespravedlivý atd...prostě sebelítost. A z toho mám dny, kdy mám pocit, jako bych byla pomalu sjetá euforíí :slight_smile:
no ale je pravda, že neustále zvracení atd...člověku moc nepřidává na radosti.

Takže holky, ať to zvládáme alespoň v rámci mezí, co bysme pro ty naše miminka nevytrpěly :slight_smile:
2. júl 2008 o 17:05  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Jojo, důležitý je výsledek!
2. júl 2008 o 17:27  • Odpovedz  • Páči sa mi to
autor
Majula 009: No Majula,tak to si mi teda dodala sily "tešiť sa" z tehotnestva. Obávam sa,že budem reagovať presne ako ty,že mi všetko polezie na nervy. Už teraz mi vadí že som tehotná! Môžme sa teda pripraviť na to,že aj deti budeme mať zlé a v noci sa nevyspíme lebo sme nervné a prenášame to na ne! cítim sa hrozne,už teraz si pripadám zlá mama,vyčítam svojmu bábu že mám za neho otrasné stavy a nálady,že mi kazí postavu,že mi kazí zuby,že sa cítim škaredá....ja už fakt neviem...alebo to všetko spôsobuje to,že sa snažím nefajčiť? možno to aj má niečo spoločné...neviem...predtým som fajčila pol balíka denne niekedy aj viac,v deň ako som sa dozvedela že som v tom,som krabičku odovzdala,sem tam som si dala dva šluky od dakoho kto práve dymil a hladina sa ustálila,ostala som pokojná ale teraz som si už dávno ani nepotiahla...som v koncoch,ale len teraz ma napadlo,že čo ak som preto nervózna...depresívna,zober si,že som bola 5 týždňov v tom bez toho aby som to vedela,fajčila som a bola som úplne v pohode,nemávala som takéto stavy. To mám len odkedy to viem a zahodila som krabičku....je to des! ale tak snažím sa kôli malému,nechcem aby to dýchalo!a preto mojou daňou je moja na prd nálada!
2. júl 2008 o 17:44  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Muriel: nejsi sama, vkládám příspěvek z jiné diskuze.
2. júl 2008 o 17:47  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Těhotenství-Nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy
1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch
a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší
než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky
odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.

"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám
mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych
se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma
jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.


2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní
boj: když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se
pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře,
pozvracím se taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju
se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to.
Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi
slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý
rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu.
Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak
mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na
opékání.
Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím
záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.

První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho
štěňátka. Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka
dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná
pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před
ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli,
hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.
Asi bych měla něco sníst..........

Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech:"Cos tady
celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila"

Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán
ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"


3. měsíc

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám
konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,
abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a
vyhrožuju poblinkáním sesterny.

Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho
domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na
opalování, hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.
Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného
druhu. Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku.
Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně
smrdí.
Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu
teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi
sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"


4. měsíc

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel,
příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani
trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila
všechno, co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a
ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se
pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně.
Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase
zajímají až moc...
Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno
rozkopat. Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám
asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na
celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že
vůbec.
Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,
kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu vysvětluje:
"Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak
dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej
v obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u
každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní
akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle,
kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka.
Večer pláču,protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a
povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají.
Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.
Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu
sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková
reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.
Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní
gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že
mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové
červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než
zemřel.
Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje
děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s
pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si
na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po
holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.


6. měsíc

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.
Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají.
Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě
lehu na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého
měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s
pevnejma prsama. Žárlím na všechno, co je ženského rodu.
Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní
maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a
obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky,
sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé
svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu
na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka.
V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech
(slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se
začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím
jak lokomotiva. Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé.
(Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel
vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama.
Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...


7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala
jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji,
málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod.
Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil
řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal
spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval
hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že jsem celý
rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně
uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko
už mi někdo někdy uvěří,že mě k pláči dojal strach spatřený v synových
očích. Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu,
kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem
udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí
tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což
je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je
pro mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost
problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit,
že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené
po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,
jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.
Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné.
V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo
sežehne.
Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty
mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně.
Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému
pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená
nejsem.
Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky,
což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka
vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé
(dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s
prsty.
Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných
akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu
při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na
pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho
problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové
rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a
krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé
noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a
netlačilo se.
Zkroutíte hlavu tak,aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém
rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou
variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.
Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého
jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9
měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé
nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty
patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to
břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat.
Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky
těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné
období, no řekněte.......
2. júl 2008 o 17:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Muriel podla mna v tom je pes zakopany mas abstinencne priznaky asi... vydrz nic netrva vecne. :sweat_smile:
2. júl 2008 o 17:49  • Odpovedz  • Páči sa mi to
No a uz zas revem... :grinning: :grinning: :dizzy_face:

Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého
jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9
měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé
nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty
patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to
břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat.
Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.
Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky
těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné
období, no řekněte.......
2. júl 2008 o 18:20  • Odpovedz  • Páči sa mi to
autor
campi: no z toho denníčka som už nakoniec nič dobré nečakala,rozrevala som sa tak že pribehol manžel a objímal ma,keď nepomáhalo vykrikoval že vypne počítač aby som tam nič už nečítala, vynadala som mu,že mi nerozumie,že ma nechápe a že to je všetko za neho a že ho zabijem keď si nájde nejakú netehotnú čúzu,aj som to olutovala,potom som napísala kamošovi smsku nech si k nám príde zapáliť a dožičí mi aspoň jeden šluk lebo nechcem byť sviňa a kúpiť si vlastné cigarety, chvalabohu neprišiel, veľmi veľmi dúfam že aj môj príbeh bude deviatym mesiacom zakončený tak pekne lebo to už by bolo veľmi zlé keby nie... :rolling_eyes:
2. júl 2008 o 18:35  • Odpovedz  • Páči sa mi to
muriel293: ahoj láska milujem ťa a si najkrajšia tehotná žena akú poznám! :wink:
2. júl 2008 o 19:50  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Kuty: najkrajsia som ja. Ale ma nepoznas:slight_smile:
Ted brecim zase ja..
2. júl 2008 o 20:09  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Kuty to je zlate ako ju podporujes len tak dalej este ta bude potrebovat. :wink: :dizzy_face:
2. júl 2008 o 20:49  • Odpovedz  • Páči sa mi to
muriel... :grinning: nebooj to ti asi prejde, mysli na to ze toto nie si ty, ale tie hormony :stuck_out_tongue_closed_eyes: mne manzel uz tiez povedal ked som prilis vela nervacila a vyvreskovala za kazdu kravinu, ze on vie ze to su len moje hormony, ale nech si uz daju konecne pohov. teraz som na PN a som ovela kludnejsia :stuck_out_tongue_closed_eyes: i ked mi je zle a podobne a tiez sa pomaly nezmestim do siat. teda dost skoro. joj a teda moja polovicka by ma takto cez MK nepovzbudzovala :stuck_out_tongue_closed_eyes: takze urcite to zmaknete obaja na jednotku :wink:
2. júl 2008 o 20:52  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ja měla takové nálady asi první dva měsíce...ale to přejde..určitě! Tělo si zvykne i psychicky a budeš se pak radovat. Navíc ty začátky jsou těžké...
2. júl 2008 o 20:57  • Odpovedz  • Páči sa mi to
mywiel , ja si nemyslim ze budem mat poporodnu depresiu. Len preto ze mi kyvali hormony pred menzesom, a kyvu mi aj teraz.....teraz som na nervy z toho ze som nemozna a nemotorna, a vsetko ma tlaci a dychcim jak slon....ale to prejde, budem mat ine bolesti a starosti, ale hlavne budem mat malinku ktorej sa uz neviem dockat....

MURIEL- neboj sa zbladnes cele tehotenstvo v pohodke, a neboj sa ze bude malinka nervna, na to ani nemysli, mozno prave naopak budes mat kludneho andelika, ja si to tak hovorim...Ja na stastie malej nevycitam ze kvoli nej to a to sa mi porobilo, beriem to tak ze to tak ma byt a vobec skus sa prestat sledovat lebo ta porazi. Ja uz na seba radsej ani nekukam....som ako slon a tie nohy co mam teraz tak to je des....
S fajcenim som prestala na stastie od zaciatku este som ani netusila ze som tehu, a strasne mi vadili a vadia mi do dnes. Pritom som hulila ako tuberak od 14 tich...malá to zariadila tak ze som nemusela riesit a bojovat so svojou zavislostou na nikotíne a fakt mi to dnes ani nepride ze som volakedy fajcila. Ked citim draheho ze fajci tak mi je zle.-----fuj....dufam ze sa k tomu nevratim....a od kedy nehulim som o mnoho kludnejsia....
2. júl 2008 o 22:50  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Majula to som pisala pre Muriel. :wink:
2. júl 2008 o 22:52  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Jaj, v poho, ale aj tak mozno bude ok ked uz bude pred porodom, ja som bola na tom tak isto psychicky ale teraz uz sa neviem malej dockat...ona je moznop nervozna aj z toho ze prestala fajcit, vtedy to byva...ale to prejde, chce to pevnu volu...
2. júl 2008 o 22:55  • Odpovedz  • Páči sa mi to
A inak prave mi porodila kamoska dvojcata, SPONTANNE, akoze nechapem ze ju nechali tak dlho trapit a neurobili jej sekciu....Zašívali ju dve hodky lebo bola tak dotrhana....jeden mal 3950 a druhy 3400 akoze chapete to? Take velke deti a porodit ich normalne? Normalne ju obdivujem...a depkujem este viac....
2. júl 2008 o 23:15  • Odpovedz  • Páči sa mi to
campi bolo mi zle,od 8tt do 12tt stale a zo vsetkeho,ale preslo to a prejde to aj vas :wink:
3. júl 2008 o 09:39  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok